Domů     Stala se z nás v nemocnici rodina
Stala se z nás v nemocnici rodina
5 minut čtení

Z dosud cizích lidí se stala řízením osudu jedna velká spokojená rodina. Stačilo k tomu málo. Sejít se v nemocniční jídelně!

Plánovaná operace žlučníku se nebezpečně blížila a já čím dál víc podléhala panice. Hlavou se mi honily ty nejčernější myšlenky. Nebylo divu. Když je člověk sám a nemá se komu svěřit, napadají ho jen ošklivé věci. Alespoň u mě to tak bylo.

Po manželově smrti jsem zůstala úplně sama! Ani děti jsem neměla a sourozence také ne. Prostě, kůl v plotě by mi mohl závidět!

Neměla jsem si s kým povídat

O to větší strach jsem měla z té operace. Kdo mi pak pomůže? Kdo nakoupí nebo mě odveze na kontrolu? V nemocnici, při příjmu, byli hned se vším hotoví: „Prosím vás, žádný problém.

Zařídíme vám pečovatelku, dovoz obědů a klidně i sanitku na ty kontroly, v případě potřeby!“ Moc jsem tomu jejich optimismu nevěřila, ale přece jen mě to trochu uklidnilo. Říkala jsem si, že snad nejsem jediná, kdo řeší takové problémy!

Na pokoji jsem byla s takovou hezkou slečnou. Jenže, k mému zklamání vůbec nemluvila. Měla stále ucpané uši nějakými bílými špunty, o kterých mi až později prozradila, že jsou to nejnovější sluchátka do uší. Bezdrátová!

Hlavou si pokyvovala do rytmu a já byla zase sama. Jako bych byla pro všechny vzduch!

Společnost jsem našla v jídelně

Ani sestřičky toho moc nenamluvily, ale těm jsem se nedivila. Nevěděly, kam dřív skočit, co měly práce! Lékaři mluvili šeptem jen mezi sebou a uklízečka zase stále telefonovala. Mobil měla na krku a mluvila do něho i během vytírání.

Operace proběhla rychle a bezbolestně. Na břiše mi zůstaly jen tři malé dírky, které se rychle hojily. V touze po nějaké lidské společnosti jsem se odhodlala dojít do nemocniční jídelny. Aby mi už sestřičky nemusely nosit jídlo na pokoj! V jídelně bylo plno.

Většina pacientů byla v mém věku a tvářila se vlídně. „Pojďte si přisednout!“ volala na mě jakási paní v moc hezkém županu a pán vedle ní jí přizvukoval: „Nás, důchodců v nejlepším věku, není nikdy dost!“ Musela jsem se usmát. Takové pořekadlo jsem ještě nikdy neslyšela!

Vyslechla jsem cizí rozhovor

Usedla jsem ke stolu a mlčky poslouchala jejich rozhovor. Oba diskutovali s lidmi od vedlejšího stolu o bydlení. „A postavíme si kurník! A tu barabiznu pořádně na zimu zateplíme!“ plánovali něco, o čem jsem neměla ani tušení, co by to mohlo být.

Pán vedle mě si asi všimnul mého udiveného výrazu: „Asi se divíte, co to tady říkáme? No, seznámili jsme se teprve před pár dny. Tady v nemocnici! Ale všichni máme stejný problém. Bydlíme samotní a moc se nám to nelíbí! Napadlo nás, že se sestěhujeme.

Budeme mít každý jeden pokoj a kuchyň společnou. Můžete se klidně přidat, místa je dost! Budeme moct dělat konečně to, co jsme nikdy nemohli!“ Nevěděla, jsem, co říct. Ten nápad zněl tak bláznivě! Odstěhovat se někam, nevím kam, a s někým, nevím s kým!

Co když si nebudeme rozumět? Co když se budeme hádat?

Bláznivý nápad se mi zalíbil

Pán ani nečekal na moji odpověď a obrácený k tomu vedlejšímu stolu řešil nějaké detaily stavby. Zato paní, milá a usměvavá, do mě přátelsky drkla loktem: „Taky se mi to zdálo bláznivé. Ale nakonec proč ne? Proč nezkusit něco tak neobvyklého?

Prostě se složíme na velkou chalupu, nejlépe nějaký bývalý penzion, a budeme tam společně pracovat. Když se to někomu přestane líbit, ostatní ho vyplatí a on si půjde po svých! Co se může tak špatného stát?“ Její tvrzení mi přišlo rozumné. Proč to nezkusit?

Nebýt té paní, nikdy bych se neodvážila. Ona ale byla tak milá. Důvěryhodná! Byla jsem si vědoma, že nikoho z nich vůbec neznám, ale oni se také znali jen chvíli. Ale byli tak nadšení! Nadchnutí pro něco nového! Mocnilo se mě vzrušení z neznámého.

Měla jsem na dosah úplně nový život! Nové přátele, možná…„Když mě to dovolíte, šla bych bydlet s vámi. Nikoho nemám…“ špitla jsem druhý den, když jsme měli další schůzi. Tihle spiklenci se totiž scházeli denně a na čím dál delší dobu. Měli toho tolik k řešení!

