Domů     Když jsem se poprvé zamilovala
Když jsem se poprvé zamilovala
10 minut čtení

Narodila jsem se a vyrůstala na malé vesnici. Střední školu jsem měla v okresním městě, kam jsem dost složitě každý den dojížděla.

Chodily tam převážně dívky. Možnosti navázat vztah s nějakým chlapcem mého věku byly skoro nulové. A s kluky z vesnice, bývalými spolužáky ze základní školy, jsem si nic začínat nechtěla. Čím jsem byla starší, tím jsem se cítila tak trochu sama.

Záviděla jsem některým spolužačkám nebo kamarádkám, že už prožily první polibky, vodění se za ruku, touhu, lásku… Pomalu jsem přestávala věřit, že na mě něco podobného taky někdy čeká. Na svých toulkách okolní přírodou jsem o tom často přemýšlela. A jednoho dne jsem právě při takové podobné procházce potkala Dana.

Seděl pod stromem. Nejprve jsem si ho skoro nevšimla, protože jsem se dívala jiným směrem. Až když se ozvalo „Ahoj, co tu děláš?“, polekaně jsem pohlédla tam, odkud mužský hlas zazněl. Kluk, kterého jsem spatřila, se mi líbil na první pohled.

Bylo mu tak o čtyři až pět let více než mně. Cítila jsem, jak se červenám, když jsem odpovídala: „Jen tak se procházím. A co tu děláš ty?“ „To je tajemství,“ pousmál se. „Ale nic špatného. Mám rád přírodu. Ty taky, viď?“ Přikývla jsem.

„Nechceš se posadit vedle mě a chvíli si povídat?“ navrhl. „Já jsem Dan,“ podal mi ruku. Rozpačitě jsem mu s ní potřásla a představila se: „Já jsem Katka. Radši bych se ale procházela, jestli ti to nevadí.“

Dan vstal, oprášil si kalhoty od jehličí a řekl: „Ty se tu asi vyznáš líp než já, tak mi dělej průvodkyni.“ Ujala jsem se té role a prováděla nečekaného nového známého po svých oblíbených místech.

Během čtvrt hodiny, kdy jsme si povídali, jsem zjistila, jaké to je rozumět si s někým hned od začátku. Rychle jsem ztrácela ostych a brzy jsme se už vedli za ruce.

Dan o sobě nechtěl příliš mnoho mluvit a tak pro mě zůstávalo záhadou, kde se tu v okolí vlastně vzal. Ale nijak jsem si tím nelámala hlavu, vychutnávala jsem si ten pocit jít s nějakým klukem a nic jiného mě v tu chvíli nezajímalo.

Došli jsme nakonec až k mé rodné vesničce. „Tamhle bydlím,“ ukázala jsem Danovi. Pomalu se už začínalo stmívat a já jsem se musela vrátit domů. „Bylo mi s tebou moc hezky,“ řekl Dan, „rád bych tě zase viděl.

Co kdybychom se zítra sešli na stejném místě jako dnes?“ Chvilku jsem přemýšlela a nakonec jsem mu slíbila, že zítra opět přijdu.

Pusa, kterou jsem od něho dostala, byla jen taková lehká na tvář, ale přesto jsem ji vnímala ještě dlouho poté, co jsme se rozloučili. Teprve před spaním jsem si plně uvědomila, co se vlastně dnes stalo. A začalo mi trochu vadit, že o Danovi nic nevím.

Kdyby zítra na smluvené místo nepřišel, už bychom se třeba nikdy nesetkali. A odkud vlastně je? Z nějaké jiné vesnice v okolí? Je možné, že bych ho neznala? Nebo kde se tu vlastně vzal?

Nakonec ale nad všemi těmito úvahami zvítězil jediný pocit – štěstí z toho, že jsem prožila krásné okamžiky, o jakých jsem zatím jen snila.

Druhý den jsem nedočkavě pospíchala tam, kde jsme se s Danem včera setkali. Bylo to docela daleko. S každým dalším krokem rostlo mé napětí: bude tam nebo ne? Zklamaně jsem zjistila, že Dan se bohužel na rande nedostavil.

Chvíli jsem ještě pobíhala sem a tam, protože jsem si nebyla jistá, jestli jsem opravdu na správném místě. Když už jsem ztrácela naději a zmocňoval se mě smutek nad tím, že mé štěstí bylo tak krátké, Dan se konečně objevil. Byl dost zadýchaný, jak utíkal.

