Domů     Padli jsem si do náruče
Padli jsem si do náruče

Nejprve to byl jen známý kamarádky, ze kterého se měl stát můj spolubydlící. Nakonec se stal někým mnohem bližším, i když to bylo komplikované.

Do mých 18 let se mnou nebyly žádné problémy, i škola mi šla. Jenže pak, jako bych se rozhodla si všechno vynahradit, provedla jsem několik průšvihů a málem mě vyhodili ze školy.

Odmaturovala jsem, ale rodiče mi dali jasně najevo, že se nyní musím o sebe postarat sama. „Až dostaneš rozum, tak se můžeš vrátit,“ řekl otec nekompromisně. Měla jsem svoji vlastní hrdost a ta mi zabránila v tom, abych se hrozila, prosila a fňukala.

Kamarádka Aneta mě vzala k sobě do podnájmu. Své pověsti jsem tím moc nepomohla, protože Aneta si sice žila docela dobře, ale zdroje jejích příjmů byly víc než pochybné.

Ne že by sama dělala nějaké nemravné nebo protizákonné věci, jen se zkrátka stýkala s lidmi, kteří se pravděpodobně pohybovali za hranicemi zákona.

V dané situaci mi to nevadilo. Byla jsem ráda, že můžu rodičům dokázat, jak se o sebe umím postarat. Aneta měla sice peněz dost, ale já jsem ji nechtěla využívat. Měla jsem v plánu studovat na vysoké škole.

Tam jsem se zatím nedostala, věřila jsem však, že příští rok to vyjde. Do té doby jsem se chtěla živit různými brigádami a brzy jsem si také jednu našla. Bylo to v obchodním domě a výdělek nepředstavoval žádnou závratnou částku. Mně to však stačilo.

Anetě jsem za podnájem platit nemusela a sama jsem nebyla nijak náročná, co se týkalo jídla, oblečení nebo kosmetiky. Věřila jsem také, že si najdu nějakého kluka, který mi bude pomáhat.

Ze začátku šlo všechno dobře, ale pak se vše začalo komplikovat. Aneta mi jednoho dne oznámila, že v bytě končí. „Musím na čas změnit působiště, tady už je mi to moc těsné. A co bych ti zastírala, kdybych tu zůstala, hrozily by mi nepříjemnosti.

Byla bych ráda, kdybys mi ten byt podržela, já se za pár měsíců vrátím.“ „No jo, ale z čeho ho budu platit? To, co si vydělám na brigádě, zdaleka nestačí,“ namítla jsem zaskočeně. „Však ty si nějak poradíš. Nebo víš co…

mám jednoho kamaráda, který by ti alespoň ze začátku s financemi pomohl. Bydlí u svého známého, ale hádá se s ním a taky by rád změnil působiště. Pokud by ti nevadilo, že tady budete spolu…“ „Hm, a mám snad na vybranou něco jiného?“ ušklíbla jsem se.

Nadšená jsem z Anetina návrhu nebyla. Najednou jsem viděla, že zdaleka nejsem schopná stát na vlastních nohou. Stačilo, abych přišla o něčí podporu a už jsem se ocitla v komplikacích. Jenže všechno bylo lepší než se jako poražená vrátit domů s prosíkem.

Ten Anetin kamarád se nakonec ukázal jako přijatelný kluk. Bylo mu o pět let víc a měl už za sebou pobyt v nápravném zařízení, což se tak nějak dalo čekat. Michal však neseděl za nějakou krádež nebo násilnou trestnou činnost, jen za zaviněnou autonehodu.

Hned na začátku jsme si ujasnili pravidla. „Já si vezmu pokoj po Anetě, ty zůstaneš ve svém, Romano,“ navrhl. „Peníze budeme dávat dohromady tak, jak se nám sejdou. Jsem zvyklý hrát fér, i když mi zatím možná nevěříš. A ještě jednu věc chci upřesnit:

neberu to tak, že spolu budeme žít jako kluk s holkou. Prostě jsme dva kamarádi a do svého života si nebudeme nijak zasahovat. Já chci respektovat tvoje soukromí a o totéž žádám tebe. Souhlasíš?“

Na to se samozřejmě nedalo říct nic jiného než „ano“.

