Domů     Máma je nám pořád v patách
Máma je nám pořád v patách
5 minut čtení

Konečně budeme mít svůj dům, svůj klid, budeme žít v přírodě, děti za námi budou jezdit jen občas, budeme se připravovat na klidný důchod. Sen se zhmotnil, ale má kaz na kráse.

Když jsme konečně dospěli do bodu, kdy jsme si mohli říct, že máme dost peněz, abychom postavili baráček podle našich představ, byl to významný moment našeho života. Syn i dcera zdárně vystudovali, dělají nám radost.

Jen snad ta vnoučata zatím chybí, ale minulý týden mi Vlasta, moje snacha, oznámila, že je v očekávání, takže brzy budu babičkou. Ovšem co mě teď trápí, je moje máma.

Jsme vděční

Mám maminku moc ráda, je hodná, starostlivá. Vlastně je trochu zvláštní, že si na ni teď musím postěžovat. A je to právě kvůli té její starostlivosti. Na jaře jsme se s Vladimírem přestěhovali do novostavby a naše štěstí nebralo konce.

Byla jsem ráda, že je i moje máma šťastná a i táta nešetřil chválou. Rodičům jsme vděční. Pozemek, na kterém dům vyrostl, byl součástí pozemku, na němž stojí rekreační domek, kam jsem s rodiči jezdila od dětství.

Domeček stárne, ale rodiče se ho snaží udržovat a bydlí v něm od jara do zimy. A to se ukázalo jako problém. Bez rodičů bychom asi postavit ani nemohli. Dům nemá díky jejich „stavebnímu dozoru“ chybu.

Bedlivě dohlíželi na dodržování technologií, protože táta je tak trochu z oboru, pracoval celý život v jedné velké stavební firmě jako projektant. Takže se všechno povedlo. Nicméně hned záhy se ukázalo, že tento vysněný dům má vadu na kráse.

Zjistili jsme, že ať chceme, nebo ne, máme mé rodiče pořád, jak se říká za zadkem. Bydlí sice ve svém domku, ale vypadá to, že s námi naše štěstí hodlají sdílet ještě více, než jsme si původně představovali.

Máma je na naší terase pečená vařená, já jí vždy samozřejmě uvařím kafe a ona povídá. Takové věci o sousedech, které mě ovšem vůbec nezajímají a mého Vladimíra už vůbec ne, ten se pokaždé dekuje někam do dílny, nebo si jde rovnou lehnout do ložnice.

Je mi hloupé mámě říct, že na ni nemám čas, že musím něco dělat, pořád ještě nejsme dokonale zabydleni, navíc si většinou beru svou práci mzdové účetní domů, takže mám povinností nad hlavu. A navíc už jsem si vyzkoušela, jak to dopadne, když si takhle postěžuji.

Je strašně zvědavá

„Tak já ti pomůžu,“ zaraduje se máma, chopí se koštěte, popadne kbelík a začne uklízet. A máme po klidném odpoledni, někdy i večeru. Není nic platné se ptát: „Maminko, neměla bys na své zahrádce raději vyplít ten záhonek růží, jak jsi měla v plánu?

Zdržujeme tě, my si to uděláme sami, děkujeme…“ Nic platné, maminka se odbýt nenechá, trvá na tom, že nám pomůže. Ještě nepříjemnější ale je, že zjišťujeme, že nás vlastně pořád ze svého domku sleduje.

„K vám někdo včera večer přijel, viď, viděla jsem bílý auto. To byla nějaká kamarádka? Tvoje, nebo Vladimírova?“ tak třeba zněl telefonát od maminky, který jsem absolvovala předevčírem.

Uklízečka

Nemůžu ji ale nijak odbýt, vždyť ona to myslí dobře. Jen mám teď pořád větší obavy o kvalitu našeho manželského soužití. Maminčina péče už leze Vladimírovi na nervy a z toho jsem stále víc neklidná já.

Nemohu spát, v noci přemýšlím, jak bych své mámě tu její přehnanou péči vymluvila, ale nemůžu s k tomu odhodlat. Včera jsme se kvůli tomu s Vladimírem pohádali. „Já už z té Jiřiny zešílím,“ vybouchl, sotva za mámou zapadly dveře.

Přišla s tím, že máme špinavá okna a že by Marta, její kamarádka ta okna umyla, ona prý je v tom zběhlá a ráda si vydělá nějakou tu korunu. „Jé, vy tu máte drobků,“ prohlásila následně a běžela do chodby pro smeták a už zase začal uklízet.

To už Vladimír, který jinak proti mé mámě neřekne slovo, vypěnil. Ne moc nahlas, ale viděla jsem na něm, jak mu nabíhají žilky na čele. Řekl pomalu, ale důrazně:

„Jiřinko, nech to koště, jsi tu na návštěvě, tak si dej kafíčko a klídek, my si ty drobky uklidíme.“ Maminka to ovšem evidentně chápala jako nějakou zdvořilostní poznámku.

