Říká se, že když někoho milujete, tak že věk nehraje roli. Že je to jen pouhé číslo. A já s tím naprosto souhlasím. Skutečné štěstí a lásku jsem našla až v náruči muže o patnáct let mladšího.
Bylo mi přes čtyřicet let a na rozdíl od svých kamarádek jsem zůstávala pořád svobodná. Samozřejmě, že jsem do té doby nějaké vztahy měla, ale žádný z dotyčných mužů se neukázal jako ten pravý pro život.
Vdávat jsem se nechtěla
Jednou jsem se málem vdala, to mi bylo šestadvacet a zrovna jsem dostudovala vysokou školu. Během studií jsem se seznámila s Radkem. Chodili jsme spolu tři roky, když mě náhle, zničehonic požádal o ruku. Popravdě řečeno mě to dost překvapilo a také zastrašilo. Nebyla jsem si jistá, zda právě on je ten pravý a navíc jsem byla tak mladá a měla celý život před sebou, takže jsem se nechtěla uvázat jednomu muži. Pamatuji si, že mi moje maminka domlouvala, abych nebláznila a Radka si vzala. Byl to hodný a milý kluk, navíc s perspektivní budoucností, jenže mě při slově svatba akorát zamrazilo v zádech. Prostě jsem na tento zásadní krok v životě ještě nebyla připravená, takže jsem Radka odmítla. To se ho pochopitelně dotklo, takže šel náš vztah od té doby z kopce. Ani ne půl roku nato jsme se rozešli.
Vztahy krachovaly
Další vztah přišel až o několik let později. S Jaroslavem jsme se seznámili v práci. Od začátku byly mezi námi vzájemné sympatie. Několik měsíců jsme kolem sebe kroužili, až se nakonec Jaroslav osmělil a pozval mě na večeři. První týdny chození byly krásné. Byl ke mně pozorný, zval mě na večeře, výstavy, do divadla a tak dále, jenže já jsem byla na jiné věci. Bavil mě sport, koncerty, kino, dobrodružné výlety. Může se sice zdát, že to jsou maličkosti, ale pro mě byly společné zájmy zásadní. Náš vztah se nakonec rozpadl po čtyřech měsících.
Cítila jsem se sama
Po Jardovi následoval ještě krátký vztah s Daliborem. Po dvou měsících chození jsem však zjistila, že se kromě mě stýká ještě s dalšími dvěma ženami, takže jsem to s ní okamžitě ukončila. Poté jsem na chlapy zanevřela. Žila jsem raději jako svobodná a už jsem si žádný vztah nehledala. Uplynulo několik let a najednou jsem slavila čtyřicáté narozeniny. Tehdy na mě poprvé dolehl jakýsi pocit osamění. Chyběl mi někdo, kdo by mě vzal za ruku, kdo by mě objal a políbil, zkrátka někdo, kdo by na mě doma čekal, až se večer vrátím z práce.
Další nevydařený pokus
Už jsem se pomalu začínala smiřovat s tím, že mě v životě žádná láska a manželství nečeká, když do mého života vstoupil Miloš. Seznámila nás kamarádka Lucka. Byl to drsňák. Měl pořádné svaly, plnovous, několik tetování a jezdil na motorce. Miloval dobrodružství a adrenalin, stejně jako já. Po pár schůzkách jsem si dokázala představit život s ním. Problém byl však v tom, že jezdil s kamionem a většinu času trávil na cestách v Německu. Náš vztah nevydržel ani půl roku.
Doučovala jsem francouzštinu
O pět let později, to mi bylo pětačtyřicet, jsem si myslela, že budu už nadobro sama. Všichni muži kolem mě byli buďto zadaní, nebo nepoužitelní, takže jsem si jen stěží dokázala představit, že bych mezi nimi mohla potkat svého životního partnera. Navíc jsem dostala výpověď v práci, takže jsem na lovení mužů a randění neměla ani pomyšlení. Byla jsem na tom psychicky docela špatně. Pak mi ale kamarádka poradila, abych si začala přivydělávat jako soukromá učitelka francouzštiny. Když jsem si inzerát do novin i na internet dala, netušila jsem, jak moc to změní můj život.
Měl své kouzlo
Jednoho dne se na doučování přihlásil také Leoš. Byl to velice milý a přátelský mladík, mohlo mu být kolem třiceti let. Francouzštinu potřeboval kvůli práci. Kdysi ji studoval na gymnázium, takže nějaké základy měl ještě v paměti. Už když přišel poprvé a posadil se naproti mně u stolu, uvědomila jsem si, že se mi moc líbí. Měl krásný úsměv a hluboké modré oči. Bylo mi jasné, že na něj musí holky letět. Moc nadějí jsem si proto nedělala, i přesto, že jsme se mezi prací bavili jako staří kamarádi a docela jsme se spolu zasmáli.
Věk není překážka
Doučovala jsem ho asi tři měsíce a měli jsme před sebou poslední hodinu, když mi Leoš řekl, že by mě moc rád pozval na večeři. Zeptala jsem se ho, jak to myslí. Nebyla jsem si totiž jistá, jestli mi tím třeba nechce jen poděkovat za doučování. Leoš byl však naprosto upřímný. Řekl, že se mu moc líbím a že by mě rád více poznal. Hned nato dodal, že byl vždy na ženy starší než on, a že nevidí žádný problém v našem věkovém rozdílu. Na večeři jsem s ním samozřejmě moc ráda šla, a pak jsme spolu strávili noc. Od té doby jsme s Leošem spolu. Nastěhoval se ke mně, a i když o svatbě a dětech zatím nepadlo ani slovo, kdoví, jak to s námi nakonec dopadne.
Simona L. (50), Rožmitál pod Tremšínem
