Domů     Když někoho miluješ, riskni to!
Když někoho miluješ, riskni to!

V osmnácti jsem to neměla se vztahy snadné. Byla jsem nesmělá a jak už to tak bývá, současně i zamilovaná. Mým vytouženým klukem byl o dva roky starší David ze sousedství.

V těch nejkrásnějších snech jsem si představovala, jak se vedeme za ruce, jak mě líbá a objímá. A pak jsem vždycky propadla strašnému smutku při vědomí, že to nikdy nebude pravda. Měla jsem neprůbojnou, stydlivou povahu.

Ne že bych se považovala za ošklivé káčátko, jenže nesmělost a tréma dokázaly spolehlivě zničit sebelepší dojem. Nejednou v minulosti jsem si to potvrdila, když o mě nějaký kluk projevil zájem.

Po zjištění, že se většinu času červenám, mlčím a reaguji poplašeně až hystericky, většinou takový nápadník změnil názor.

Nešťastně zamilovaná

David mi připadal jako někdo absolutně nedosažitelný. Zoufala jsem si, jak je blízko a přitom tak daleko. Kdykoli jsem ho potkala na ulici, rozbušilo se mi srdce. V duchu jsem prosila, aby se na mě podíval, aby mi dal najevo, že se mu líbím.

Zůstávalo to jen marným přáním. Jen asi dvakrát se stalo, že se na mě zadíval. Musel si v takové chvíli patrně myslet, že jsem blázen, protože jsem zrudla a zírala někam do prázdna.

Vyznání v dopisu

S mojí zamilovaností nic neudělal ani čas. Nepřecházela mě, naopak byla čím dál silnější a nešťastnější. Cit, kterým přetékalo moje srdce, mě nakonec dohnal k činu. Rozhodla jsem se, že o své lásce Davidovi povím.

Věděla jsem, že z očí do očí bych to nedokázala. Jako nejvhodnější se ukazovala písemná forma. Napsat milostný dopis, ve kterém jsem podrobně vylíčila, jak moc miluji a trpím, nebyl takový problém.

První verze byla tak dlouhá, až jsem se vyděsila a papír raději roztrhala. Druhá verze mi zase připadala moc studená a stručná. Spokojená jsem byla až se třetí.

V těch řádcích bylo vše, co jsem cítila a prožívala a přitom nepůsobily jako něco dotěrného nebo hloupého. Pečlivě jsem na obálku napsala Davidovo jméno. Zbývalo jen dopis hodit do schránky.

Vyplížila jsem se z domu

Sbírala jsem k tomu několik dní odvahu a taktizovala, kdy bude nejlepší vstoupit do chodby domu a vhodit psaní tak, aby mě nikdo nespatřil. Vyšlo mi z toho buď časné ráno nebo pozdní noc. Dostat se ze svého pokoje nebyl takový problém.

Nařídila jsem si budíka na půl pátou a skutečně se v tento čas probudila. Oblékla jsem se a vyšla na ulici. Celou cestu jsem se opatrně rozhlížela. Nikoho jsem naštěstí nepotkala. V pořádku jsem se dostala k Davidovu domu a rychle vhodila dopis do schránky.

Ulevilo se mi. Měla jsem pocit, že jsem pro své city alespoň něco udělala.

Čekání na odezvu

Samozřejmě, že jsem neměla tolik odvahy, abych se pod dopis podepsala. Místo toho jsem napsala jen „někdo, koho znáš“. Spoléhala jsem na to, že si třeba David vzpomene, jak jsem se červenala a dojde mu, že se jedná o mě.

Nejhorší chvíle nastane, až se mě zeptá, jestli jsem mu to psaní dala do schránky já. V tu chvíli se bude rozhodovat o všem. Nesmím pak zpanikařit a utéct. To všechno by se bývalo stalo, kdyby na můj dopis nějak reagoval. Jenže on se dál tvářil, jako když ho ani nečetl.

Druhé vyznání

Dny utíkaly a žádná změna. Situace mě dohnala k napsání druhého dopisu, ještě otevřenějšího a romantičtějšího. Také jsem v něm více odhalovala svoji totožnost. Jestli to nyní Davidovi nedojde, tak jsem asi opravdu odsouzena k prohře.

Byla jsem rozhodnuta doručit psaní ve stejnou dobu jako to první. Nemohla jsem usnout a dopis, ležící na nočním stolku, mě pálil v očích – a tak jsem vše uspíšila.

Dala jsem se na útěk

Pod rouškou noci jsem se vydala na stejnou cestu jako nedávno. Vstoupila jsem do Davidova domu a vhodila dopis do schránky. Jenže v tu chvíli se na chodbě rozsvítilo a já zaslechla Davidův hlas. Šel doprovodit nějakého kamaráda, který od něho odcházel.

Zpanikařila jsem. Dala jsem se na útěk k zadnímu vchodu a modlila se, aby byl otevřený. Počínala jsem si přitom dost hlučně, takže David mě musel slyšet a mít mě za nějakého zloděje. Dveře naštěstí nebyly zamčené, jenže jak jsem utíkala, vyzula se mi bota.

