Domů     Než si vzít Tondu, to raději zůstat navěky sama
Než si vzít Tondu, to raději zůstat navěky sama

I když mi bylo jen devatenáct, maminka s babičkou si myslely, že mám nejvyšší čas na vdávání. I ženicha mi vybraly.

Doma to už nebylo k vydržení. Denně jsem se očima vyptávala hvězd, kdy už mi pošlou prince, který by mě vysvobodil, ale odpovědi jsem se nedočkala. Jen na mě tak tiše spiklenecky pomrkávaly, ale to bylo všechno.

Bylo mi devatenáct, prodávala jsem v textilní galanterii na náměstí a měla jsem nadějné vyhlídky na svatbu s mladíkem ze sousedství. Vyrůstali jsme skoro vedle sebe, rodiny se navštěvovaly, a časem začalo být čím dál jasnější, že se vezmeme.

Nechápu, koho to napadlo, nepamatuji si, kdo to vyslovil jako první, ale najednou se z toho stala jakási samozřejmá věc. “Markéta a Tonda se co nevidět vezmou a nastěhují k nám do podkroví,” vykládala po městečku moje maminka.

“Má to tam zůstat prázdné a bez užitku?

Tak jen ať se tam mladí zabydlí, ten pokojíček s okny do zahrady bude pro dětičky jako dělaný.” Městečko horlivě přikyvovalo a nejhorlivěji kývala Tondova maminka samoživitelka, která bydlela s Tondou a jeho sestrou Mařkou v mrňavé přízemní garsonce ve starém činžáku na křižovatce.

V hlavě se mi uhnízdilo hrozné podezření, že jim jde o náš barák, prvorepublikovou vilku v zahradě s altánem obrostlým pnoucími růžemi a plné třešní a jabloní.

Nejpyšnější jsem byla na náš modřín, na který naopak příšerně nadávala moje maminka, neboť modřín se jmenuje opadavý, a když jako náš jediný jehličnatý strom před zimou opadává, dělá to s plným nasazením. To znamená, že na zahrádce je pak trochu nepořádek, řekneme-li to opatrně.

Myši pod postelí

Abych byla upřímná, Tonda nevypadal zase tak špatně a občas s ním byla i zábava, ale na to, abych se za něj vdala, to bylo pořád nějak málo.

Bohužel jsem byla pod velkým tlakem, tlačily na mě maminka, babička, budoucí tchyně a také moje dvě nejlepší kamarádky, které se těšily, že je pozvu na svatbu. Vzpomínám si, jak babička seděla u horkých kamen, pletla šálu a káravě ke mně promlouvala:

“Holka nešťastná, copak ty chceš zůstat na ocet? Myslíš si, že nám na vrata buší tucet ženichů, jednoho pošleš pryč a už se sem požene hromada dalších? To se ale, děvenko, moc pleteš. Támhle stará Slámová, ta byla taky moc pyšná, jako ty.

Žádnej jí nebyl dost dobrej. Nevím, koho čekala, ale celé město ví, čeho se dočkala: je jí osmdesát, bydlí v pastoušce a pod postelí má myší hnízdo.

Tak chceš dopadnout?” Odpověděla jsem, že neznám nikoho, kdo by tak chtěl dopadnout, ale na druhou stranu si nemyslím, že přesně takhle skončím, když odmítnu Tondu Stejskala. “A co se ti na něm nelíbí?” vybafla vzápětí maminka. “Vypadá dobře, má pěkný oči.

Je účetní, všechno si umí dobře spočítat. A je šikovnej, slíbil, že udělá novej plot.” Jenom táta se držel stranou toho nedůstojného dohazování, dokonce zamumlal, že plot by svedl rovněž.

Ale když jsem se na něj obrátila s prosbou, aby se mě zastal, vylezlo z něho: “Ženské, narozdíl od chlapů, nemůžou vdavky moc odkládat. Aby nebylo pozdě!”

Teprve devatenáct

O první adventní neděli přišel na oběd Tonda. Pamatuji si to, jako by se to stalo včera. Dokážu si vybavit i takový detail, jakým je vzorek na kravatě: byl kýčovitý.

