Dvacet let trvající manželství skončilo během několika minut. Manžel si našel milenku a bláznivě se zamiloval! Jeho zrada mu nesměla projít jen tak! O svém manželství jsem nemohla nikdy říct nic špatného. Můj muž byl pracant a jeho malá firma vzkvétala. Zaměstnanci ho měli rádi a on na ně nedal dopustit. Platil jim víc než musel. Občas někomu půjčil a jindy zase něco zařídil. Bral je skoro jako r

Mám to jako zpestření důchodu. A moc mě to baví. Vlastně jsem se od jeho narození čekala na tyhle chvíle. Hrajeme si spolu i na indiány, to dělám indiánskou babičku, to mi docela jde. Ale Tomášek nejraději závodí. Má autodráhu, která mi moc nejde a autíčka řízená rádiem, kde také prohrávám. Ale ani ne tak, jako, že bych to hrála, jak se dělává, že děti necháte raději vyhrát než aby bulely. Prohrá

Šedesátka už mi klepe na dveře. Vnoučata nemám a ani mít nebudu, sama jsem totiž nikdy neměla děti. Tolik jsem však chtěla. On ale řekl NE. Jmenoval se Ondřej a byl jen o pár měsíců starší než já. Bydlel nedaleko od nás a znali jsme se snad odmalička. Pokud mi ještě paměť dovolí dostat se do našich školních let, vidím tlupu veselých rošťáků, mezi nimi okatou černovlasou holčičku se dvěma copy a m

V důchodu jsem bojovala s nedostatkem peněz. Pak mi moje vnučka Adélka věnovala amulet – malou skleněnou kuličku. Když jsem odešla do důchodu, dostavil se šok z této nové životní role. Vyměřený důchod tvořil něco kolem padesáti procent mého platu. Přitom finanční vydání na provoz domácnosti a živobytí samozřejmě zůstaly stejné. Postěžovala jsem si dceři V prvních měsících se mi stávalo,

Pátrání po zmizelém člověku je vždy velmi dramatické. Našeho dědu hledala celá vesnice, a také všechny bezpečnostní složky. Ale marně. Je mi strašně líto mojí mámy. Sedí celá schoulená do sebe na židličce v obýváku a hledí do prázdna. S tátou spolu byli celý život. Oslavili už i zlatou svatbu. To byla tehdy parádní oslava, kterou prožívala celá vesnice. To byl táta ještě pořádný štramák. Plný živ

Byla jsem jako svázaná, vůbec to nebyl příjemný pocit a na náladě se to projevilo okamžitě. Dcera mě prý vůbec nepoznávala. Dokonce si o mě začala dělat starosti. A také mi domlouvala jako malému dítěti. Přiznám se, že jsem se tak i cítila. A do téhle situace jsem se nedostala vlastním přičiněním. Vždyť jsem šla jenom po chodníku, když se proti mně znenadání vyřítil chlápek na kole. Ani jsem nepo

S Michalem jsme chodili už přes rok, ale domů za maminkou mě nikdy nevzal. Moc dobře věděl proč. Michal byl vymodlené dítě, narodil se, když bylo tchyni sedmatřicet a byla pevně přesvědčená, že mateřství jí osud odepřel. Narychlo se vdala, ale tchán po necelém roce manželství utekl k jiné ženě, se kterou založil spokojenou rodinu, protože s tchyní nic takového nebylo možné. Ta veškerou energii,

Na hřbitově se mi pravidelně zjevoval duch mrtvého dítěte! První setkání mě vyděsilo, na ta další jsem už byla připravená! Vždycky jsem se ráda ohlížela zpátky za svým životem. Zajímala mě i rodinná historie z doby, kdy jsem ještě nebyla na světě. S oblibou jsem si prohlížela staré dochované fotografie, listovala rodinnými alby a poslouchala příběhy, které mi vyprávěla prababička s babičkou. Za

Vaření mě už dávno přestalo bavit a uklízení zrovna tak. Manželovi se jeho práce zajídala a vyčítal mi, že mohu být doma. Výměna rolí nám oběma prospěla! Ráno se mi už ani nechtělo vstát z postele. Rok důchodu udělal s mojí psychikou svoje. Začala jsem trpět depresemi! Nic mě nezajímalo, nic netěšilo. Při pomyšlení, že mě čeká navlas stejný den, jako ten předchozí, se mi dělalo zle. Už jsem se an

Já a Andulka jsme spolu kamarádily už hezkou řádku let. Proto mi nemohlo uniknout, že se v jejím domku děje něco divného. Že to však skončí zásahem policie, by mě ani v tom nejhorším snu nenapadlo. Přibývající roky nezastavíš a my, dříve narození, to víme ze všech nejlépe. Když se mě přehoupla sedmdesátka, už to zkrátka nebylo jako dřív. Špatně se mi chodilo, takže jsem trávila čas nejraději doma