Byla jsem zvyklá se o sebe postarat – od svých osmnácti jsem se protloukala, jak se dalo. Z domova jsem utekla hned, jak to bylo možné. Žít dál v ovzduší plném hádek, křiku a téměř bez práva na soukromí jsem prostě nemohla. Našla jsem si kluka a nějaký čas s ním bydlela. Potom jsem v bytě zůstala sama, když partner odešel za prací do ciziny. Nechal mi na rozloučenou nějaké peníze a můj plat proda

Je to právě dvaadvacet let, co mi zemřela maminka. Bylo mi třicet čtyři a bylo to to nejhorší, co mě mohlo potkat. Nejlepší máma a člověk na světě. Ale to co v posledních měsících svého života prožívala, bych nepřála nikomu. Bylo těžké se o ni starat. Vidět, jak trpí a nemoct udělat nic, co by jí aspoň trochu pomohlo. Proto byla její smrt vlastně jejím vysvobozením. „Proč proboha ona musela tak t

Před třemi lety jsem se sblížila s kolegou z práce. Nebyl o moc starší, dělilo nás jen pět let. Po několika týdnech jsem se do něho strašně moc zamilovala. Nejednalo se o žádného chlapa z plakátu, ale zdálo se mi, že je upřímný a životem daleko protřelejší než já, mladá nezkušená holka. A hlavně – ty jeho oči! Jiskřily, hřály, říkala jsem mu, že je má plné hvězdiček. Žádná láska na světě ale nen

Zoufalí lidé prý dělají zoufalé činy. Lenka, moje sestřenice, bohužel patří mezi ně. Byla to vždycky hodná a obětavá holka. Koho měla ráda, pro toho by udělala zřejmě cokoli. Svého syna bezmezně milovala. Vdávala se ve dvaceti za pětatřicátníka očividně životem protřelého. Zakoukala se do něj na Anenské zábavě a do švestek byla těhotná a vybírala svatební šaty. Zaslepená láskou však byla jen on

Jednou večer se mi stala zvláštní událost. Byl jsem sám doma. Rodiče byli v práci, brácha u kamaráda. Sešel jsem z horního patra dolů do kuchyně nakrmit naše dva kocoury, kteří už netrpělivě čekali na dobrotu. Jakmile jsem se ohnul k miskám, slyšel jsem z horního patra hrozivý dupot, jakoby se v horním patře honily dvě osoby. Přitom tam nikdo nebyl. Když jsem vyšel z kuchyně, všechno utichlo. Ale

Seznámili jsme se na vysoké škole, kde jsme oba studovali. Já jsem byla prvňačka, on třeťák. Byla to láska na první pohled, ale jen z jeho strany. Jelikož jsme se seznámili na školní párty, kde se pilo, tancovalo a bavilo ve velkém, tak jsem si z toho večera moc nepamatovala. Avšak druhý den se mi Milan ozval a pozval mě na rande. Šla jsem, i když jsem vůbec netušila, kdo to je. Když jsem se h

Nejprve to byl jen známý kamarádky, ze kterého se měl stát můj spolubydlící. Nakonec se stal někým mnohem bližším, i když to bylo komplikované. Do mých 18 let se mnou nebyly žádné problémy, i škola mi šla. Jenže pak, jako bych se rozhodla si všechno vynahradit, provedla jsem několik průšvihů a málem mě vyhodili ze školy. Odmaturovala jsem, ale rodiče mi dali jasně najevo, že se nyní musím o sebe

Ve chvíli, kdy člověk začne v životě ztrácet naději, objeví se něco, co nemůže být pouhou náhodou! Jako prakticky uvažující žena jsem nevěřila na zázraky a podobné věci. Měla jsem za to, že co si člověk sám nevybojuje, to prostě nemá. A přece i na mě čekala v životě událost, která mi změnila život k lepšímu – a která se nedá logicky vysvětlit! Nikomu jinému na mně nezáleželo Bylo mi čtyřicet a

Narodila jsem se a vyrůstala na malé vesnici. Střední školu jsem měla v okresním městě, kam jsem dost složitě každý den dojížděla. Chodily tam převážně dívky. Možnosti navázat vztah s nějakým chlapcem mého věku byly skoro nulové. A s kluky z vesnice, bývalými spolužáky ze základní školy, jsem si nic začínat nechtěla. Čím jsem byla starší, tím jsem se cítila tak trochu sama. Záviděla jsem některým

Je možné, že se občas setkáme s těmi, kdo v minulosti tragickým způsobem zemřeli? Prý se to opravdu stává! S manželem jsme kdysi provozovali malý penzión v Beskydech. Koupili jsme tu nemovitost levně, z místních se o nákup nikdo nezajímal. Později jsme se dozvěděli, že to bylo kvůli pověsti domu - prý v něm strašilo. My jako lidé z města jsme tomu samozřejmě nevěřili. V noci někdo zazvonil u dve