Manželova matka na naši svatbu nepřišla, ale brzy po ní nás bohužel začala navštěvovat téměř denně. Chodili jsme spolu už docela dlouhou dobu, ale domů za maminkou mě nikdy nevzal. Věděl proč. Byl vymodlené dítě, narodil se, když bylo tchyni sedmatřicet a byla pevně přesvědčená, že mateřství jí osud odepřel. Narychlo se vdala, na svět přišel Michálek, tak mu říká. Tchán utekl po necelém roce peke

Můj život nebyl moc veselý, toužila jsem po dětech, ale ty mi osud nedopřál. Moji blízcí zemřeli a já byla na dně. Později mi život rozzářil pejsek. Jeho ztrátu jsem nesla moc těžce, ale poslal mi za sebe náhradu. Jsem odmalička hodně citově založená, a snad proto jsem i plachá. Jsem jedináček a moji rodiče byli strašně hodní. Dojal mě každá maličkost, dokonce i pohádky, kde bylo někomu činěno př

Přišla jsem se naposledy rozloučit s rodným domem. Myslela jsem si, že je prázdný a opuštěný. Nebylo tomu ale tak. Tajní obyvatelé se připlížili ze sklepení a obklíčili mě. Tento příběh se stal před mnoha lety, když jsem byla ještě studentkou. Ocitla jsem se v situaci, která i mě, otrlé děvče z hor, vyděsila, a zároveň mi potvrdila starou pravdu, že pes je nejlepší přítel člověka, dokáže vycítit

Se spolužačkou jsme byly nejlepší kamarádky do té doby, než přišel ON. Každá jsme ho chtěla pro sebe za každou cenu. S Jiřinou jsme se znaly od školky a ve škole spolu seděly v jedné lavici. Svěřovaly jsme si svá trápení i své radosti, chodily spolu na tanec, snily o tom, jak si založíme hudební skupinu a budeme slavné. Nevynechaly jsme jedinou příležitost, jak se někde předvést. Dokonce jsme s d

Pro samou práci jsem málem zapomněla, co jsme se svým dětem snažili vštěpovat. Syn mi to připomněl dojemným způsobem. Stalo se to už asi před třiceti lety. Syn Petr chodil do druhé třídy a dcera Andulka do první. Já poté, co jsem byla s dětmi šest let doma, zrovna nastoupila do nové práce a zpočátku jsem to zvládala jen s vypětím sil. Ráno vzbudit děti, připravit jim svačiny, odvést je do školy,

Byla to nečekaná rána. Všichni doufali v zázrak, já ale jako zdravotní sestra věděla, že mamince není pomoci. A tak jsem si ji vzala domů, abych se o ní poslední dny postarala… Maminka byla vždycky vitální a nikdy si nepamatuji, že by byla vážně nemocná. Ani stará nebyla, právě oslavila šedesátku, tak nás to všechny vzalo. Po jednom vysedávání u řeky, chodila totiž s tatínkem ráda na ryby, si zač

Moc jsem se chtěla podívat po padesáti letech do domu své babičky a navštívit místa z dětství. Přišla jsem tím ale jen o své krásné představy. Nikdy bych nevěřila, jak moc odlišně vnímá dítě realitu. Všechno bylo v mých vzpomínkách mnohem větší a krásnější, než tomu bylo doopravdy. Vyprávěla jsem svým dětem i vnoučatům o tom, jak velký byl dvorek u babiččina domku, jak rozsáhlá zahrada se sadem

I přes svůj věk je zdravá a neuvěřitelně činorodá, hotový nezmar. Svou nepozorností však dostala sama sebe do ohrožení života. Naše babička je navzdory svému věku třiadevadesáti let velice vitální. Trošku hůře vidí, bolí ji kolena, tlak má nízký a trochu špatné trávení. Jiné problémy nemá. Když uhodí období chřipek a my všichni odpadneme s horečkami, naše babička je nezmar. Na takové virózy má

V soukromém životě byla Monika dlouhodobě nešťastná, a tak se upnula na předpověď. Nic se nesplnilo, osud jsme musely vzít do svých rukou my. Kolegyně Monika byla vždycky tak trochu podivín. V práci téměř nepromluvila slovo, často její ústní projev za celý den spočíval pouze v pozdravu ráno a pak odpoledne, když odcházela. Do našich ženských debat, se nikdy nezapojovala, neřešila s námi recepty,

Jméno na náhrobní desce i datum úmrtí nakonec odpovídaly pravdě. Sny jsem vždycky brala jako něco, co nemá moc společného se skutečným životem. Většinou se mi zdály různé nesmysly. Nevěřila jsem, že by to, co se nám zdá, mohlo něco znamenat. Od chvíle, kdy jsem přišla o svoji kamarádku Alici, jsem ale změnila názor. Marně jsem ji uklidňovala Alice také patřila k lidem, kteří stojí spíše nohama