Své dětství jsem prožila šťastně. Byla jsem přesvědčená, že mám nejúžasnější rodiče na světě. A pak přišla strašlivá zpráva! Poznání pravdy bylo kruté, ale stálo za to. Našla jsem díky tomu blízkou duši. Vyrůstala jsem jako šťastné dítě v úplné rodině. Byla jsem jedináček, a tak jsem měla dostatek lásky a péče obou rodičů. Neuměla jsem si představit problémy dětí, které žily bez táty nebo se jeji

Vím, že je dnes v módě nepřechylovat ženské příjmení. Ale vnučka šla ještě o krok dál a rozhodla se změnit křestní jméno. V naší rodině je zvykem dědit jména, i když je to v něčem složité. Marii - matce se pak říká „velká“ nebo „stará“ jen proto, že se jí v pětadvaceti narodila Marie „malá“, posléze „mladá“, když se zase jí narodí o dvacet let zase později Marie „malá“. Já dostala jméno po otci a

Když jsem byla malá, často u nás panoval hlad. Bylo nás pět děti a v dělnické rodině nebylo nikdy peněz nazbyt. Možná proto si dnes pocitu blahobytu tak užívám. Nejméně pět lahví dobrého vína, v mrazáku kuřata, několik zamražených vepřových řízků nebo káva, když je v akci. To všechno a ještě mnohem víc musím mít doma, abych měla klid. Co kdyby se mi zítra něco stalo a nemohla bych si dojít na nák

Na gymnáziu jsme měli pohledného učitele, který nám sametovým hlasem recitoval krásné verše. Byl o dost starší a měl před svatbou... Je to už velmi dávno, co jsem chodila do gymnázia, ale vzpomínky mám dodnes živé. Ve čtvrtém ročníku nám ředitel představil nového třídního učitele. Mohlo mu být něco přes třicet, byl nápadně pohledný, zamilovala jsem se v té vteřině, kdy jsem ho uviděla. Hned jsem

Můj švagr rozséval kolem sebe smrt a neštěstí. On však vyvázl vždy bez následků. Rodina ho považovala za Ďábla. Sestra s ním nemluvila, žena ho proklela, neteře se před ním zamykaly. Svého muže jsem si vzala z velké lásky. Narodili se nám dvě děti, a ani v nejhororovějším snu se mi nikdy nezdálo, že bych v sedmadvaceti letech ovdověla. Manžel byl prototypem muže, který zdravím jen sršel. Byla v

Monika byla nejhezčí holka z naší partičky. Zrzka se zelenýma očima a vyzývavým úsměvem snadno získávala pozornost mužů všech věkových i finančních kategorií. Mohla si vybírat a také si vybírala. Bohužel, špatně. Na učňáku jsme se často předháněly v představách, jaké květinářství bychom si otevřely, kdyby mohlo být naše. Práce s pěstováním sazenic na rozbahněných nebo naopak rozpálených nekonečný

Nikdy jsem stopaře nebrala. Ten den byla však venku vánice, a když jsem viděla toho mladíka stát u krajnice, řekla jsem si, že udělám dobrý skutek. K té události došlo před deseti lety, ale pamatuji si to tak dobře, jakoby se to stalo včera. Byl studený podzim a ten den bylo pod mrakem, a tak se začalo stmívat ještě dříve, než v tu dobu jinak bývá zvykem. A jakoby to nestačilo, začalo ještě mrhol

Chtěli jsme si jen vypěstovat trochu zeleniny a bylinek. Za rok se z nás stali farmáři. Zahrada nám nestačí, koupili jsme pole i s rybníkem! Opravdových přátel jsme měli s manželem poskrovnu, ale ti, kteří s námi právě seděli na zahrádce, k nim rozhodně patřili. Byli jako my, letití manželé a měli se celý život moc rádi. Tři manželské dvojice, pod starým ořechem, spřádali svoje přání a tužby. Ná

Moje plány ve zralém věku byly poněkud jiné. Osud však zamíchal kartami a já změnila ze dne na den své životní plány. Eliška konečně usnula. Už jsem u té pohádky, co jí čtu, také málem klimbla. Ale nemůžu ještě jít spát. Musím umýt nádobí a počkat na Verunku, až přijde z práce domů. Bere si teď směny v nemocnici navíc, aby vydělala trochu víc peněz. Nejsme na tom sice nijak moc špatně, ale moje m

Ve chvíli, kdy se mi už opravdu zdálo, že celý život nestojí zanic, jsem dostala jasný důkaz, že tomu tak není. Člověk nemá nikdy přestat doufat. Sedím na břehu moře a nohy mi omývá teplá mořská voda. Sluníčko mi krásně hřeje na ramenou a svěží větřík se stará o to, aby mi nebylo horko. Dívám se na tu nekonečnou vodní hladinu, kterou zdobí bělostné hřebínky vln a pozoruji racky, jak z vody loví r