Jako dvojčata jsme s Danou měly stejné nápady, stejné záliby i nápady. Také kluky jsme měly podobné, i když ne pokaždé. Měly jsme touhu mít děti, ale naše protějšky o ně nestály. Tak nás napadlo, že budeme svobodnými matkami. Svého rozhodnutí jsme nikdy nelitovaly. Odjakživa jsme my dvě byly dokonalá dvojčata. Jedna jsme se bez druhé neobešly a nerozdělila nás ani vysoká škola, kterou jsme každá

Když člověka potká nějaký dramatický životní zvrat, může se zachovat různě. Buď se tomu postaví čelem, nebo se uzavře před světem. Nebo začne věřit na zázraky. Rozvod v mém životě přišel naprosto nečekaně. Byla jsem s manželem už dvacet let a myslela jsem si, že spolu budeme až do konce našich životů. Když mi jednou řekl, že se zamiloval do mladší ženy, myslela jsem si nejprve, že jenom žertuje.

Už několik let jsem invalidní důchodkyně, která se jen velmi obtížně pohybuje i s hůlkou. Snažím se proto být ve svém věku a při svém omezení maximálně opatrná. S krátícím se dnem si chodím nakupovat raději už dopoledne. Také provoz v ulicích je méně náročný, bezpečnější. To jsem si tedy aspoň myslela ještě před několika dny, než mne z mého omylu vyvedla nadmíru nepříjemná událost. Světla byla o

Když bilancuji na prahu šedesátky svůj dosavadní život, není na seznamu pozitiv sepsáno mnoho. Nejsem dítě štěstěny a příznivý osud mi taky nebyl nakloněn. Kdybych se měla rozepsat o neštěstích, ztrátách a prohrách, které mě životem provázely, daly by na knihu. Aspoň poslední kapitola by jako jediná byla zalitá sluncem a nakonec by příběh končil malým happyendem. Vnučky mám v péči Hlavními pos

K padesátinám mi bratr Erik daroval zajímavou knížku o indických legendách. Mimo jiné jsem se v ní dočetla o bájné bytosti, která údajně žije v mezerách nábytku. Dálný východ mého bratra vždycky přitahoval. S partou svých přátel tam jezdil každý rok na tři až čtyři týdny. Podnikali výpravy do hor, po tamních regionech a vždy navštívili desítky zajímavých míst obestřených zajímavou historií a leg

Tomáš byl vždycky radikální. Buď všechno nebo nic, černá nebo bílá. Tenkrát před deseti lety se bláznivě zamiloval do Moniky. Nebylo nic jiného, než Monika. Skončil se svými koníčky, protože Monika zrovna měla jiné. Přestal se stýkat se svými kamarády, protože Monice nebyli dost dobří. „Jsou to blbci,“ říkala Monika. Skákal, jak jeho nová dívka pískala a nepřišlo mu na tom nic divného. Snažila j

Možná jsme udělala osudovou chybu, za kterou nejspíš pořádně zaplatím. Já jsem ale musela. Už jsem se dál nemohla dívat na to, jak můj zeť ničí holčičku, kterou jsme s manželem vychovali. Určitě jsme Jitušku vychovali jako krásnou květinku pro prince. A ne k tomu, aby ji někdo systematicky psychicky a nakonec i fyzicky týral. Proti svému zeťovi jsem křivě svědčila u soudu. Už se na to bohužel při

Moje vnučka Eliška se narodila o sedm týdnů dříve, než byl plánovaný termín porodu. Vím, že Lenka si za to mohla částečně sama. Neposlouchala lékaře, že má v těhotenství ubrat se svým oblíbeným posilováním a hlavně s kouřením, které bylo jejím těžkým zlozvykem. Ačkoliv byla sportovkyně a sport a cigarety spolu nikdy nefungovaly, nikdy ji ani nenapadlo, že by mohla svou spotřebu cigaret omezit, na

Měla jsem smutné dětství. Kamarádky jsem neměla a většinu času jsem trávila sama u potoka v lese. A právě tam jsem jednoho dne spatřila zvláštní bytost, která mi dodala sílu a naději. Nechci, aby to vypadalo, že si stěžuji nebo se lituji, ale pravdou je, že jsem neměla zrovna dvakrát šťastné a idylické dětství. Prarodiče z matčiny strany zemřeli ještě před mým narozením, takže jsem je znala pouze

Na první pohled obyčejné předměty v sobě mohou skrývat nečekanou sílu. Dřevěná soška, kterou mi vnučka darovala, mě vrátila do života. Moje dcera Jitka se ve třiceti letech vdala a s manželem se pak odstěhovali do Prahy. Bydleli od nás téměř dvě stě kilometrů, z čehož jsem dvakrát radost neměla. Byla jsem zvyklá, že ji vídám několikrát do týdne – buď mě zašla navštívit ona, nebo jsem šla já k ní.