Domů     Tatínek mě pečlivě hlídal, ale neuhlídal
Tatínek mě pečlivě hlídal, ale neuhlídal
7 minut čtení

Připadala jsem si jako vězeň. Táta mě vodil do školy a ze školy a spolužáci se mi smáli.

Měla jsem opravdu hodně přísného tatínka. Hlídal mě na každém kroku. Možná i proto, že jeho sestra, tetička Josefína, otěhotněla v sedmnácti letech s vojákem, s nímž se setkala na diskotéce.

Znala jen jeho křestní jméno, a tak rodina byla nucena vojína potupně hledat v nedalekých kasárnách. A dalo to práci, protože hnědovlasých Václavů nebylo přítomno právě málo.

Mému tatínkovi to samozřejmě navždy utkvělo v paměti a rozhodl se, že za nic na světě nedopustí, aby takhle dopadla i jeho vlastní dcera.

Historku o strašné hanbě tety Josefíny jsem slýchala dnes a denně po mnoho let a táta se při ní vždycky tvářil tak přísně, jako by incident dával za vinu mně. Jenže já jsem v té době nebyla na světě.

Navíc teta Pepča v žádné hanbě nežila, byla se svým Václavem moc šťastná, postavili si barák na venkově, chovali ovce a vůbec nic jim nechybělo. Když jsem dovršila šestnáctý rok, otec se z představy, že mě bude muset hlídat a hlavně uhlídat, málem zbláznil.

Pořídil si hrozně drahý dalekohled, kterým viděl až za roh, a kromě toho trval na tom, že mě bude vodit do školy a ze školy. Musela jsem vybrečet moře slz, než si to nechal vymluvit. S mámou se kvůli tomu hádali jako psi.

Máma byla naštěstí relativně normální, několikrát jsem slyšela, jak na tátu syčí: “Ježíšikriste, Emile, nedělej tý holce ostudu:”

Všem pro smích

Ve třídě jsem kvůli tomu byla samozřejmě pro smích, dokonce i profesoři byli z toho, že mě vodí do školy a ze školy otec, trochu rozpačití.

Dělali si z toho také legraci, například matikář jednou nebo dokonce dvakrát podotkl, zdali by pan otec nebyl tak laskav a cestou do školy a ze školy mi vysvětlil kvadratické rovnice. Spolužáci se váleli smíchy a mně bylo do breku. A jako by to nestačilo:

celá škola znala i důvod toho, proč mě otec zuřivě hlídá, neboť příběh tetičky Josefíny v městečku zlidověl. Šla jsem za mámou a společně jsme dosáhly alespoň toho, že mě ke školní budově vodil jen občas.

Více tedy využíval dalekohled a mimoto jsem si všimla – a to bylo zvlášť hrozivé – že do stojanu na deštníky postavil k deštníkům flintu. Pravda, samopal to nebyl, ale škodu to nadělat dovedlo.

Zbraň někdy zmizela a jindy se zase objevila, to podle toho, zda si jí zrovna všimla nebo nevšimla máma. Vyslechla jsem i jednu z mnoha hádek, v níž se máma táty ptala, do kdy mě plánuje tímto způsobem střežit. Odpověděl, že dokud mi nebude dvacet pět – nezbylo než doufat, že to byl vtip.

Jako nášlapná mina

Byl podzim, slavila jsem zrovna sedmnácté narozeniny, neboť jsem se narodila ve znamení Štíra – a ženy tohoto znamení jsou prý nebezpečné jako nášlapná mina. V té době už jsem pořádně zuřila, protože jsem byla celému městu pro posměch.

Nemohla jsem ani vejít do krámu, aby hned při vracení lahví nefrčely fóry. Ptali se třeba, jak se vede tetě Josefíně – a mně bylo jasné, že je to narážka na mou nezáviděníhodnou situaci.

Otec se staral rovněž o to, abych neustále dostávala nové a nové úkoly, a tak mi nezbyl čas na zahálku. Začátkem listopadu jsem vždy vyfasovala hrábě a mým úkolem bylo shrabat listí na našich pozemcích, a ty jsou zatraceně rozsáhlé.

Dostala jsem rozkaz hrabat tak usilovně, aby na trávě nezbyl ani lísteček. Nemusím zdůrazňovat, jak je to těžké, možná srovnatelné s úkolem pro Popelku, které ovšem s tříděním hrachu a čočky pomáhali holoubci.

