Domů     Na karty už nedám nikdy dopustit
Na karty už nedám nikdy dopustit
5 minut čtení

Byla jsem snad prokletá. Jeden mizerný vztah za druhým. Až jsem se z nudy vydala ke kartářce, na které jsem vlastně nikdy nevěřila, a to mi zachránilo život!

Když jsem byla mladá, chlapi mi leželi u nohou. Byla jsem modelka, velká sportovkyně, a hlavně vždy dobře naložená holka, co nezkazila žádnou srandu. Velmi brzy jsem ale propadla iluzi, že jsem našla toho pravého, a ve dvaceti se vdala. K mládí patří bezstarostnost, která možná pramení z nedostatku zkušeností.

Dospěli jsme a rozvedli se

Brzy se nám narodily dvě děti a vše vypadalo sluncem zalité. Ale jen chvíli. Můj muž nějak nebyl schopný převzít roli hlavy rodiny a postarat se o nás. A tak jsem všechny mužské úlohy postupně začala přebírat já. Ty mateřské a ženské mi samozřejmě zůstaly.

Časem jsem začala být vyčerpaná, cítila jsem se nepochopená a doma to logicky přestalo klapat. Ke svému muži jsem nedokázala vzhlížet, protože se z něho stala spíš přítěž.

Napřed jsem se snažila čerpat energii od milenců, kteří mi poskytli alespoň částečnou útěchu, ale je jasné, že to je vždy začátek konce. Po deseti letech jsem toho měla dost a rozvedli jsme se. Manžel mi to nikdy neodpustil. Ne milence, o těch neměl ani zdání, ale že jsem si dovolila odejít.

Další terno za ternem

Další vztahy byly asi jen odrazem stavu mé duše. Tedy dost žalostné. Manžela jsem vyměnila za herce. Byl to krásný chlap, nadaný a vtipný. Jen alkoholik. Napřed mi to nepřišlo tak strašné, ale po čase se předvedl v celé své „kráse“.

Nicméně, vydržela jsem dalších deset let. Jsem přece držák. Následoval pingl a feťák. Tím jsem zakončila etapu pokusů o partnerské soužití a začala si s muži jen užívat. Bylo to prima období.

Ale jak člověk stárne, neměl by zůstávat sám. Vždyť ani ty vnučky mě už moc nepotřebovaly. „Skončím jako stará, zaprděná bába,“ pomyslela jsem si. Rozhodla jsem se, že se to pokusím změnit.

Ženatý a dědek?

Kam ale má jít člověk po šedesátce, když se touží seznámit? Zejména když netouží po někom, kdo vypadá jako reklama na kriminál nebo na chudobinec? To už znám.

Občas o mě někdo v mém okolí projevil zájem, jako třeba děda kamarádky mojí vnučky, ale moc dobře to nedopadlo. Zájem by měl, ale manželku taky. Nikdy mě nezajímali chlapi druhých žen.

Bylo to z určité ženské soudržnosti, i když moc dobře vím, že moc žen to takto nastavené nemá. Byla jsem už dlouho sama a pochopila jsem, že mi to tak vyhovuje. Ale když už jsem si jednou něco usmyslela, nechtěla jsem to jen tak vzdát. Mám snad zkusit seznamku? Už jsem měla před očima ten zástup zoufalců, se kterými bych jen ztrácela čas.

Kartářka byla fajn

Má letitá a nejlepší kamarádka Věra měla vnoučata ještě malá, takže neměla čas vůbec na nic, natož aby se mnou někam vyrazila. Vždycky za mnou přilítla, vychrlila novinky a byla pryč. Při poslední návštěvě mě ale překvapila.

Nabídla mi, že spolu půjdeme ke kartářce. „U nás v práci už u ní byli všichni. A všichni si ji chválí!“ Přemlouvat mě nemusela. Kvůli troše zábavy bych s ní šla kamkoli, třeba na výlov rybníka v plavkách.

Kartářka vypadala dost mladě a rozhodně nepřipomínala magickou bytost z různých povídaček, ale i tak mi byla sympatická. Nehrála si na nějakou nafrněnou vědmu, nebyla v černém a neměla deset koček. Byla to obyčejná ženská v tričku a riflích.

To mi dodalo odvahy a přisedla jsem si k jejímu stolku. Že se na mě mile usmála, jsem brala jako bonus.

Mile mě překvapila

Rozdala karty a já si tři vybrala. „No, vy to nemáte lehké. Musíte si najít chlapa, to je jasné,“ řekla mi klidným hlasem, jako bych snad byla nějaká rozčilená. Já jen pokrčila rameny, neřekla mi nic nového. Ona, jako by moje myšlenky slyšela, mi odvětila:

„Ten muž, kterého hledáte, žije ve vaší blízkosti. Znáte ho, jen jste si ho doposud vůbec nevšimla. Nebude to trvat dlouho a uvidíte ho! Nebojte!“

Přestože jsem jí nevěřila ani slovo z toho, co řekla, dodala mi dobrou náladu. Cestou domů jako bych se skoro vznášela. I mojí kamarádce Věře zvedla náladu.

