Na to místo jsme jezdili často. Vždycky to byl báječný odpočinek v srdci přírody. Stačilo ale málo a chata se proměnila v děsivou past. Byla sice mlha a pršelo, my ale navzdory počasí ujížděli nadšeně vlakem vstříc skvělému víkendu. Nikdo z naší party nepochyboval, že si volno na chatě u lesa užijeme, i kdyby lilo jako z konve. Vždyť i posezení u krbu a karty či jiná hra bude mít své kouzlo. O

Chtěla jsem za každou cenu udržet manželství a udělat vše, co můj muž chtěl. Nakonec si ale stejně našel jinou a moje oběť byla zbytečná. Můj manžel měl v našem vztahu navrch. Bylo to tím, že jsem vyrůstala na vesnici v klasické české rodině. Byla jsem vedena k tomu, že žena musí leccos skousnout, manželovi odpustit a zamést pod koberec. Už když jsme spolu s Petrem chodili, jsem měla na něj něk

S manželem jsme se přistěhovali před 45 lety. A hned jsme si s Kateřinou a Karlem padli do oka. Bohužel, jak jsme zůstaly pak samy, přátelství vzalo zasvé. Byli jsme ještě mladí, když jsme se přestěhovali do chatové oblasti, kde jsme budovali rodinný dům, tak jako sousedé okolo. Kateřina s Karlem nám byli věkově nejblíž, a navíc jsme bydleli vedle sebe. Měli jsme spoustu společných zájmů, naše

Bylo nám dvanáct, když jsme se potkaly a brzy jsme se staly nejlepšími kamarádkami. Naše cesty se rozešly až po střední škole. Květa se brzy vdala, já odešla do Prahy na vysokou, kde jsem se i zamilovala a vdala. Dlouho jsem zůstala s dětmi doma, mám celkem tři. Pak ale přišel rozvod a já se musela postavit na vlastní nohy. Najít si místo skoro ve čtyřiceti a s minimální praxí, to nebyla žádná

S přítelem jsme spolu byli už skoro deset let. Byl to úžasný muž. Jenže já udělala hloupost, díky které jsem asi zničila náš vztah. Karla jsem potkala pár let po rozvodu. Bylo to v době, kdy jsem už nevěřila, že bych se snad mohla ještě zamilovat. Ale on si mě prostě získal. Muž, co drží slovo, má své zájmy i dobrou práci. Vše bylo v normálu Samozřejmě že jsme měli dobré i horší chvilky.

Byly jsme nejlepší kamarádky, ale jen do té doby, než jsem zjistila, že mě chce mít jen sama pro sebe. Pomlouvala mě dokonce i před mým přítelem. Moje studia na vysoké škole skončila a tím i levné ubytování na koleji. S nástupním platem jsem si nemohla dovolit ani garsonku. Chvíli jsem žila na ubytovně, byl to děs. Na koleji přece jen bydlí vysokoškoláci, kteří mají stejný zájem studovat, na ub

V očích svého okolí jsem chtěla být perfektní matkou a manželkou. A tak jsem dělala všechno pro to, abych zahladila stopy svého divokého mládí. Martina, svého manžela, jsem poznala až téměř ve třiceti letech. To už jsem byla náležitě vybouřená. A že jsem si uměla mládí užít náramně! Nic pro mě nebylo nemožné, vyzkoušela jsem si všechno. A nelituji toho, protože jsem se tím zklidnila. A když jse

Kdo hledá prince z pohádky, neuspěje. Pokud žena nechce zůstat sama, je třeba přestat snít a navrátit se na pevnou zem. Připadala jsem si stará. Z dnešního pohledu jsem stará určitě nebyla, bylo mi čtyřiatřicet, ale vše nasvědčovalo tomu, že zůstanu na ocet. Další rok utekl jako voda a přišel zase máj, voněl šeříkem, jasmínem a kvetoucími třešňovými stromy a sliboval lásku, ale, jak jsem byla p

Lhát se opravdu nemá. A to zřejmě ani v případě, kdy člověk chce druhým udělat radost ‒ jako já. I milosrdná lež se totiž může obrátit proti vám. Když jsem ve dvaceti odešla z domova, neměla jsem zrovna moc peněz. Ke své práci v kanceláři jsem si tedy našla ještě další brigády, abych si polepšila. Dělala jsem po večerech za barem. Moc jsem si chtěla tu práci udržet, tak jsem se hodně snažila

Když jsem se vdávala, bylo mi dvacet. Sladkých dvacet? Netuším. Jen jsem tehdy spíš tušila, že to není to pravé. Vdávat jsem se musela, jak se říká. Čekala jsem miminko a sousedé by mě lynčovali, kdybych jim do vsi přivedla levobočka. S manželem jsme spolu byli 23 let, ovšem klapat to přestalo už po pěti letech. Začal pít, nesnažil se. Ale rozvést se? To by bylo to samé jako s tím levobočkem. T