Oblékl si pomuchlané hnědé kvádro po mrtvém dědečkovi, vypadal v něm přízračně, jako nebožtíkův duch. Věnoval mámě tři červené karafiáty s asparágusem, ta nad nimi vykřikovala nadšením. Babička vyfasovala unavenou gerberu a táta lahev domácí slivovice.

Ještě před polévkou s knedlíčky vedl Tonda monolog o tom, že nastal čas se usadit, a to jsem nevydržela a řekla: “Proboha, Tondo, co blázníš?

Vždyť je ti teprve devatenáct.” Šlehl po mně vzteklým pohledem a pochválil mámě kolekci neobyčejně ošklivých malovaných talířů, zdobících celou jednu stěnu.

Poznamenala jsem, že sním o tom, jak je rozbíjím, pěkně systematicky, jeden po druhém, a babička se ustrašeně pokřižovala. Po domácím ořechovém dortu táta šťastně odšpuntoval slivovici, tohle pro něj byla nejkrásnější nedělní chvilka. Připili jsme si.

Nebezpečně se přiblížil okamžik, kdy měl Tonda v úmyslu vytáhnout z kapsy hnědého saka krabičku s prstýnkem.

Vyděšený zajíc

Přikrčila jsem se jako vyděšený zajíc, na kterého míří myslivcova puška. Nevěděla jsem, co mám dělat.

Babička zářila jako žárovka, táta si rychle nalil dalšího panáka a máma z rozpaků pořád mluvila, říkala že se stydí za ten modřín, protože na zahradě je binec a ona to nestihla shrabat. Tonda hledal krabičku s prstýnkem a nepřítomně jí odpověděl:

“Já ten modřín porazím, jakmile…” Jak měla ta věta skončit, se už nikdo z nás nikdy nedověděl. Asi chtěl říct: jakmile se sem nastěhuji. Skočila jsem ke zdi, sundala malovaný talíř a hodila ho po něm. Zasáhla jsem vázu s květinami.

Zpod stolu utekl kocour, vylekaly ho střepy. “Ježížmarjá, Markéto!” vykřikla maminka. Babička se pokřižovala a táta se napil rovnou z lahve. Bylo po zásnubách.

Cítila jsem se trichu provinile, když jsem pozorovala Tondu v hnědém saku, jak za sebou zavírá zahradní branku. Vzala jsem si tepláky a šla uklízet tu spoušť pod modřínem. Přišla za mnou babička a povídá: “Tys tomu dala, Markétko. Kdo si tě teď vezme?”

Vrána mladší

Bylo mi hrozně, vlekla jsem se do práce jako postřelená. Večer jsem poslouchala asi tři hodiny maminčino a babiččino lamentování na téma: Zůstaneš nám na krku, skončíš v pastoušce, nedočkáme se vnoučat (babička pravnoučat), co tomu řeknou lidi?

V hloubi duše jsem ale byla stejně ráda, že jsem prstýnek od Tondy nepřijala. Že to osud nebo můj anděl nebo kdo tak zařídil, abych se v té důležité chvíli vrhla ke stěně a mrštila ošklivým talířem. Lepší samota než Tonda v saku po nebožtíkovi dědečkovi.

Naštěstí bylo ve hvězdách psáno něco lepšího než samota. Týden nebo čtrnáct dní před Vánoci onemocněl kocour. Ve veterinární ordinaci neseděl pan doktor Vrána jako obvykle, ale jeho zástupce. Vrána měl dovolenou, lyžoval v Krkonoších.

Ten zástupce byl Vrána mladší, mladík sotva po škole. Znala jsem ho od vidění. Kocourovi předepsal antibiotika a mně řekl: “Kdybych věděl, že mi sem přinesete kocoura zrovna vy, vstávalo by se mi ráno mnohem líp.” Nejspíš to měl být kompliment.

Nejistě jsem se na něj usmála. Vzpomněla jsem si na hnědé sako a v duchu konstatovala, že mu pracovní plášť sluší.

Jak se má kocour?

Kocour se uzdravil jako mávnutím proutku. To byla trochu škoda, doufala jsem, že se ta kocouří chřipka povleče déle a že budu muset opět vyhledat zvěrolékaře.

Ale bylo to zbytečné, což jsem pochopila, když jsem uviděla, jak se zvíře láduje odřezky syrového hovězího, jako by půl roku nejedlo.

