Domů     Sourozenec měl vždycky přednost
Sourozenec měl vždycky přednost
5 minut čtení

Možná je to v některých rodinách jinak. Možná mají rodiče své děti rádi všechny stejně. Já jsem se ale pro tenhle ideál nenarodila. Mého bratra měli vždy všichni o mnoho raději.

Vlastně jsem tu matčinu chybu dlouho neřešila a ani moc nevnímala. Žila jsem s tím, že měla mého o pět let mladšího bratříčka raději než mě a ani mi to nepřišlo moc zvláštní. Až když jsem přišla do puberty, začalo mi to vadit čím dál tím víc.

V té době už člověk totiž vnímá mezilidské vztahy jinak, než tomu bylo v dětství. Najednou mi došlo, že dostávám méně péče a lásky, než můj mladší sourozenec a zdálo se mi, že si takové opomíjení nezasloužím.

Vždyť jsem byla opravdu hodné dítě svých rodičů, nemohli si na mě ani v nejmenším stěžovat. Známky ve škole jsem měla perfektní, mé chování bylo vzorné, žádné úlety ani v těch protivných pubertálních letech. Ale bylo to tak.

Moje máma mě měla bohužel méně ráda než Míšu, mého brášku. Když se Michael narodil, vnímala jsem to jako radostnou událost.

Jak jinak to brát, když všichni kolem vás jsou jako v sedmém nebi, tváří se, že přijde někdo jako Ježíšek a že se stane něco úžasného, snad skoro zázrak.

Zázrak v peřince

Myslela jsem, že ten zázrak se bude týkat i mě, ale týkal se mě jaksi v opačném smyslu, než jsem očekávala. Na svět přišel někdo, kdo si od rodičů vzal skoro celou lásku, která byla předtím určena mně.

Všechno, vlastně celý svět, se začal točit okolo mého malého sourozence, okolo toho uřvaného zázraku v peřince, věčně brunátného zoufalým pláčem.

Tím bolestínstvím, které s postupujícím věkem doznalo rafinovanější podoby tichého tajemného zoufalství, si mou mámu omotal kolem prstu. Vím o tom něco teprve teď, kdy nad tím už tolik let stále dokola přemýšlím. Ale jinak to prostě být nemůže.

Jistě každého napadne, že v rodině, která v našem případě byla takzvaně úplná, čili naši byli stále svoji, nikoli rozvedení, měl hlavní slovo jistě ještě chlap. Ano… táta byl tady. Fyzicky určitě.

Šlo také o ty dárky

Abych mu nekřivdila, uměl mě pohladit, uměl říct hezké slovo, a když jsem byla smutná, našel si pár minut, aby mě ukonejšil. Ale skutečně jen pár minut. Ty ostatní desítky minut a hodin zůstaly opět pro Michálka.

A nebyla to jen láska, ta nehmatatelná veličina, šlo koneckonců i o ty hmotné statky. Bratr dostal k narozeninám kolo, já dvě knihy o životě pralesních zvířat.

Ano, byl to můj koníček, učit se o exotické fauně, ale přece jen takové terárium s hadem, to by bylo něco… A nemusel by to být ani had, stačila by kočka domácí, nebo podobný mazlíček, ale o tom jsem si mohla nechat zdát.

Budu příliš nespravedlivá a zaujatá, když svalím na své rodiče vinu za skutečnost, že jsem si nenašla muže, že jsem neměla děti a vlastně dožívám jako ta stará panna, se svými křivdami?

Možná trochu, ale troufám si tvrdit, že rodiče se na mém životě podepsali negativně a velmi silně. Když se bratr odebral do Kanady, kde založil rodinu a moje máma s tátou to měli daleko za svým miláčkem, jejich náklonnost se otočila mým směrem. Ale to už jsem byla já srdcem jinde.

Nejkrásnější okamžiky?

Možná v teráriu u svých hadů, které jsem chovala, nebo u svých náhradních ratolestí, dětí z přírodovědeckého kroužku stanice mladých techniků a přírodovědců. To byli moji miláčkové. Ještě dnes se za mnou občas některý v domově důchodců zastaví.

A povídají něco o nejkrásnějších okamžicích dětství, zatímco já tiše přemýšlím, zda jsem měla to své vlastní.

Myslela jsem, když mi zemřela v mých pětačtyřiceti letech maminka, že se otec ještě víc citově přimkne ke mně, ke své dceři, kterou možná nemohl mít tolik rád, když mu to jeho manželka, má matka „zakazovala“, jelikož favoritem byl přece vždycky Michálek.

Také jsem něco takového z otcovy strany začala cítit, vedla jsem s ním dlouhé rozhovory o životě, o naší rodině a hlavně o svém dětství a zdálo se, že chápe, kde se v mém případě stala chyba.

Byla jsem ráda, že mi konečně naslouchá, že se o mě zajímá, to byl pocit, který jsem do té doby moc neznala.