Konečně mám rodinu

S malou dušičkou jsem čekala na jejich reakci. Ten nejhovornější pán, Rudolf se jmenoval, jen mávnul rukou. Prý nepochyboval, že se přidám! Prý mi to viděl na očích! Všichni jsme měli nápady a všichni jsme pospíchali, abychom vše stihli zařídit do zimy.

Na co čekat? Pán od vedlejšího stolu přinesl nějaké nabídky nemovitostí a my hlasovali, které dáme přednost. Mně to bylo jedno. Po mnoha letech jsem se cítila šťastná. Obklopena novými přáteli jsem už konečně nebyla sama!

Stěhování jsme nakonec nestihli, ale jaro už jsme mohli prožít v novém domě. Kruté začátky nás neodradily. Dům potřeboval spoustu oprav, ale my měli času dost. Tvrdá práce nám vzala všechny myšlenky na nemoci i trápení. A nejhezčí jsou naše společné večery.

U kamen, nebo venku u táboráku. Už máme i slepičky a králíky. Chlapi dokonce kopou studnu! Nový život se mi moc líbí!

Miroslava P. (67), východní Čechy

Předchozí článek
Další článek
Související články
5 minut čtení
Je hezká a chytrá. Ale taky dost namyšlená. Myslí si, že jí musí patřit všechno, nač si ukáže. Tentokrát se ale zmýlila. Já se s ní dělit nehodlám! Udělala si ze mě svoji důvěrnici. Pořád se mi s něčím svěřuje a vylévá si srdce. Je to tím, že všichni ostatní zaměstnanci se jí trochu bojí. Má je ve své moci. Uděluje a odebírá prémie, zadává práci a taky ji hodnotí. Šla mi na nervy Ředitel
5 minut čtení
Dělá mi velkou ostudu. On, bývalý profesor na střední škole! Vždycky jsem na něho byla pyšná. Chlubila jsem se, jak dobře si spolu žijeme. A teď? Brzy ráno se oblékne do montérek a vyráží do ulic! Na sobě má prapodivné oblečení. Oranžové montérky, stařičkou bundu a kulicha po vnukovi. S bambulí! Nohy obuté do děsivých pracovních bot. Popadne obrovskou tašku, co vypadá jako z nějakého ubrusu, a 
4 minuty čtení
Naše rodina je posedlá domácími mazlíčky. Pamatuju si to už jako malá a vlastně nikdy nebyl náš dům bez nějakého čtyřnohého miláčka. Když se s námi rozloučil voříšek Bobo, kterého si máma vzala z útulku, bylo to smutné. Máma říkala, že už nikdy žádného pejska nechce, což bylo pro všechny veliké překvapení. Prázdný dům byl smutný Respektovali jsme smutek mámy, ale stejně jsme věděli, že to
7 minut čtení
Už se na mě ani nepodíval, natož aby mi dal polibek. Snažila jsem se marně, ale stále jsem doufala v nějaký zázrak. Až návštěva kartářky mi otevřela oči. Připadala jsem si trapně. Svádět chlapa, který sedí jen v nátělníku u kuchyňského stolu a popíjí z lahve to svoje pivo. Místo toho, abych se mu vysmála nebo ho normálně sjela, jsem ho stále milovala. Toužila jsem po něm navzdory jeho zanedb
3 minuty čtení
Kamarádčino pohoštění ve mně vzbudilo rozpaky. Stále si stěžovala na nedostatek peněz, a teď mi nabízí menu jako z interhotelu! Na moje všetečné otázky zprvu vůbec nereagovala. Zakousla se do chlebíčku s krevetami a mlčela. Ale nenechala jsem se odbýt. Když jí to došlo, s povzdechem se přiznala: „Já tohle všechno ukradla,“ řekla a pokračovala: „Chtěla jsem tě ohromit!“ Přiznala se mi Zača
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Jurkovičova křížová cesta: Nesmrtelná památka velkého umělce
epochanacestach.cz
Jurkovičova křížová cesta: Nesmrtelná památka velkého umělce
Jméno architekta Dušana Jurkoviče bylo vždy nejen zárukou kvality, ale také symbolem umělecké originality, vycházející z lidových tradic. To vše umělec dokázal i na jednom z nejposvátnějších míst na našem území. Mariánské poutní místo v Hostýnských vrších má tradici už od dob středověku. Hora Hostýn má dva vrcholy a na jižním, o něco nižším, byl v polovině 18. století
Umělá inteligence pomáhá odborníkům přečíst antické svitky spálené na uhel při výbuchu Vesuvu
21stoleti.cz
Umělá inteligence pomáhá odborníkům přečíst antické svitky spálené na uhel při výbuchu Vesuvu
Stovky svitků shořely v knihovně římského domu v Herkulaneu, městě na západním pobřeží Itálie, které lehlo spolu s Pompejemi popelem při erupci Vesuvu v roce 79. Tři z nich jsou uloženy v Bodleyově kn
