Domů     Stala se z nás v nemocnici rodina
Stala se z nás v nemocnici rodina
5 minut čtení

Z dosud cizích lidí se stala řízením osudu jedna velká spokojená rodina. Stačilo k tomu málo. Sejít se v nemocniční jídelně!

Plánovaná operace žlučníku se nebezpečně blížila a já čím dál víc podléhala panice. Hlavou se mi honily ty nejčernější myšlenky. Nebylo divu. Když je člověk sám a nemá se komu svěřit, napadají ho jen ošklivé věci. Alespoň u mě to tak bylo.

Po manželově smrti jsem zůstala úplně sama! Ani děti jsem neměla a sourozence také ne. Prostě, kůl v plotě by mi mohl závidět!

Neměla jsem si s kým povídat

O to větší strach jsem měla z té operace. Kdo mi pak pomůže? Kdo nakoupí nebo mě odveze na kontrolu? V nemocnici, při příjmu, byli hned se vším hotoví: „Prosím vás, žádný problém.

Zařídíme vám pečovatelku, dovoz obědů a klidně i sanitku na ty kontroly, v případě potřeby!“ Moc jsem tomu jejich optimismu nevěřila, ale přece jen mě to trochu uklidnilo. Říkala jsem si, že snad nejsem jediná, kdo řeší takové problémy!

Na pokoji jsem byla s takovou hezkou slečnou. Jenže, k mému zklamání vůbec nemluvila. Měla stále ucpané uši nějakými bílými špunty, o kterých mi až později prozradila, že jsou to nejnovější sluchátka do uší. Bezdrátová!

Hlavou si pokyvovala do rytmu a já byla zase sama. Jako bych byla pro všechny vzduch!

Společnost jsem našla v jídelně

Ani sestřičky toho moc nenamluvily, ale těm jsem se nedivila. Nevěděly, kam dřív skočit, co měly práce! Lékaři mluvili šeptem jen mezi sebou a uklízečka zase stále telefonovala. Mobil měla na krku a mluvila do něho i během vytírání.

Operace proběhla rychle a bezbolestně. Na břiše mi zůstaly jen tři malé dírky, které se rychle hojily. V touze po nějaké lidské společnosti jsem se odhodlala dojít do nemocniční jídelny. Aby mi už sestřičky nemusely nosit jídlo na pokoj! V jídelně bylo plno.

Většina pacientů byla v mém věku a tvářila se vlídně. „Pojďte si přisednout!“ volala na mě jakási paní v moc hezkém županu a pán vedle ní jí přizvukoval: „Nás, důchodců v nejlepším věku, není nikdy dost!“ Musela jsem se usmát. Takové pořekadlo jsem ještě nikdy neslyšela!

Vyslechla jsem cizí rozhovor

Usedla jsem ke stolu a mlčky poslouchala jejich rozhovor. Oba diskutovali s lidmi od vedlejšího stolu o bydlení. „A postavíme si kurník! A tu barabiznu pořádně na zimu zateplíme!“ plánovali něco, o čem jsem neměla ani tušení, co by to mohlo být.

Pán vedle mě si asi všimnul mého udiveného výrazu: „Asi se divíte, co to tady říkáme? No, seznámili jsme se teprve před pár dny. Tady v nemocnici! Ale všichni máme stejný problém. Bydlíme samotní a moc se nám to nelíbí! Napadlo nás, že se sestěhujeme.

Budeme mít každý jeden pokoj a kuchyň společnou. Můžete se klidně přidat, místa je dost! Budeme moct dělat konečně to, co jsme nikdy nemohli!“ Nevěděla, jsem, co říct. Ten nápad zněl tak bláznivě! Odstěhovat se někam, nevím kam, a s někým, nevím s kým!

Co když si nebudeme rozumět? Co když se budeme hádat?

Bláznivý nápad se mi zalíbil

Pán ani nečekal na moji odpověď a obrácený k tomu vedlejšímu stolu řešil nějaké detaily stavby. Zato paní, milá a usměvavá, do mě přátelsky drkla loktem: „Taky se mi to zdálo bláznivé. Ale nakonec proč ne? Proč nezkusit něco tak neobvyklého?

Prostě se složíme na velkou chalupu, nejlépe nějaký bývalý penzion, a budeme tam společně pracovat. Když se to někomu přestane líbit, ostatní ho vyplatí a on si půjde po svých! Co se může tak špatného stát?“ Její tvrzení mi přišlo rozumné. Proč to nezkusit?

Nebýt té paní, nikdy bych se neodvážila. Ona ale byla tak milá. Důvěryhodná! Byla jsem si vědoma, že nikoho z nich vůbec neznám, ale oni se také znali jen chvíli. Ale byli tak nadšení! Nadchnutí pro něco nového! Mocnilo se mě vzrušení z neznámého.

Měla jsem na dosah úplně nový život! Nové přátele, možná…„Když mě to dovolíte, šla bych bydlet s vámi. Nikoho nemám…“ špitla jsem druhý den, když jsme měli další schůzi. Tihle spiklenci se totiž scházeli denně a na čím dál delší dobu. Měli toho tolik k řešení!

