Bála jsem, že se na té svatbě zhroutím. A nejhorší bylo, když se rozezněl slavný Svatební pochod. Udělala jsem životní chybu. Jiří se ženil, ale nekráčela jsem vedle něho. Vlekla jsem se za ním jako postřelené lesní zvířátko. Požádal mě, abych mu šla za svědka. To už mě mohl rovnou zastřelit, aby zkrátil moje trápení, bohužel zjevně celoživotní. Jak si kdo ustele, tak si lehne – říkala moje bab

Soused byl stále samá návštěva. Dámská! Trochu jsem pátrala a zjistila, že má neobvyklou profesi. Nechává si platit za společnost! Není nic nového pod slunce, že ne každý soused se vyvede. V paneláku, kde jsou tenké zdi jako z papíru, to platí dvojnásobně. Člověk často slyšel i to, co nechtěl! Snažila jsme se být tolerantní. Malé děti se stále udržet v tichosti nedají, ale když si dospělí lidé po

Nikdo z mých blízkých by nevěřil, čeho jsem byla v zoufalství schopná. Pro kamarádku jsem ukradla její vytoužený parfém! Ve školce jsem byla otloukánek. Děti se mi smály kvůli pihám a rezavým vlasům. Když k nám do druhého oddělení nastoupila velká a silná dívenka, bála jsem se, že mi nandá dvojnásobně. Ona se mě ale proti všem zastala hned první den. Kluky pěkně propleskla! Tak vzniklo naše přáte

Někdy člověk marně čeká na své štěstí. A pak přijde zcela nečekaně a na poslední chvíli. To se stalo mě a vůbec ničeho nelituji. Stojím na prázdném hřbitově u čerstvého hrobu. Počkala jsem, až všichni odejdou. Vzpomínám, ale nepláču. Vybavuji si všechny naše šťastné společné chvilky, Josefův srdečný smích i to, jak na mě šibalsky mrkal, když jsme se poprvé potkali. Smršť zvláštních pocitů Bylo

Dlouho jsem přecházela zcela jasné příznaky vyhoření. Až jednoho dne jsem prostě pochopila, že dál už takhle nemůžu. A podala jsem výpověď. Bylo to nejlepší rozhodnutí mého života. Už bude pomalu pět a já tu stojím od pravého poledne. Nohy mě možná trochu bolí, ale sílu mi dodává úžasný pocit štěstí. Baví mě pozorovat, jak lidé už dopředu mlsně nahlížejí přes půl na vystavené zmrzliny v chladícím

Moje maminka byla celý život v domácnosti. Vždycky měla doma naklizeno a nepamatuji si na den, kdy by na stole nestála teplá večeře. Nikdy neměla ambice jít do práce a takzvaně dělat kariéru. Tatínek nás v pohodě uživil a v životě své ženě nedal najevo, že by si ji snad nevážil. Měli hezký vztah a já jsem jim vděčná za to poklidné dětství. I díky němu jsem v sobě našla sílu na to, abych se zdrav

Zamilovali jsme se s Václavem na první pohled, ale bylo jasné, že osud nám nepřeje. Já žila sama se dvěma dětmi, on s dcerou. Potkali jsme se na dovolené, bydleli jsme ve stejném hotelu. Usmáli jsme se na sebe u snídaně, já trochu omluvně, protože mu moje dcera Agáta vylila džus ze sklenice, který si nesla ke stolu, na botu. Pak jsme se večer setkali u bazénu, a protože jeho dcera Jana vypadala

S Darkem jsem strávila jen pár chvil po rozvodu, a myslela si, že jsme se rozešli v dobrém. Jenže jen dokud jsem na jeho zamilovanost a později posedlost nenarážela doslova na každém kroku. Když jsem se rozvedla po patnácti letech s manželem, nebylo mi do smíchu. Děti situaci nesnášely dobře a já se čas od času potřebovala vyplakat někomu na rameni. Dnes už sice nevím proč, ale vybrala jsem si r

Mužům se velká rodina plánuje snadno. Nemusí ji za nic vyměnit. Často ani nevědí, co všechno jejich žena zvládá a neváží si toho. Já rozhodla za nás za oba a nelituju. Když jsme s Jirkou před více než třiceti lety randili, hodně jsme plánovali společný život a těšili se na věci budoucí. Součástí vizí byla i velká rodina v malém domečku s červenými muškáty v oknech. Dost jsme se spolu tomu tenkrá

Kdyby manžel o mém počínání věděl, asi by mě vyhodil z domu. Jenže nemůžu jinak. Nenechám přece svého syna napospas krutému světu. Počkám si, až pochopí, že se musí léčit. Dávno jsem zjistila, že syn není žádný svatoušek. Už jako malý kluk měl vlastně jenom průšvihy a pubertu vůbec moc nezvládal. Věděla jsem, že experimentuje s drogami, ale chtěla jsem věřit, že to nepřehání. A tak jsem dělala, ž