To, co jsem tehdy večer udělala, bylo pro mě i mé přátele naprosto nepochopitelné. Někdy se ale vyplatí udělat dobrý skutek. Nejen pro dobré svědomí. Milan se ke mně otočil a mile se usmál. Vymyslel si, že vykachlíčkuje nově koupelnu. A jak koukám, jde mu to pěkně od ruky. Každým dnem si znovu a znovu uvědomuju, jaké jsem měla štěstí, že jsem Milana potkala. Tedy ono to ani tak potkání nebylo.

Když vám zemře po padesáti společných let manžel, váš život najednou skončí a nejraději byste ho co nejdřív následovali. Tak jako já. Dostala jsem dobrý nápad, který se bude Julince moc líbit. Na provázek jsem přivázala rolničku a už jsem viděla, jak se mé roztomilé kočičce rozšířily zorničky. Jediným plavným skokem z křesílka byla u rolničky. Začali jsme se spolu honit. Julinka radostně poskak

Nevím, kam jsem dala rozum, když jsem kamarádce slíbila, že jí po dobu dovolené pohlídám psa. Netušila jsem, že mě ten obrovský vlčák bude tak utiskovat! Byl to mazlík, dokud byl štěně. Potom vyrostl do nebývalých rozměrů a začal se chovat autoritativně. Kamarádka na něho byla slabá. Neuměla ho vychovat! Bezmezně ho milovala a rozmazlovala. Denně mu kupovala čerstvé masíčko v místním řeznictví.

Toho kluka prostě musím mít! To byla moje hlavní myšlenka ve spojitosti s Markem. A nevykvetla v hlavě pubertální holčičce. Bylo mi pětadvacet a životních zkušeností jsem měla za sebou už dost. Setkali jsme se jedno jarní pondělí v krytém bazénu. Přišla jsem tam s kamarádkou Lenkou. Mohlo to být normální odpoledne, jenže pak se u bazénu objevil On. Byl tam sám. Věk asi tak jako já, tmavé vlasy

Od dětství jsem měla potíže s kyčlemi. A hlavně jsem už tenkrát mohla tušit, co mě čeká. Viděla jsem před sebou neustále maminku, s bolestí zkřiveným obličejem. Rozhodla jsem se toto dědičné zatížení ignorovat. Mám už za sebou čtyři operace kyčelních kloubů. Ale rozhodně nehodlám sedět doma v koutku a naříkat. Ani teď, když se právě chystám na další pobyt v nemocnici. Pořád mám před očima svoji m

Když vám někdo nabídne pomocnou ruku, když už si myslíte, že je se vším konec, je to zázrak. A právě to se mně stalo. Všem za to díky. Věruška přináší na stůl vonící a ještě teplý štrúdl. Sedíme v mém novém obýváku. Já, Maruška a moje velká rodina. Jediný, kdo chybí, je Martin. Bolest, kterou cítím, když si na něho vzpomenu, nemůže přehlušit ani radost, kterou mám z dnešního „kolaudačního“ odpo

Moje sestra je moc hodný a důvěřivý člověk. Vždy byla vstřícná i k cizím lidem. A to se jí krutě nevyplatilo. Vystoupila jsem na návsi z autobusu a rozhlížela se udiveně kolem sebe. Jak to, že mi Maruška nepřišla naproti? Ví, přece, že přijedu. V pondělí jsem jí telefonovala. A i když se už pohybuje trochu obtížněji, nikdy si nenechá ujít příležitost, aby mě přivítala. Špatné tušení Zdálo se mi

Bohunka a Mirek byli opravdu sympatický pár. Proto všechny u nás v ulici mrzelo jejich trápení. Dozvěděli jsme se totiž, že nemohou mít děti. Taky jsme byli šťastní s nimi, když jim úřady nakonec povolily adopci. Věřili jsme totiž, že budou báječní rodiče. Když se Bohunka a Mirek přistěhovali do naší čtvrti, okamžitě je měl každý rád. Byli mladí, zamilovaní a taky velmi pracovití. A tak se s verv

Můj o dva roky mladší bratr byl od mala velký paličák. V pubertě s ním bývaly problémy, byl to „útěkář“. Po každé rozepři s rodiči byl velmi radikální, odcházel z domova a skrýval se u kamarádů. V pětadvaceti se oženil s dívkou, kterou velmi miloval, ale jeho prudká povaha je brzy rozdělila. Děti neměli, takže rozvod byl o to snazší. Mirek se po třech letech znovu zamiloval a s druhou ženou Dani

Byla jsem mladá zdravotní sestra a noční služby jsem měla celkem ráda. V nemocnici v tu dobu většinou panoval klid a taky nebylo tolik práce. Pak se mi ale přihodilo něco děsivého, co mi hodně nocí nedalo spát. Byl horký, dusný večer. Vrátila jsem se z dovolené v Itálii a měla jsem první noční v nemocnici. Kolegyně Aneta mi předala papíry a vysvětlila mi všechno o přírůstcích na oddělení. Udělala