Ze sousedky se stala kamarádka a z kamarádky můj největší nepřítel. Z ničeho nic mě začala pomlouvat, až jsem kvůli ní málem přišla o přátele i zaměstnání! Dlouho jsem si myslela, že lepší sousedku jsem si nemohla přát. Dávaly jsme si na našem balkónu kafíčko skoro každý den. Zmínily, co se stalo nového a také, co budeme těm našim chlapům vařit k večeři či o víkendu. Pomluvila mě, kde mohla Pot

Nová kuchyňská linka zhotovená přímo na míru byla mým letitým snem. Nenapadlo mě, jak rychle se může sen změnit v horor! O hezké kuchyni jsem snila mnoho let. Ne, že bych na ní neměla dostatek peněz. Na vkladní knížce bylo dost i na obývák, který měl po té kuchyni následovat. Byla to spíš moje lenost a také nedostatek času. Pořád jsem jen vařila Z práce jsem chodila rovnou hlídat vnoučata, nebo

Dvacet let jsem si žila jako v bavlnce. O nic se nestarala, nic nezařizovala ani neřešila. Potom přišel rozvod a já se ocitla na úplném dně! Dvacet let společného života mi připadalo jako hezký sen. Užívala jsme si luxusu a nicnedělání. Vážně! Můj manžel byl totiž dědicem několika domů v Praze. Přestal pracovat a začal se starat o svůj nově nabytý majetek. Nebyla to žádná procházka růžovým sadem.

Rozvádět se v sedmapadesáti a ještě přijít o střechu nad hlavou, to už je pořádný důvod ke zhroucení. Já si ale řekla, že se oškubat nenechám a s manželem jsem pořádně zatočila! S manželem jsme se poznali už na střední škole a už se od sebe neodloučili. Byli jsme taková ta typická studentská láska. Rodiče, moji i jeho, moc nadšení nebyli. Nic jsme si prý neužili a tak. Tchyně navíc myslela, že je

Svérázný soused mi začal dělat naschvály. Prý jen tak, aby byla zábava! Oplatila jsem mu stejně a rozjel se kolotoč, který nešel zastavit. Až jedna obrovská událost dokázal vše změnit. Naše svatba! Bydlení v obrovském paneláku skýtá mnohá překvapení. Nemyslím jen sousedy, kteří se střídali v bytech čím dál rychleji. Mám na mysli i úplně jiné, zdánlivě nesouvisející události. Například, člověk se

Nejsme chudí ani blázni. Jen se nám zalíbil moderní trend, pořizovat si jídlo zadarmo. Jen rodině se náš nový koníček nelíbí. Dokonce se za nás stydí! S manželem jsme se brali mladí, těsně po dokončení střední školy. Naši rodiče byli proti, ale nám to bylo jedno. Nic jsme od nich nechtěli! Peněz jsem samozřejmě, jako většina našich vrstevníků, nazbyt neměli. Ale byli jsme zdraví a pracovití. A ta

Dovoloval si stále víc. Pořád jen poroučel a nařizoval. Pro nikoho neměl hezké slovo. Nezbylo než si jít na šéfa stěžovat. Musela jsem si přece nějak poradit. Do práce jsem chodila čím dál míň raději. Někdy bych snad ani nevstala z postele, kdyby to šlo. Jenže, musela jsme se snažit! Posledních pár let před důchodem bych nerada strávila coby nezaměstnaná, nebo někde v neznámém prostředí a mezi li

Radost z nového vztahu vzala za své, když můj přítel projevil přání, abych ho navštívila. Bydlel na samotě a v jeho domě jsem se začala bát! S přítelem jsem se seznámila na mysliveckém plese, kam mě vytáhla kamarádka. Nechtělo se mi, po rozvodu jsem nikam nechodila. Navíc, neměla jsem ani nic hezkého na sebe. Kamarádka Petra mě tedy nejen přemluvila, abych s ní šla na ples, ale dokonce mi daroval

Manžel se v poslední době změnil. Bývá často zamyšlený. Večer chodí později domů, říká, že byl ve veřejné knihovně. Tam ale nikdy dřív nechodil. Samozřejmě mě napadlo to, co by na mysli vytanulo asi každé jiné ženě: Nemá on Jarouš nakonec ženskou? A není to třeba knihovnice? Jsme spolu přes třicet let, vychovali jsme dvě děti, ty se už postavily na vlastní nohy, a tak leda řešíme, kdo poseká n

Málem jsem kvůli lžím, které o mě šířila moje nová šéfová, přišla o místo. Odvetu, která následovala, vůbec nečekala! Sedět osm hodin denně u pásu a montovat pořád to samé, nebyl žádný med. Přesto jsem si svojí práce vážila. Moc dobře jsem věděla, že bych na tom mohla být i hůř. Kamarádka dřela od nevidím do nevidím v jedné obří prádelně a domů chodila úplně odrovnaná. Ruce červené od stálé vlhko