Myslela jsem si, že s přibývajícím věkem se lidé stávají rozvážnějšími. Jenže pak se objevila ona. Měla to být „tichá a slušná paní v důchodu“. Vdomě, kde žijeme už přes třicet let, bývalo vždycky klidno. To se změnilo ve chvíli, kdy se k nám přistěhovala Dana, čerstvá vdova s nalakovanými nehty, pisklavým hlasem a očima, které viděly víc, než by měly. Teprve časem jsme zjistili, jaká je to sem

Markétka bývala tak veselá, pak ale zasáhl krutý osud a už neměla důvod k úsměvu. Vrátili jí ho až malí, roztomilí tvorečkové s růžky. Pamatujete si, mí vrstevníci, jak bývala v televizi kdysi přestávka a v ní dovádivá koťata? Ta přestávka byla velmi oblíbená. Jakmile se koťata zjevila na obrazovce, volali jsme jako o život: „Koťata!“ Babička s maminkou zanechaly vaření, chlapi položili karty,

Byla jsem po rozvodu, sama a nic mě netěšilo. Když přišla má kamarádka s nápadem na společné podnikání, znova mě to nakoplo. A to byla chyba. Radku jsem potkala v pro mne těžké době. Přestěhovala jsem se do nového města a změnila jsem práci. Chtěla jsem opustit starý život, ve kterém bylo hrozné manželství a domácí násilí. Nechala jsem se týrat Ve svazku s tyranem jsem vydržela skoro dvac

Některým lidem by se měl domácí mazlíček zakázat. Nemají totiž čas ani vůli starat se o někoho jiného, než o sebe. Toho ošklivého psa jsem nedokázala odmítnout. Všechno se to odehrálo v době, kdy jsem se vrátila do zaměstnání po druhé mateřské. Narodili se mi dva synové krátce po sobě, po tak dlouhé době jsem se nemohla dočkat, až budu zase chodit mezi lidi. Nebyla jsem ve své kanceláři téměř š

Prošla jsem v práci tvrdou šikanou. Žádný z kolegů, se kterými jsem vždy dobře vycházela, se za mě nepostavil. Dokonce ani Šárka. Na základní škole jsem pracovala ráda do té doby, než mě začal tvrdě šikanovat ředitel. Bylo to naprosto nespravedlivé a všichni to věděli. Chtěl se mě zbavit a přijmout místo mě svou známou, mladou krev. Povídalo se, že s ní chodí a hodlá jí prokázat službičku. Prez

Nemohli jsme uvěřit svým očím, kdo to na dvorku vyjídá misku našemu psovi. Byl to lišáček, a byl tak malý a úplně opuštěný! Že se nám po vesnici v noci procházely lišky, o tom jsme věděli. Kdo neměl psa, ale zato vlastnil slepice, tomu občas zavítaly do kurníku. Toho jsme se my nebáli, protože slepice ani jinou drůbež jsme nechovali. Po smrti maminky jsme se zvířaty skončili, já na to nebyla, v

Byla to zlomyslná hříčka osudu? Ve vztahu jsem měla léta jasno, jenom partner se svatbou stále otálel. A pak jsem se najednou nechtěla vdávat já! V životě by mě nenapadlo, že se dostanu do situace, kdy si nebudu vědět rady s vlastním životem. Vždycky jsem měla všechno dopředu naplánované. V lásce jsem nezažívala žádné bezmyšlenkovité vzplanutí, že bych přes růžové brýle tupě zírala na partnera

Na začátku to vypadalo jako skvělý nápad. Na dovolenou vyrazíme s našimi přáteli a všemi dětmi, které spolu vyrůstaly! Jako cíl jsme si vybrali Sardinii. Cesta je to sice daleká, ale jeli jsme třemi auty, která se pro jistotu držela pohromadě. Pronajali jsme si na čtrnáct dní velký dům u moře, s bazénem, zahradou a dostatkem prostoru pro všechny. Plán byl jednoduchý: odpočívat, užívat si slu

Nikdy jsem nebyla ten typ, co se snadno vyděsí, ale tentokrát jsem měla pocit, že mi srdce vynechalo úder. Na takový šok jsem nebyla připravená. Všechno to začalo jednoho obyčejného středečního odpoledne, kdy mi zavolala Kamila, moje dlouholetá kamarádka. „Potřebuju ti někoho představit. Konečně to je ten pravý!“ Střídala chlapy jako ponožky Vůbec jsem neměla náladu na seznamování s další

Někdy si říkám, že už mě v životě nemůže nic překvapit. Prošla jsem si tolika bolestmi, zklamáními a zradami, že bych měla být imunní. Ale některé rány jsou hlubší než jiné, zvlášť když přijdou od člověka, kterému jste věřili, od člověka, kterého jste milovali a podporovali, i když vás to stálo často víc sil, než jste sama měla. Byla pro mě vším Lenka pro mě kdysi znamenala celý svět. Pro