Existují občas omyly, které vás nejprve rozhněvají a teprve později zjistíte, že vlastně patřily k tomu nejlepšímu, co vám kdy někdo mohl udělat. Stalo se to už před více jak dvaceti lety. Měla jsem za sebou několikaleté náročné studium na vysoké škole, které jsem úspěšně zakončila. Než jsem měla nastoupit do své první práce, rozhodla jsem se, dopřát si krátkou dovolenou. Nutně jsem ji už potře

Bylo už pozdě, zima a všude sníh. Přijela jsem od tetičky z jižních Čech. Vlak měl zpoždění a tak jsem se na nádraží dostala hodně pozdě, skoro v jedenáct hodin v noci. To nebylo moc dobré… Měla jsem docela strach. V dnešním velkoměstě číhá na holku s batohem nebezpečí všude. A tramvaj ne a nejela. Na zastávce stáli dva lidé. Mladý muž a starší paní. Co dělat? Naděje na to, že co nevidět přijede

Můj bratr se ženil těsně po maturitě. Jeho vyvolenou se stala jeho první láska Renata. Bylo to pracovité a milé děvče a nikdo z rodiny nepochyboval, že budou žít šťastně. Jejich manželství bylo skutečně harmonické a vzorné, až na to, že Renata nemohla otěhotnět. Byla to pro oba velká rána, protože po dětech toužili. Naděje se nevzdávali. Jarda rozhodl, že Renata zůstane doma a bude se starat o

Pokušení je všude. Je jen na nás, kolik v sobě objevíme síly, abychom mu dokázali odolat. Jen bychom se měli zamyslet nad tím, zda svým jednáním neublížíme našim nejbližším. S mužem mého života jsem se potkala před lety na dovolené v Chorvatsku. Bydleli jsme ve stejném hotelu. Už když jsme se poprvé potkali na recepci, přeskočila mezi námi ona pomyslná jiskra. Usmál se na mě a já se přistihla,

Byla už tma, když jsem do toho města přijela. Nalézalo se asi sto kilometrů od místa, kde jsem strávila řadu let a prožila věci, na které jsem se nyní snažila zapomenout. Osud mi naštěstí nahrál do karet: moje babička z otcovy strany už nezvládala starat se o sebe sama a rodiče si ji tedy vzali k sobě. Tím se uvolnil byt, kde doposud žila. Připadalo mi, že jsem v dostatečné vzdálenosti pro uzavř

Bylo mi dvacet pět let a byla jsem plná života. Osud si však se mnou zahrával. Nebylo to tak dávno, co mě v té nejméně vhodné chvíli opustil přítel, se kterým jsem chodila dost dlouhou dobu a se kterým jsem i počítala do budoucna. Nedokázala jsem pochopit, proč to udělal a co jsem zkazila. Kamarádka mi říkala, že nemůže být v pořádku, když mě nechal, protože jsem zkrátka skvělá holka. Takříkajíc

Celý jeden rok jsem strávila mimo Českou republiku, aniž bych se podívala domů. Pracovala jsem v Anglii jako au-pair. Po návratu jsem proti byla překvapená všemi změnami, které se během roku udály ohledně vztahů. Několik rozvodů, několik svateb… a všechno lidé, co jsem je dobře znala. Jediná jistota zůstala právě pro mě: Jirka, kluk, se kterým jsem před svým odjezdem do Anglie chodila. Dohodli j

Když si v hlavě znovu promítám události předloňského podzimu a hlavně loňského léta, chce se mi plakat. Dnes už je mi sice mnohem lépe a také můj život se oproti tehdejší době změnil k lepšímu, ale minulost zůstává taková, jaká byla. Všechno se vlastně začalo jednou na podzim, kdy jsem se seznámila s Honzou, jedním milým klukem ze sousedství. Vídali jsme se už předtím a tajně se mi líbil. Když m

Práce ve světě módy mě už pomalu přestávala bavit. Kromě toho jsem se rozešla s partnerem, kterého zase přestaly bavit ženy. Kdekdo jezdí na Vánoce domů, a tak mi nic jiného nezbylo. Naši nejsou tak špatní, ale vydržet v jejich společnosti delší dobu vyžaduje sebeovládání. Měli o mé budoucnosti odedávna úplně jiné představy než já. Tři dny to musím vydržet, umiňovala jsem si, když jsem vystupoval

Na dávné rekreaci ROH, kam jsem musela s rodiči, nebyli žádní kluci. Potkávala jsem samé důchodce a říkala si: Tady je ale nuda! Strašně jsem se styděla. Bylo mi osmnáct, ale musela jsem trávit období mezi Vánocemi s rodiči na horské chatě. Táta dostal pobyt na horách zadarmo od ROH. Prohlásil, že mě doma nenechá samotnou ani za všechny poklady světa. “Pojedeš s náma a hotovo!” hřímal a několikrá