6 zločinů v režii Lucemburků: Intriky, vydírání, zrady, & masakry nevinných
historyplus.cz
6 zločinů v režii Lucemburků: Intriky, vydírání, zrady, & masakry nevinných
Ani ne rok vydržel dostát svým slibům Jan Lucemburský. Poté, co se stal českým králem, vydal roku 1311 tzv. inaugurační diplomy, v nichž se mimo jiné zaručil, že zemské úřady bude obsazovat výhradně Čechy. O rok později už je všechno jinak. Že nedodržel svůj slib? V porovnání s tím, co později napáchají jeho dědicové, jen
Koloniální dědictví ve „Velkém jablku“
rezidenceonline.cz
Koloniální dědictví ve „Velkém jablku“
Ikonický domov někdejší americké televizní legendy, zaujímající téměř tisícovku čtverečních metrů obytného prostoru, představuje vyváženou kombinaci historického kontextu s nadčasovou elegancí a moderním komfortem. Sídlo bylo v majetku Johnnyho Carsona, známého jako „Král noční show“, který v letech 1962–1992 vedl NBC’s The Tonight Show. Ve své době byl jednou z nejoblíbenějších televizních osobností ve Spojených
Žádný krasavec, ale jen můj
skutecnepribehy.cz
Žádný krasavec, ale jen můj
Je hezká a chytrá. Ale taky dost namyšlená. Myslí si, že jí musí patřit všechno, nač si ukáže. Tentokrát se ale zmýlila. Já se s ní dělit nehodlám! Udělala si ze mě svoji důvěrnici. Pořád se mi s něčím svěřuje a vylévá si srdce. Je to tím, že všichni ostatní zaměstnanci se jí trochu bojí.
Hlívový guláš
tisicereceptu.cz
Hlívový guláš
Dokonalý vegetariánský, ale i veganský pokrm, který i lehce připomene chuť masa. Suroviny na 1 porci 125 g hlívy ústřičné pepř 1 krajíc (50 g) žitného chleba 1 str. česneku špetka soli 1 ml
Tajemná spisovatelka Pearl Curranová: Diktoval jí romány duch?
epochalnisvet.cz
Tajemná spisovatelka Pearl Curranová: Diktoval jí romány duch?
Před zamyšlenou Pearl Curranovou leží právě dopsaný román Telka. Obsahově ani stylisticky není nijak zvlášť výjimečný. Pozornost si přesto zaslouží. Ačkoli ho Curranová napíše, ona sama tvrdí, že není jeho autorkou. Jak to? Slova jí měl nadiktovat duch. Komu měl patřit a jak s ním mladá Američanka navázala spojení?   Na stole leží deska,
Zimní depresi pošlete k šípku!
nejsemsama.cz
Zimní depresi pošlete k šípku!
Dlouhé období s minimem slunečního svitu dokáže na naši psychiku působit neblaze. Jak si pomoci k lepší náladě? Nejhorší už máme za sebou – dny se od Nového roku zase postupně prodlužují, ale čeká nás ještě ošemetný únor. Ač je nejkratším měsícem v roce, leckomu se může zdát k nepřežití. Co vám pomůže udržet pozitivní myšlení? Hýbejte se
Za co vyfasuje slavný pěvec Grossi domácí vězení?
epochaplus.cz
Za co vyfasuje slavný pěvec Grossi domácí vězení?
Píše se 29. května 1697 a slavný barokní zpěvák Giovanni Francesco Grossi (1653–1697) usedá do kočáru. Za sebou nechává romantické uličky italské Bologne, města vyhlášeného svou vzdělaností. Míří 60kilometrovou štrekou vstříc neméně malebné Ferraře. V proslavené Duomo di San Giorgio, tedy Katedrále svatého Jiří, si ale nikdy nezazpívá. Ba co hůř, do Ferrary ani nedorazí.
Hvězdou J Balvin spojil své jméno se značkou G-Shock
iluxus.cz
Hvězdou J Balvin spojil své jméno se značkou G-Shock
„Styl hodinek G-Shock, který je odolný a odvážný, vždy rezonoval s mou životní cestou,“ nechal se slyšet J Balvin během odhalení nové speciální edice hodinek G-Shock, které navrhl. „Chtěl jsem vytvoři
Astronauti mají společnost: Co létá kolem Měsíce?
enigmaplus.cz
Astronauti mají společnost: Co létá kolem Měsíce?
„Co to bylo? Co to ksakru bylo? To je vše, co chci vědět!" křičí rozrušený americký astronaut Edwin „Buzz“ Aldrin (*1930). Je 21. července 1969 a první muži ze Země se procházejí po povrchu Měsíce. Př
Těhotenské nevolnosti Branišové?
nasehvezdy.cz
Těhotenské nevolnosti Branišové?
Moderátorka nováckého pořadu Život ve hvězdách se s Jaromírem Jágrem (52) možná už brzy dostane na metu, které žádná jiná partnerka hokejové legendy nedosáhla. Proslýchá se, že Dominika Branišová