Láska – 42. stránka – SkutečnéPříběhy.cz

Láska

3 minuty čtení

Myslela jsem si, že mi ten zpožděný vlak vše jen zkomplikuje. On mi ale přivezl nečekanou a trvalou dávku velikého štěstí. Znovu se otráveně podívám na hodinky. Nervózně přešlapuji po peróně, je pět hodin ráno. Jsem jediný blázen, který chce v tuto hodinu cestovat. A vzhledem k tomu, že můj vlak má už skoro půl hodiny zpoždění, začínám si myslet, že si dneska přispal i pan strojvedoucí. Zrov

zobrazit více >>

Seznámili jsme se na svatbě

4 minuty čtení

Rozchod s Tomášem jsem málem nepřežila. Byli jsme spolu dlouhé čtyři roky, a když odešel, rozervalo mi to srdce. Tak moc, že jsem přestala věřit ve svoji spřízněnou duši. Bylo mi šestadvacet let a místo zásnub jsem zůstala sama. To však znamenalo, že mi kromě partnera chyběl také dostatek finančních prostředků, abych si mohla dovolit dvoupokojový byt, ve kterém jsem do té doby žila. Přestože js

zobrazit více >>

Jeho sexy pohledu jsem podlehla i já

3 minuty čtení

Kamarádce jsem dobře radila, aby se nepouštěla do vztahu s notorickým nevěrníkem. Sama jsem se ale této své rady nedržela... Jak snadno se dávají rady do života, když je člověk nezúčastněná osoba! Jak hezky se to radí, když sami nejste ve stejné situaci... Kamarádka Anežka byla odjakživa magnet na problémové muže. A když se zamilovala do číšníka z naší oblíbené restaurace, varovala jsem ji.

zobrazit více >>

Chtěl víc než jen holku na jednu noc

3 minuty čtení

Když jsem na lásku poněkud zanevřela a rozhodla jsem se, že si budu jen užívat, tak si mě překvapivě našla ona sama. Delší dobu jsem byla sama a stále jsem se pokoušela navázat nový vztah. Seznamování mi problém nedělalo, všude byla spousta svobodných mužů, kteří o mě jevili zájem. Problém však byl v tom, že se vždy velice brzy ukázalo, že by nám to nefungovalo. Naše představy o životě byly zkr

zobrazit více >>

Vzpomínat na něj budu celý život

6 minut čtení

Zhruba od svých patnácti let jsem se stylizovala do role rebelky. Naši to se mnou neměli lehké. Bouřila jsem se v podstatě proti čemukoliv. Když oni řekli „A“, já jsem řekla „B“. Stejné to bylo i s kamarádkami. Chtěla jsem, aby bylo vždycky po mém, a tak jsem pár opravdu dobrých kamarádek ztratila. Co se týkalo kluků, tam byla situace ještě složitější. Přes všechnu navenek hranou sebejistotu js

zobrazit více >>

Květina potěší i květinářku

3 minuty čtení

Vždy jsem věřila, že květina vykouzlí úsměv na tváři každé ženě. Nespletla jsem se. Mně květiny od toho pravého muže rozzářily celý svět. Mít vlastní malé květinářství byl už od dětství můj sen. Jako malá jsem otrhávala snad každou louku v okolí a pečlivě poté luční květy skládala do úhledných kytic, pro maminku. „Ty jsi má květinářka!“ říkala mi a já jsem si malovala svou budoucnost. Až bud

zobrazit více >>

První láska přinesla velké štěstí i velké zklamání

3 minuty čtení

Během našich dostaveníček neřekl Milan jediné slovo, jenom ahoj nebo čau. Říkala jsem si, že bych ho měla nějak rozmluvit. Kdykoli se někdo zeptal: Hele, s kým ty vlastně chodíš, nadechla jsem se, spokojeně usmála a zřetelně a nahlas odpověděla: „No přece s Milanem!“ Ve skutečnosti jsem měla hlavu plnou starostí. Ví to vůbec Milan? Bylo nám patnáct. Bydlel v sousední ulici, v té, co byla pln

zobrazit více >>

Nejlepší zákazník mého života

3 minuty čtení

Prodavačkou jsem chtěla být už od svých dětských let, že mi ale tahle má vysněná profese přinese navíc tolik životního štěstí, to jsem si nedokázala ani představit. Po škole jsem první místo dostala v obchodě s textilem a byla jsem z toho v sedmém nebi. Ochotně jsem pomáhala lidem s výběrem oděvů a s velkým nadšením pro ně v našem krámku hledala ty nejvhodnější doplňky – kloboučky, rukavičky či

zobrazit více >>

Své štěstí jsem našla na fakultě

5 minut čtení

Vyrostla jsem v Liberci, kde jsem to jako dítě milovala. Když jsem se v osmnácti letech rozhodovala, co bych chtěla dál dělat, líbila se mi představa studií v Praze. Z rodného města jsem odjížděla nerada, ale přesto jsem byla celá natěšená. Rodiče byli pyšní. Když nastal můj důležitý den, odvezl mě tatínek na autobus, a než jsem nastoupila, strčil mi do rukou krabici máminých koláčů a políbil m

zobrazit více >>

Potřebovala jsem se více bavit

6 minut čtení

Po osmi společných letech štěstí a dvou dětech dostalo naše manželství jednu velikou trhlinu. Pomalu, ale jistě ho zabíjel stereotyp a nuda. Z kanceláře jsem chodila většinou rovnou domů. Když už se zdálo, že si na ten kolotoč denních povinností a stereotyp zvyknu, udeřil blesk z čistého nebe. Do práce nastoupil nový kolega. Jmenoval se Petr. Byl šarmantní, okouzlující, pozorný, byla s ním legr

zobrazit více >>

‹ PŘEDCHOZÍ

DALŠÍ ›