„Promiň mi to zpoždění,“ omlouval se. „Dřív jsem to opravdu nestihl.“ Odpustila jsem mu okamžitě, vždyť tu byl zase se mnou a včerejší krásný sen mohl pokračovat. „Jsem moc rád, že jsem tě potkal, Katko,“ řekl mi, když mě opět uchopil za ruku.

„Hodně jsem o tobě přemýšlel. Mohla by z nás být dobrá dvojice, co myslíš?“ „Já jsem ale vážně ještě s nikým nechodila, víš?“ upozornila jsem Dana na svoji nezkušenost v lásce.

„Tobě se to říká, ty jsi o pět let starší a určitě už máš za sebou hodně vztahů…“ „Nebudu zapírat, že už jsem s nějakými dívkami něco měl,“ pousmál se, „ale s žádnou jsem si nerozuměl při prvním setkání tolik jako včera s tebou.“

„To třeba říkáš každé,“ prohlásila jsem pochybovačně. „Připadám ti snad jako lhář a podvodník?“ zeptal se Dan a já rychle odpověděla, že ne. Naše druhé rande bylo ještě krásnější než to první nečekané.

Asi to bylo tím, jak hodně jsem se na Dana těšila a vlastně poprvé šla na schůzku s klukem vědomě. Všechno to, o čem jsem zatím jen snila a nedovedla si představit, jsem teď prožívala doopravdy. Tentokrát už jsme se na rozloučenou políbili jinak než včera.

Bylo to krásné a opojné, skoro jsem nemohla dýchat štěstím. Při loučení mi Dan řekl: „Víš, může se stát, že třeba někdy budeš čekat marně. V takovém případě bys našla někde u toho stromu dopis ode mě.“

„Nerozumím tomu,“ přiznala jsem. „A vlastně ani nevím, kdo jsi a odkud jsi přišel. Snad mi to řekneš sám, až to uznáš za vhodné. Zatím jsem šťastná, že jsem tě poznala a že se zítra zase uvidíme.“ Dan se pousmál a pohladil mě.

Všechny starosti a otázky jsem tentokrát hodila za hlavu. Celý svět se mi zdál být růžový. V duchu jsem si neustále opakovala: mám kluka, mám ho ráda a on má rád mě!

Sešli jsme se takhle ještě třikrát, každý další den. I nadále mi však Dan nechtěl prozradit o sobě víc, než jsem zatím věděla.

A já, protože mi připadalo, že se takhle budeme scházet pořád, jsem o ničem nepřemýšlela, užívala jsem si kouzlo prvního velkého citu, který mě potkal, a měla pocit, že se zastavil čas.

Moje dočasné štěstí však skončilo toho odpoledne, kdy Dan na schůzku k „našemu“ stromu nepřišel. Čekala jsem skoro hodinu a cítila se čím dál tím zoufaleji.

Potom jsem si vzpomněla na jeho slova o tom, že v případě, kdy nepřijde, mám hledat poblíž stromu dopis od něho. Pustila jsem se do hledání. Netrvalo dlouho a skutečně jsem dopis našla zastrčený za kůrou.

Byl pečlivě složený a navíc ještě zabalený do igelitové folie. Netrpělivě jsem ho otevřela a četla: Milá Katko, ve chvíli, kdy čteš tyto řádky, jsem už daleko od místa, kde jsme se setkávali.

Věděl jsem, že budu muset odjet a nechtěl jsem tě tím zbytečně trápit. Bydlím na opačném konci republiky, než je Tvůj domov. Nevěděl jsem, jak dlouho se zdržím blízko Tvého bydliště.

Musel jsem odjet dřív, než jsem čekal a než jsem ti mohl o sobě všechno prozradit. Vím, že se na mě asi zlobíš, tím spíš, že jsem byl Tvůj první kluk. Já jsem se do Tebe za těch několik našich schůzek opravdu zamiloval a nerad bych Tě ztratil.

Jenom nevím, jak to udělat, abychom se zase viděli. Třeba už se mnou nebudeš chtít vůbec mluvit. Pokud ano, přikládám svoji adresu. Budu čekat, zda přijde dopis od Tebe. Pak Ti všechno vysvětlím. Tvůj Dan.

Bylo to zvláštní, ale necítila jsem se úplně smutná a nebrečela jsem. Jako bych ve svých sedmnácti a půl letech najednou pochopila, že žádná láska nemá nekonečné trvání a že o každou je nutné bojovat.