Poté, co Aneta odjela, pomalu jsme si na sebe s Michalem zvykali. Nejprve vše probíhalo tak, jak to on na začátku načrtl. Nevyptávali jsme se jeden druhého, kam jdeme a co tam budeme dělat. Byli jsme zkrátka dva spolubydlící, dodržující domluvený řád.

Pak jsme jeden večer strávili ve dvou povídáním a od toho dne mezi námi nastalo sbližování. A protože ani jeden z nás už delší dobu neměl žádný vztah, nastalo to, k čemu situace zákonitě směřovala. Vznikl mezi námi citové a milostné pouto.

S rodiči jsem se od svého odchodu z domova stýkala jen minimálně. Proto mě překvapilo, když mě jednoho dne navštívila matka. Nevěděla jsem, jak se dopátrala, kde bydlím, podstatné bylo, že stála za dveřmi a tvářila se dost nevlídně.

„Pozveš mě dál?“ zeptala se. Neměla jsem sílu to odmítnout. Sotva se ocitla v bytě, spustila: „Dozvěděla jsem se, že tady žiješ s nějakým kriminálníkem, Romano. Myslím, že je nejvyšší čas, abys dostala rozum a nedělala dál naší rodině ostudu.

Vrať se domů a udělej to raději po dobrém, ano?“ „Já jsem už jsem dospělý a samostatný člověk, mami, a zařídím si život po svém a ne tak, jak to vyhovuje vám,“ odmítla jsem její slova.

Ještě chvíli se mě snažila přesvědčovat a když viděla, že to nemá význam, urychleně se rozloučila a odešla s naštvaným výrazem ve tváři.

Ta návštěva mě znepokojila, hlavně kvůli tomu, že matka věděla, kde bydlím. Připadala jsem si, jako bych ztratila část svého soukromí a svého tajemství. Vadilo mi rovněž, že se dál pokouší zasahovat do mého života.

A já jsem také věděla nejlépe, jaký je Michal „kriminálník“ – takové hanlivé slovo mě uráželo i za něho. Nejprve jsem se chtěla svému příteli a spolubydlícímu svěřit, ale pak jsem si řekla, že mu nebudu přidělávat starosti.

I bez toho jsme jich měli dost, hlavně co se týkalo financí. Situace byla čím dál víc napjatější. Na nájem to stačilo, ale ten zbytek jsme si museli opravdu do detailu rozpočítat.

Dokud však mezi námi panovala láska a důvěra, byla jsem ochotná se maximálně uskrovnit.

Domnívala jsem se mylně, že matčinou neúspěšnou návštěvou všechny její pokusy skončily. Byl to omyl. Zanedlouho mi Michal řekl: „Měli bychom si promluvit, Romano.“ Myslela jsem si, že řeč se bude týkat peněz. Následující slova mého přítele mě však překvapila:

„Vadí mi, že jsi přede mnou zatajila nějaké věci. Rád bych si je ujasnil.“ „Zatajila? Co máš na mysli?“ protáhla jsem údivem tvář. „Nehraj to na mě, prosím tě, já už vím všechno.

Dozvěděl jsem se, že jsi předtím, než jsme se poznali, byla na potratu s jedním klukem a že se s ním stýkáš i teď.“ „No dovol, to přece není vůbec žádná pravda,“ začala jsem protestovat.

„Hm, tvoje matka říkala, že to nepřiznáš a budeš zatloukat, dokud to půjde,“ pokyvoval hlavou Michal. „Moje matka? Ty jsi mluvil s mojí matkou?“ nevěřila jsem svým uším. „Divíš se, co? To jsi nečekala,“ odvětil.

Musela jsem se dát do smíchu, ale byl to smích někoho, kdo cítí beznaděj a zoufalost. „Už tomu rozumím. Matinka se rozhodla, že nás dva rozdělí, za každou cenu. Abys věděl, nedávno tady za mnou byla na návštěvě.

Nemůže mi pořád přijít na jméno kvůli tomu, že jsem odešla z domova a nechovám se podle jejích představ. Tebe označila za kriminálníka a chtěla, abychom se rozešli. Varovala mě, že když to nepůjde po dobrém, zkusí to jinak… už je mi tedy jasné, jak.“

Michal na mě hleděl a nevěděl, čemu má věřit. Chytila jsem ho za ruku. „Máme se přece rádi, ne? Věříš v mojí lásku? Pomáháme jeden druhému přežít, plácáme se v tom, ale dokud jsme spolu, tak máme naději.“ Michal mlčel a já začala ztrácet jistotu i nervy.