Konečně mám rodinu

S malou dušičkou jsem čekala na jejich reakci. Ten nejhovornější pán, Rudolf se jmenoval, jen mávnul rukou. Prý nepochyboval, že se přidám! Prý mi to viděl na očích! Všichni jsme měli nápady a všichni jsme pospíchali, abychom vše stihli zařídit do zimy.

Na co čekat? Pán od vedlejšího stolu přinesl nějaké nabídky nemovitostí a my hlasovali, které dáme přednost. Mně to bylo jedno. Po mnoha letech jsem se cítila šťastná. Obklopena novými přáteli jsem už konečně nebyla sama!

Stěhování jsme nakonec nestihli, ale jaro už jsme mohli prožít v novém domě. Kruté začátky nás neodradily. Dům potřeboval spoustu oprav, ale my měli času dost. Tvrdá práce nám vzala všechny myšlenky na nemoci i trápení. A nejhezčí jsou naše společné večery.

U kamen, nebo venku u táboráku. Už máme i slepičky a králíky. Chlapi dokonce kopou studnu! Nový život se mi moc líbí!

Miroslava P. (67), východní Čechy

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Měla jsem raději držet jazyk za zuby a neplést se do cizích věcí. Byla jsem ale přesvědčená o své pravdě. A tu jsem musela za každou cenu říct. Naším rodinným prokletím je bujná fantazie, a to, že neumíme udržet tajemství. Trpěla tím už moje babička, o které se dodnes vypráví, že to byla největší drbna v okrese. A pamatuji si, jak i na maminku jednou táta řval na celý dům, že to drbna první
3 minuty čtení
Nikdy jsem se nesmířila s tím, že nedělám práci, po které jsem už v mládí toužila. Až dnes jsem našla konečně sama sebe a jsem šťastná. Můj život býval jen o tom, že jsem se vždycky někomu podřizovala. Ten, kdo si plnil své sny, byl můj starší bratr Michal. Vystudoval vysokou, všichni mu dělali pomyšlení, aby měl k tomu ty nejlepší podmínky. Já ale byla ženská, a nikdo neposlouchal, co si myslí
3 minuty čtení
Je tomu už mnoho let, co se mi za oknem objevil černý kocour. Byl hodný a přítulný, ale také chytrý a dobře znal cestu domů. Tam na mě čekalo velké překvapení. Odbíjela právě šestá hodina ranní, město bylo pokojně němé, zahalené mlhou. Uvařila jsem si silnou kávu a zasněně se usadila ke stolu. Moji pozornost náhle upoutal černý stín, který se mihl za oknem. Lekla jsem se. Co to bylo? Byl to sna
5 minut čtení
Nikdy by mě nenapadlo, že budu psát něco takového. Ale svědomí mě tlačí a také strach, že se na to konečně přijde. Příliš dlouho mi vše prochází. Pracuji v kanceláři okresní pobočky jedné pojišťovny. Je mi přes padesát, jsem rozvedená a syn už dávno bydlí sám. V práci jsem už víc než dvacet let a všichni mě berou jako samozřejmost. Neviditelná, spolehlivá, vždy ochotná. A právě v tom je ta fint
4 minuty čtení
Jsem typická popleta s hlavou v oblacích. Občas mám dojem, že vesmír má se mnou speciální plán. Jedna náhoda mi změnila život. Můj den obvykle začíná horečným hledáním klíčů nebo telefonu. Často běžím do práce se snídaní v ruce a snažím se nevypadat jako ztělesnění chaosu. Přesto zůstávám optimistická, protože každá „katastrofa“ je pro mě také novým dobrodružstvím. Jednou se mi ale stalo něco o
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Třebíč: Město mnoha tváří
epochanacestach.cz
Třebíč: Město mnoha tváří
Malebné město Třebíč se rozprostírá uprostřed podhůří kopcovité krajiny Českomoravské vrchoviny. Třebíč mění svoji tvář po celý rok a nabízí vyžití v každém ročním období. Třebíčské památky lákají k návštěvě řadu turistů a jsou klenotem pro místní obyvatele. Jedinečnost třebíčských památek dokládá zápis baziliky sv. Prokopa a židovské čtvrti s židovským hřbitovem na Seznam světového kulturního a
Zahraniční inspirace pro zahradu
rezidenceonline.cz
Zahraniční inspirace pro zahradu
Světové nábytkářské firmy nabízejí kolekce stále luxusnější a nápaditější. Soustřeďují se především na movitou klientelu, která vyžaduje exkluzivní materiály, vypracované detaily, dokonalé řemeslo. K slavným designérům, jejichž produkty si můžete prohlédnout ve fotogalerii patří například Patricia Urquiola, Philippe Starck, Rodolfo Dordoni nebo Marcel Wanders. Exteriérový nábytek je k nerozeznání od kousků určených do interiéru. Díky současným
