Domů     Sourozenec měl vždycky přednost
Sourozenec měl vždycky přednost

Možná je to v některých rodinách jinak. Možná mají rodiče své děti rádi všechny stejně. Já jsem se ale pro tenhle ideál nenarodila. Mého bratra měli vždy všichni o mnoho raději.

Vlastně jsem tu matčinu chybu dlouho neřešila a ani moc nevnímala. Žila jsem s tím, že měla mého o pět let mladšího bratříčka raději než mě a ani mi to nepřišlo moc zvláštní. Až když jsem přišla do puberty, začalo mi to vadit čím dál tím víc.

V té době už člověk totiž vnímá mezilidské vztahy jinak, než tomu bylo v dětství. Najednou mi došlo, že dostávám méně péče a lásky, než můj mladší sourozenec a zdálo se mi, že si takové opomíjení nezasloužím.

Vždyť jsem byla opravdu hodné dítě svých rodičů, nemohli si na mě ani v nejmenším stěžovat. Známky ve škole jsem měla perfektní, mé chování bylo vzorné, žádné úlety ani v těch protivných pubertálních letech. Ale bylo to tak.

Moje máma mě měla bohužel méně ráda než Míšu, mého brášku. Když se Michael narodil, vnímala jsem to jako radostnou událost.

Jak jinak to brát, když všichni kolem vás jsou jako v sedmém nebi, tváří se, že přijde někdo jako Ježíšek a že se stane něco úžasného, snad skoro zázrak.

Zázrak v peřince

Myslela jsem, že ten zázrak se bude týkat i mě, ale týkal se mě jaksi v opačném smyslu, než jsem očekávala. Na svět přišel někdo, kdo si od rodičů vzal skoro celou lásku, která byla předtím určena mně.

Všechno, vlastně celý svět, se začal točit okolo mého malého sourozence, okolo toho uřvaného zázraku v peřince, věčně brunátného zoufalým pláčem.

Tím bolestínstvím, které s postupujícím věkem doznalo rafinovanější podoby tichého tajemného zoufalství, si mou mámu omotal kolem prstu. Vím o tom něco teprve teď, kdy nad tím už tolik let stále dokola přemýšlím. Ale jinak to prostě být nemůže.

Jistě každého napadne, že v rodině, která v našem případě byla takzvaně úplná, čili naši byli stále svoji, nikoli rozvedení, měl hlavní slovo jistě ještě chlap. Ano… táta byl tady. Fyzicky určitě.

Šlo také o ty dárky

Abych mu nekřivdila, uměl mě pohladit, uměl říct hezké slovo, a když jsem byla smutná, našel si pár minut, aby mě ukonejšil. Ale skutečně jen pár minut. Ty ostatní desítky minut a hodin zůstaly opět pro Michálka.

A nebyla to jen láska, ta nehmatatelná veličina, šlo koneckonců i o ty hmotné statky. Bratr dostal k narozeninám kolo, já dvě knihy o životě pralesních zvířat.

Ano, byl to můj koníček, učit se o exotické fauně, ale přece jen takové terárium s hadem, to by bylo něco… A nemusel by to být ani had, stačila by kočka domácí, nebo podobný mazlíček, ale o tom jsem si mohla nechat zdát.

Budu příliš nespravedlivá a zaujatá, když svalím na své rodiče vinu za skutečnost, že jsem si nenašla muže, že jsem neměla děti a vlastně dožívám jako ta stará panna, se svými křivdami?

Možná trochu, ale troufám si tvrdit, že rodiče se na mém životě podepsali negativně a velmi silně. Když se bratr odebral do Kanady, kde založil rodinu a moje máma s tátou to měli daleko za svým miláčkem, jejich náklonnost se otočila mým směrem. Ale to už jsem byla já srdcem jinde.

Nejkrásnější okamžiky?

Možná v teráriu u svých hadů, které jsem chovala, nebo u svých náhradních ratolestí, dětí z přírodovědeckého kroužku stanice mladých techniků a přírodovědců. To byli moji miláčkové. Ještě dnes se za mnou občas některý v domově důchodců zastaví.

A povídají něco o nejkrásnějších okamžicích dětství, zatímco já tiše přemýšlím, zda jsem měla to své vlastní.

Myslela jsem, když mi zemřela v mých pětačtyřiceti letech maminka, že se otec ještě víc citově přimkne ke mně, ke své dceři, kterou možná nemohl mít tolik rád, když mu to jeho manželka, má matka „zakazovala“, jelikož favoritem byl přece vždycky Michálek.

Také jsem něco takového z otcovy strany začala cítit, vedla jsem s ním dlouhé rozhovory o životě, o naší rodině a hlavně o svém dětství a zdálo se, že chápe, kde se v mém případě stala chyba.

Byla jsem ráda, že mi konečně naslouchá, že se o mě zajímá, to byl pocit, který jsem do té doby moc neznala.