„Jestli ovšem věříš víc tomu, co ti kdo napovídá a ne tomu, co vidíš na vlastní oči, pak by asi nemělo smysl v našem vztahu pokračovat,“ naznačila jsem. S napětím jsem čekala, jak se Michal zachová. „Chci od tebe slyšet jenom odpověď na jednu otázku:

věříš mi?“ naléhala jsem. „Nevím,“ řekl po chvíli ztěžka.

Třebaže mi nebyl schopen jasně odpovědět, cítila jsem, že jeho pochybnosti trvají. Snad se jim dalo i rozumět, jeho život také nebyl procházkou růžovým sadem. Ale do tohoto dne jsem věřila, že jsme v sobě navzájem našli někoho, kdo dává smysl budoucnosti.

„Asi bych se měl na pár dní odstěhovat a dát si to v hlavě do pořádku,“ vyslovil poté svůj ortel. „Můžeš jít třeba hned,“ řekla jsem chladně. Začal si balit věci. „Kam půjdeš?“ zajímala jsem se.

„Zkusím se vrátit k tomu známému, snad mě tam několik nocí nechá přespat,“ odpověděl Michal. Nebránila jsem mu ani v balení věcí ani v odchodu. V srdci jsem cítila ránu, kterou mi zasadila jeho nedůvěra. Snad čekal, že ho zadržím.

Možná si myslel, že přiznám své „hříchy“, co ve skutečnosti neexistovaly, všechno si vyříkáme a uzavřeme. Já jsem ale neměla kam ustoupit.

Když kolem mě procházel ke dveřím s velkou taškou plnou oblečení, přistoupila jsem k němu a tiše řekla: „Ať si o mě myslíš co chceš a ať mi věříš nebo ne, pravda je taková, že jsem tě měla ráda… jako nikoho jiného předtím.

Možná nejsem tak dospělá a zralá, na jakou si chci hrát, ale na tobě mi záleželo, Michale. Přála bych si, abys to brzy pochopil a vrátil se.“

Zaváhal. Potom pokračoval dál. Teprve když za ním zapadly dveře bytu, došly mi síly. Cítila jsem marnost a vztek na matku, která mi takto zasáhla do života – a také na Michala, že jí tak snadno uvěřil.

Připadala jsem si nešťastná. Michalův odchod ve mně zlomil sílu a chuť bojovat. Z té rebelky, kterou jsem do této chvíle byla, se najednou stávala opuštěná a bezradná malá holka.

Většinou jsem se styděla brečet i sama před sebou a tak jsem se ovládla i nyní, ale uvnitř v sobě jsem vnímala, jak mnou protékají potoky slz.

S každým následujícím dnem jsem přestávala doufat, že se Michal vrátí. Nejspíš pro něho moje láska nic neznamenala. Snad mi ani nevěřil, že jsem ho měla doopravdy ráda. Čím nedosažitelnější se zdál, tím víc jsem trpěla.

K tomu se přidaly i finanční problémy, které se s Michalovým odchodem znásobily. Byla jsem jako v pasti, ze které jediná cesta vedla zpátky domů… pokud jsem nechtěla žít takovým životem, jakým žila Aneta. Nájemné bylo zaplaceno do konce měsíce.

Co bude potom, jsem nevěděla. Pomalu jsem začala balit své věci a připravovat se k odchodu. Sdělila jsem to i majiteli bytu.

Ten mě sice přemlouval, ať zůstanu, že to nějak dopadne, jenže já ani neměla sílu dál bydlet tam, kde jsem prožila hezký vztah se špatným koncem.

Poslední den měsíce byl nejhorší. Bylo mi jasné, že na ulici skončit nemůžu a čeká mě potupná cesta domů. Nepochybovala jsem, že mě matka přijme a bude to brát jako své vítězství. Čekala jsem na zázrak, jaké se někdy dějí ve jménu lásky.

Příliš jsem však nevěřila, že by Michal přišel, třebaže při svém odchodu nechal tuto možnost otevřenou.

