Příliš pozdě mi došlo, jak málo jsem si vážila lásky své rodiny, kterou jsem vyměnila marnivost. Na stará kolena jsem sama a je to jen má vina. Vždy mě víc zajímal život na vysoké noze než mí blízcí. Prostě jsem se zhlédla v povrchním životě a luxusu a nic jiného mne nezajímalo. Jako mladá jsem neměla o muže nouzi. Ani mě tak nezajímalo, jak bude můj nastávající vypadat, ale podstatná pro mn

Naše babi byla vždy rázná, pracovitá a dobrosrdečná osoba. Především ale byla pilířem celé rodiny. Nemoc ji ale změnila. Po městě mé mamince neřekli jinak než paní Gusta a všichni se jí s respektem klaněli. Jenže když se blížila k osmdesátce, začaly se jí třást ruce a ani s pamětí to nebylo moc slavné. Jaká matka, taká Katka Žili jsme ale pohromadě, a tak jsme o naši Gustičku mohli pečova

Jako mladá jsem se do vdávání nehnala, a tak jsem si pořídila dítě až po čtyřicítce v podstatě s náhodnou známostí. A tak jsem žila jen pro ni. Samozřejmě jsem díky tomu měla pocit, že je moje Deniska nejhezčí, nejchytřejší a nejúžasnější dítě na světě. A bohužel jsem ji rozmazlovala. Na sobě jsem šetřila, jen aby má dcera měla vše, nač si vzpomněla. Na to, že bych si našla muže jsem vůbec n

Chvíli nám to trvalo, než jsme maminku zasvětili do technických novinek, ale vyplatilo se to. Za ty nervy to rozhodně stálo. Odemykám a už z dálky slyším svou maminku. Vesele švitoří, pohodlně usazená v křesle, před sebou tablet. Vesele se směje a je evidentně spokojená. Nebylo to ale tak vždy. Bývala hyperaktivní Zrovna v době, kdy mé děti dorostly do puberty, začala se pomalu ale jistě

Vyrůstat v rozvedené rodině je občas složité.  Mámě ani tátovi příliš nerozumíte, nevíte, na kterou stranu se postavit a občas máte pocit, že vám nikdo nepodá pomocnou ruku. Vím o čem mluvím, protože i já pocházím z rozvrácené rodiny. Až před půl rokem jsem však pochopila, že i tak negativní věc, jako je rozvod, má své výhody. Naši se hádali vždycky. Máma je submisivní povahy a tátovi raději vše

S prvním klukem jsem začala chodit v sedmnácti letech. Myslela jsem si, že Petr je ten pravý. Trochu mi ale vadilo, že občas s kamarády popíjí v hospodě. Mně alkohol sice nechutnal, chodila jsem ale s ním a pila také. Chtěla jsem, aby mě měl rád, a abych zapadla mezi jeho přátele. Problém byl v tom, že často pili panáky. Čím jich Petr vypil víc, tím byl agresivnější. Když byl opilý, často mi nad

Rozvod rodičů pro mě naštěstí neznamenal žádnou pohromu. Ale jen do chvíle, kdy se můj tatínek rozhodl na stará kolena oženit! Měla jsem moc hodné rodiče. Jediný problém byl, že máma byla o dvacet let mladší a táta hudebník, který byl stále na cestách. A má mladá maminka byla velmi krásná. Časem neodolala svodům stejně starého muže a do jednoho se po deseti letech manželství zamilovala. Následova

Své rodiče jsem vždy považovala za puritány. Slova jako rozvod nebo nevěra byla v naší rodině považována za sprostá. Zejména táta mi vždy opakoval, že zradit partnerovu důvěru je podraz. Opakoval mi to, kam až moje paměť sahá. A tak když jsem se seznámila se svojí první láskou a náš vztah začal být „vážnější“, znamenalo to pomalu svatbu a děti. Jenže s Mírou nám to moc neklapalo a po třech letec

Vždycky mi přišlo samozřejmé, že rodiče pomáhají svým dětem při vstupu do života. Jenže kde je hranice, kdy by se měly děti osamostatnit? Můj syn Matyáš byl vždy trochu mazánek. Narodil se předčasně a po porodu byl v inkubátoru. Snad kromě strachu jsem měla i výčitky, že jsem své dítě nenosila celých devět měsíců. Brali jsme se s manželem pozdě a dítě jsme zvládli snad pět minut po dvanácté, takž

Představa, že v tom bytě plném vzpomínek, zůstanu sama,byla pro mě neúnosná. Život jde přece dál a já řešení nakonec našla. Moje sestra není příliš přívětivý člověk. Teď zrovna honí po bytě stěhováky a diriguje je jako generál. Nic podle ní neudělají správně. Chlapi zatínají zuby a mlčí. Vidím na nich, že by se k tomu rádi vyjádřili, ale raději se neohradí. Mojí sestře se totiž zásadně neodmlouvá