A zase přišlo ráno a já se zase vlekla do krámu, ve výloze se třpytily stříbrné řetězy, červené a zelené vánoční ozdoby a polystyrenové sněhové vločky. Svátky klepaly na dveře a mně bylo smutno. Teprve když do galanterie vešel zákazník, rozveselila jsem se.

“Jak se daří kocourovi?” optal se úvodem. Odpověděla jsem, že je zdravý jako rybička. Takže aby bylo jasno: do podkroví naší vilky se nenastěhoval Tonda, ale Vrána mladší.

Už celá desetiletí dojemně pečuje o naše kočky a o modřínu říká, že je to nejkrásnější strom široko daleko.

Markéta (57), jižní Čechy

reklama
Související články
8.12.2023
Prožila jsem kus života s mužem, do kterého jsem se zamilovala už v mládí. Podzim života trávím ale s jeho bratrem. Bratry Marka a Leoše znala v mém dětství celá škola. Já jsem nebyla výjimkou, i když Marek chodil o třídu výš, a starší Leoš dokonce o dvě třídy. Neustále na sebe nějak upozorňovali. Mohli jste se vsadit, že když se stal nějaký průšvih, byl u toho jeden z bratrů nebo spíše oba dva
7.12.2023
Toník se mi líbil už na základní škole. Ale bylo to marné, oženil se s dívkou z města. Zbyly mi jen oči pro pláč. Osud mi dal ale šanci... Stále častěji jsem chodila k oknu a koukala ven. Cesta, která se vinula od lesa loukami až k naší polosamotě, byla prázdná jako popůlnoční nádraží. Zmocňovalo se mě zoufalství. Tolik jsem ho chtěla vidět. Přitom na svatou Barboru se u nás pokaždé objevil s k
4.12.2023
Byla jsem dvacet let sama a neměla jsem už v plánu hledat další chlapy. Osud ale chtěl něco jiného. A já potkala Jardu, dávnou lásku. Když mi bylo necelých padesát let, stala jsem se babičkou na plný úvazek a zároveň přišla o manžela. Časem jsem si zvykla na to, že lásku už prožívám jen skrz červenou knihovnu. Ostatně, ona už to nebyla žádná sláva ani po tolika letech s mým ex. Nikdy bych proto
27.11.2023
Věděli jsme, že jsme pro sebe stvoření. Kdo by však čekal, že nás dožene osud a provalí se nevěra mého otce? Zamilovala jsem se do svého sourozence! S Davidem jsme se znali od plenek. Celý život jsme vyrůstali vedle sebe coby sousedé. Byli jsme nejlepší přátelé na život a na smrt a neudělali bychom bez sebe jediný krok. S Davidem jsme byli stejně staří a stejný den jsme spolu slavili narozeniny
27.11.2023
Chodila jsem s Petrem od střední školy a malovala jsem si, že spolu budeme mít velkolepou svatbu, kupu dětí a budeme žít šťastně až do smrti. Ve druhém ročníku na vysoké se ale něco změnilo. Neměli jsme na sebe tolik času, ale já se utěšovala, že až dostudujeme, bude to lepší. Jenže Petr začal být odtažitý. Byla jsem ve třetím ročníku a intenzivně jsem se připravovala na státnice. S Petrem jsm
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Rakouské Alpy: Dva tipy pro milovníky adrenalinu
epochanacestach.cz
Rakouské Alpy: Dva tipy pro milovníky adrenalinu
Vylezte si na ledovec! Tyrolské ledovcové středisko Stubai, kde můžete lyžovat od října do června, je položeno ve výšce mezi 1750–3212 metry nad mořem. Největší skiareál na ledovci vám však kromě 34 sjezdovek nabídne i netradiční adrenalinový zážitek v podobě zdolávání zamrzlé stěny. Ta se tyčí do výšky 20 metrů přímo u horní stanice lanovky Gamsgarten
Dlouhodobé sezení zabíjí častěji než kouření či obezita. Braňte se!
epochaplus.cz
Dlouhodobé sezení zabíjí častěji než kouření či obezita. Braňte se!
