Domů     Odstěhovali jsme se do chatky
Odstěhovali jsme se do chatky

Naši mladí potřebovali pomoc, když oba přišli o práci a neměli z čeho živit děti. Nastěhovali se k nám, ale ten ruch a hluk se nedal vydržet. Prchli jsme s manželem do zahradní chatky.

Neprožívali jsme zrovna lehké období. Manžel onemocněl a musel dvakrát za sebou do nemocnice. Navštěvovala jsem ho každý den, ale večer byla z těch návštěv notně utahaná.

Nemocnici jsem totiž měla přes celé město a potom ještě ty dlouhé chodby, než člověk dorazil na to správné oddělení. Byla jsem šťastná, když ho konečně propustili a já se o něho mohla starat hezky doma!

Nebyl to dobrý nápad

Radovala jsem se, že nejhorší máme za sebou, když přišel syn s tím, že dostal výpověď v práci. „Snižují se stavy, možná celý podnik zavřou!“ pokrčil rameny smutně a potom dodal:

„Nejhorší je, že Veronika bude taky nezaměstnaná.“ Veronika byla moje snacha, jeho žena. Pracovala jako kadeřnice a už dlouho tušila, že k něčemu takovému dojde. Lidé k nim prý chodili čím dál méně. Šetřili a stříhali se asi sami v koupelně.

Synovi jsem samozřejmě přislíbila pomoc, ale věčně jsme jeho rodinu s třemi dětmi podporovat finančně nemohli. A práce nikde v okolí nebyla. „Mohli by se nastěhovat k nám,“ navrhnul manžel, když jsem lamentovala, kolik jsem do synovy rodiny investovala.

„Alespoň na čas, než si seženou práci!“ dodal a mně se jeho nápad líbil. Vůbec mě nenapadlo, že budeme litovat. Oba!

Hluk mi lezl na nervy

Náš návrh jsme přednesli synovi a ten souhlasil. Prý už je to s manželkou taky napadlo, ale ostýchali se nám to navrhnout! Stěhování proběhlo rychle, protože veškerý nábytek nechali mladí ve svém původním bytě.

Pronajali ho několika studentům a tak získali celkem bezpracný příjem. Alespoň jsme si to z počátku všichni mysleli. Realita byla totiž bohužel úplně jiná! „Babi, dědo, tati, mami!“ znělo bytem, jen co naše vnoučata otevřela oči.

Asi bych to neměla říkat, ale už po týdnu mi to jejich volání začalo jít na nervy. Snacha zachovávala klid a synovi to bylo jedno. Přání a požadavky těch tří rozjívenců jsme museli plnit my. Děda a babička! A bylo jich dost.

Péťa potřeboval pomoct s úkoly, Anežka něco zašít a ta nejmenší, Klárka, vyžadovala neustálou pozornost. Z věčného čtení pohádek a hraní stolních her jsem byla úplně vyčerpaná!

Myslela jsem, že blázní

„Takhle jsme si to nepředstavovali, viď?“ povzdychnul si jednou večer manžel, když jsem mu masírovala záda kafrem. Hrozně ho totiž bolela, protože musel dělat Klárce velblouda, a vozit ji na čtyřech po bytě. Měl pravdu.

Nehádali jsme se, a vlastně se i dobře snášeli. Jen ten věčný chaos už pro nás nebyl. Toužili jsme po klidu a hlavně, tichu! „Přece ty mladé nevyhodíme, to jim nemůžeme udělat,“ namítla jsem zoufale, protože jsem neviděla nikde žádné řešení.

I manžel byl bezradný. Až za pár dní přišel s nečekaným návrhem: „Odstěhujeme se my, a syna s rodinou tu necháme. Všichni budeme spokojení!“ tvrdil, ale mně se to nezdálo. Kam bychom se na stará kolena stěhovali? On ale byl už rozhodnutý:

„No přece na zahradu, kam jinam!“ Koukala jsem na něho, zda se nezbláznil. Zahrádku jsme měli hned za městem, kde byla docela šikovná chatka, tak pro dva. Žádný zázrak to nebyl, ale v našich očích byla nádherná.

Malá kuchyňka, hezká koupelna se sprchou a hlavně – úplné ticho. Na zahrádce zpívali ptáčci a šuměl větřík.

Připadala jsem si jako v ráji

Hned ten samý den jsme se přestěhovali. Mladí nám slíbili, že nás budou chodit navštěvovat. Nerozmlouvala jsem jim to, ale tajně doufala, že to nebude každý den! Toužila jsem po klidu.