Bratrovi nic nepovím

Ale mé schůzky s ním se stávaly stále smutnějšími, protože byl náhle duchem stále více vzdálený. A pak tu byl ten krutý verdikt lékařů: alzhemier je velmi progresivní!

Můj otec odešel velmi záhy, aniž bohužel stačil zcela pochopit smysl toho, co jsem se mu tak moc snažila říct. O to více jsem jeho odchod oplakala. A po jeho smrti mi zůstaly jen ty křivdy, smutné vzpomínky a nikdy nevyřčené výčitky.

Mému bratrovi jsem se o nich nikdy ani slůvkem nezmínila. A ani se o nich do smrti nezmíním. On je tím, který sice dostal větší porci lásky od svých rodičů, ale nezaslouží si, abych mu cokoli vyčítala.

Ostatně, možná by ani nic z toho nepochopil, když mu dodnes nedošlo, jak mizerně jsem se celý život cítila. Odpovídá to přesně starému přísloví „Sytý hladovému nevěří“? Trošku hloupý příměr, ale možná tak nějak sedí…

Věra (66), východní Čechy

Související články
3 minuty čtení
Zeťák myslel, že z naší dcery udělá ženu v domácnosti, že se vzdá své kariéry. Naše chytrá a ambiciózní Jitka se ale nedala. Musela si prosadit svou. Když si našla moje dcera Jitka ženatého přítele, navíc o deset let staršího, nebyli jsme s manželem z toho odvázaní. Štěstí našeho jediného dítěte nám bylo ale nade vše, tak jsme její rozhodnutí tolerovali. Ten její Ota se navíc brzy rozvedl, což
4 minuty čtení
Celý život jsem si myslela, že rodina je o lásce, podpoře a sdílení radostí. Teď díky snaše vím, že je to o zdravém jídelníčku a celoživotním odříkání. Poslední roky mi dávají zabrat. Moje snacha Lenka je sice milá žena, ale její posedlost zdravou výživou mě přivádí k šílenství. Nejvíc mi ale láme srdce, když vidím, jak svými striktními názory bere radost z dětství mému vnukovi Kubovi. Je mu pě
2 minuty čtení
Ne každému mladému se musí oslavy staršího člověka líbit, ale určitě by bylo slušností to alespoň předstírat. Partnerka mého vnuka to nezvládla. Lada se jmenovala, a už to jméno zavánělo povýšeností. Jak jsem ho uslyšela, zapracovala moje ženská intuice a vnitřní hlas mi řekl, že s touto dívkou náš Lukáš šťastný nebude. Ale všichni mi oponovali, že až ji poznám, změním názor. Je to milá, hezká
2 minuty čtení
Všechno jsem sestře obětovala. Když se jí narodila dcera Martinka, odešla jsem z práce, abych s výchovou neteře pomohla. Ale kde je vděk? Rodiče nám zemřeli při autonehodě. Mně bylo tehdy třináct a sestře Jitce jen sedm. Vychovávala nás babička, ta ale zemřela, když mi bylo devatenáct. O svou mladší sestřičku jsem se tedy musela starat já, a myslím, že kvůli tomu jsem promarnila své životní šan
5 minut čtení
Jsem matka, babička a svědkyně bolesti, která svazuje naši rodinu jako jedovatý břečťan. Můj syn, kdysi veselý kluk s plány do budoucna, se stal stínem sám sebe. Bylo mu sedmnáct, když jsme poprvé zaznamenali změny v jeho chování. Do té doby byl Marek, náš jediný syn, velmi citlivý mladík, který kolem sebe šířil dobrou náladu a byl duší každé společnosti. Miloval fotbal a škola mu šla snadno
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
JFK a Jacqueline Kennedyová: Muž, který doprovází svoji ženu
epochaplus.cz
JFK a Jacqueline Kennedyová: Muž, který doprovází svoji ženu
John Fitzgerald Kennedy triumfuje v prezidentských volbách v listopadu roku 1960. Porazí v nich republikánského rivala Richarda Nixona. K vítězství mu dopomůže přízeň médií. V lednu roku 1961 se John Fitzgerald Kennedy (1917–1963) zabydluje v Bílém domě i se svojí drahou polovičkou Jacqueline (1929–1994) , která u veřejnosti obzvlášť boduje. Prostí Američané jí říkají láskyplně Jackie. Nová první dáma
Jak si naše dcera Jitka postavila hlavu
skutecnepribehy.cz
Jak si naše dcera Jitka postavila hlavu
Zeťák myslel, že z naší dcery udělá ženu v domácnosti, že se vzdá své kariéry. Naše chytrá a ambiciózní Jitka se ale nedala. Musela si prosadit svou. Když si našla moje dcera Jitka ženatého přítele, navíc o deset let staršího, nebyli jsme s manželem z toho odvázaní. Štěstí našeho jediného dítěte nám bylo ale nade vše, tak jsme její rozhodnutí tolerovali.