Kdyby se býval Dan ztratil bez jediné stopy, asi bych ho dlouho oplakávala. Takhle jsem viděla, že o mě má zájem a že důvody, pro které musel odjet zpátky domů, byly asi opravdu důležité.

Předtím jsem znala jen jeho křestní jméno, nyní jsem měla k dispozici i jeho příjmení a adresu. A já jsem samozřejmě věděla, že mu napíšu.

Udělala jsem to ještě téhož dne večer. Pečlivě jsem složila dopis, ze kterého by Dan poznal, že můj cit přetrvává, i když mě jeho odjezd zaskočil. Hned druhý den jsem ho cestou do školy poslala. Pak jsem už jen čekala, zda a kdy přijde od Dana odpověď.

Trvalo to celý týden, ale dočkala jsem se. „Máš tu nějaký dopis, Katko, leží na stole v kuchyni,“ oznámila mi máma, když jsem se jednoho odpoledne vrátila ze školy. Málem jsem ji porazila, jak jsem utíkala do kuchyně. Na obálce jsem ihned poznala Danovo písmo.

Otevřela jsem dopis a chvatně přelétávala očima po ručně psaných řádcích. Dan psal, jak je rád, že se na něho nezlobím a že jsem se ozvala. Měla jsem prý právo mu nenapsat. Vysvětloval mi také svůj pobyt v našem kraji. Byl se tady schovat u jednoho kamaráda.

Proč schovat? Stal se prý svědkem závažného trestného činu a jeho život nebyl v bezpečí do té doby, dokud pachatele nezatknou. To se stalo v den naší poslední schůzky a tak se mohl vrátit. Nechtěl mi nic říkat, abych se případně v nebezpečí neocitla také.

Čas na rozloučení mu nezbyl proto, že má vážně nemocného tatínka a proto spěchal domů. Dočetla jsem a přemýšlela, jakou neuvěřitelnou náhodou mi osud poslal mého prvního kluka do cesty. A jaká je to smůla, že bydlí tak daleko…

Samozřejmě jsem Danovi hned odepsala. Zeptala jsem se ho přímo, jestli chce, abychom se ještě někdy viděli. Nevěděla jsem sice, zda by mě doma pustili na tak dalekou cestu a Dan vzhledem k otcově nemoci by také asi nemohl přijet.

Ale zamilovanost překonává všechny překážky a já věřila, že se s Danem brzy uvidím. Tentokrát přišla odpověď dříve než v prvním případě. Dan mě zval k sobě na prázdniny, které se kvapem blížily.

Ať prý přijedu nejméně na týden nebo třeba i na delší dobu, když budu chtít. Abych to neměla složité s cestováním, pojede mi někam naproti. Měla jsem z jeho pozvání radost, ale čekalo mě složité vysvětlování rodičům a žádost o dovolení. Co jim mám říct?

Pravdu, tak jak to všechno bylo? Asi to bude nejlepší…

„Mami, jaké to bylo, když jsi byla poprvé zamilovaná?“ začala jsem nenápadně vést důležitý rozhovor. Máma se usmála a odpověděla: „Bylo to krásné, ráda na to vzpomínám, i když to netrvalo moc dlouho.

Proč se ptáš?“ „Víš, já jsem zamilovaná právě teď,“ trochu jsem se červenala. „A znám ho?“ vyptávala se máma. „Nemůžeš ho znát, je daleko odtud, a když ti budu povídat, jak jsme se seznámili, asi mi to ani neuvěříš.“

Probudila jsem máminu zvědavost a získala tak pro několik dalších minut vděčnou posluchačku. „No, a teď to vypadá, že už se asi nikdy neuvidíme…“ zakončila jsem své vyprávění smutně. „ Ty za ním chceš jet, viď?“ podívala se na mě máma.

„Zkusím promluvit s tátou, koneckonců bude ti osmnáct a pokud ti ten Dan přijede někam naproti…“ Nebyl to ještě úplný souhlas, ale mně to ke štěstí zatím stačilo. Moje odpověď Danovi byla tentokrát plná naděje.

Představovala jsem si v duchu, jak bude mít radost z toho, že můj příjezd o prázdninách dostává konkrétní podobu. Těšila jsem se na chvíli, kdy se zase uvidíme a on mě políbí.