Bratrovi nic nepovím

Ale mé schůzky s ním se stávaly stále smutnějšími, protože byl náhle duchem stále více vzdálený. A pak tu byl ten krutý verdikt lékařů: alzhemier je velmi progresivní!

Můj otec odešel velmi záhy, aniž bohužel stačil zcela pochopit smysl toho, co jsem se mu tak moc snažila říct. O to více jsem jeho odchod oplakala. A po jeho smrti mi zůstaly jen ty křivdy, smutné vzpomínky a nikdy nevyřčené výčitky.

Mému bratrovi jsem se o nich nikdy ani slůvkem nezmínila. A ani se o nich do smrti nezmíním. On je tím, který sice dostal větší porci lásky od svých rodičů, ale nezaslouží si, abych mu cokoli vyčítala.

Ostatně, možná by ani nic z toho nepochopil, když mu dodnes nedošlo, jak mizerně jsem se celý život cítila. Odpovídá to přesně starému přísloví „Sytý hladovému nevěří“? Trošku hloupý příměr, ale možná tak nějak sedí…

Věra (66), východní Čechy

Související články
14.6.2024
Moje kulinářské umění je vyhlášené. Těším se pověsti nejlepší kuchařky široko daleko. Nemohu připustit, aby byla moje snacha lepší! Tohle je moje parketa. A tu si nenechám vzít! Myslím, že si kaž­dý zakládá na tom, co umí nejlépe. V mém případě to je vaření. Toto umění jsem určitě podědila po své babičce, která byla vyhlášená kuchařka. Také moje teta vařila ve školní jídelně, a dodnes si pamatu
11.6.2024
Moje dětství bylo příšerné. Nerada jsem chodila domů, nerada jsem zůstávala s kýmkoli z naší rodiny. Máma s tátou se neustále hádali a prali. Moje o šest let mladší sestra Jitka si vůči tomu vytvořila jakousi imunitu a neustále mě shazovala, protože já se s tím vyrovnat neuměla. Možná se tak chtěla rodičům hlavně zavděčit, protože jejich hněv na její hlavu potom tolik nedopadal a vše jsem odnáš
10.6.2024
Magdu jsem měla vždycky ráda, jako starší sestra při mně vždy stála. Okolnosti se ale změnily a má šikovná sestra je „za vodou“. Nedávno mi najednou vpálila, že bych chtěla, aby mě finančně zajistila, a to se mě hodně dotklo. Jako děti jsme mezi sebou necítily žádné rozdíly. Rodiče nás vychovali k vzájemnému respektu, a pokud to nebylo možné, jednoduše jsme se porvaly. Pamatuji si na náš společ
10.6.2024
Mé nabídky k pomoci ignoruje, a dokonce se mi vysmívá. Nechápu, že se mě nezastane alespoň syn. Nesmím do ničeho mluvit a své názory si mám nechat jenom pro sebe! Mít velkou rodinu byl můj sen, ale nakonec jsem měla jen tři děti. Já sama pocházím ze šesti dětí a prožila jsem šťastné dětství. Byli jsme se sourozenci pořád venku, lezli po stromech a o domácí mazlíčky neměli nouzi. Psi, kočky, krá
7.6.2024
Co je v domě, není pro mě. Sice se to říká o vztazích na pracovišti, já jsem to ale prožila ve své vlastní rodině. Nikdy jsem to neplánovala, on také ne. Ale stalo se. S mojí sestrou Danou jsme měly klasický sesterský vztah. Ona je o pět let starší, takže když jsem se narodila, byla jsem nejmilovanější holčička, její panenka na hraní, s níž se chlubila a vydávala mě za své děťátko. V pubertě ob
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Voda v zahradě přínáší pohodu
rezidenceonline.cz
Voda v zahradě přínáší pohodu
Přírodní či umělé jezírko nebo potůček umí přispět ke zlepšení klimatu na pozemku u domu, klidná či rozvlněná hladina nejen krásně vypadá, ale také zvlhčuje okolní prostředí, a tím zvyšuje komfort zahrady. Šumění padající vody pak tlumí jiné nežádoucí hluky. Vodní plocha navíc působí velmi esteticky – jako v zrcadle se v ní odráží blízké
Druhé těhotenství je pro Kohoutovou peklo!
nasehvezdy.cz
Druhé těhotenství je pro Kohoutovou peklo!
Náročné to teď má herečka Berenika Kohoutová (33) ze seriálu Jedna rodina, která se už brzy dočká narození druhého potomka. Jenže zatímco během těhotenství s dcerou Lolou (4) všechno zvládala bez pr
Tisíc tváří Amazonie najdete v Pavilonu Anthropos
21stoleti.cz
Tisíc tváří Amazonie najdete v Pavilonu Anthropos
