Říká se, že dvakrát do stejné řeky nevstoupíte. Jenže kdybych se tohoto přísloví držela, tak dnes nejsem šťastná. Vdávala jsem se ještě na střední škole. Bylo mi osmnáct let a s mým tehdy ještě chlapcem, Vaškem, jsme našim silně věřícím rodičům zatajili, že sňatek je nevyhnutelný, protože jsem již byla v očekávání. Myslím, že tehdy nám všichni uvěřili, že se chceme brát kvůli velké lásce a ž

Někde tam mezi hromy a blesky vznikla naše láska. Nikdy jsem nepřestala být vděčná tomu letnímu slejváku, že nás svedl dohromady. Nechtěla jsem o letních prázdninách sedět doma, tak jsem se rozhodla, že pomůžu tetě v zahradnictví. Kdybych jen tušila, co mě tam čeká! Každý den plít záhonky na prudkém slunci, měla jsem toho dost. „Máš padla,“ oznámila mi teta a já se nemohla dočkat, až dorazím

Většina žen se shodne, že tím nejhezčím dnem v jejich životě je ten svatební. Nedokážu pochopit, proč zrovna moje svatba skončila naprostým fiaskem. Pocházím z bohaté rodiny, protože můj tatínek vydělal spoustu peněz na dovozu perských koberců. Odmalička jsem byla obklopena hezkými a drahými věcmi a nemůžu říct, že si na určitý standard člověk časem nezvykne. Můj nynější manžel je na tom podobn

Když mi bylo necelých sedmnáct let, byla jsem nejkrásnější děvče z okolí, čehož jsem si byla zatraceně dobře vědoma. Moje máma mě v tom ze všech sil podporovala. Hlavním zdrojem mého sebevědomí však byli „nápadníci“, kteří doslova bušili na dveře. Co ale byli hloupí venkovští kluci s ojetými motocykly proti panu inženýrovi z Prahy! Byl sice poněkud proplešatělý a pořád se potil, ale také měl če

Jízda vlakem mi převrátila život vzhůru nohama. Málem jsem svoji první lásku ani nepoznala. Ale stačilo ho uvidět a měla jsem jasno. Nikdy jsem se s ním neměla rozejít! J ela jsem vlakem za maminkou, protože auto mi manžel schválně nepůjčil. Už jsme se nedokázali na sebe ani podívat, natož nějak rozumně komunikovat! V našem manželství bylo snad všechno špatně. Svoje četné avantýry se manžel ani

Tak dlouho jsme za ním chodily, až se zakoukal do jedné z nás. Málem nás to stálo životní přátelství, ale dopadlo to pro obě dobře. Kamarádka Magda byla věčně do někoho zakoukaná. Tu do kluka z vedlejší třídy, tu do zpěváka z televize, tu do prodavače z obuvi. S hledáním lásky si nedala pokoj, byť k tomu, aby někoho oslovila, potřebovala mít mě vždy za zády. A tak jsem s ní stále chodila jak

Po sedmi letech upadl náš vztah do všedního stereotypu. Museli jsme něco vymyslet, aby naše manželství neskončilo. S Mirkem, mým manželem, jsme byli celkem asi sedm let. Náš vztah byl vždycky normální a harmonický. Oba jsme kliďasové a nikdy jsme se moc nehádali. Případné rozdílné názory a z nich pramenící spory jsme si vždycky v klidu vyříkali. Co si pamatuji, tak na mě Mirek ani nikdy nezv

V tom vztahu jsem hrála první housle já. Můj muž mi přesto utekl za jinou. Chtěla jsem se mu pomstít, ale nakonec jsem ho vzala na milost. Byla jsem to já, kdo si mohl vybírat – na rozdíl od manžela. Přesto jsem si toho chlapa vzala. Naše děti povylétaly z hnízda a z našeho manželství se dávno vytratilo kouzlo zamilovanosti. Ani nevím, kdo nás tehdy přesvědčil, abychom na ten ples šli. Ale ř

Z nespokojeného manželství mě vysvobodila láska k jinému muži. Ničeho nelituji, naopak, děkuji osudu, že mi dal druhou šanci. Bylo to tu zase. Další práce, o kterou Mirek přišel. Byla to už čtvrtá během jednoho roku. Naše manželství bylo v troskách, jako ostatně celý Mirkův život. Když jsme se před lety brali, byla to láska jako z románu. Z toho ale nezbylo nic. Od chvíle, co přivedl na bube

Když jsem oslavila čtyřicáté narozeniny, padla na mě velká úzkost. Měla jsem všechno, jenom ne to, po čem jsem toužila ze všeho nejvíc. Rodinu a děti. Nepotkala jsem do té chvíle muže, který by je se mnou chtěl mít. Poznala jsem přitom spoustu chlapů, ale ti si pojmenování „chlap“ vlastně ani nezasloužili. Sobecky se zajímali jen o uspokojení svých vlastních potřeb. Chtěli všechno a přitom sami