A toho večera jsem si v kalendáři začala odškrtávat dny, které zbývají do konce školního roku…

Katka (18), jižní Čechy

Související články
3 minuty čtení
Čas utekl jako voda, s Pepou, o kterého jsem kdysi tak stála, jsme se rozvedli. Byla jsem přesvědčena, že zůstanu sama, ale osud to tak nechtěl. Měl pro mě ještě jednu lásku. Koukala jsem z okna chaty na jez a myslela na to, že čas utekl jako ta voda. Jak je to dlouho, co jsem se na jezu producírovala, aby si mě všiml Pepa? Pak si mě doopravdy všiml, ale otázka zní, co jsem tím získala. Dvacet
3 minuty čtení
Kdo hledá prince z pohádky, neuspěje. Pokud žena nechce zůstat sama, je třeba přestat snít a navrátit se na pevnou zem. Připadala jsem si stará. Z dnešního pohledu jsem stará určitě nebyla, bylo mi šestatřicet, ale vše nasvědčovalo tomu, že zůstanu na ocet. Další rok zase utekl jako voda a přišel máj. Voněl šeříkem, jasmínem a kvetoucími třešňovými stromy a sliboval lásku, ale, jak jsem byla př
6 minut čtení
Zamilovala jsem se do černovlasého kluka, kterého jsem občas potkávala. Tajně, nikdo o tom nevěděl, on už vůbec ne. A měl holku. Moje sny o princi se nesplnily. Nebyla jsem ani dost hezká, ani dost zajímavá. Toužila jsem po dětech, po rodině, a to mladí muži zpravidla neradi slyší. A ještě ke všemu jsem se mizerně učila, a tak ode mě kluci nemohli ani opisovat. Beznadějně zamilovaná Vyuči
3 minuty čtení
Rozvod vás semele. Člověk se dlouho vzpamatovává a čeká, kdy se konečně z toho dna dostane. Já věřila tomu, že už zůstanu navždycky sama. Naštěstí si mě láska našla. Po rozvodu jsem spálila všechny mosty, dala sbohem milovanému městu a přátelům, z nichž mnozí ani opravdovými přáteli nebyli, prodala byt a koupila domeček na venkově. Sehnala jsem tu i práci v místní prodejničce a sama sobě řekla,
3 minuty čtení
Žila jsem už dlouho v nefunkčním manželství, ale stále jsem se nemohla odhodlat k rozvodu. To se stalo až po srazu se střední školou, kde jsem potkala svou dávnou lásku. Dvacet let jsme se s Mirkem neviděli. Setkali jsme až na jednom srazu se střední školou. Předtím jsme ani on, ani já na srazy nechodili, ale najednou, samozřejmě aniž jsme se domluvili, jsme se tu oba ocitli. Od začátku jsme
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Budoucnost z čajových lístků
nejsemsama.cz
Budoucnost z čajových lístků
Chcete vědět, co vás čeká v budoucnosti? Uvařte si čaj a naučte se věštit z čajových lístků. Možná se dozvíte spoustu zajímavých věcí. Zjistit, co vás čeká, můžete klidně i v pohodlí domova. Nebojte se, věštění z čaje není vůbec složité. K tomu, abyste poznala svou budoucnost a našla odpovědi na své otázky, vám bude stačit obyčejný sypaný čaj, oblíbený hrneček a vaše šikovné ruce. Čarovné
Vězeň Jiřího z Poděbrad chránil korunovační klenoty
historyplus.cz
Vězeň Jiřího z Poděbrad chránil korunovační klenoty
Jeden z nejmocnějších mužů království Menhart z Hradce je opět za mřížemi. Zatím vždy ho jeho protivníci propustili. Nyní se ukáže, zda se dříve dostaví svoboda, nebo smrt. K husitství má šlechtický synek Menhart II. z Hradce (1398–1449) od mládí vztah. Vždyť i jeho otec Jan starší z Hradce (†1417), nejvyšší zemský hofmistr, se ke kališníkům přidal v roce 1415 po
Magické křižovatky: Hranice mezi světy
epochalnisvet.cz
Magické křižovatky: Hranice mezi světy
Na první pohled obyčejné místo. Silnice, která se rozbíhá do čtyř stran. Křižovatka. Ale podle pradávných věr právě tady slábne závoj mezi světy. Je to místo, kde můžete přivolat duchy, uzavřít smlouvu s démonem nebo získat dovednosti, které nejsou z tohoto světa. Opravdu tady můžete změnit svůj osud? A jak vysokou cenu za to zaplatíte?