Obě spokojené

Prý si Věra konečně od toho věčného kolotoče odpočine, ale nebude to zadarmo, tak ať se neleká. Sice jsme netušily, co tím vlastně kartářka myslela, ale už za dva dny jsme to zjistily. „Zlomila jsem si palec u nohy.

Je to směšné, ale bolí to jako čert, a já dokonce musím zůstat pár dní v nemocnici,“ volala mi kamarádka a hned se začala smát. Odpočine si, ale něco ji to stojí. Měla pravdu.

Už ví, co kartářka myslela

Byla jsem si jistá, že teď je řada na mně. Pečlivě jsem začala zkoumat všechny muže, s kterými jsem se setkala. Potom jsem si šla od kurýra vyzvednout balíček. Dost často jsem si něco objednávala.

Vozil nám to už pár měsíců stále stejný muž, jmenoval se Roman a byl vždy moc milý. Vždy si se mnou povídal. Zahleděla jsem se na něho a měla jsem jasno. Byl to ON! Nebylo pochyb, jen mně to před tím nějak nedocházelo. Měl upřímnou tvář a velké vlídné oči.

A vždy se moc hezky smál. A já si myslím, že smích je koření, co dává životu šťávu. Všiml si, jak se na něj dívám a asi si všiml, že mi konečně jeho zájem došel. Ani nezaváhal a řekl: „Nešla byste někdy na kávu?“

