Jedno přísloví říká „sedávej panenko v koutě, budeš-li hodná, najdou tě“. Moje starší sestra Kamila si často dělala ze mě legraci. Prý kdo to vymyslel, určitě se inspiroval mnou. Se svojí energickou, dominantní povahou neuměla pochopit, že někteří lidé zkrátka nepotřebují na sebe strhávat veškerou pozornost. I když to neznamená, že o žádnou nestojí… Taková jsem byla i já. Tichá a neprůbojná.

Po maturitě jsem si ještě chtěla naposledy užít prázdniny. Na vysokou jsem nešla, protože jsem neměla dobrý prospěch a nezvládla bych ji. A do pracovního procesu jsem se chtěla zapojit až od září. Se spolužačkou Markétou jsme se rozhodly udělat si prázdniny po svém. „Pojedeme na Slapy, mám tam známého, který nás levně ubytuje. Budeme si užívat léto, balit kluky a loučit se s mládím,“ řekla Marké

Den svatého Valentýna sice patří všem zamilovaným, ale i ti, kteří momentálně svoji lásku nemají, ho vnímají velmi intenzivně a často ne příliš pozitivně. Já jsem dlouho tento svátek proklínala, ale před rokem mi po menších komplikacích přinesl to největší životní štěstí. Protože jsem měla smůlu a nikdy jsem nenašla výjimečný partnerský soulad, dlouhodobé a vážné vztahy se mi vyhýbaly. Nebo jsem

Kdysi mě sestra přemluvila, abych s ní chodila do posilovny. Seznámila jsem se tam s pohledným mladíkem, ze kterého se o tři roky později vyklubal můj životní partner. Vzpomínám si, jakoby to bylo včera. Byl konec ledna roku 2003 a sestra Vendula mi volala celá zoufalá, že stále nemůže shodit kila, která přes svátky nabrala. „Všechny kalhoty mě v pase škrtí a některé už ani nedopnu,“ stěžovala si

S Pavlínou jsem se znala od střední školy. Ačkoli jsme byly každá úplně z jiného těsta, staly se z nás nerozlučné kamarádky. Jenže pak, o několik let později, vstoupil mezi nás dvě chlap. Pamatuji si, že už na střední byla Pavlína velice atraktivní. Většina kluků ze třídy s ní chtěla chodit. Já jsem naopak byla spíš taková šedá myška a kluci o mě zájem dvakrát nejevili. Skutečný vztah jsem měla,

O hodně let mladší milenec dlouho netušil, jak vlastně vypadám. Na rande jsem chodila v drahé paruce, s nalepenými řasami a pečlivě nalíčená. Ráno, po první společné noci, by mě nemusel poznat! Nic jsem neplánovala a přece se to stalo. Potkala jsme ho v metru, pomohl mi galantně s taškou. Nebyl sice úplně ve věku mého dospělého syna, ale značně se mu blížil. Vůbec mě nenapadlo, že bychom se mohl

Když se mi doktor podíval do očí a řekl, že by se mnou rád mluvil, s napětím jsem čekala, co mi řekne. Ať už to bude cokoliv, bylo jasné, že se konečně zbavím pochybností. „Asi je vám jasné,“ začal doktor, „že se jedná o vaše těhotenství. Jste skutečně v jiném stavu. V jiných případech bych podobnou zprávu oznamoval rád, ale u vás, vzhledem k vašemu věku a riziku s tím spojeným, musím bohužel

Být jedináček má své výhody i nevýhody. Rodiče mě odmalička rozmazlovali a současně hlídali. Snášeli mi takřka modré z nebe, jenže zároveň jsem byla neustále v jejich zorném poli. Musela jsem otce i matku informovat o každém svém kroku. I když jsem šla třeba jen o dva domy vedle ke kamarádce, stejně si to ověřovali – ne snad proto, že by mi nevěřili, ale jak sami říkali, protože se o mě báli. „

Když mi bylo čtyřicet pět let, byla jsem rozvedená a zůstala jsem sama s dospívajícím synem Petrem. Bývalý manžel nás opustil z naprosto klasického důvodu – ve středním věku na něj přišla druhá míza, našel si mladší milenku, zamiloval se a opustil mě i syna. Banální scénář, který jsem sice zpočátku obrečela, ale postupně jsem se s touhle situací smířila. A taky s tím, že už zůstanu sama, proto

Nepatřila jsem k dívkám, které sní o tom, jak si co nejdříve najdou muže na celý život a vezmou si ho. Proto mě Markova žádost o ruku, která přišla zanedlouho po mé maturitě, zaskočila a překvapila. Nejprve jsem se snažila všechno obrátit v legraci. „Takové věci bys neměl říkat nahlas. Víš, že manželský slib je vymahatelný?“ žertovala jsem, ale Marek se zatvářil dotčeně. „Myslíš, že mluvím jen