Domek, dědictví po manželových rodičích, jsme neprodali, jak jsem navrhovala. Naopak. Dva roky jsem každý víkend musela dřít, abychom měli pěknou chalupu. Když jsem si konečně zvykla, začal manžel stávkovat. Prý tam mám jezdit bez něho! Předpokládala jsem, že domek po manželových rodičích prodáme. Byl jejich jediný syn a tak se nemusel s nikým dělit. „Koupíme si nové auto a poletíme k moři! A tak

S nějakými předsevzetími zacházím velmi opatrně a moc si je nedávám. Tento slib se ale zdál být řadu let jako naprosto definitivní. Zrušilo ho jediné setkání. Když si dnes vzpomínám na své manželství,naskakuje mi husí kůže. Můj manžel mi tehdy, zpočátku, připadal dobrý. Rozhodně byl nejlepší ze všech mých známostí, které jsem do té doby měla. Ani jeden vztah se nepovedl. Vždy se chlap nakonec uká

Bylo mi dvacet pět let a byla jsem plná života. Osud si však se mnou zahrával. Nebylo to tak dávno, co mě v té nejméně vhodné chvíli opustil přítel, se kterým jsem chodila dost dlouhou dobu a se kterým jsem i počítala do budoucna. Nedokázala jsem pochopit, proč to udělal a co jsem zkazila. Kamarádka mi říkala, že nemůže být v pořádku, když mě nechal, protože jsem zkrátka skvělá holka. Takříkajíc

Celý jeden rok jsem strávila mimo Českou republiku, aniž bych se podívala domů. Pracovala jsem v Anglii jako au-pair. Po návratu jsem proti byla překvapená všemi změnami, které se během roku udály ohledně vztahů. Několik rozvodů, několik svateb… a všechno lidé, co jsem je dobře znala. Jediná jistota zůstala právě pro mě: Jirka, kluk, se kterým jsem před svým odjezdem do Anglie chodila. Dohodli j

Někdy přijde šok, který změní celý váš život, naprosto nečekaně. Chystala jsem se právě s rodinou k odjezdu na chatu. V tom se ozvalo zazvonění u dveří. Jakmile jsem otevřela, stála proti mně žena asi mého věku, kolem pětatřiceti. „Dobrý den, vy jste paní Čermáková?“ zeptala se. „Ano, co si přejete?“ považovala jsem návštěvnici za někoho, kdo obchází byty a něco prodává – pojistky, „výhodné“ zbo

Když si v hlavě znovu promítám události předloňského podzimu a hlavně loňského léta, chce se mi plakat. Dnes už je mi sice mnohem lépe a také můj život se oproti tehdejší době změnil k lepšímu, ale minulost zůstává taková, jaká byla. Všechno se vlastně začalo jednou na podzim, kdy jsem se seznámila s Honzou, jedním milým klukem ze sousedství. Vídali jsme se už předtím a tajně se mi líbil. Když m

Na takovou potupu se i po letech těžko zapomíná. Ale někdy člověk odpustí i to, co se zdá naprosto nemožné. Život totiž tropí hlouposti. Toho člověka přece odněkud znám. Napadlo mě to hned, jak jsem ho včera zahlédla na chodbě. Právě jsem se totiž přistěhovala do domova pro seniory. Už se mi nechtělo být stále sama v bytě. Děti bydlí daleko a co mám celý týden, než přijedou na návštěvu dělat. A t

Moje šedesátiny jsem chtěla velmi skromně oslavit v zaměstnání. Na rodinné oslavy nebyli lidi. Můj syn totiž zmizel před šesti lety. Vracela jsem se o něco později ze zaměstnání. Oslava se celkem vydařila. V zasedačce se sešlo pár lidí, připili jsme si, snědli pár chlebíčků. Šéf měl krátký proslov, poděkoval mi za dobrou práci a dostala jsem dar. Krásný zlatý přívěsek s řetízkem. A také nádherný

Čekal na mě, až v noci zavřu a ponesu domů tržbu. Na zastávce se vyloupl zničehonic s nožem v ruce. Obávala jsem se nejhoršího. A pak přišel zázrak. Neměla jsem ráda odpolední směny, a to hlavně proto, že jsme pak museli tržbu z kavárny, kde jsem pracovala, vozit majiteli domů. Byl to už pán v letech a zlobily ho nohy. Trpěl bolestmi kolen a každý krok navíc ho ničil. Protože to byl ale skvělý

Začali jsme se o bratra bát, když se zamiloval. Hrozilo, že ho o všechno připraví zlatokopka. Martinovo manželství skončilo po třech letech. Bratrova bývalá žena mu dělala naschvály, hlavně ohledně dcery Simonky, kterou bratr miloval nadevše. Možná i proto neměl Martin dlouho chuť navázat nějaký nový vztah. Pak se s ním ale začaly dít změny. Omladil šatník a se svou dospívající dcerou začal zasv