Musela jsem jí tam nechat. Sundala jsem si i druhou, vzala ji do ruky a běžela naboso domů. Za chvíli jsem byla v našem domě, aniž by mě někdo viděl nebo dopadl.

Riskantní plán

Nepochybovala jsem, že až David objeví další dopis ve schránce, dá si ho s botou do souvislostí – pokud ji tedy nalezl. Pro jistotu jsem se druhý den nenápadně připlížila k zadnímu vchodu domu, jestli tam někde nezůstala pohozená, ale nenašla jsem ji.

Kromě té ztráty se nic nezměnilo. Davida jsem potkala jednou, avšak vůbec si mě nevšiml – natož aby dal najevo, že mě z něčeho podezřívá. A pak mě napadlo řešení, při kterém bych nemusela vůbec nic říkat, jen sebrat dostatek odvahy.

Mohla bych si sednout na lavičku u vchodu do domu, kde David bydlí a před sebou mít natažené nohy, jednu bosou, jednu obutou. Dojde mu to? Určitě ano. Zvážila jsem všechna pro a proti a nakonec se rozhodla to riziko podstoupit.

Jako Popelka

Počasí mi přálo. Posadila jsem se na lavičku, odhodlaná čekat, než David půjde kolem. Dlouho to netrvalo. Přejel mě očima a jeho pohled se zastavil na mé bosé noze. Jenže pokračoval dál a vešel do domu, jako by se nic nestalo. Projela mnou vlna zklamání.

Už jsem vstávala, abych zamířila domů se vybrečet, když se David opět objevil ve vchodu. V ruce držel moji ztracenou botu a přátelsky se usmíval. A svět byl najednou celý růžový.

