Vždy jsem se líbila chlapům, ale po dvou porodech jsem se se svou figurou mohla rozloučit. Přibrala jsem a kila nechtěla jít dolů. Pak přišel do mého života Drex.

Když jsem čekala první miminko, byla jsem nekonečně šťastná. Ale taky jsem si začala všímat toho, že pro chlapy jsem se stala neviditelnou. A to pro mě byl šok. Do té doby jsem byla holka s nosánkem nahoru.

Třídní krasavice. Jenže těhotenství se na mě podepsalo. Hodně jsem přibrala. Po porodu jsem část svých nabraných kil z těhotenství shodila a radovala se, že zase budu kočka.

Dvě čárky

Jenže za pouhých šest měsíců po porodu se na těhotenském testu objevily znovu dvě čárky. Bylo to brzy, ale řekli jsme si s manželem, že miminko je boží dar a hotovo.

Tak jsem si znovu zvykala na kulatící se břicho, nechala se unášet svými chutěmi a říkala si, že to po porodu zase shodím. Z porodnice jsem se vracela s více kily, než tomu bylo poprvé. Nehubla jsem, ať jsem dělala, co jsem dělala.

Moje tělo se najednou vzepřelo. Osvědčené diety nefungovaly. Vysadila jsem zcela přílohy, snažilla jsem se hýbat − ale bylo to tak těžké! Těch pětadvacet kilo navíc, co jsem měla po dětech, se prostě nedalo zvládnout.

No, zkuste si naložit na záda pětadvacetikilový pytel brambor a s ním pak sportovat! Neměla jsem dost sil a ztrácela jsem i vůli a to byl můj konec. Tak jsem to vzdala.

Musela jsem změnit šatník, všechno jsem rozdala − nechala jsem si jen jedny džíny, ke kterým jsem měla citový vztah. Manžel mi moje kila navíc nikdy nevyčetl, ale já cítila, že by mě měl rád takovou jako dřív.

Pohlídám ho

A pak se stala ta věc − po sedmi letech mé obezity. Kamarádka dostala příležitost vyjet pracovně do ciziny. Na pár týdnů. Šance, která se neodmítá. Ona ji ale chtěla odmítnout. Měla psa Drexe, kterého tu nechtěla nechat.

„Já ti ho na tu chvíli pohlídám!“ řekla jsem. A ona kývla, protože si myslela, že se brzy vrátí. Tak jsme si Drexe vzali domů. Do našeho panelákového bytu. Děti byly nadšené, ale manžel řekl rovnou, ať nepočítám s tím, že ho bude venčit. Bylo to na mně.

A Drex mě pořádně proháněl. Běhala jsem s ním po parku, po stráni, a ani mi to nepřišlo jako velký fyzický výkon. Asi za dva týdny jsem však zjistila, že mi kalhoty začínají být volnější. Bylo to jako sen, když jsem stála na váze a měla o pět kilo méně.

„Drexi, ty jsi poklad!“ Hladila jsem ho vždycky, když mě proháněl po okolí. Kamarádka se do ciziny nakonec odstěhovala natrvalo, zamilovala se tam. Drex zůstal nám a já se díky němu znovu vešla do svých milovaných džín!

Aneta (52), Znojmo