V Brně se otevřela unikátní výstava Tisíc tváří Amazonie. Představuje kulturní a přírodní rozmanitost oblasti Velké Amazonie a přináší vhled do života původních domorodých obyvatel tohoto kulturního a
Smaženice s hlívou ústřičnou
tisicereceptu.cz
Smaženice s hlívou ústřičnou
Máte doma nakládané nebo sušené houby? Neváhejte je použít klidně i v dubnu. Hlíva ústřičná je navíc velice zdravá a její chuť si zamilujete. Suroviny 10 lžic nakládaných nebo sušených hub 2 l
V chatové osadě jsem zažila zklamání a pak i štěstí
skutecnepribehy.cz
V chatové osadě jsem zažila zklamání a pak i štěstí
Do Milanovy chaty jsem s ním jezdla potají, přikrytá dekou na zadním sedadle auta. Byla to úleva, když jsem konečně z milenky povýšila na jeho oficiální přítelkyni. Vyhráno jsme ale neměli. Roky jsme se skrývali jako dva vězni na útěku. Když už jsme jeli jednou za uherský rok na chatu, působilo to, pokud by nás někdo pozorně
Šťavnaté burgery
nejsemsama.cz
Šťavnaté burgery
Burgery můžete odlehčit zeleninou. Přidejte do nich např. najemno nastrouhanou cuketu nebo celer. Dostanou zajímavou chuť a prohloubí se tím jejich lahodná chuť a šťavnatost. Ingredience na 6 porcí: ● 800 g hovězího mletého masa ● 1 šalotka ● 2 žloutky ● sůl ● pepř ● 4 snítky tymiánu ● olivový olej ● zelenina na dozdobení Postup: Maso dejte do mísy. Přidejte najemno nakrájenou šalotku, žloutky,
Město Idu získalo nezávislost jen na pár stovek let
historyplus.cz
Město Idu získalo nezávislost jen na pár stovek let
Žhavé slunce propaluje kůži až do morku kostí. Muž na koni spatří na obzoru budovy. „Trochu neplánovaná zastávka, ale proč ne,“ pomyslí si. Když pár minut poté projíždí branou města Idu, on i jeho kůň už melou z posledního.   Nejvyšší čas svlažit hrdlo. Přijel sem poprvé a nákladnost staveb ho přesvědčila, že tady žijí bohatí
Kamenný kruh v Bighornu: Kdo a proč ho postavil?
enigmaplus.cz
Kamenný kruh v Bighornu: Kdo a proč ho postavil?
V pohoří Bighorn ve státě Wyoming se nachází místo, kterému se přezdívá severoamerické Stonehenge. Nikdo neví, z jakého důvodu zde tajuplné kameny stojí. Jedna z teorií praví, že se u kamenů konaly in
Objevte stylová dámská trička pro každou příležitost
iluxus.cz
Objevte stylová dámská trička pro každou příležitost
Dámská trička jsou základním stavebním kamenem šatníku každé ženy. Nabízejí neomezené možnosti stylizací a jsou vhodná pro různé příležitosti, od každodenního nošení po formálnější události. Vybra
Velké egyptské muzeum: 100 000 skvostů pod jednou střechou
epochalnisvet.cz
Velké egyptské muzeum: 100 000 skvostů pod jednou střechou
Než ho důkladně projdete, div neprošlapete podrážky. Od exponátu k exponátu, a to na ploše 81 000 m2, což odpovídá rozloze téměř dvou pražských Václavských náměstí. Řeč je o zbrusu novém největším muzeu světa, které zatím čeká na své návštěvníky.   Píše se rok 1954 a egyptský archeolog Kamal el-Mallakh (1918–1987) překvapeně hledí na poklad, který objeví
Červnový festival Pivo na Náplavce představí 40 minipivovarů
epochanacestach.cz
Červnový festival Pivo na Náplavce představí 40 minipivovarů
Pivo na Náplavce – oblíbený degustační festival zlatavého moku, na kterém nebude chybět ani redakce Epochy na cestách, se v letošním roce bude konat 14. a 15. června na Rašínově nábřeží. Účastnit se ho budou stálice i nováčci, na pravém břehu Vltavy se představí 40 zástupců českých minipivovarů. Součástí festivalu budou i stánky s jídlem,
Nankingský masakr: Sexuální týrání Číňanek japonskými vojáky patřilo léta k tabuizovaným tématům
epochaplus.cz
Nankingský masakr: Sexuální týrání Číňanek japonskými vojáky patřilo léta k tabuizovaným tématům
Když je 13. prosince 1937 dobyto japonské město Nanking, japonští vojáci začnou řádit. S čínskými ženami zacházejí jako s hadrovými panenkami, vybíjí si na nich sexuální pudy. Zajatce krutým způsobem zabíjejí. Proč Japonci vraždí s takovou krutostí? Podle jejich vojenského kodexu cti je život zajatce naprosto bezcenný. Navíc Číňané jsou v početní převaze a Japonci je nechtějí