Za tajemnými menhiry po Česku
epochanacestach.cz
Za tajemnými menhiry po Česku
Česká republika je poseta menhiry různého stáří a původu. K některým se pojí temné historické pověsti, jiné jsou vyhlášené pro své energetické působení. Navštivte s námi oblíbené menhiry, jež zdobí naši zem. Zakletý mnich u Drahomyšle Zakletý mnich u Drahomyšle (viz úvodní foto) poblíž Žatce je asi naším nejznámějším menhirem. O tomto kameni také existuje pověst. V
Vyzrajte na cestovní horečku!
nejsemsama.cz
Vyzrajte na cestovní horečku!
Změna prostředí, nervozita z dlouhé cesty, studený pot, závratě, zácpa, nebo naopak průjem. Znáte to také? Zkušené bylinářky doporučují zázvorový nápoj. K tomu potřebujete kus zázvorového kořene a jablko. Za pomoci odšťavňovače získáte chutný nápoj. Jestliže vás trápí průjem, rychle se ho zbavíte, když si uvaříte silný černý čaj, do kterého přidáte půl lžičky soli. K zastavení průjmu se
Kníže ďáblů Belzebub: Vládce pekla v něm však nehledejte!
enigmaplus.cz
Kníže ďáblů Belzebub: Vládce pekla v něm však nehledejte!
Je to takový malý oblíbený „pekelný“ omyl. Ne, Belzebub opravdu není vládce pekla a nejde o ekvivalent Satana či Lucifera. Kde se Belzebub vzal a kdo ho na pekelný trůn vlastně záměrně, či omylem uved
Oslava elegance: piknik šampaňského MUMM zazářil na karlovarském festivalu
iluxus.cz
Oslava elegance: piknik šampaňského MUMM zazářil na karlovarském festivalu
Exkluzivní šampaňské MUMM Cordon Rouge uskutečnilo první piknik v rámci 59. ročníku Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary. Akce, jež proběhla v malebné zahradě hotelu Imperial, přivítala řadu
Osvětimské album: Fotografie, které nikdy neměly spatřit svět
historyplus.cz
Osvětimské album: Fotografie, které nikdy neměly spatřit svět
Teprve 19letá Lili Jacobová se rozhlíží po místnosti, kde ještě před nedávnem pobývali příslušníci SS. Snaží se najít něco, co by jí po osvobození tábora Mittelbau-Dora přišlo vhod. Zaujme ji noční stolek, a tak otevře jeho přihrádku. Leží v ní album plné fotografií, na nichž jsou naprosto šokující snímky, které dokazují nacistická zvěrstva ve vyhlazovacím
Odlehčenost, subtilnost, vzdušnost a styl
rezidenceonline.cz
Odlehčenost, subtilnost, vzdušnost a styl
To všechno naše domovy získají, pokud je vybavíme některým z moderních typů sedacího nábytku s přiznanou konstrukcí ze dřeva či kovu. Zvolené řešení ovlivňuje samozřejmě jak vzhled, tak funkčnost každé sedací soupravy, a to i v případě, že konstrukční prvky nejsou vidět. Ocelové i dřevěné prvky ovšem bývají kvůli svému vzhledu přiznané, a to ve
Muffiny s jahodami a jogurtem
tisicereceptu.cz
Muffiny s jahodami a jogurtem
Jogurt lze naředit několika kapkami mléka. Suroviny na 12 kusů 100 g hladké mouky 120 g pohankové mouky 80 g cukru krystal 1 lžička skořice 2 lžičky prášku do pečiva 2 lžíce oleje 1 rozmix
Letní paradox: Slunce svítí déle, ale den je kratší
21stoleti.cz
Letní paradox: Slunce svítí déle, ale den je kratší
Aktuální měření ukazují, že naše planeta letos v červenci zažila kratší dny, než bývá obvyklé. Jde o součást dlouhodobého procesu, jehož příčinou je jak jádro Země, tak i změny klimatu. Brzká r
Rostlina umí přizpůsobit přenos pylu podmínkám prostředí, odhalují čeští vědci
epochalnisvet.cz
Rostlina umí přizpůsobit přenos pylu podmínkám prostředí, odhalují čeští vědci
Ač vědci zkoumají rostliny do detailů na úrovni molekul či z globálních perspektiv, jsou stále okamžiky jejich života, jež jsou prakticky neprobádané a dají se na nich udělat průlomové objevy. Jedním z nich je uvolňování pylu prašníky a jeho přenos hmyzem mezi květy. Prchavý děj, k jehož studiu nám víc než moderní přístroje pomůže
Proč se sobě Dyková a Čadek vyhýbají?
nasehvezdy.cz
Proč se sobě Dyková a Čadek vyhýbají?
Jak tohle dopadne? Před časem jsme vás informovali, že to velmi jiskří mezi manželem Jitky Čvančarové (47) ze seriálu Doktor Martin, tanečníkem Petrem Čadkem (46), a hvězdou seriálu Marta Tatianou Dyk