Na maminku jsem vždycky dala a dám dosud. A tak když jsem si vyhlížela svého budoucího muže, tak jsem stále měla na mysli jedno z jejích tradičních úsloví, které znělo: „Smutný být a nic nemít, to je život na nic.“ O tom, abych - Něco – měla, jsem nikdy tak moc neuvažovala. Ale abych nebyla smutná, o tom ano. Protože jsem věděla, že když budu šťastná a veselá, tak i to „nic nemít“ půjde vydržet

V šesti letech už náš syn začínal brát rozum a odmítal věřit na Ježíška. S manželem se nám ale podařilo ještě jednou ho příjemně „oklamat“. K Vánocům patří taková ta typická horečka: kupuje se stromeček, shání se kapr, pečou se sladkosti. Stromeček může být umělý, místo kapra mohou být řízky a sladkosti se nechají koupit. Jediné, co se nedá opravdu nahradit, jsou dárky. Ten, kdo někdy měl malé dě

Dodělala jsem si řidičák. Znáte asi ten pocit úlevy, že je to za vámi a vy jste pánem situace. A tak hned první volný a krásný den jsem si vyjela se svým novým, i když starším a ojetým autem na výlet. Blažilo mě vědomí, že auto je moje, že si jedu, kam chci a řídím, jak chci, tedy v rámci dosud ještě plně dodržovaných předpisů. Unášela mě silnicí za městem nejen kola vozu, ale i fakt, že jsem v

Dnešní doba už není tak totalitní, aby na člověka koukali skrz prsty jenom proto, že žije s partnerem či partnerkou bez toho, aby se vzali. A taky k čemu. Je to jen papír a na vztazích to nic nemění. Navíc svatba nikoho k ničemu stejně nezavazuje. A když chce přehodit výhybku, tak nastává plno trapných obstrukcí a dohadování. Zejména, jestli je nějaké to děcko. To už je úplně za hranicí. Tak pr

Když mě zemřel manžel, byla jsem smířená, že už si nokoho nenajdu. Právě ve vánočním čase se ale stalo něco, co jsem vůbec nečekala! Před mnoha lety mě při tragické nehodě navždy opustil manžel. Tenkrát jsem měla osmiletého syna. Dcerka se narodila až po mužově smrti. Zůstala jsem v domku sama s dětmi a svojí tchyní. Ta mi naštěstí pomáhala a tak jsem tu truchlivou situaci zvládala. Rozhodovala j

Stále si nedokážu odpovědět na to, kdo mi ublížil víc. Ale je to tak důležité? Oba dva se zachovali hrozně a já nevím, jak dál. Sedí si tu u mě doma na pohovce a tváří se naprosto spokojeně. Vůbec zřejmě netuší, že všechno vím. Koukám na ně a v duchu si říkám, jak tu mohou tak v klidu sedět, dívat se mi do očí a ani trochu se nestydět. Moje jediná starší sestra a můj milovaný manžel. Jsou to mo

Ne každému se v životě poštěstí potkat velkou lásku. Mně se o povedlo, i když to vůbec nebylo jednoduché. Co ale v životě snadné je. Karel mi pevně stiskl ruku a usmál se, až se mu ve tvářích udělaly ty jeho roztomilé dolíčky. Říkat nic nemusel, hned jsem věděla, o co jde. Šli jsme totiž právě kolem našeho stromu, kde jsme se prvně políbili. Bylo to ještě dávno v minulém století. Mě bylo jednadva

Jak je možné, že žijete dlouhá léta s člověkem a přesto nakonec zjistíte, že ho vlastně vůbec neznáte. Pravda mě zaskočila, ale neporazila. K naší chalupě právě přijíždí auto. Zastavuje na cestě u branky. Ihned z něj vyskakuje malý, roztomilý chlapeček. A pak také mladá maminka a Jiří. Vidím ho poprvé v životě. Jak by také ne, když jsem se o jeho existenci dozvěděla naprostou náhodou teprve před

Procházka podél moře mě zavedla do malé skryté zátoky, kde jsem narazila na podivného muže. Loni na dovolené ve Španělsku se mi stala podivná věc, která mě dodnes děsí a nedokážu si ji vysvětlit. Bydleli jsme s manželem v hotelu na jihu země. Manžel odjel na výlet Jednoho dne jsem se necítila moc dobře a tak na plánovaný výlet, organizovaný cestovní kanceláří, odjel jenom manžel. Já zůsta

Už když byl vnuk malý, měl tvrdý režim. Dcera mu téměř nic nedovolila. Nakonec se jí postavil a skončilo to zle. Moje dcera Naďa cedila mezi zuby: „Tak to ani omylem, v tom ho podporovat nebudeš. Musí se naučit, co je zodpovědnost!“ Nepletla jsem se, poslední slova už křičela tak, že to museli slyšet i sousedé. Takhle to končilo vždycky, když šlo o Lukáše, jejího syna a mého milovaného vnuka. Ch