Nebe bylo temně šedivé, k zemi se snášelo listí z javorů, jabloní, třešní a ořechů, drobně pršelo.

Mračna nad barákem

Kolem zahrady se někdo plížil, myslela jsem, že je to táta s dalekohledem, ale byl to Jirka, místní chlapík, bydlel až vzadu v moderních montovaných domcích. “Strašně nastydnete,” volal na mě varovně. “Chcete pomoct? Pomůžu vám.

Máte jiný hrábě?” Vnořil se do živého plotu a hravě pronikl na pozemek. Vyděsila jsem se: “Proboha, zmizte! Táta má dalekohled a flintu.”

Zasmál se: “Mně nic neudělá, jsme s Emilem kámoši.” Svorně jsme hrabali až do setmění, vyšel veliký bílý měsíc a zamyšleně nás pozoroval, večer voněl listím a jablky.

Táta nestřílel, naopak se byl s Jirkou pozdravit a ještě mu poděkoval, že pomáhá hrabat a při tom na mě dává pozor. “Nerad ji nechávám samotnou,” informoval Jirku zbytečně, protože on to, stejně jako všichni ostatní, věděl.

“Nerad bych, aby ji ty zatracený puberťáci obtěžovali,” dodal zachmuřeně. “Ale když jsi s ní, tak si netroufnou,” řekl spokojeně a odešel spát, unavený neustálým vysilujícím hlídáním.

Proto netušil, že Jirka po těžké práci uvařil u nás v kůlně na dvouplotýnkovém vařiči čaj a chrstl do něho tátův rum. Kdyby táta věděl, že mi Jirka podal alkohol, asi by promluvila puška ze stojanu na deštníky.

Ale táta spal bezstarostným spánkem nemluvněte, máma spokojeně koukala na Ženu za pultem, před sebou mísu slaných mastných brambůrků, a o mračnech, která se nad naším barákem tiše stahovala, nikdo z nich neměl ani tušení.

Měsíc místo lustru

Za Jirkovy obětavé pomoci jsem shrabala celou velikou zahradu skutečně tak, že nikde nebyl téměř ani lísteček. Po práci jsme si dělali zasloužené mejdany, o nichž naši nevěděli.

Jirka pravidelně přinášel víno a dvě vymyté skleničky od hoččice, sedli jsme si v zadním cípu zahrady na bedny od jablek a pustili tranzistorové rádio. Měsíc visel nad námi jako křišťálový lustr, vítr si hrál s větvemi stromů a tma dramaticky houstla.

Jednou nás takhle překvapila máma, šla mě hledat s baterkou. “Není třeba, abys pracovala takhle do noci,” pravila ironicky. S Jirkou se pozdravili a máma mu položila otázku: “Jakpak se vede vaší ženě, pane Hanák?” Vyskočila jsem metr vysoko.

Jirka utekl jako zajíc, zapomněl tu i to své tranzistorové rádio. Naštěstí byla tma, a tak máma nepostřehla, že jsem bledá jak papír.

Samozřejmě jsem nevěděla, že ten interesantní mladý muž, který tu se mnou sedává na bedně od jablek a pouští z tranzistorového rádia písně Nadi Urbánkové a Waldemara Matušky, je ženatý.

Ani na zahradu

Rodičovská hádka mě vzbudila už v pět hodin ráno. “Takže ty jí klidně necháš na zahradě s tím hejskem?” ječela máma. “Prosím tě, je to starej, ženatej chlap,” divil se můj naivní tatínek. “Aspoň Leničku pohlídá a já si můžu na chvilku zdřímnout.” Máma pištěla:

“Je mu sotva třicet!” Táta namítal: “No ale proti Leničce je hrozně starej, přece by se jí nelíbil ženatej třicátník, to je nesmysl!”

Právě že to nesmysl nebyl, protože mně tedy Jirka nijak starý nepřipadal, jen mě hrozně polekalo to záludné slovo: ženatej. Jenže už jsem ale nesměla ani na zahradu a ráno se táta oblékal, že půjde se mnou do školy.

Udělala jsem scénu a pohrozila mu, že uteču k tetě Josefíně, a tak se mnou nešel. Po vyučování na mě čekal Jirka. Vrátila jsem mu tranzistorák a oznámila mu, že se s ním nebudu bavit, když mi zatajil klíčovou skutečnost, že je ženatý.

