Domů     Uvědomila jsem si, co je důležité
Uvědomila jsem si, co je důležité

Byli jsme každý jiný. Já milovala městský život, Honza zase tu svou chatu. Málem nás to definitivně rozdělilo.

Byla jsem městská holka a nikdy mi nepřišlo na mysl, že by tomu mohlo být jinak. V mládí jsem vymetla kdejakou diskotéku, ostatně tak jsme se s Honzou i seznámili. Nikdy nezapomenu, co jsem si pomyslela, když jsem ho poprvé uviděla. Řekla jsem si:

„Proboha, kde si asi kupuje oblečení?“ Tehdy měl značkové oděvy fakticky málokdo, ale zrzavé obnošené manšestráky a pruhovanou košili, která vypadala, že ji majitel zdědil po pradědovi, také nenosil zdaleka každý. A na diskotéku už vůbec ne.

Vypadal, jako by šel na maškarní

Honza byl normální kluk, kterého oblečení zkrátka vůbec nezajímalo. Zato byl hodný, milý a dobře se učil. To jsem v okamžiku, kdy přede mnou stál v tom příšerném oblečení a žádal mě o tanec, nemohla pochopitelně vědět.

Na parket jsem s ním šla jenom ze slušnosti a za sebou slyšela pošklebování a chichotání holek. Když jsme pak s holkami po půlnoci odcházely z diskotéky, všechny se mi kvůli Honzovi posmívaly. „To je tedy od pohledu zábavný společník,“ smála se Ivana.

Kdybych jim v tu chvíli přiznala, že mám s Honzou v týdnu rande, asi by to nepřežily.

Po uši jsem se zamilovala

Dali jsme si schůzku až na kraji města. Věděla jsem, že tam nikdo ze třídy nechodí. Modlila jsem se, aby na sobě neměl ty zrzavé manšestráky a pruhovanou košili z padesátých let.

Naštěstí si oblékl džíny a mikinu, obojí bylo nevzhledné, ale naštěstí už ne zoufalé. Během čtrnácti dnů jsem se zamilovala. Další diskotéky už jsem trávila jen s Honzou, ale přemluvila jsem ho, aby manšestráky nechával doma.

Zakázat mu košili jsem si už netroufla, to by bylo příliš. Holky se mi už kvůli němu nesmály, zvykly si. A když se zjistilo, že bude studovat na inženýra, spíš ho začaly obdivovat, stejně jako já.

Maličkosti, které nás rozdělovaly

Když Honza dokončil vysokou školu, byla svatba. Kamarádi nám prorokovali, že my dva spolu určitě vydržíme, protože jsme si povahově hodně podobní a máme úplně stejný smysl pro humor.

Jako šťastná nevěsta jsem si myslela totéž, ale pak se objevil drobný rozpor, který se s postupujícími roky dramaticky prohluboval. Já jsem milovala divadla, večírky, plesy, zkrátka společenský život, Honza dával přednost klidu a pobytu v přírodě.

Každý víkend jsme pracovali na chatě

Začalo to relativně nevinně. Honza koupil chatu, tedy spíš chatrč, se zahradou. Souhlasila jsem, i když s výhradami.

Nijak zvlášť se mi nelíbilo, že bychom každý víkend trávili mimo civilizaci, ale Honza byl chatou tak nadšený, že mi nezbylo než se přizpůsobit. Velká zábava to však nebyla. Od sobotního rána se na chatě dřelo.

Jak říkám, nebyl to žádný zámek z pohádky, ale miniaturní chatička, kterou Honza zvětšoval a všelijak vylepšoval. Míchačka hrkala od kuropění, kamarádi mu s nadšením pomáhali, ode mě se také čekalo, že přiložím ruku k dílu.

Kromě vaření a uklízení v domě jsem pomáhala i pracemi na zahradě nebo malováním. Po takových víkendech jsem si připadala jako po práci v lomu.

Užívala jsem si volné večery

Během následujících let se nám narodily dvě děti – synové, a náš život upadl do stereotypu. Když kluci povyrostli, začali na chatu jezdit jen sami s Honzou a já konečně začala trávit sobotní večery podle svých představ.

Obnovila jsem stará přátelství a začala chodit s kamarádkami do divadel a na výstavy. A tak jsem se seznámila s charismatickým Alešem. Když mě po jednom představení doprovázel domů, požádal mě, zda bychom se příště mohli sejít pouze sami.

Souhlasila jsem a o několik týdnů později jsem si už dokonce troufla pozvat ho i k sobě domů s tím, že v sobotu mám vždycky, jak se říká „volnej kvartýr“.

Románek, který se nevydařil

Věřila jsem mu, když tvrdil, že je rozvedený. On věděl, že jsem vdaná. Jednou v noci jsem začala mluvit o tom, že i pro mě by byl rozvod tím nejlepším řešením. K mému údivu z toho nápadu ale Aleš nadšený vůbec nebyl. Dost mě to udivilo, čekala jsem nadšení.