Zavolala jsem domů a po krátkém rozhovoru s matkou jsem měla cestu zpátky připravenou. Přišla mi naproti a neodpustila si jízlivé „dospělé“ poznámky. Kráčeli jsme po chodníku směrem od domu, ve kterém jsem se pokoušela stát se samostatnou a prožít vztah.

V tom se proti nám objevil Michal. Přes rameno nesl stejně těžkou kabelu s věcmi, jakou jsem táhla já. „Promiň, mami, ale z toho mého návratu nic nebude,“ pronesla jsem chvatně a pospíchala Michalovi naproti. Bez jediného slova jsme si padli do náruče.

Netušila jsem, co nás dál čeká, zda se vrátíme do onoho bytu nebo kam půjdeme… a nezáleželo mi na tom. Podstatné v tu chvíli bylo, že jsme opět spolu…

Romana (20), severní Morava

reklama
Související články
28.2.2024
Toho kolegu neměl nikdo příliš v lásce. Tvářil se jako morous, byl to samotář a protiva. Přitom stačilo tak málo. Stáli jsme tam spolu sami a on mlčel. Koukal do křoví a mně to přišlo divné. Tak jsem ho oslovila. Nezdál se být nadšený. Odpovídal jedním slovem a nastalo vždy ticho, které jsem přerušila opět já sprchou dalších vět. Schůzky na cigárku Už mi docházely nápady, o čem mluvit. Ří
26.2.2024
Holky si myslely, že s Milošem spolu chodíme, ale nebyla to bohužel pravda. Překážela nám v tom taková nepříjemná věc. Seznámili jsme se na zábavě v kulturním domě. Pořadatelé pouštěli dovnitř jen mládež, která již dovršila šestnáctý rok života, což nebyl můj případ, bylo mi teprve patnáct. A tak mě takový tlustý, na první pohled zlý chlápek seřval a vyhodil. Smutně jsem courala venku a dych
16.2.2024
Nikdy ženské nehonil a ke mně byl pozorný a choval se s úctou. A najednou se událo něco, co jsem nečekala ani ve snu. Můj manžel se na prahu sedmdesátky bláznivě zamiloval! Choval se jako blázen a nedal si od nikoho říct. Bylo to jako z nějakého hloupého filmu. Starý chlap a mladá dívčina, co sotva odmaturovala. Seznámili se při hlídání Chodila mladým hlídat pravidelně třikrát týdně a k t
8.2.2024
Šla jsem za hlasem svého srdce a rozum nechala za sebou. Život mi za to uštědřil pořádnou lekci. O všechno jsem přišla a jen těžko jsem to získávala zpět. V mládí jsem se hrnula do manželství jako smyslů zbavená. Stačilo jen poznat Miloše, do kterého jsem se zamilovala tak, že jsem už po naší první schůzce slyšela v hlavě znít svatební zvony. Když se zamiluji, jsem zkrátka jako vystřelená dělov
5.2.2024
David byl hezounek, který si myslel, že se za ním otočí každá žena. Když nastoupil do naší firmy, hned jsem ho prokoukla. Moje šéfová hýřila nadšením, když nám říkala, že budeme mít nového kolegu. Povedlo se jí ho přetáhnout od konkurence a hodně si slibovala od jeho zkušeností a kreativity. „A navíc je to fešák,“ dodala a všechny kolegyně se zahihňaly. Jenom já ne. Tohle pro mě bylo varování,
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Po bříšku už ani stopy!
nasehvezdy.cz
Po bříšku už ani stopy!
Je to sotva pár týdnů, co se moderátorka Eva Perkausová (29) stala maminkou druhého synka Ariana, a už se postavila před fotoaparát! Oblékla jen kalhoty, podprsenku, perlový náhrdelník – a všem vyraz
Podvodník ve velkém: Muž, který prodal Tádž Mahál
epochaplus.cz
Podvodník ve velkém: Muž, který prodal Tádž Mahál
„Pojď sem, prcku, tady máš taky stovku, ať si jednou osladíš život.“ směje se hledaný podvodník Mitileš v rodné vesnici na malého chlapce. Nemusí mít strach, že ho tu někdo udá. Pro sousedy je hrdina, i když jednoho z nich kdysi okradl. Dneska se jí a pije na něj. Skutečným jménem je vlastně Mitileš Kumar
