Cesty lidí jednoho k druhému často vedou neuvěřitelnými oklikami. Přesto se občas podaří dojít do společného cíle. Přestože jde o velmi malou slavnost jen s několik přáteli, jsem dost nervózní. Vůbec netuším, jak se budou tvářit, co této změně v mém a Alešově životě vlastně řeknou. I já jsem totiž ještě posledním vývojem událostí poněkud zaskočená. Ještě před půl rokem bych se tomu všemu jen smál

Už naši rodiče a prarodiče se s tou rodinou nesnesli. Co si ale dovolili nyní, to předčilo všechno. Vydlabali z dýní naše karikatury a rozestavěli je po zahradě. Asi bych se nedopátrala, kdy ta vzájemná nesnášenlivost mezi naší rodinou a rodinou sousedů začala. Traduje se, že tomu tak je už někdy od devatenáctého století, kdy se naši prapradědečkové nepohodli kvůli potůčku, který protéká naší z

Byla to moje první noční v nemocnici. Hospitalizovala jsem zdravého člověka a pacienta málem propustila. Dodnes se mi kolegové smějí. Jako psychiatrička jsem měla tehdy čerstvý diplom a okamžitě začala sloužit. Řádila viróza, kolega onemocněl a já vzala za něho svou první noční službu. Cítila jsem se plná síly a hlavně chuti do práce. Nejčastějším důvodem hospitalizace u nás bývá maniodepresivní

Na třídní sraz jsem přivezla spolužáka, aby viděl, jak vypadá oslava v moravském sklípku. Plán se mi ale vymknul z rukou. Stalo se to v době, kdy jsem studovala na vysoké škole. Po dvou letech jsme měli sraz se spolužáky z gymnázia, ve třídě bylo sedm kluků, jinak samý babinec. Setkání se konalo ve sklípku blízko Uherského Hradiště, kam jsem na střední školu chodila. Byl zrovna víkend, tak jsem s

Žádný majetek - žádné starosti, říká jedno české rčení, ale manžel mojí kamarádky Marušky o tom ví své. Nikdy toho moc neměl, zato starostí plnou hlavu. Když si konečně pořídil své vysněné auto, čekal ho šok. Maruška s Jardou nikdy nic nezískali zadarmo. Starali o Jardovy výrazně mladší sourozence, potom i o zestárlé rodiče a postupně vychovali tři děti. Měli se co ohánět, a když si pořídili pr

Naše sousedka byla vždycky moc hodná ženská a všichni jsme ji měli rádi. Když začala domů nosit věci od kontejnerů a ze skládky, brali jsme to jen jako přechodný výstřelek. Naše Tonička, jinak sousedce od vedle nikdo z domu neřekl. Každý ji měl rád, protože nám všem pomáhala. Byli jsme všichni v přibližně stejném věku, jen ona byla starší. Fungovala jako náhradní babička. Roky ubíhaly a z Toničk

Byla jsem přesvědčená, že jsem se pomátla. Že potřebuji pomoc psychiatra! Vše ale bylo jinak. Kamarádka na mě nalíčila past, aby získala mého manžela. Vidět svůj život v nějakém filmu, myslela bych, že je to úplný nesmysl. Že něco takového se nemůže nikdy nikomu stát. A přesto se stalo. Bohužel mně. Byla jsem příliš důvěřivá a naivní. Nenapadlo mě, že moje dlouholetá nejlepší kamarádka mě podrazí

O přítelově nevěře jsem nepochybovala. Vždyť, kam jinam by každou středu jezdil? Pravda byla úplně jiná. Jezdil do ústavu navštěvovat svého postiženého bratra, dvojče! Byla to láska na první pohled. Zamilovala jsem se v okamžiku, kdy jsem ho poprvé uviděla. Překvapilo mě to a dokonce jsem se trochu i styděla. Ve svém věku něco takového zažít? To člověka překvapí! On, můj Dalibor, cítil to samé. P

Z lásky se stala rutina a zvyk. Chtělo to nějakou změnu! Vymyslela jsem si nevěru, abych vzbudila manželovu žárlivost. Kvůli jedné lži jsme se málem rozvedli! Zrovna jsem byla s kamarádkou na dortíku, když jsem si všimla zamilované dvojice. On ji hladil po hřbetu ruky, a ona se na něho usmívala tak hezky, vlídně, až srdce usedalo. Nebylo by na tom nic divného, kromě toho, že ti dva zamilovaní byl

Dlouho jsem hledala nové zaměstnání a nakonec se spokojila s prací u výrobní linky. Po pár týdnech mi nezbylo nic jiného, než utéct a zachránit si život i zdraví! Přijít o práci není příjemné v žádném věku, natož v tom mém, předdůchodovém! Ne, že bych byla nějaká třasořitka. Naopak, pravidelný sport a celkem zdravá strava mi svědčily. Jenže, v určitém věku člověk přece jen cítí, že sil už není to