Každý nám říkal, jak jsme perfektní pár, já jsem ale věděla své. Naše manželství stálo na pokraji krachu, který se nedařilo zvrátit. Bylo mi pětadvacet, když jsem oblékla svatební šaty a Mirkovi slíbila lásku a věrnost na celý život. Po sedmi letech se začaly na naší obloze objevovat první mráčky. Vždy jsme se dokázali na všem shodnout, od výchovy dětí po zařízení domácnosti. Najednou jsme a

Nebýt Jakuba, mého anděla strážného, dnes už bych tu nejspíš nebyla. Ukázal mi totiž, že život může být hezký i pro ty, kteří nenosí velikost oblečení číslo třicet čtyři. Vyrůstala jsem v rodině, kde se vždycky hodně jedlo. Moje váha se v patnácti letech vyšplhala při výšce 160 cm k 80 kilům. Situace se ještě více zhoršila v době, kdy maminka onemocněla rakovinou slinivky. Hned od začátku js

Byla jsem odhodlaná, že se nikdy nevdám, na lásku až navěky jsem nevěřila. Stačilo jen potkat toho jediného a vše se změnilo. Rodiče se rozvedli, když mi bylo osm. Rozvedená byla i babička s dědou, teta, i naše sousedka. Nevydařené vztahy jsem potkávala na každém rohu, není divu, že jsem nikdy nevěřila na lásku na celý život. A tak mě ani nepřekvapilo, když vztahy nevycházely ani mně. Naštěs

Někdy může trvat i několik let, než si uvědomíte, že milujete muže, který je už roky „jen“ vaším kamarádem. Říká se, že když potkáte skutečně toho pravého, okamžitě to poznáte. Já si to tak úplně nemyslím. Pár let po vysoké škole jsem začala pracovat v jedné firmě jako obchodní zástupkyně. Měla jsem kolem sebe skvělý tým lidí, z nichž jsem si nejvíce rozuměla s Radkem. Právě on se mě „ujal“, kd

S Petrem jsem se seznámila na jedné vesnické diskotéce. Do té doby jsem nevěřila v lásku na první pohled. Okamžitě mi blesklo hlavou, že toho vysokého, pohledného kluka bych si jednou mohla vzít za manžela. Pohrávala jsem si s tou myšlenkou docela dlouho, až se mi objevil úsměv na tváři. Nečekala jsem, že se ozve On si toho hned všiml. Později mi přiznal, že se do mého úsměvu hned zamilov

Kdo by tušil, že z toho arogantního pejskaře se jednou vyklube můj muž. Život nás někdy zkrátka příjemně překvapí a jsem za to moc ráda! Venčení mého psa Bobeše každé ráno byla už rutina. V půl sedmé jsme udělali standardní kolečko parkem, kde nebyla ani noha a potom mohl začít můj pracovní den. Den za dnem ubíhal stejně, až se jednou můj stereotyp přetrhl. Mohl za to ten pes, který se v parku

Dodnes mívám mrazení, když si uvědomím, že chybělo jen málo a svého Vladimíra jsem nemusela nikdy potkat. Za to, že jsme spolu, vděčím rozmařilosti mé kamarádky. Martina, moje kamarádka a spolubydlící na internátu, byla opravdu krásná holka, které leželi kluci u nohou. Moc dobře si to uvědomovala a taky se podle toho k nim chovala. Nikdo jí nebyl dost dobrý a každého po chvíli odkopla. O to víc

I pořádná smůla může nakonec vést k tomu největšímu štěstí. To mé štěstí má zlaté srdce a letos s ním slavím už zlatou svatbu. Před padesáti lety jsem pracovala v textilce v našem okresním městě. V té době už byly zrušeny sobotní směny, ale občas se stalo, že jsem do práce i v sobotu musela spěchat. To, když byla vyhlášena takzvaná Mamulova směna, na počest vysokého krajského funkcionáře KSČ

Toho muže jsem hrozně milovala, toužila jsem s ním založit rodinu a žít až do konce života. Tak jsem už nedokázala čekat a uchýlila se ke lsti. Po neúspěšném manželství, jsem zůstala sama s dcerou Evičkou. Když se v práci objevil nový kolega Lukáš, jednoho dne jsme zůstali v kanceláři sami. Povídali jsem si o všem možném a zjistili, že máme hodně podobných zájmů. Náš vztah se začal vyvíjet a

Byli jsme spolu skoro čtyři roky, ale najednou jsem si připadala ztracená. Musela jsem náš vztah ukončit, abych zjistila, co skutečně chci. Měla jsem za sebou několik nevydařených vztahů, než jsem konečně našla toho pravého. Když jsme se s Michalem seznámili, bylo nám oběma jednadvacet let. Zatímco já jsem chodila do práce a snažila jsem se utáhnout pronájem garsonky, Michal bydlel u rodičů a s