Tajemství templářské kaple: Ukrývá zdroj pozitivní energie i záhadnou symboliku?
epochalnisvet.cz
Tajemství templářské kaple: Ukrývá zdroj pozitivní energie i záhadnou symboliku?
Středověký templářský řád je považován za jeden z nejznámějších i nejzáhadnějších v dějinách. Účast templářů na křížových výpravách tvoří legendy o jejich bohatství a znalostech. Pozdější úpadek řá
Skutečné zombie: Jsou dílem černé magie?
enigmaplus.cz
Skutečné zombie: Jsou dílem černé magie?
Hrozivé oživlé mrtvoly vylézající z hrobů a pojídající lidské maso. Takový obrázek vyvstane v mysli většině lidí, když uslyší slovo zombie. Většina se domnívá, že jde jen o filmový výmysl. Jenže lidé
Domácí piškotová roláda
tisicereceptu.cz
Domácí piškotová roláda
Než nanesete na těsto krém, potřete ho vrstvou malinového džemu. Roládu dotáhnete k dokonalosti čokoládovou polevou. Ingredience Na těsto 3 vejce 80 g krupicového cukru 1 lžíce kakaa 100 g
Bakterie, které z plastů vyrábějí materiál podobný pavoučímu hedvábí
21stoleti.cz
Bakterie, které z plastů vyrábějí materiál podobný pavoučímu hedvábí
Polyethylen, respektive výrobky z něj, jako jsou plastové tašky, láhve a obaly na potraviny, je největším přispěvatelem k celosvětovému znečištění planety plasty. Navíc je v přírodě prakticky nerozlož
Junghans kombinuje klasický design hodinek s moderním ležérním stylem
iluxus.cz
Junghans kombinuje klasický design hodinek s moderním ležérním stylem
Tyto hodinky nedělají kompromisy: nové Meister S Automatic jsou sportovní hodinky, které nezapřou svůj vztah k elegantní řadě Meister. Společnost Junghans představuje dva nové tříručkové modely z nere
Ze syna jsem udělala sobce
skutecnepribehy.cz
Ze syna jsem udělala sobce
Neviděla jsem to, co viděli ostatní. V mých očích byl roztomilý. Tvrdil, že nemá v životě štěstí a že mu všichni křivdí. Teprve jeho úraz mi otevřel oči. Můj syn byl jen rozmazlený fracek! A to bolelo! Měla jsem ho natruc všem. Rodičům i příteli, který mi dal po dlouhé známosti kopačky. Pořídila jsem si dítě za svobodna. Rodiče
Silná přitažlivost s bývalým
nasehvezdy.cz
Silná přitažlivost s bývalým
Nová posila seriálu ZOO Jana Bernášková (42) má až podezřele blízko ke svému bývalému muži, režisérovi Davidu Drábkovi (53). Byl to právě jejich vztah, z něhož čerpala ve své knize Jak přežít svého mu
Hrad Skuhrov: Dřevěná věž nad kamenným hradem
epochanacestach.cz
Hrad Skuhrov: Dřevěná věž nad kamenným hradem
Z kamenného hradu přežily staletí jen některé obvodové zdi, ale Skuhrov už si dávno za kámen našel náhradu. Když se dnes řekne Skuhrov, mnohem více pomyslíme na jiný materiál – na dřevo. S tím umí Skuhrov doslova čarovat. Nevíme sice úplně přesně, kdy hrad Skuhrov na ostrožně nad pravým břehem říčky Bělé vzniknul, ale nebudeme daleko od
Masové koule s pikantní omáčkou
tisicereceptu.cz
Masové koule s pikantní omáčkou
Koule jednoduše napíchněte na párátko a servírujte s pálivou červenou omáčkou. Ingredience 500 g hovězího mletého masa 2 větší cibule 200 ml ostrého kečupu 4 stroužky česneku 2 nakládané kap
Moderní rezidence u rovníku
rezidenceonline.cz
Moderní rezidence u rovníku
Rezidence vznikla v rovníkovém Ekvádoru. Betonová stavba rozvržená do tvaru písmene T působí přes svou masivní konstrukci příjemně svěžím, elegantním a odlehčeným dojmem. Tři podlaží, tři obytná kř