Jenomže vlastně už nebyl, protože mu manželka utekla s instalatérem. Byla jsem šťastná. Dopadlo to tak, že jsem otěhotněla ještě před osmnáctými narozeninami, a teta Josefína se tátovi dodnes vysmívá, že mě neuhlídal, i když se chudáček tak snažil.

Lenka (56), Českolipsko

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Žila jsem už dlouho v nefunkčním manželství, ale stále jsem se nemohla odhodlat k rozvodu. To se stalo až po srazu se střední školou, kde jsem potkala svou dávnou lásku. Dvacet let jsme se s Mirkem neviděli. Setkali jsme až na jednom srazu se střední školou. Předtím jsme ani on, ani já na srazy nechodili, ale najednou, samozřejmě aniž jsme se domluvili, jsme se tu oba ocitli. Od začátku jsme
6 minut čtení
Otěhotněla jsem v jednadvaceti, budoucí tatínek utekl, a tak jsem vychovávala Marušku sama. Přehnaně jsem ji hlídala, aby nedopadla jako já. Zůstala jsem s dcerou sama. Otec mojí dcery práskl do bot, když jsem mu svěřila, že čekám miminko. Domnívala jsem se, že si radostně padneme do náruče, namísto toho sykl, jako by se škrábl o rezavý hřebík. Vyskočil z lavičky, jako by to byla horká plotna,
3 minuty čtení
Babička plakala, máma byla zoufalá a táta si otevřel lahev, když jsem je seznámila s Romanem. Byl to výstředně oblečený hudebník. Měla jsem potíže s rodiči, kteří stále nějak nemohli uvěřit, že mému nápadníkovi buší pod drsnou skořápkou srdce hodného a laskavého člověka. Babička z něj málem dostala šok. Předtím mi pořád říkali: „Holka nešťastná, tak už si rychle najdi nějakou vážnou známost.
4 minuty čtení
Vytvořila jsem si výběrové řízení na muže, abych našla toho pravého. Pak se však objevil o tři roky starší Petr, který mě překvapil a získal si mé srdce. Můj život byl celkem naplněný. Mám dvě krásné děti a dvě vnoučata. První muž zemřel při autohavárii, když jsem byla ještě poměrně mladá. Nic se nedalo dělat, a tak jsem se soustředila na to, abych děti vychovala co nejlépe. Vymyšlené problé
5 minut čtení
Když se ohlížím za svým životem, jsem na sebe hrdá, jak jsem se vyrovnala s drsnou událostí, která mě zastihla v mládí. Na rozdíl od některých svých kamarádek a spolužaček jsem o sobě jako mladá nikdy neměla velké pochybnosti. Věděla jsem, že nevypadám špatně a klukům i mužům se líbím. Byla jsem přátelská, celkem zábavná a zajímala jsem se o hodně věcí a rozhodně jsem si nepřipadala hloupá.
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Lutovskou zklamali muži tak, že bude radši sama?
nasehvezdy.cz
Lutovskou zklamali muži tak, že bude radši sama?
Moderátorka Iveta Lutovská (42) o svatbě už nechce nikdy ani slyšet! Její současný vztah s partnerem Vojtěchem, ovdovělým tatínkem dvou dětí, totiž prý rozhodně není žádná romantická idylka. A společ
Trocha historie: Vonné tyčinky – S námi už odedávna, od rituálů k léčbě
epochaplus.cz
Trocha historie: Vonné tyčinky – S námi už odedávna, od rituálů k léčbě
Historie vykuřovadel je stejně stará jako civilizace sama. Už před 6000 lety se používaly v Mezopotámii nebo ve starověkém Egyptě, kde sloužily kněžím k vykuřování hrobek a obětních míst. Jejich použití nebylo jen praktické, ale především hluboce symbolické, spojovalo se s rituály, léčebnými postupy a zaháněním zla. Od pyramid po chrámy a kláštery, vonné látky
O dítěti nechtěl tehdy Karel ani slyšet
skutecnepribehy.cz
O dítěti nechtěl tehdy Karel ani slyšet
Měl už dvě děti s jinou ženou, a proto další nechtěl. Já si to naše musela prosadit proti jeho vůli. Dnes mi za to děkuje, je vděčný, že Karolínu má. Když jsem svého Karla potkala, okamžitě mě okouzlil. Třebaže jsem byla o hodně mladší, doslova jsem se na něj přilepila. Až do té doby jsem nikdy necítila potřebu mít