U přehrady jsem snila o své lásce
skutecnepribehy.cz
U přehrady jsem snila o své lásce
Zamilovala jsem se do černovlasého kluka, kterého jsem občas potkávala. Tajně, nikdo o tom nevěděl, on už vůbec ne. A měl holku. Moje sny o princi se nesplnily. Nebyla jsem ani dost hezká, ani dost zajímavá. Toužila jsem po dětech, po rodině, a to mladí muži zpravidla neradi slyší. A ještě ke všemu jsem se mizerně učila, a tak ode mě kluci nemohli ani opisovat.
Nejkrásnější výhled Coachelly: residence snů v srdci pouště
epochalnisvet.cz
Nejkrásnější výhled Coachelly: residence snů v srdci pouště
Ačkoliv bylo toto honosné sídlo vyhlášeno prestižním americkým magazínem Robb Report za nejluxusnější rezidenci už před více než patnácti lety, díky architektonickému mistrovství si stále drží svůj nadčasový půvab…Čím je tato nemovitost, kterou si nyní můžete pořídit za 59 milionů dolarů, tak výjimečná?   Kalifornské údolí Coachella je známé nejen stejnojmenným hudebním festivalem, který každoročně
Malta – perla Středomoří plná zázraků
nejsemsama.cz
Malta – perla Středomoří plná zázraků
Chutě se tady mísí s historickými příběhy, vůní moře a neodolatelnou středomořskou atmosférou, s lehkým vánkem, teplým vzduchem a všudypřítomným sluníčkem. Maltská republika, souostroví ve Středozemním moři, které tvoří ostrov Malta, Gozo a Comino, je nejmenší členskou zemí Evropské unie. Nejčastěji místní průvodci připomínají příběh Odyssea a nymfy Kalipso, ale památky na Maltě odkazují na všechna období, kterými prošla, tedy Féničanů, Řeků, Římanů, Kartaginců,
Nothing představuje Phone (3): Skutečná vlajková loď, která inspiruje vaši kreativitu
iluxus.cz
Nothing představuje Phone (3): Skutečná vlajková loď, která inspiruje vaši kreativitu
Společnost Nothing dnes představila Phone (3), svůj první skutečně vlajkový telefon. Phone (3) představuje odvážný nový pohled na osobní technologie – takový, který je radostný, výrazný a nezaměniteln
Loví Krbová na dětských hřištích chlapy?
nasehvezdy.cz
Loví Krbová na dětských hřištích chlapy?
V manželství herečky Ljuby Krbové (66) z nekonečného seriálu Ulice a spisovatele Ondřeje Neffa (79) to prý už delší dobu skřípe. Oblíbená herečka stále častěji uniká do práce a na cesty do exotickýc
Námluvy a svatba JFK a Jackie Bouvierové: Muž má mít v páru hlavní slovo
epochaplus.cz
Námluvy a svatba JFK a Jackie Bouvierové: Muž má mít v páru hlavní slovo
Krásná, chytrá a trochu plachá, přesně taková je v roce 1951 Jacqueline Lee Bouvierová. Přesto má 22letá dívka o svém životě už tehdy úplně jasno. Touží po tom se dobře vdát, založit velkou a šťastnou rodinu a užívat si luxusu, který jí život nabízí. Půvabná Jacqueline Lee Bouvierová (1929–1994) narazí na mladičkého Kongresmana Johna Fitzgeralda Kennedyho
Ludvík Klega riskoval život pro druhé
historyplus.cz
Ludvík Klega riskoval život pro druhé
Podílí se na organizaci zdravotní péče pro čs. legionáře. Během jejich ústupu přes Sibiř pomáhá sestavovat sanitní vlaky a zakládat kamenné nemocnice. Klega však není „pouze“ obětavý. Nejednou neváhá riskovat svůj život pro záchranu druhých… Když byl ještě chlapec, kvůli různým nemocem mu zemřeli otec a tři sourozenci. Nejspíš právě to byl důvod, proč se
3 záhadní primáti: Co o nich víme?
enigmaplus.cz
3 záhadní primáti: Co o nich víme?
Jejich popisy jsou si velmi podobné. Jako kdyby šlo o stejný živočišný druh či jinak příbuzná stvoření. Řeč je o bájných primátech, kteří jsou výrazně ochlupení a zpravidla dosahují na výšku přes dva
Cesty, jak udržet města obyvatelná
21stoleti.cz
Cesty, jak udržet města obyvatelná
Do roku 2050 vzroste světová populace na 9,8 miliardy, přičemž 70 % z těchto lidí bude žít ve městech a jejich nejbližším okolí. Aby to bylo možné, je potřeba hledat inovativní řešení a dostupné techn
Křupavá domácí pizza
tisicereceptu.cz
Křupavá domácí pizza
Oblohu na pizzu lze podle libosti měnit, a pokaždé si tak připravit chuťově jinou variantu. Upečete stejně tak dobrou pizzu jako ve vaší oblíbené pizzerii. Ingredience 10 g sušeného droždí 1 lž