Klára T. (51), Brno

Předchozí článek
Související články
19.7.2024
S Václavem jsme se seznámili, když jsem pracovala jako servírka v hospodě. Václav tu sedával málem každý den. Kdyby mi tehdy někdo řekl: toho si jednou vezmeš za muže, zaťukám si na čelo. Vypadal jako ztracená existence. Vůbec jsem si ho tehdy nevšímala, jen jsem mu nosila jedno pivo za druhým. Často seděl v tmavém koutě úplně sám, jindy s kamarády podobného ražení. Šikovná jako poleno By
19.7.2024
Seznámili jsme se u táboráku. Praskalo dřevo, svítily hvězdy a on tak krásně zpíval. Až jsem si musela otřít slzy. Vzpomněla jsem si na den našeho seznámení, který se podobal tomuhle večeru. Šly jsme s kamarádkou podél řeky, večer byl krásný jako ze sna, a my uslyšely ten hlas. Mířily jsme za ním jako zhypnotizované. Můj idol seděl u táboráku s partou přátel. Když uviděli, jak stojíme a zírá
17.7.2024
Byla to láska z pionýrského tábora. Jardovi bylo devatenáct let a dělal vedoucího malým klukům. Byli z něj úplně paf a já taky. Zamilovala jsem se do něj na pionýrském táboře. Všechny holky to věděly, protože neumím udržet tajemství, všechno na sebe vykecám. Jsem odjakživa taková, máma byla to samé v bledě modrém. Byla jsem v oddíle nejstarších, patnáctiletých holek. Jardovi bylo devatenáct a d
14.7.2024
Věřím tomu, že pokud jsou si dva lidé souzeni, cestu k sobě si v životě nějak najdou. Jenom to někdy trvá opravdu hodně dlouho! Setkání, k němuž došlo po tolika letech v naší městské nemocnici, pro mě bylo velkým překvapením. Byla jsem tam tehdy za nemocnou sestrou a její stav mě docela trápil. Kráčela jsem zamyšlená po nemocniční chodbě, když jsem nechtěně vrazila do muže, který šel naproti. Z
13.7.2024
V manželství se Zdeňkem jsem prožila situaci, o které jsem si vůbec nedovedla představit, že by někdy mohla přijít. Průběh mého vztahu se Zdeňkem, mým manželem, byl asi takový, jaký bývá ve většině dlouhodobých partnerství. Poznali jsme se, když nám oběma bylo něco málo přes dvacet pět let. Nějakou dobu jsme se jen tak vídali, pak jsme spolu začali bydlet a po třech letech vztahu jsme se vzali
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hrad Svojanov: Působí zde snad dodnes jakési dávné prokletí?
enigmaplus.cz
Hrad Svojanov: Působí zde snad dodnes jakési dávné prokletí?
Hrad Svojanov patří mezi naše nejtajemnější hrady. Koluje o něm celá řada záhadných legend a pověstí. Pravděpodobně nejznámější z nich jsou pověsti o tragických osudech místních žen jménem Kateřina
Turistická stezka Silesianka: Nejkrásnější pohled na Euroregion Silesia
epochanacestach.cz
Turistická stezka Silesianka: Nejkrásnější pohled na Euroregion Silesia
Který výhled na česko-polské pohraničí, označované jako Euroregion Silesia, je ten nejkrásnější? Na tuto otázku nemusíme odpovídat teoreticky, ale můžeme v praxi vyzkoušet turistickou stezku Silesianka. Nachází se nedaleko od hradu Štramberk v okrese Nový Jičín. Provede nás k celkem 34 vyhlídkovým objektům na obou stranách hranice – 23 na české straně, 11 na polské. Na trase jsou
Láska v duchu feng-šuej
nejsemsama.cz
Láska v duchu feng-šuej
Jste už dlouho sama a nedaří se vám potkat vhodného partnera? Zkuste to podle moudrého učení feng-šuej, které vám může pomoci nejen tipy, jak udělat domov kouzelnějším, ale také jak potkat pana Božského. Když to v dávných dobách nešlo jinak, lidé se uchylovali k milostné magii. A dělají to i dnes. Existují metody, jak přivábit
Krátil vůdce amerických nacistů daně?
historyplus.cz
Krátil vůdce amerických nacistů daně?
„Heil Hitler!“ ozývají se 20. února 1939 halasné výkřiky z davu shromážděného v newyorské hale Madison Square Garden. Paže účastníků švihají nahoru v nacistickém pozdravu. Na 22 000 Němců, naturalizovaných v USA, protestuje proti židovskému spiknutí…   Na shromáždění, konaném u příležitosti blížícího se výročí narození prvního amerického prezidenta George Washingtona (1732‒1799), se vedle sebe objevuje jeho
Randová se strachuje o své blízké
nasehvezdy.cz
Randová se strachuje o své blízké
Hvězda seriálu Ulice je prostě smolařka v lásce. Ač Martina Randová (52) vypadá rok od roku stále lépe, toho pravého pořád ne a ne najít. Ještě před dvěma lety otevřeně říkala, že je přesvědčená o
Victorinox s damaškovým nožem pro 2024
iluxus.cz
Victorinox s damaškovým nožem pro 2024
Letošní limitovaná edice Damast je fascinujícím spojením nože Victorinox Farmer X, oblíbených střenek Alox v syté tmavě hnědé barvě a elegantní čepele Damasteel®. Jmenuje se Farmer X Alox Damast a je
Matka mi pořád mluví do života
skutecnepribehy.cz
Matka mi pořád mluví do života
Asi nejsem jediná, koho to potkalo. Ale až příliš pozdě jsem zjistila, že mi moje matka řídí život a já tak žiju ten její, nikoliv svůj. Moje máma byla doma vždy generál a táta byl typický podpantoflák… Máma ho jen úkolovala a on ani neodporoval. Rozhodovala o všem Když jsem byla trošku starší, dali mě na výběrovou školu s rozšířenou
Těstoviny s houbami, kuřetem a slaninou
tisicereceptu.cz
Těstoviny s houbami, kuřetem a slaninou
Houby a těstoviny k sobě pasují jako rajče a bazalka! Takhle je nejraději vaříme my. Ingredience na 4 porce 1 balení oblíbených těstovin 100 g čerstvých hub 1 šalotka 5 snítek tymiánu 300 ml
Pozorování UFO nad Argentinou: Podobnost s Roswellem čistě náhodná?
epochalnisvet.cz
Pozorování UFO nad Argentinou: Podobnost s Roswellem čistě náhodná?
Záhada jednoho z nejzvučnějších případů UFO v Argentině, pokřtěného tiskem jako argentinský případ Roswell, dodnes přetrvává v paměti nejen argentinských ufologů. Podobnost s legendárním případem v Novém Mexiku z roku 1947 je skutečně až zarážející…   Je právě 17. srpna 1995 a Antonio Galvagno si za jasného dne se svou ženou dopřává oběd, když asi v
Splynutí organismů spustilo překotný rozvoj života na Zemi
21stoleti.cz
Splynutí organismů spustilo překotný rozvoj života na Zemi
Soužití dvou organismů, kdy jeden žije uvnitř těla druhého, se označuje jako endosymbióza. Pokud dojde k jejich splynutí, změní se jednodušší organismus v organelu druhého. Za celou historii naší plan
Jak snížit riziko při cestách do exotických destinací? Očkujte se!
epochaplus.cz
Jak snížit riziko při cestách do exotických destinací? Očkujte se!
Češi si k trávení své dovolené vybírají čím dál exotičtější země. Kromě obohacujícího zážitku si s sebou domů však mohou přivézt i nechtěný suvenýr – některou ze život ohrožujících nemocí, které se u nás nevyskytují, nebo zde již byly vymýceny. Jak tomu zabránit? Vedle úrazů, které jsou nejčastější zdravotní komplikací, postihující turisty na cestách, se jich velká
Jídelna s vytříbeným vkusem
rezidenceonline.cz
Jídelna s vytříbeným vkusem
Místo pro stolování je velmi často součástí multifunkční společenské zóny, proto na ni svým stylem obvykle navazuje. Shoduje se zejména materiálově, výsledná kompozice mnohdy poslouží i jako přirozený prostorový předěl. Vybavení prostoru, souvisejícího s konzumací jídla, se odvíjí od dané dispozice a její velikosti, odpovídat by mělo rovněž počtu členů domácnosti. Odráží určitě i to,