Z lásky se stala rutina a zvyk. Chtělo to nějakou změnu! Vymyslela jsem si nevěru, abych vzbudila manželovu žárlivost. Kvůli jedné lži jsme se málem rozvedli!
Zrovna jsem byla s kamarádkou na dortíku, když jsem si všimla zamilované dvojice. On ji hladil po hřbetu ruky, a ona se na něho usmívala tak hezky, vlídně, až srdce usedalo. Nebylo by na tom nic divného, kromě toho, že ti dva zamilovaní byli tak v mém věku!
Kamarádčina rada se mi zprvu nezamlouvala
Povzdychla jsem si a kamarádka okamžitě pochopila, na co myslím. „Stáni, nezačínej s tím už zase. Tihle se mohou znát třeba jen měsíc. Není přece řečeno, že spolu prožili skoro čtyřicet let života jako ty s manželem…“ Měla pravdu. Tohle mě nenapadlo! Ale přesto jsme jim v tu chvíli moc záviděla. To by na mě nemohl manžel občas hezky pohlédnout? Všimnout si, že vůbec existuji? Byla jsem přesvědčená, že po něm nechci tak moc. „Musím s ním, nebo spíš s námi, něco udělat. Abych vzbudila jeho pozornost!“ odvětila jsem kamarádce Zdence a ona se zamyslela. „Tak v něm probuď žárlivost. Žádný chlap nesnese, když mu někdo bere, co je jeho!“ Měla pravdu, ale proč by na mě Pepa měl žárlit?
Její plán mě nadchnul
Nikdy jsem mu nebyla nevěrná. A navíc jsem se už ani zdánlivě nepodobala té usměvavé a štíhlé holčině, kterou jsem kdysi bývala. Na Zdenčin nápad jsem jen zavrtěla hlavou. Nepřicházel v úvahu! Ona se ale nevzdávala. O týden později, když jsme se opět sešly nad dortíkem, vytáhla z kabelky bloček a z něho hustě popsaný papír. Než mi ho podala, sebrala můj dort a přesunula ho k sobě na talířek. „Ode dneška držíš přísnou dietu! A tady máš plán, kterého se budeš držet. Garantuji ti, že do konce měsíce se ten tvůj zblázní žárlivostí!“ V plánu bylo všechno. Hubnutí, nákup luxusního prádla, tajemné telefonáty. „Jsi najednou nějaká jiná,“ zavětřil manžel a okukoval mě ze všech stran. Od spuštění plánu neuplynul ani týden, ale změny na mojí postavě i vizáži byly znát.
Hra na nevěru mě začala bavit
Ne, že bych tak rychle zhubla, na to uběhlo moc málo času. Ale prádlo a nové hadříky udělaly svoje. A to mě zrovna týž den čekal kadeřník. Ten nejlepší ve městě! Pořadí mi přenechala Zdenčina sestra, jinak bych čekala půl roku, než by na mě vyšla řada. Byla jsem nadšená. Konečně to začalo! O pár dnů později jsem ho v noci přistihla, jak mi slídí v kabelce. A potom se mi snažil prohlédnout mobil! „Hurá, mám vyhráno!“ Zavolala jsem nadšeně Zdence, ale ta zůstala při zemi. „Pokračuj, ne abys usnula na vavřínech!“ na to mě několikrát prozvonila se skrytým číslem. To aby našel manžel v noci jakoby tajemné telefonáty… Nechtíc jsem si musela přiznat, že i mě začíná hra na nevěru bavit. Večer jsem se nalíčila a předstírala, že jdu na procházku. Potom jsem jakoby musela odjet na celé odpoledne k lékaři.
Začal žárlit až moc
„Lžeš mi, ten doktor tam dneska vůbec nebyl, natož odpoledne!“ křičel na mě manžel po mém příjezdu, a pro mě ten jeho křik zněl jako andělská hudba. Konečně si mě všímá! Konečně má o mě zájem! No, dlouho jsem se neradovala. „Chci se rozvést. A to hned! Paroháče ze sebe dělat nenechám!“ oznámil mi a já měla co dělat, abych se nerozbrečela. Nemohla jsem věřit svým uším! Takhle to přece dopadnout nemělo! Než jsem se zmohla na odpověď, řekl: „A hlavně nezapírej, žádnou lež bych nesnesl!“ Zavolala jsem Zdence, aby okamžitě přišla. Přiběhla a řekla manželovi pravdu. Naštěstí jí uvěřil. A dokonce se mi omluvil! Stal se z něho skoro dokonalý manžel. Jen kdyby si mě už přestal tolik všímat!
Hana P. (63), Děčín