Schválně si některý den změřte, kolik hodin během něj prosedíte. A to nejen v práci, ale i cestou do a z ní či večer na gauči před televizí. Výsledek může být překvapivý – až 14 či 15 hodin denně! Co takové dlouhé sezení udělá s vaším tělem? Kouření, alkohol, drogy, nadměrné slunění, špatná strava a přejídání jsou zničující,
Zradil ji ve chvíli, kdy jeho lásku nejvíce potřebovala
nasehvezdy.cz
Zradil ji ve chvíli, kdy jeho lásku nejvíce potřebovala
Osud si s herečkou několikrát nepěkně pohrál. Vždy ale sebrala zbytky svých sil a vyrazila do boje. Dnes se snaží žít jenom přítomností a užívat si každého dne. A zdá se, že to dokonale funguje. Kř
Půjčka do výplaty je receptem na různé nečekané výdaje
21stoleti.cz
Půjčka do výplaty je receptem na různé nečekané výdaje
Máte před sebou výdaje, s nimiž jste nepočítali? Krátkodobá půjčka může být dobrým pomocníkem. Je velmi rychlá a věcná, neptá se na detaily z osobního života a dovede pomoci vždy efektivně. Lze se
Má v srdci místo jen pro Kolečka?
nasehvezdy.cz
Má v srdci místo jen pro Kolečka?
Ačkoli už uplynulo od rozchodu herečky ze seriálu ZOO Denisy Nesvačilová (32) a scenáristy Petra Kolečka (39) několik měsíců, podle informací od našeho anonymního zdroje ho stále nedostala z hlavy.
Carnegie Hall: Slavný chrám hudby se zrodí na moři
epochalnisvet.cz
Carnegie Hall: Slavný chrám hudby se zrodí na moři
Jestliže pro horolezce je vrcholem Mount Everest a operní pěvec sní o La Scale, interpret klasické i populární hudby má jako nejvyšší metu Carnegie Hall, magickou koncertní síň v New Yorku.  
Záhada pojmenování města Pelhřimov i rejdiště místních čarodějnic a krvelačných běsů
enigmaplus.cz
Záhada pojmenování města Pelhřimov i rejdiště místních čarodějnic a krvelačných běsů
Nejznámější pověst o vzniku Pelhřimova, města v kraji Vysočina, uvádí jako jeho zakladatele pražského biskupa Pelhřima. Tento biskup se vydal jako prostý poutník pěšky na cestu do Říma. V místě blízko
Třetí ročník Czech National Spirits Competition vyhodnocen
iluxus.cz
Třetí ročník Czech National Spirits Competition vyhodnocen
Slavnostní galavečer vyhlášení výsledků mezinárodní soutěže o nejlepší destilát a likér Czech National Spirits Competition 2023 proběhl v reprezentativních prostorech Strahovského kláštera v sobotu 2.
Moderní rezidence u rovníku
rezidenceonline.cz
Moderní rezidence u rovníku
Rezidence vznikla v rovníkovém Ekvádoru. Betonová stavba rozvržená do tvaru písmene T působí přes svou masivní konstrukci příjemně svěžím, elegantním a odlehčeným dojmem. Tři podlaží, tři obytná kř
Ukrajinský boršč s hovězím masem
tisicereceptu.cz
Ukrajinský boršč s hovězím masem
Věděli jste, že skvělý boršč je ve skutečnosti nikoliv ruskou, ale ukrajinskou specialitou! Je dokonce zapsán jako dědictví UNESCO. Můžete si jej připravit třeba tímto způsobem. Suroviny 200 g z
Vlastně jsem se znovu narodila
skutecnepribehy.cz
Vlastně jsem se znovu narodila
Už několik let se jen velmi obtížně pohybuji i s hůlkou. Snažím se proto být maximálně opatrná. Abych se nedostala do situace jako před třemi lety. S krátícím se dnem si chodím nakupovat raději už dopoledne. Také provoz v ulicích je bezpečnější. To jsem si aspoň myslela ještě před třemi lety, než mne z mého omylu vyvedla nadmíru nepříjemná událost. Vypnutá
Kokosové pusinky
tisicereceptu.cz
Kokosové pusinky
Lehoučké nadýchané cukroví bez mouky je jako stvořené pro zdravé mlsání. Potřebujete 1 hrnek strouhaného kokosu 1/4 hrnku medu 1/2 lžičky mandlového/vanilkového extraktu špetku mořské soli 3