Na malém městě se téměř nic neutají. Dnes je to možná trochu jiné, ale před třiceti lety to platilo beze zbytku. A tak tehdy dlouho nezůstaly tajemstvím ani okolnosti krachu jednoho manželství a zločinu z vášně. Jiřinu jsem znala od základní školy. Byla to docela hezká holka, ale kamarádky nikdy neměla. Snad proto, že vyrostla bez otce a s matkou měly do kapsy opravdu hluboko, byla závistivá ví

Bydleli ve starém nábytku, zejména zrcadla se jim líbila. S oblibou si dělali legrácky z každého, kdo do obchůdku vstoupil. Skřípat a klepat jim ale nestačilo. S dcerou máme společné hobby, a tím je procházet antikvariáty a starožitnictví. Staré věci mají náboj a jsou obklopeny zvláštní magickou aurou, většinou se v takovém prostředí cítíme dobře, leč výjimka občas potvrdí pravidlo. Malé starož

Dovoloval si stále víc. Pořád jen poroučel a nařizoval. Pro nikoho neměl hezké slovo. Nezbylo než si jít na šéfa stěžovat. Musela jsem si přece nějak poradit. Do práce jsem chodila čím dál míň raději. Někdy bych snad ani nevstala z postele, kdyby to šlo. Jenže, musela jsme se snažit! Posledních pár let před důchodem bych nerada strávila coby nezaměstnaná, nebo někde v neznámém prostředí a mezi li

S mou životní láskou jsme se míjeli. Už to vypadalo, že se nikdy neuvidíme, a pak se stala ta osudná nehoda. Den, kdy jsme se s mým druhým mužem seznámili, mám v živé paměti. Říkám si, že ten nahoře nebo moji andělé nebo prostě někdo mě musí mít rád, když pracně zinscenoval tu nehodu. Když způsobil, abychom se my dva setkali. On z Ostravy, já z Brna, naše auta se srazila na parkovišti v Pardubi

Radost z nového vztahu vzala za své, když můj přítel projevil přání, abych ho navštívila. Bydlel na samotě a v jeho domě jsem se začala bát! S přítelem jsem se seznámila na mysliveckém plese, kam mě vytáhla kamarádka. Nechtělo se mi, po rozvodu jsem nikam nechodila. Navíc, neměla jsem ani nic hezkého na sebe. Kamarádka Petra mě tedy nejen přemluvila, abych s ní šla na ples, ale dokonce mi daroval

Bylo mi třicet let a vydala jsem se hledat ženicha k moři. Zpočátku to však vypadalo, že budu mít obrovskou smůlu. Stalo se to dávno. Tu noc před vysněným zájezdem do Jugoslávie jsem nemohla usnout, tak jsem se těšila. Jela jsem s kamarádkou Ivanou. Ivana byla celkem fajn holka, jenomže já se v té době zoufale chtěla vdávat, a v tom mi žádná kamarádka na světě pomoci nemohla. Vlastně jsme byly

Manžel se v poslední době změnil. Bývá často zamyšlený. Večer chodí později domů, říká, že byl ve veřejné knihovně. Tam ale nikdy dřív nechodil. Samozřejmě mě napadlo to, co by na mysli vytanulo asi každé jiné ženě: Nemá on Jarouš nakonec ženskou? A není to třeba knihovnice? Jsme spolu přes třicet let, vychovali jsme dvě děti, ty se už postavily na vlastní nohy, a tak leda řešíme, kdo poseká n

Bála jsem se, že se za mě přítel stydí, když mě tak dlouho nepředstavil rodičům. Nakonec jsem zjistila, že chyba není na mé straně. Bál se, abych neutekla před jeho tátou. Svého budoucího manžela Marka znám už pět let. Za dobu, co spolu bydlíme, jsme se vlastně nikdy nepohádali. Skvěle si rozumíme ve všech ohledech, máme společné zájmy a vzájemně se doplňujeme. Je nám zkrátka fajn. Navíc z Mark

Kdysi jsme byly kamarádky a já jsem si myslela, že naše přátelství jen tak nemůže skončit. Se srdcem na dlani a nabídnutou pomocnou rukou jsem však já skončila její vinou v nemocnici na kapačkách. Seznámily jsme se jako sousedky v činžovním domě. Já vdova, Lucie rozvedená. Děti už jsme obě měly dospělé, a tak nás k sobě přivedl určitý druh samoty. Setkávaly jsme se nejen u kafíčka, ale vyrážely

Každý chce znát své rodiče, ať jsou, jací jsou. Z vlastní zkušenosti ale vím, že začít je hledat není vždy to nejlepší rozhodnutí. Zase jedna naprosto zbytečná hádka za námi. Tomáš nazlobeně vstal, práskl dveřmi a zmizel. Teď nás čekají dny plné ticha,kdy se neuvidíme ani si nezavoláme. Až do doby, než můj syn zase vychladne a konečně mi znovu zavolá. Vím, že to tak pokaždé skončí, přesto si nedá