Každý den poprvé
skutecnepribehy.cz
Každý den poprvé
Dnes ráno mi znovu podal ruku a zeptal se, jak se jmenuju. Jeho oči byly přívětivé, ale i nejisté. Můj muž. Opět jsem mu řekla: „Jsem Marie, tvoje žena.“ Přikývl. A pak se na mě usmál tak, jako by mě potkal poprvé. Můj muž. Manžel, se kterým jsme desítky let. Když mu to zjistili, bylo mu 75 let. Já
Čína: Její panenská příroda vám sebere dech
epochanacestach.cz
Čína: Její panenská příroda vám sebere dech
Slunce se mocně opírá o štíty mohutných hor. Na nebi není ani mráček a skoro to vypadá, že ostré vrcholky masivů musejí každou chvilkou protnout blankytně modrou oblohu. Jejich majestátnost a dravost krotí nádherné listnaté lesy, jejichž podzimní „čarokresba” vezme dech všem přihlížejícím. Je jednou z největších zemí a statistické údaje popisující tuto nejlidnatější část
Život Šinkorové řídí žárlivost?
nasehvezdy.cz
Život Šinkorové řídí žárlivost?
Oznámila překvapivý konec svého působení jako pedagožka na konzervatoři a v emotivním příspěvku na sociálních sítích herečka Daniela Šinkorová (52) napsala, že odchází se slzami v očích. Jenže prá
První surfařská cestovka slaví plnoletost: 18 let na vlnách
iluxus.cz
První surfařská cestovka slaví plnoletost: 18 let na vlnách
Surfová kancelář Surf-Trip, kterou založili sourozenci Olivovi, naučila za 18 let surfovat tisíce lidí z Česka i Slovenska. Z původně malých surfových kempů vyrostla ve stabilní cestovní kancelář s me
Gokteik Viaduct: Kilometr, který se táhne věčnost, v srdci Myanmaru
epochaplus.cz
Gokteik Viaduct: Kilometr, který se táhne věčnost, v srdci Myanmaru
Připravte se na cestu do míst, kde se zdá, že čas plyne jiným tempem. Myanmar, země s bohatou historií a úchvatnou přírodou, skrývá jeden z nejpozoruhodnějších inženýrských počinů světa – Gokteik Viaduct. Tento monumentální železniční most slibuje nejen dechberoucí výhledy, ale i zážitek, který vám jeden kilometr jízdy protáhne na celou věčnost. Ponořte se s
Přivedeme zpět k životu mamuty či jiné vyhynulé tvory?
21stoleti.cz
Přivedeme zpět k životu mamuty či jiné vyhynulé tvory?
Víme, že existovaly, ale vlivem nepříznivých podmínek, nadměrného lovu či činnosti člověka došlo k jejich vyhynutí. Díky vzorkům DNA těchto ztracených tvorů se vědci nyní chtějí pokusit je znovu přivé
Tajemství Velikonočního ostrova: Jak se obří Moai vydaly na cestu?
enigmaplus.cz
Tajemství Velikonočního ostrova: Jak se obří Moai vydaly na cestu?
Na jednom z nejodlehlejších míst na Zemi, v nekonečných vodách Tichého oceánu, se nachází Velikonoční ostrov, domov stovek monumentálních kamenných soch, známých jako Moai. Tyto tajemné kolosy, tyčící
Bramborový koláč s jablky
tisicereceptu.cz
Bramborový koláč s jablky
Suroviny 250 g brambor 60 g másla 200 g cukru moučky 2 vejce 250 g polohrubé mouky prášek do pečiva jablka Na drobenku 50 g hrubé mouky 30 g másla 30 g cukru krupice Postup Bram
Interiér s ikonami skandinávského designu
rezidenceonline.cz
Interiér s ikonami skandinávského designu
Nedaleko Los Angeles si mladý pár nechal postavit vzdušnou rezidenci kombinující ocelový skelet, skleněné stěny a sekvojové obklady. uvnitř vás okouzlí ikony skandinávského designu. Vroce 1998 Mark a Andrea Meyerhoferovi koupili dům v zalesněnémpodhůří Lacanada Flintridge v Kalifornii. Pár začal spolu se skupinou architektů s přetvářením domu tak, že přestavěli část s kuchyní a rodinnou místností.