Několik prvních týdnů jsme si nepustila ani televizi s mými oblíbenými seriály. Manžel se překvapivě pustil do zahrádkaření, které ho nikdy před tím nebavilo. Asi proto, že na té zahradě bydlel.

„Haničko, tamhle postavím včelín a tamhle zase založím pořádný kompost. Budu pěstovat dýně na tu tvoji vynikající polévku!“ plánoval a já jen mlčky kývala. Připadala jsem si jako boháč. Měla jsem svoji vilu i se zahradou! A možná i s bazénem, i když jen tím malým, nafukovacím.

Hana T. (63), Prostějov

Související články
19.6.2024
Dnes už se neohlížím. Chodím klidně domů. Nemám strach. Není to však tak dávno, kdy jsem se bála. Byla jsem tehdy rok vdovou. Neuměla jsem si představit, že bych si našla jiného muže. Jenže pak se objevil Radek. Můj nový soused. Potkali jsme se na chodbě. Rychle ta láska zhořkla Představil se mi, byl sympatický. Občas jsme se potkávali, prohodili jsme pár slov. Jednou zazvonil u mých dveř
19.6.2024
Nechápala jsem, jak někdo může zkoušet štěstí v lásce přes seznamku. Pak ale došlo i na mne. Mám kamarádku, která si prošla láskami přes seznamky nesčetněkrát. Přesto ji to nikdy neomrzelo. Zajímalo mne, co na tom tedy vidí. Nebyla nijak ošklivá, přesto jinde muže nenašla. Tajemství seznamky Lenka, má kamarádka, pracovala, chodila do společnosti, byla vždy komunikativní, zkrátka žila spol
17.6.2024
Už od dětství jsem od mámy slyšela, jen jak jsem hloupá a tlustá. Přitom jsem ze školy nosila jedničky a nadváhu jsem nikdy neměla. Asi bych měla začít seznámením mých rodičů. To totiž o mnohém vypovídá. Táta pracoval jako strojírenský odborník v zahraničním obchodě. Máma tam nastoupila po maturitě jako sekretářka. Během pár let dokázala tátu rozvést, zakázat mu stýkat se s dospělými dětmi z pr
17.6.2024
Byla moc milá a sympatická. Vždycky jsme se společně hodně nasmály. Jenže smích mě pomalu přešel. To, když jsem poznala pravý důvod jejích návštěv. Byla jsem ráda, když se do bytu vedle mě nastěhovala usměvavá paní asi tak v mém věku. Hned pozdravila, představila se a utrousila nějakou vtipnou poznámku. Ulevilo se mi. Obávala jsem se nějaké rodiny s malými dětmi, co budou křičet od rána do veče
16.6.2024
Měla jsem pochybnosti. Přišlo mi, že říká samé nesmysly. Ale měla pravdu. V dobrém i zlém se všechny kartářčiny předpovědi vyplnily do puntíku přesně! Ke kartářce jsem chodila pravidelně už několik let a byla s její předpovědí vždy spokojená. Znala jsem i její dceru, která převzala živnost po matce. Vlastně se ty dvě střídaly, a tak si mě přehodily. Prý potřebuji jiný přístup než předtím.Moc sy
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
6 nejbizarnějších vozidel
epochaplus.cz
6 nejbizarnějších vozidel
Kabina, sedačky, volant a nejčastěji 4 kola. Auta či vozidla však nemusejí vypadat vždy takto! Jaké nejbláznivější nápady vznikly v hlavách designérů a techniků, ale nakonec se neujaly? 1/ Přidat kola! OctoAuto (1911) Na počátku 20. století jsou silnice samá díra. Auto se špatně ovládá a kola dostávají zabrat! „Čtyři jsou málo,“ domnívá se americký
Přinese Lutovské rozvod konečně klid?
nasehvezdy.cz
Přinese Lutovské rozvod konečně klid?
Moderátorka Iveta Lutovská (41) si může konečně oddychnout. Rozvodové řízení s podnikatelem Jaroslavem Vítem (47), které se táhlo několik měsíců a bylo pro ni velmi bolestivé, je u konce a ona je opět
Města zaplavily gangy malých kolportérů
epochalnisvet.cz
Města zaplavily gangy malých kolportérů
„Mnoho mužů může najít zaměstnání prodejem novin.“ Těmito slovy začíná Benjamin Day, vydavatel deníku New York Sun, v roce 1833 inzerát, v němž hledá kolportéry pro své noviny…K jeho překvapení se však nepřihlásí žádný dospělý, ale desetiletý chlapec!   Za prvního kolportéra, pouličního prodavače novin, lze považovat irského imigranta Bernarda Flahertyho (1824–1876), jenž zareagoval na