Petra K. (63), Žďár nad Sázavou

Související články
5 minut čtení
Žila jsem s pocitem, jaké mám štěstí, že mám vydařené manželství. Teď jsem zjistila, že v tom manželství nejsem jedinou ženou mého muže. Smanželem Petrem jsme spolu přes třicet let. Na naše manželství jsem byla vždy pyšná – přežilo radosti i starosti, výchovu dvou dětí, finanční těžkosti i mé zdravotní problémy. Vždycky jsem si myslela, že jsme tým, který všechno zvládne. Až do chvíle, kdy se m
3 minuty čtení
Minulý týden jsem při nákupech zažila něco, co mi připomnělo staré, ale rozhodně ne dobré časy. Šla jsem jako každý čtvrtek na trh koupit zeleninu, když jsem v davu zahlédla známou tvář. Byla to Jitka, moje spolužačka ze základní školy. Stála u stánku s květinami, usmívala se a vypadala spokojeně. Na ni nikdy nezapomenu Chvíli jsem váhala, jestli se k ní mám vůbec hlásit, ale pak jsem se
3 minuty čtení
Můj manžel byl vždy pracovitý a starostlivý, ale taky tak trochu pecivál. Pak se přistěhoval nový soused a můj muž se změnil k nepoznání. S mým mužem Toníkem jsme prožili velmi pěkný život. Znali jsme se od dětství. Chodili jsme spolu do jedné školy, on o rok výš. První pusu jsem od něj dostala už ve třetí třídě, když jsem šla na maškarní za ovečku, a on za vlka. Vyhráli jsme hlavní cenu a tanc
3 minuty čtení
Dá se říct, že to bylo přátelství na život a na smrt. Moje morče a veverka z nedalekého parku. Kdo by to býval řekl, že v sobě tahle dvě zvířátka najdou zalíbení... Říkala jsem jí Cecilka. Běhala k nám na dvůr z nedalekého parku, vždycky něco dobrého oblízla, a zase upalovala pryč. Byla jsem tehdy ještě malé dítě, zvířátka jsem milovala a z veverky, která u nás byla častým hostem, jsem byla nad
2 minuty čtení
Léto je tady a s ním i báječný čas, kdy slunce prozáří záclony, káva na balkoně chutná trochu víc po dětství a vzpomínky voní po rozkvetlé louce a opalovacím krému. Právě v takových chvílích je krásné zpomalit, pohodlně se usadit do křesla a otevřít časopis Staré dobré časy, který vás vezme zpátky nejen do minulosti, ale i do příběhů, které zůstávají v srdci.  Určite se vám rozbuší srdce A p
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Dobřichovice – elegantní únik z Prahy do krajiny klidu a noblesy
epochanacestach.cz
Dobřichovice – elegantní únik z Prahy do krajiny klidu a noblesy
Jen pár minut od rušného centra Prahy se rozprostírá kraj, který jako by vypadl z pohlednice – Dobřichovice. Tato malebná středočeská obec na levém břehu Berounky nabízí všechno, co si náročný cestovatel může přát: harmonii přírody, noblesu historické architektury, vynikající gastronomii i výjimečné možnosti odpočinku a poznávání. Dobřichovice nejsou pouze „předměstím“ metropole. Jsou samostatným světem,
Klid v hlavě, sen v duši a mládí v buňkách: Jak nám příroda pomáhá spát a nestárnout
21stoleti.cz
Klid v hlavě, sen v duši a mládí v buňkách: Jak nám příroda pomáhá spát a nestárnout
Usnout včas, spát celou noc, probudit se svěží – pro mnohé sen. Doslova. Ve světě, kde se večerní ticho mění v modré světlo displejů a hlava neumí přestat přemýšlet ani v jednu ráno, se kvalitní spáne
Nechá se Švandová připravit o luxusní život?
nasehvezdy.cz
Nechá se Švandová připravit o luxusní život?
Když si herečka Jana Švandová (77) brala movitého developera Pavla Satorieho (75), šla hlavně po jistotě. Jenže co když o jejího muže teď usiluje jiná žena se stejným záměrem? Herečka Jana Švandová
Vodnice je poklad v domácí apotéce
epochalnisvet.cz
Vodnice je poklad v domácí apotéce
Její druhý název je brukev řepák, ale také se jí lidově říkalo kvaka nebo rabská řepa, to prý podle uherského města Rábu, protože prý snáší podobné vlhké podnebí, jako je tam.   Určitě jste se s ní už setkali, třeba na trzích, někdy i v obchodech. Její bulvy jsou bílé, nahoře někdy fialové a chutí
Džob: Graffiti, život a tikající styl s Mühle Glashütte
iluxus.cz
Džob: Graffiti, život a tikající styl s Mühle Glashütte
Letní filmovou sezónu oživuje snímek Džob, závěrečný díl trilogie, kterou režisér Tomáš Vorel započal Gymplem a pokračoval Vejškou. Hrdinové Kolman (Jiří Mádl) a Kocourek (Tomáš Vorel ml.) dospěli – j
Originální stavba navzdory velké vodě
rezidenceonline.cz
Originální stavba navzdory velké vodě
Okouzlující dům, postavený v povodňovém pásmu na předměstí Byron Bay v oblasti Queensland na východě Austrálie, musel vyhovět přísným stavebním regulím, aby jej nezničily v těchto končinách celkem běžné povodně. Příjemné subtropické klima v pobřežní oblasti australského Queenslandu spolu s nekonečnými písečnými plážemi a národními parky učarovaly také majitelům Northern Rivers Beach House, kteří se obrátili na známé architektonické
Vavřín: Pocta pro vítěze i ceněné koření
epochaplus.cz
Vavřín: Pocta pro vítěze i ceněné koření
V obchodě si ho kupujeme v podobě nenápadných suchých listů, které přidáváme při vaření do různých jídel. Samotná dřevina má přitom vznešenost nejen v názvu, ale také ve své historii. Uctívají ji panovníci i umělci, neobejdou se bez ní dokonce ani ve slavné delfské věštírně. A může podpořit zdraví! Vavřínové věnce známe jako poctu pro
Kam se ztratilo tělo Prokopa Holého?
historyplus.cz
Kam se ztratilo tělo Prokopa Holého?
Je neděle pozdě odpoledne, 30. května 1434. Kolem táhlého hřbetu Lipské hory u vesnice Lipany se zvedá prach. Jízdní oddíly umírněných husitů pronikají otevřenou vozovou hradbou táboritů a sirotků a převrátí osm dalších bojových vozů. Za nimi se hrnou pěší, kteří kolem sebe mávají meči a cepy… Právě v těchto rozhodujících okamžicích, kdy proti sobě bojují
Ze šperkovnice vycházely zvuky
skutecnepribehy.cz
Ze šperkovnice vycházely zvuky
S manželem jsme zakoupili starou šperkovnici, a pak ji vystavili v obývacím pokoji na komodě. Od té doby se doma začaly dít podivné věci. Když jsme si s manželem pořídili malý byt, nijak jsme s jeho zařizováním nepospíchali. Nechtěli jsme nic uspěchat. Společně s manželem Pavlem jsme přemýšleli, jaké doplňky by byly do obýváku nejvhodnější. Toulali jsme se tehdy na výletě v Kroměříži, když jsme v zapadlé
Kuřecí prsa ve slaninovém kabátku
tisicereceptu.cz
Kuřecí prsa ve slaninovém kabátku
Nikdy není na škodu zkombinovat více druhů masa. Ingredience 4 ks kuřecích prsou 15 plátků slaniny 1 vejce 100 g strouhanky 100 g nastrouhaného sýru sůl a pepř Postup Nejprve si tři p
Ztracené poklady Kypru: Co způsobilo rozdělení středomořského ostrova?
enigmaplus.cz
Ztracené poklady Kypru: Co způsobilo rozdělení středomořského ostrova?
V roce 1974 proběhla invaze turecké armády na ostrov Kypr. Vyvrcholilo tím problematické soužití mezi kyperskými Řeky a kyperskými Turky. Ostrov je stále rozdělen. Část ostrova nyní zahrnuje území Kyp
S nohama jako konve moc parády bohužel neuděláte
nejsemsama.cz
S nohama jako konve moc parády bohužel neuděláte
V horkém počasí začnou otékat nohy i zdravým lidem. Pocity těžkých nohou jsou nepříjemné a mohou pokazit celý den a místo toho, abyste si teplé dny užívala, trpíte. Vše se dá ale napravit! I když je většina lidí přesvědčena o opaku, nejsou oteklé nohy ani zdaleka problémem pouze starších nebo obézních lidí. Nepříjemně otéct mohou nohy komukoli. Zvlášť rizikové je dlouhé