Byla ještě zima, za okny mráz, začínala sněhová vánice. Po obloze se valila mračna a pomalu zakrývala měsíc. Postavila jsem za okno několik hořících svíček, po vzoru našich předků. Pak někdo zazvonil. Cikánka mi kdysi, před mnoha a mnoha lety, předpověděla, že láska si mě najde na Hromnice. Tehdy jsem byla mladá a moc mě to zaujalo, i když nám ve škole vykládali, že pověry jsou nesmysl a nábožens

Rány, které jsem dostávala od života, přicházely postupně. Nejprve jsem se rozešla s Tadeášem. Přišlo to poměrně rychle a nečekaně. Jeden týden jsme ještě byli snad nejzamilovanější dvojice pod sluncem, další týden se v našem vztahu objevily mráčky, související s Tadeášovými problémy doma i v práci. Neměl na mě příliš náladu ani čas a já to nedokázala respektovat a dát najevo trpělivost. Zákon

Dnes už jsem vdaná a mám dítě. Na svoji první velkou lásku, kterou ovlivnilo moje stěhování s rodiči do jiného města, ale dodnes vzpomínám… Poté, co jsem se tenkrát dozvěděla, že se budeme stěhovat do Brna, probrečela jsem celou noc. Přišlo to jako blesk z čistého nebe, třebaže jsem věděla, že se k tomu schyluje. Najednou mi v plné šíři došlo, že už se neuvidím s Radimem. Náš vztah od začátku n

Po třicítce prý chlapa už nepředěláte. Záleží ale na okolnostech, někdy se může změnit, i když mu táhne na šedesát. Jako můj Zdeněk. 
 Můj muž Zdeněk byl zvláštní případ už když jsme se seznámili. Já tenkrát pracovala jako účetní, on končil vysokou školu. Byl pěkný, ale takový ten nemluvný typ. Studoval na učitele matematiky a zeměpisu, lezl po horách, hrál šachy a sbíral známky. Samé zájmy, ke

Život je nevyzpytatelný a skutečně platí, že když zavře jedny dveře, otevřou se jiné. Jen na to musíte být připravení. A to všichni vždy nebývají. 
 Začalo to celkem nenápadně. Jako bychom si neměli co říct. Manžel trávil víc času s kamarády, já zase s kamarádkami. Pak mě podvedl. Moc mě to bolelo a taky jsem na něj byla příšerně naštvaná. Ale nedokázala jsem si představit, že bych od něj odešl

Už v pubertě jsem četla zamilované romány a s oblibou sledovala všemožné romantické filmy. Vždy jsem si říkala: „Tohle se v reálném životě prostě stát nemůže.“ Ale opak byl pravdou. Jako náctiletá jsem na lásku moc štěstí neměla. Zatímco moje kamarádky a spolužačky si našly ideálního přítele a měly dlouhodobé vztahy, já jsem zkrátka na kluka, který by splňoval všechny moje požadavky, ne a ne natr

S Lubošem jsme se znali odjakživa, na základní škole jsme chodili do stejné třídy. Výborně jsme si rozuměli a chtěli jsme se vzít. Jenomže on byl až příliš atraktivní... Do svatby chyběl jen jediný týden, a moje pochybnosti vrcholily. Přitom jsem byla přesvědčena o tom, že Luboš je největší láska mého života. Ale už několikrát jsem si vzpomněla na cikánku, kterou jsem potkala na pouti, když mi

Když jsem stále nikoho neměla, řekla jsem si, že si podám inzerát, protože už nemám co ztratit. A to změnilo celý můj život… Nastala pravá lednová pohroma. Barák zapadl sněhem, z oken už pro sněhovou kalamitu nebylo vidět, nešla elektřina, fičel ledový vítr. My tady na horách jsme zvyklí na všechno, ale tohle už bylo i na mě moc. Když jsem vyprošťovala babičku od sousedů ze závějí, říkala jsem

Vždycky jsem si myslela, že máme s mužem idylický vztah bez lží, falše a úskoků. Jaký ale byl můj šok, když jsem zjistila, že mi dlouhé roky sprostě lhal. Kdykoli jsme se s kamarádkami nebo kolegyněmi v práci bavily o našich partnerech, nestačila jsem se divit, v jakých vztazích jsou ženy schopné žít. Jednu partner terorizoval bezdůvodnými žárlivými výstupy, jiná byla věčně bez koruny, protože

Můj život se scvrkl do každodenních starostí, a občasných známostí, ze kterých nic vážného nekoukalo. Nikdy by mě nenapadlo, že tím pravým bude až přítel mé dcery. O co více mě míjely osudové vztahy, o to větší kamarádky jsme byly s dcerou Monikou. Jezdily jsme spolu na výlety, chodily nakupovat, do kina, říkaly si svá tajemství. Jenže pak se moje holčička zamilovala. Když mi jednoho dne oznámil