Bil se kardinál Harrach za církevní restituce?
historyplus.cz
Bil se kardinál Harrach za církevní restituce?
Hlavou se kardinálovi honí temné myšlenky. Nejraději by všechno vzdal a užíval si klidu. Neustálé lavírování mezi snahou utužit v zemi katolickou víru a nezpronevěřit se svému svědomí ho ničí. Nakonec se ale rozhodne znovu bojovat.   „Násilím se ničeho dosáhnout nedá,“ povzdechne si v tichu své pracovny kardinál Arnošt Vojtěch z Harrachu (1598‒1667). Ještě že arcibiskupství získalo
Tajuplná Šumava: Hrůzu nahánějící umrlčí prkna
epochanacestach.cz
Tajuplná Šumava: Hrůzu nahánějící umrlčí prkna
Úcta k zemřelým se projevuje v každém koutě světa i naší republiky trochu jinak. Šumavští si osvojili velmi svérázný zvyk – stavění umrlčích prken, ze kterých se stalo podivné memento smrti a prostředek, jakým mrtvé uctívat a často i s nimi promlouvat. Mohla v sobě lože nebožtíků soustřeďovat negativní energii zemřelých a prostupovat i do
Nenašel snad duch zavražděného prezidenta až do dnešních dnů klid?
enigmaplus.cz
Nenašel snad duch zavražděného prezidenta až do dnešních dnů klid?
Duch bývalého 16. amerického prezidenta Abrahama Lincolna prý bývá poměrně často spatřován, jak bloudí ve washingtonském Bílém domě… [gallery ids="141907,141906,141908"] Věštecký sen Paní Lincolnov
Bohémský interiér s pařížským šarmem
rezidenceonline.cz
Bohémský interiér s pařížským šarmem
Zcela nový projekt, vybavený odborníky na design z LUXXU, byl promyšlen do nejmenších detailů a evokuje francouzskou klasiku s dotekem historie. Exkluzivní realizace je tak ztělesněním pronikavého kouzla a elegance půvabné metropole země galského kohouta a jejího životního stylu. Hned po vstupu do nitra charismatického bytu je téměř hmatatelně cítit vůni panujícího avantgardního stylu –
Krásné nohy? Žádný problém!
nejsemsama.cz
Krásné nohy? Žádný problém!
Nohy vás nosí celý den, a tak byste jim měla věnovat náležitou pozornost. Jenom tak se vyhnete nejrůznějším problémům. Následující návod platí pro všechny nehty na nohou, ale pro palce především, zde je riziko zarůstání největší. Nejdříve dopřejte prstu teplou koupel a do vody přijdete hodně soli. Horká voda změkčí kůži kolem nehtu a sůl pomůže s dezinfekcí
Pečená jehněčí kýta na česneku
tisicereceptu.cz
Pečená jehněčí kýta na česneku
Francouzi nadají dopustit na pečené jehně na česneku s rozmarýnovými bramborami. Ingredience 1 jehněčí kýta s kostí 5 stroužků česneku olivový olej sůl, pepř 5 snítek rozmarýnu 1 kg malých
Původ známých pohádek: Znásilnění, mučení a smrt ve velkém
21stoleti.cz
Původ známých pohádek: Znásilnění, mučení a smrt ve velkém
Pohádky, které dnes známe a milujeme, jsou oproti svým původním verzím jen slabými odvary. Jádra mrazivých nebo lechtivých příběhů, z nichž kdysi povstaly, v nich nicméně přetrvávají dodnes.  
Její smrt nikdy nepřebolí
skutecnepribehy.cz
Její smrt nikdy nepřebolí
Nikdy to nevymažu z hlavy. Ten den, kdy jsem se šla rozloučit s mojí dcerou. Neskutečná bolest, když víte, že je to poslední rozloučení. Monika byla zdravá, chytrá a krásná holčička. Nebyly s ní velké problémy v pubertě, když dospěla, byla úspěšná. Měla život před sebou Měla své plány. Vystudovala, našla si dobré místo a potkala Honzu, s nímž se chtěli vzít.
Výstava Na led! představuje hokej a bruslení  v obrazech
iluxus.cz
Výstava Na led! představuje hokej a bruslení v obrazech
Fenoménu hokeje a bruslení ve výtvarném umění se věnuje výstava Národní galerie Praha (NGP), která pro návštěvníky znovu otevírá Palác Kinských na Staroměstském náměstí. Výstava představí téměř sto pr