Eklektické útočiště v oblacích
rezidenceonline.cz
Eklektické útočiště v oblacích
Co se stane, pokud spojíte invenci skvělého architekta s kreativitou věhlasného interiérového designéra a dáte jim k dispozici polovinu celého 31. patra jedné ze tří budov Society Hill Towers ve Filadelfii? No přece nenapodobitelné bydlení ve stylu Meg Rodgersové a Jamese Timberlakea. Impozantní a charismatický prostor zahrnuje tři strany věže se stěnami a okny směřujícími
Hrad Velhartice: Skrýš pro korunovační klenoty
epochanacestach.cz
Hrad Velhartice: Skrýš pro korunovační klenoty
Celé generace hradních pánů toto místo obývaly, zvelebovaly a bránily a díky tomu si my, jejich vzdálení potomci, můžeme užívat krásu staré architektury vetknuté do jednoho z nejmalebnějších koutů přírody. Historii hradu Velhartice se podařilo vysledovat až k jeho založení na sklonku 13. století, stoprocentně potvrzeného však máme prvního oficiálního majitele, kterým se v roce 1318 stal Bušek
Britové ostudně podcenili divochy s oštěpy
historyplus.cz
Britové ostudně podcenili divochy s oštěpy
„To není možné. Copak spadli z nebe?“ kroutí hlavou podplukovník Pullein. Odmítá uvěřit, že se na jeho tábor valí dvacetitisícová zulská armáda. Vždyť hlídky celé dopoledne hlásily, že se v okolí pohybuje jen několik malých skupin nepřátel. Maximálně mělo jít o pár set mužů!   Kousek po kousku si Britové pro sebe ukrajují území jižní
Řecko: Ostrovní království Středomoří
nejsemsama.cz
Řecko: Ostrovní království Středomoří
Jsme v zemi, která je kolébkou evropské kultury, ale také v zemi prozářené sluncem, s úchvatnou přírodou a naprosto lahůdkovou kuchyní. Tyto čarokrásné řecké ostrovy se rozdělují do sedmi souostroví, která se rozkládají v šesti mořích. Čím blíž leží ostrov k rovníku, tím teplejší a sušší počasí má. Jižní části jsou tak celoročně zalité sluncem a nabízí skvělou
Okurkové osvěžení
tisicereceptu.cz
Okurkové osvěžení
Tenhle nápoj nejenom zažene žízeň, ale postará se i o to, abyste měli krásnou pleť. Je to jedna z nejzdravějších limonád. Suroviny 1 salátová okurka 1 l jemně perlivé minerálky 2 lžíce třtinov
Kabina budoucnosti podle Riyadh Air
epochalnisvet.cz
Kabina budoucnosti podle Riyadh Air
Nová národní letecká společnost Saúdské Arábie představila světu svůj dlouho očekávaný interiér kabiny. Její součástí je i prémiová třída Safran Business Class, která má ambici posunout Riyadh Air mezi nejluxusnější aerolinky současnosti. Za společností stojí saúdskoarabský státní investiční fond Public Investment Fund, a na rozdíl od jiných start-upů, které často narážejí na finanční limity,
Lepru do Ameriky nezavlekli evropští kolonizátoři, vyskytovala se tam již dlouho předtím
21stoleti.cz
Lepru do Ameriky nezavlekli evropští kolonizátoři, vyskytovala se tam již dlouho předtím
Malomocenství neboli lepra činila po dlouhá staletí ze svých obětí znetvořená monstra, kterých se zdraví panicky báli. Dlouho se mělo za to, že na americký kontinent nemoc zanesli evropští kolonizátoř
Ilias a Odyssea: Kdo sepsal nejslavnější eposy všech dob?
enigmaplus.cz
Ilias a Odyssea: Kdo sepsal nejslavnější eposy všech dob?
Německý filolog Friedrich August Wolf (1759–1824) se tváří rozrušeně. „Tady něco nehraje,“ říká během analýzy jazykového stylu slavných starořeckých eposů Ilias a Odyssea, které vypravují o trojské vá
Zážitek, který vás rozzáří: harmonie chutí, vůní a krásy
iluxus.cz
Zážitek, který vás rozzáří: harmonie chutí, vůní a krásy
Léto je časem zážitků, volnějšího tempa i chvil, které si konečně dovolíme věnovat sami sobě. Ať už si ho užíváte ve městě, na víkendových cestách nebo u vody, jeden prvek zůstává stejný – touha cítit