Romantické projevy mohou do našeho života vstoupit i ze záhrobí. Lásku mi chodil vyznávat duch mrtvého muže! Rok, který jsem tehdy zažila, patřil v mém životě k nejhorším. Během několika měsíců mi zemřeli oba rodiče a do toho jsem se rozváděla. Děti už jsem měla dospělé a naštěstí stály na mojí straně, ale ta tíha osudu byla tak strašná, že jsem se málem zhroutila. Bylo to opravdu hodně těžké o

V nadpřirozené jevy jsem dlouho nevěřila, ale nakonec jsem podlehla. Když má kolegyně zemřela, začala se mi zjevovat ve snech a o něco mě žádala. S Radkou, mojí starší kolegyní z práce, jsem měla od počátku dobré vztahy. Byla to právě ona, kdo mě zaučoval na mojí pozici, když jsem do firmy před lety nastoupila. Vždy mi pomáhala a dalo se s ní otevřeně povídat téměř o čemkoli. Čas od času jsme

Dušičky pro mě byly vždy svátky určené k tiché vzpomínce na všechny blízké, co už nejsou mezi námi. Halloween byl pravý opak, bujará zábava pro děti! Vnoučata si nedala říct. Musela jsem slavit s nimi! K čemu by mi byly nějaké masky, dýně, pavučiny a kila sladkostí? Nesnášela jsem, když u dveří zvonily partičky dětí a požadovaly čokolády a bonbóny. Jenže, nechtěla jsem, aby mě sousedi považovali

Můj nový přítel byl splněním všech snů. Umínila jsem si, že o něho za žádných okolností nesmím přijít. Musela jsem začít lhát, nejvíc o svojí minulosti! Už mě nebavilo být věčně sama a doprošovat se kamarádek, aby se mnou šly do kina nebo jely na dovolenou. Nebyl to zas takový problém, měla jsem jich dost a bylo z čeho vybírat. Jedna se mnou chodila na jógu a ta druhá zase byla spíš na ty kavárny

Obvyklá nedělní vycházka skončila adrenalinovým zážitkem a splněným snem. S manželem jsme si naprosto nečekaně skočili padákem! To zase bude nuda, přemítala jsem, když manžel vyžadoval každodenní několikakilometrovou vycházku. „Dělej, máme před sebou patnáct kilometrů!“ napomínal mě. Došli jsme asi do poloviny cesty, když mě napadlo zajít se podívat na místní malé letiště. Chvíli jsme obdivovali

Nebyla to vůbec žádná radost, zdědit milion. Všichni něco potřebovali a žádali, abychom jim dali přednost před ostatními. Rozhodli jsme se peníze investovat. Koupili jsme si útulek! Žili jsme si s manželem spokojeně. Naše dvě dcery nás obdařily pěti vnoučaty a dělaly nám jen samou radost. I s jejich manžely jsme byli spokojení, i když nějaká ta výhrada by se našla. Luděk byl dle našeho mínění pří

Hlučný kohout mě svým kokrháním budil časně ráno každý den. Přemýšlela jsem, co si počít a jak se ho zbavit. Tolik let jsem se těšila, že si v důchodu přispím. Že si pěkně poležím, přečtu pár stránek detektivky a třeba si budu hovět až do oběda! Proč ne, vždyť jsem nikam nepospíchala! Manžel byl můj opak. Učiněné ranní ptáče! Ale nechával mě na pokoji. Uvařil si kafíčko a namazal včerejší rohlík.

Za své manželství jsem velice vděčná. Bohužel to samé nemohu říct o vztahu mé jediné dcery. Toho chlapa nám byl čert dlužen. Bára už má zase oči rudé od pláče. A přestože, mi tvrdí, že se nic neděje. Mně ani manželovi nemusí nic vykládat. Moc dobře víme, jak se trápí. Nechce nás tím zatěžovat, ale nemůžeme přece zůstat lhostejní k jejímu neštěstí. Někdy si dokonce cítím trochu provinile, že u nás

Maminka si přála, abych ji ještě měsíc po její smrti měla doma v urně. Neptala jsem se na důvod, zkrátka jsem to splnila. Začaly se dít divné věci, ale po čase začaly dávat smysl. Mezi mnou a maminkou bylo odjakživa velice silné pouto. Když mi bylo pětatřicet let, onemocněla rakovinou, a i přesto, že se začala včas léčit, tak této zákeřné nemoci po třech letech bohužel podlehla. Doktoři nás na

Bývala jsem tvrdohlavá. Svoje zklamání jsem si málem až hýčkala. Dnes, po tolika letech, už vím, že lidé by měli umět odpouštět. Moje neštěstí, které jsem kdysi považovala za celoživotní, zavinil dávný ples. Milovala jsem zimní plesy, žádný jsem nevynechala. Sníh křupal pod vysokými podpatky, pouliční lampy obdivně pomrkávaly. Aby ne, byla jsem nejhezčí děvče ze třídy. Dnes by tomu už žádné zr