Seděly jsme se sestrou v kavárně. „Co muži?“ zeptala se Míša. „Žádná změna na obzoru?“ „Bohužel,“ pokrčila jsem rameny. Nebylo to poprvé, co jsem takto musela odpovědět. „Takže jsi spokojená?“ chtěla vědět sestra. Vdala se před třemi lety, odstěhovala se s manželem mimo Prahu a setkávaly jsme se nyní tak jednou do měsíce. „Znáš to, žádný člověk není úplně spokojený,“ řekla jsem Míše. Padla

Jediná věta stačila k ukončení mnohaletého vztahu. Přítel mi napsal, že jsem jeho největším omylem, kterého se kdy dopustil! Zastavila jsem se uprostřed chodníku a svět kolem jakoby pro mě přestal existovat. Na displeji svého nového telefonu jsem si přečetla pro mě nepochopitelný vzkaz. Psal mi ho můj dlouholetý přítel. Žili jsme spolu už víc než osm let a doufala jsem, že je to vztah navždy! Mě

Mirek byl navenek zamilovaný a oddaný manžel, který se za dveřmi domu měnil na psychického tyrana a despotu. Pokud jsem si dovolila mít na věci vlastní názor, dočkala jsem se jen výsměchu a nadávek. Když jsem po několika letech podala žádost o rozvod, okolí zůstalo překvapené. Nikdo to nečekal. V době našeho rozchodu si manžel začal poměr se svou kolegyní, a tak vše proběhlo rychle a bez probl

Byla to láska na první pohled – z mé strany tedy určitě. Stačilo jedno setkání u kamarádky a hned jsem byla do Milana zamilovaná až po uši. Také já jsem mu byla sympatická, to prostě holka pozná. Dal to najevo pěkně nahlas, že jsem se musela začervenat. „Netušil jsem, že kamarádíš s princeznou, Simono,“ řekl kamarádce a díval se přitom na mě. „Já jsem normální holka, nepřeháněj to, prosím tě,“ b

Pavel byl všechno možné, jenom ne romantik. Něžnými slůvky zrovna nehýřil a kytku mi donesl jen k svátku nebo narozeninám. A vlastně ještě k výročí svatby. V ostatních směrech jsem si ale na Pavla nemohla stěžovat. Rodinu dokázal uživit bez problémů, do hospody nechodil a jako milenec neměl chybu. Dokázali jsme si o všem povídat celkem otevřeně a tak jsem se jednoho dne Pavlovi zmínila, jak mo

Zhruba od svých patnácti let jsem se stylizovala do role rebelky. Naši to se mnou neměli lehké. Bouřila jsem se v podstatě proti čemukoliv. Když oni řekli „A“, já jsem řekla „B“. Stejné to bylo i s kamarádkami. Chtěla jsem, aby bylo vždycky po mém, a tak jsem pár opravdu dobrých kamarádek ztratila. Co se týkalo kluků, tam byla situace ještě složitější. Přes všechnu navenek hranou sebejistotu js

Uteklo to jako voda. Jsme spolu už tři roky a já mám pořád pocit, že to bylo teprve včera, kdy mě moje láska pozvala na první opravdové rande. Bylo to uprostřed tuhé zimy. Už od září jsme chodili do stejného jazykového kurzu. Často jse cítila jeho oči, jak mě bedlivě sledují. Myslela jsem si samozřejmě, že na mě tak udiveně zírá, protože mi angličtina zrovna moc nešla a padaly mi z pusy neuvěřite

Rozhodně se mi tam vůbec nechtělo. Nakonec se ale ukázalo, že to bylo to nejlepší, co mě mohlo v tu chvíli potkat. Syn zaparkoval přímo před lázeňským domem a vyndavá moje zavazadla z kufru auta. Trochu nervózně se rozhlížím. Syn mě bere kolem ramen. „Neboj se mami, on přijede.“ Můj chápající synek už dávno pochopil, proč jsem tak radikálně změnila svůj dřívější názor na pobyt v lázních. A držela

Svého budoucího manžela jsem poznala, když mi bylo dvacet let. Po necelém roce naší známosti jsme se rozhodli pro společný život. Bydleli jsme u manželových rodičů, zanedlouho se ve mně začal hlásit nový život a já jsem byla šťastná. Můj muž si jako každý chlap přál syna. Já jsem si přála jen to, aby se naše děťátko narodilo zdravé. Na svět přišel krásný chlapeček a můj manžel zářil štěstím a byl

Člověk si může plánovat, co chce, ale realita bývá stejně jiná a mnohdy tvrdší. Vzpomínám si na ten hezký letní večer, kdy mi Filip poprvé řekl: „Chtěl bych s tebou žít, Simono. Tak dlouho, jak to půjde, třeba napořád.“ Místo odpovědi jsem mu tenkrát položila hlavu na rameno a přitiskla se k němu. Bylo jasné, že cítím totéž co on. Když jsme zjistili, že spolu čekáme dítě, oba nás to překvapilo a