Abych řekla pravdu, bylo to podezřelé. A brzy nato jsem se dozvěděla, že je Aleš stále ženatý. Řekla mi to kamarádka, která ho náhodou potkala někde ve společnosti v doprovodu krásné ženy, kterou každému představoval jako svoji manželku.

Tehdy jsem se z toho div nezbláznila, tak jsem byla rozčarovaná. Navíc moje manželství procházelo těžkou krizí, sotva jsme na sebe s mužem promluvili. Můj život se řítil ke dnu…

Chtěl se odstěhovat

S Alešem jsem to skončila a vypadalo to, že bude brzy konec i s Honzou. Chatu důkladně přestavěl a předělal tak, že byla obyvatelná celoročně. „Nejspíš se tam přestěhuji,“ řekl mi jednoho dne zčistajasna.

„Nech si byt, mě sem už nic netáhne. Budu žít na chatě.“ Byla jsem v šoku. „Takže je konec?“ zeptala jsem se nevěřícně. „Máš snad nějaký lepší nápad?“ řekl chladně.

Manželství jsme zachránili

Brzy nato se Honza domů skutečně přestal vracet. Začala jsem myslet na rozvod jako na jedinou možnost, jak všechno vyřešit. Ale bylo mi jasné, že našim klukům způsobíme velkou bolest. Pak přišlo jaro. Nasedla jsem na vlak a zamířila na chatu.

Zahrada byla rozkvetlá, u potoka rostly pomněnky. A když mi pak Honza, který mě už asi nečekal, přinesl natrhanou kytičku, napadlo mě, že to není konec, ale nový začátek.