„Ale kdepak, Vladimírku, přece tady nebudu jen tak zbůhdarma sedět, k čemu bych vám, prosím tebe byla. Takový máte krásný nový domeček a měli byste tu nepořádek, to vám kazí dojem. Musíte si to užívat, ne se dřít.

A zítra vám přijdu uvařit, vy na to určitě nemáte čas…“ Na to se můj muž zamračil, musím říct, že takhle nabroušeného jsem ho snad ještě neviděla.

Máme dusno

Dá se říct, že Vladimír mou mámu doslova vystrkal ze dveří. Nakonec použil poměrně silný kalibr, když prohlásil s vážnou tváří, že jsme ne sebe během týdne neměli čas a chceme se konečně věnovat intimnostem.

Máma na něj rozpačitě zírala, nebyla schopna odpovědět, je přece jen ze staré školy, takže se zatvářila ustaraně. Ačkoli to Vláďa myslel v žertu, jeho tvář tomu moc neodpovídala. Maminka odešla, ale intimnostem jsme se nevěnovali.

Vláďa zabouchl dveře a důrazně mi řekl, že na tohle už nemá nervy. Začíná mezi námi být moc velké dusno. Maminku miluji ale kvůli jejím dobrým úmyslům se naše domácí pohoda nebezpečně hroutí.

