Ještě že mám vedle sebe moji nejlepší kamarádku Zdenku. Jsme taková nerozlučná dvojka, která si vždy poradí. Můžu se na ni ve všem spolehnout. Jen občas jsem v úzkých, to když Zdena někam vyrazí. Ona strašně ráda cestuje, nalévá si do duše úžasné zážitky, jak sama říká. No jo, ale pak ji potřebuji a ona si nalévá. Zrovna jsem byla na vážkách, jestli si mám něco začít s Romanem, tím chlapíkem, k

Když stavíte dům vlastníma rukama, samozřejmě průběžně docházejí peníze, síly i trpělivost. Manželé se hádají a někdy i rozvádějí... Stavěli jsme dům. Nikomu bych to nepřála. Za mých mladých let se stavělo svépomocí, prostě kdo měl nohy, ruce a dobré srdce, tak pomáhal. Samozřejmě po práci, o víkendech, o svátcích. Táhlo se to roky. To hlavní dělali manžel se švagrem, najímali si řemeslníky

Mezilidské vztahy jsou velmi komplikované a člověk se v nich často sám nevyzná. Ani já netušila, co manželova nevěra rozpoutá. Kamarádka se na mě dlouze zadívala. „Pořád to ještě nechceš radikálně řešit? Co tě na tom tak baví?“ Nedokážu jí na to vlastně odpovědět. Prostě mě baví být v utajení. Manžel sice něco tuší, ale neví nic. Zatím. Zrada bolela Vracela jsem se právě z práce, otevřela

Když jsem poznala Dana, byla jsem už nějakou dobu sama a jeho zájem mi lichotil. Vlastnil kavárničku a já si u něj ráda poseděla. V ždy jsem měla pocit, že spolu lehce flirtujeme, ale brala jsem to dost na lehkou váhu, protože byl o pár let mladší než já. Brzdila jsem se, přece jen, co by tomu řekli lidi, říkala jsem si. Když mě pak pozval na večeři, docela mě to překvapilo, ale k mému překvape

Zase jsme se nepohodli. Na zahradě prostě nemůžeme být s manželem spolu. Doma nám to funguje, ale na čerstvém vzduchu to trochu drhne. Kyslík nám nejspíš leze do hlavy, mozek se okysličuje a manžela hned napadají věci, které mě za chvíli začnou vytáčet. Jako ten jeho nápad, že starý ořešák půjde k zemi. Má k tomu tisíc důvodů, proč ten krásný strom chce pokácet. Ani jeden není rozumný, bráním j

S Rudolfem jsme chodili osm let. O svatbě nepadlo ani slovo. Došla jsem k názoru, že si mě nikdy nevezme. Někdo jiný by ale mohl... Připochodovaly za mnou jako komando pomsty. Babička, máma, sestra. Tvářily se přísně. „Chceme ti promluvit do duše,“ řekla sestra. A jéje! Bylo mi jasné, že se ta věc týká Rudolfa. „Je to kvůli Rudolfovi?“ broukla jsem. „A kvůli komu jinýmu asi?“ zaúpěla má sest

Když jsem si Martina brala, už jsem tušila, že ten člověk je tak trochu pecivál. Tedy ne, že by byl líný, to vůbec. Jen nerad kamkoli jezdil. Pracoval vždy jako ďas, a to nejen v práci, odkuď nosil prémie, pochvaly a diplomy, ale i kolem domku, který měl po rodičích, řádil jako černá ruka, tedy myslím v tom dobrém slova smyslu. Sekání trávy, to je základ, ale pak neustále něco opravoval a vylep

Byla jsem snílek a toužila po lepším životě. Podle toho jsem si našla přítele, ke kterému jsem vzhlížela jako ke králi. Ve skutečnosti byl ale úplně jiný. Vždy jsem toužila stát se pro všechny vzorem na cestě k lepšímu životu! A tak jsem druhé moralizovala. Stala jsem se nesnesitelnou svými přednáškami třeba o tom, jak jsou alkohol a cigarety škodlivé. Jak špatné je jíst maso a zabíjet kvůli to

Byla jsem jedináček a dítě, které mělo snad všechny možné alergie a neduhy. S tím jsem se musela smířit a naučit žít. Musím se přiznat, že jsem byla vymodlené dítě. Maminka a tatínek se ve mně viděli a dali mi jméno podle kavárny, kde byli na své první schůzce – Lucie. Zvířátko rodiče odmítli Bylo to v centru města, kde jsme bydleli, a já jsem měla odmalička všechno, na co si jen dítě můž

Byla jsem mladá a zamilovaná. Když si můj vyvolený Ondra vyhlédl jinou, musela jsem jim tu noc ve stanu pokazit. Ondra byl moc hezký kluk. Všechny holky u nás ve vsi po něm pokukovaly. Včetně mě, a on to věděl a hrál si s námi jako kočka s myšmi. Tehdy byly prázdniny a k nám do vsi přijela nějaká rodinka z Prahy a spolu s ní krasavice Vendula. Ondra s ní začal chodit. Vendula byla zřejmě leh