Eva M. (64), Krkonoše

Související články
16.6.2024
Po letech jsem zjistila, že jsem kvůli dcerám a vnoučatům odsunula svého manžela na druhou kolej. Je ještě čas všechno napravit? Situace nebyla vůbec radostná. S manželem máme dvě dcery, moje zlatíčka. Bohužel se obě, stejně jako já, rychle vdaly a měly děti. Vždycky jsem pro ně chtěla ten nejlepší život a kariéru. Ale dobře, vybraly si tohle. Tak jsem jim chtěla pomoci, jak jen to půjde. Rozho
11.6.2024
Na muže jsem štěstí neměla, a tak jsem se spíše ze zvědavosti přihlásila na seznamku. Lásku jsem ani nehledala, ale ona si mě stejně našla. Mnoho z nás dá na první dojem a věří v lásku na první pohled. V případě mě a Tondy byl průběh seznámení, vztahu i hledání společné cesty úplně jiný. Dá se říct, že opačný. Od rozčarování a neporozumění jsme se nakonec dostali až k lásce, která stále trvá. U
11.6.2024
Bylo mi devatenáct, pracovala jsem jako sekretářka v podnikovém časopise v našem městě a těšila jsem se z vážné známosti. S Milošem jsme spolu už bydleli. Všechno nasvědčovalo tomu, že mě brzy požádá o ruku. Skutečnost, že koupil zájezd do Jugoslávie, jsem uvítala. Bylo pravděpodobné, že Miloš mě na horké pláži při západu slunce požádá o ruku. Anebo to udělá v romantické hospůdce na břehu moře.
29.5.2024
Byl máj, a tak jsem se k smrti zamilovala. Dokonce tak, že jsme s Martinem plánovali tajnou svatbu v okresním městě. Byl máj. Vidím to jako dnes: blížila jsem se k venkovskému nádraží v letních šatech. K vlaku vedla cesta vroubená rozkvetlými třešněmi. Vlak měl jen patnáct minut zpoždění, to byla taky dobrá zpráva. Když přisupěl, Martin mával z otevřeného okýnka a vesele volal: „Máš občanku?“ V
25.5.2024
Byla jsem praktická holka z vesnice, uměla jsem podojit kozu, pokosit louku či postarat se o drůbež. Jenomže Petr byl úplně jiný. Táta byl na mě pyšný. „Naše holka je do hospodářství,“ říkával s dojetím v hlase. Měla jsem to ostatně po kom zdědit, předkové z matčiny i otcovy strany byli statkáři, a tak nám to kolovalo v krvi. Byla jsem praktická venkovská holka, která bez problémů podojila kozu
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
6 nejbizarnějších vozidel
epochaplus.cz
6 nejbizarnějších vozidel
Kabina, sedačky, volant a nejčastěji 4 kola. Auta či vozidla však nemusejí vypadat vždy takto! Jaké nejbláznivější nápady vznikly v hlavách designérů a techniků, ale nakonec se neujaly? 1/ Přidat kola! OctoAuto (1911) Na počátku 20. století jsou silnice samá díra. Auto se špatně ovládá a kola dostávají zabrat! „Čtyři jsou málo,“ domnívá se americký
Přinese Lutovské rozvod konečně klid?
nasehvezdy.cz
Přinese Lutovské rozvod konečně klid?
Moderátorka Iveta Lutovská (41) si může konečně oddychnout. Rozvodové řízení s podnikatelem Jaroslavem Vítem (47), které se táhlo několik měsíců a bylo pro ni velmi bolestivé, je u konce a ona je opět
Města zaplavily gangy malých kolportérů
epochalnisvet.cz
Města zaplavily gangy malých kolportérů
„Mnoho mužů může najít zaměstnání prodejem novin.“ Těmito slovy začíná Benjamin Day, vydavatel deníku New York Sun, v roce 1833 inzerát, v němž hledá kolportéry pro své noviny…K jeho překvapení se však nepřihlásí žádný dospělý, ale desetiletý chlapec!   Za prvního kolportéra, pouličního prodavače novin, lze považovat irského imigranta Bernarda Flahertyho (1824–1876), jenž zareagoval na
Bil se kardinál Harrach za církevní restituce?
historyplus.cz
Bil se kardinál Harrach za církevní restituce?
Hlavou se kardinálovi honí temné myšlenky. Nejraději by všechno vzdal a užíval si klidu. Neustálé lavírování mezi snahou utužit v zemi katolickou víru a nezpronevěřit se svému svědomí ho ničí. Nakonec se ale rozhodne znovu bojovat.   „Násilím se ničeho dosáhnout nedá,“ povzdechne si v tichu své pracovny kardinál Arnošt Vojtěch z Harrachu (1598‒1667). Ještě že arcibiskupství získalo
Tajuplná Šumava: Hrůzu nahánějící umrlčí prkna
epochanacestach.cz
Tajuplná Šumava: Hrůzu nahánějící umrlčí prkna
Úcta k zemřelým se projevuje v každém koutě světa i naší republiky trochu jinak. Šumavští si osvojili velmi svérázný zvyk – stavění umrlčích prken, ze kterých se stalo podivné memento smrti a prostředek, jakým mrtvé uctívat a často i s nimi promlouvat. Mohla v sobě lože nebožtíků soustřeďovat negativní energii zemřelých a prostupovat i do
Nenašel snad duch zavražděného prezidenta až do dnešních dnů klid?
enigmaplus.cz
Nenašel snad duch zavražděného prezidenta až do dnešních dnů klid?
Duch bývalého 16. amerického prezidenta Abrahama Lincolna prý bývá poměrně často spatřován, jak bloudí ve washingtonském Bílém domě… [gallery ids="141907,141906,141908"] Věštecký sen Paní Lincolnov
Bohémský interiér s pařížským šarmem
rezidenceonline.cz
Bohémský interiér s pařížským šarmem
Zcela nový projekt, vybavený odborníky na design z LUXXU, byl promyšlen do nejmenších detailů a evokuje francouzskou klasiku s dotekem historie. Exkluzivní realizace je tak ztělesněním pronikavého kouzla a elegance půvabné metropole země galského kohouta a jejího životního stylu. Hned po vstupu do nitra charismatického bytu je téměř hmatatelně cítit vůni panujícího avantgardního stylu –
Krásné nohy? Žádný problém!
nejsemsama.cz
Krásné nohy? Žádný problém!
Nohy vás nosí celý den, a tak byste jim měla věnovat náležitou pozornost. Jenom tak se vyhnete nejrůznějším problémům. Následující návod platí pro všechny nehty na nohou, ale pro palce především, zde je riziko zarůstání největší. Nejdříve dopřejte prstu teplou koupel a do vody přijdete hodně soli. Horká voda změkčí kůži kolem nehtu a sůl pomůže s dezinfekcí
Pečená jehněčí kýta na česneku
tisicereceptu.cz
Pečená jehněčí kýta na česneku
Francouzi nadají dopustit na pečené jehně na česneku s rozmarýnovými bramborami. Ingredience 1 jehněčí kýta s kostí 5 stroužků česneku olivový olej sůl, pepř 5 snítek rozmarýnu 1 kg malých
Původ známých pohádek: Znásilnění, mučení a smrt ve velkém
21stoleti.cz
Původ známých pohádek: Znásilnění, mučení a smrt ve velkém
Pohádky, které dnes známe a milujeme, jsou oproti svým původním verzím jen slabými odvary. Jádra mrazivých nebo lechtivých příběhů, z nichž kdysi povstaly, v nich nicméně přetrvávají dodnes.  
Její smrt nikdy nepřebolí
skutecnepribehy.cz
Její smrt nikdy nepřebolí
Nikdy to nevymažu z hlavy. Ten den, kdy jsem se šla rozloučit s mojí dcerou. Neskutečná bolest, když víte, že je to poslední rozloučení. Monika byla zdravá, chytrá a krásná holčička. Nebyly s ní velké problémy v pubertě, když dospěla, byla úspěšná. Měla život před sebou Měla své plány. Vystudovala, našla si dobré místo a potkala Honzu, s nímž se chtěli vzít.
Výstava Na led! představuje hokej a bruslení  v obrazech
iluxus.cz
Výstava Na led! představuje hokej a bruslení v obrazech
Fenoménu hokeje a bruslení ve výtvarném umění se věnuje výstava Národní galerie Praha (NGP), která pro návštěvníky znovu otevírá Palác Kinských na Staroměstském náměstí. Výstava představí téměř sto pr