Jana (56), Liberecko

Související články
5 minut čtení
Sedím u kuchyňského stolu a dívám se na stěnu, kde kdysi visely dětské kresby. Dnes tam je kalendář. Mé dny plynou stejně. Jen tiše, bez rytmu. Venku prší. Déšť stéká po skle jako slzy, které už nemám sílu vyplakat. Ono i plakat je zbytečné. Dospěla jsem k tomu, že některé věci už prostě jen jsou, jiné zmizely. Je stáří, zmizely radosti z let dávno zpět. Píši na stole, který pamatuje víc než já
3 minuty čtení
Své děti jsme vedli k poctivosti. Nikdy jsme s nimi neměli problémy. Když se z mé vnučky stala zlodějka, byl to šok pro celou rodinu. Když jsem se to dozvěděla, chtělo se mi křičet na celé kolo, že tomu nevěřím a nemůže to být pravda! Moje milovaná vnučka Ivanka byla ve škole nařčená, že krade. Ve třídě se ztrácely věci už delší dobu, byly to samé drobnosti, ale nakonec si na zloděje učitel pol
5 minut čtení
Nemůžu se zbavit tíživého pocitu, že jsem někde udělala chybu. Celý život jsem věnovala své rodině, manželovi, třem dětem, domácnosti. A přesto jsem osamělá! Své rodině jsem dala všechno: svůj čas, lásku, energii i své sny. Všechno jsem podřídila tomu, aby oni byli šťastní. A teď, když jsou dospělí a mají své životy, mám pocit, že pro ně už nejsem důležitá. Ptám se sama sebe: kde jsem to pokazi
5 minut čtení
Celý život jsem se snažila být dobrou dcerou, sestrou, prostě člověkem. Teď, když se ohlédnu, cítím jen hořkost a bolest. Kvůli vlastní sestře. Lenka byla vždycky ta „lepší“. O čtyři roky starší, hezká, chytrá, okouzlující. Když jsme byly malé, rodiče ji zbožňovali. „Podívej, jak je Lenka šikovná,“ říkávala máma, když sestra přinesla ze školy jedničku nebo zazpívala na besídce. Já, tichá a nená
2 minuty čtení
Se snachou jsme si nesedly, to uznávám, ona ale nechce, abych vídala své vnučky. A syn se mě nikdy nezastane. Trápím se tím, že je vidím tak málo! Svého syna Matěje jsem vychovala dobře. Bylo to moje jediné dítě, proto jsem se mu věnovala maximálně, měl všechno, na co si vzpomněl, a já byla přesvědčená, že máme spolu skvělý vztah. Tak tomu bylo do jeho osmadvacátých narozenin. Tehdy vstoupila m
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Lysohlávky jako spása pro pacienty s rakovinou trpící depresemi
21stoleti.cz
Lysohlávky jako spása pro pacienty s rakovinou trpící depresemi
Houby lysohlávky se řadí mezi pravé halucinogeny, neboť ovlivňují smyslové vnímáni i prožívání reality, a to díky obsahu účinné látky zvané psilocybin. Její použití u pacientů s rakovinou, kteří trpí
Jihomoravské hradní pověsti: Strom svázaný s osudem stavby a vodník z Boskovic
epochaplus.cz
Jihomoravské hradní pověsti: Strom svázaný s osudem stavby a vodník z Boskovic
Starý poutník putoval krajem, když najednou spatřil spoustu lidí, kteří cosi kutili na skále. „Co to děláte?“ zeptal se jich. „Budujeme hrad,“ zazněla odpověď. Muž v šoku kroutil hlavou. „To spíš z mojí poutnické holi vyroste strom, než by se vám podařilo na té holé skále něco takového postavit,“ prohlásil a na důkaz zapíchl svoji starou sukovici
Už to nejsem já
skutecnepribehy.cz
Už to nejsem já
Nikdy jsem nebyla z těch, kteří si stěžují. Vždy jsem měla naději. Jenže ta nyní vyhasla. Začalo to nevinně. Píchání v kloubech, únava, taková ta „zima do kostí“, co se člověk snaží rozchodit. Ale nešlo to rozchodit. Přišlo to plíživě, jako by se tělo proti mně pomalu obracelo. Diagnóza byla rychlá, revmatoidní artritida. Jak mi lékaři vysvětlili,
Rezidence ve stylu glamour
rezidenceonline.cz
Rezidence ve stylu glamour
Inspirující myšlenkou designérky, která navrhla podobu interiéru luxusní rezidenční vily, bylo vytvořit neobvyklý okouzlující obytný prostor, připomínající elitní paláce prvorepublikových továrníků. Johana Picková i při samotné realizaci věnovala pozornost především detailům s velkým důrazem na dokonalé zpracování každého architektonického prvku. Pod jejím dohledem tak velmi rychle vzniklo dvoupatrové aranžmá plné rafinované elegance, jež svou sofistikovaností
Rozhodnutí Brodské: Může za to žárlivost?
nasehvezdy.cz
Rozhodnutí Brodské: Může za to žárlivost?
Obdivovatelé i přátelé Terezy Brodské (57) jsou v šoku z jejího rozhodnutí. Herečka totiž nedávno oznámila, že hodlá zcela zmizet ze sociálních sítí. Údajně ji k tomu přiměl fakt, že není úplně ne
Nepečený melounový dort
tisicereceptu.cz
Nepečený melounový dort
Nemusíte ani zapínat troubu a přitom vytvoříte jedinečný dort s lehkým melounovým želé, který bude zejména během horkých letních dnů příjemným osvěžením pro malé i velké strávníky. Potřebujete 1
Zadig & Voltaire: Láska v plamenech letní noci
iluxus.cz
Zadig & Voltaire: Láska v plamenech letní noci
Značka Zadig & Voltaire přináší novou kapitolu do své ikonické voňavé ságy THIS IS! a představuje dvě nové vůně, které jsou jako stvořené pro elektrizující letní noci. Duo THIS IS HER! BURNING LOV
Kouzla letního slunovratu
nejsemsama.cz
Kouzla letního slunovratu
Letní slunovrat, kdy 21. června je den stejně dlouhý jako noc, je tím nejlepším časem pro kouzelné rituály. Pokud chcete v tento magický čas čarovat, vyzkoušejte rituály s ohněm i bylinkami. Oslavte sílu slunce a přivolejte si pomocí magie obdobně silné štěstí. Slunovrat je příležitost k novým začátkům, k napojení na přírodu a k úžasné letní magii. Vyzkoušejte některý z rituálů a dopřejte si tento magický
Jan Kupecký maloval svou duši
epochalnisvet.cz
Jan Kupecký maloval svou duši
Jeden z nejvýznamnějších barokních malířů 17. a 18. století a vyhledávaný portrétista nejmocnějších osobností své doby byl hrdý Čech. Jen v Čechách většinu svého života vlastně vůbec nežil…   Kde se Jan Kupecký (1666–1740) narodil, není úplně jasné. Jeho rodiče pocházejí z Mladé Boleslavi, ale vzhledem ke svému protestantskému vyznání nemají doma právě na růžích
Záhadná krádež v Gentu: Vrátí  se někdy Spravedliví soudci?
enigmaplus.cz
Záhadná krádež v Gentu: Vrátí se někdy Spravedliví soudci?
Ačkoli druhá část našeho titulku vypadá jako povzdech nad stavem belgické justice, ve skutečnosti se týká krádeže části takzvaného Gentského oltáře. Ani po devadesáti letech není tento kriminální čin
Výprava Františka Ferdinanda d´Este: V Japonsku se arcivévoda nechal tetovat
historyplus.cz
Výprava Františka Ferdinanda d´Este: V Japonsku se arcivévoda nechal tetovat
Podpalubí lodi Kaiserin Elisabeth je přecpané trofejemi. Nechybí mezi nimi vycpaní tygři, orli ani opice. Námořníci sem přinášejí vypreparované klokany, pštrosy a koaly. Arcivévoda František Ferdinand d´Este se totiž na lodi plaví kolem světa a plní ji ulovenými zvířaty. Záhy mezi ně přibudou veverky, skunkové nebo medvěd grizzly… Arcivévoda František Ferdinand d´Este (1863–1914)
Zdislavina studánka: Uzdravuje dodnes nemocné?
epochanacestach.cz
Zdislavina studánka: Uzdravuje dodnes nemocné?
Asi kilometr od státního zámku Lemberk se nachází Zdislavina studánka pojmenovaná podle zdejší šlechtičny, která prý měla zázračné nadání uzdravovat nemocné. Voda prý pomáhá dodnes. Česká šlechtična svatá Zdislava (1220–1252) má podivuhodné schopnosti už jako dítě. Stále se prý modlí a chce se stát poustevnicí. Rodiče ji nicméně provdají za Havla z Lemberka (asi 1210–1254) a