Do svých třiceti let jsem byla tou nejšťastnější ženou na světě. Měla jsem skvělého muže a dvě krásné děti. Vše skončilo ve chvíli, kdy můj manžel Radek zemřel při havárii. Když mi tu zprávu přišli říct, nevěřila jsem jí. Čekala jsem na svého muže celou noc. Nepřišel. Ráno jsem vstala jako obvykle, odvedla děti do školky a vydala se za těmi lidmi, kteří mi včera přišli říct tu hroznou věc. K

Vysnila jsem si venkovský ráj, ve kterém nakonec opravdu žiju. A co je na tom nejkrásnější? Mám tu i láskyplnou společnost. Jako holka z města, která celé mládí strávila v panelákovém bytě, jsem měla jeden obyčejný sen. Snila jsem, že až se jednou provdám, postavíme si s manželem domek a usadíme se na venkově. Nebo si alespoň pořídíme chatku a na ní budeme trávit každý víkend. Vize to byla d

Ten den jsem prožila snad nejhorší chvíle ve svém životě. Zároveň jsem ale potkala lásku, jež měla podobu rytíře v zářivé zbroji. Ihned po škole jsem nastoupila jako učitelka do mateřské školky. Ta profese mě bavila, navíc jsem měla skvělou starší kolegyni, která mi hodně pomáhala. „Zítra mám volno, musíš to tu zvládnout sama,“ řekla mi však jednoho dne s ustaraným výrazem. Kde je Toník?

S dalším mužem mého života mě svedla dohromady naše společná záliba. Voňavá a sladká jako ta nejlepší čokoláda. Mou velkou vášní je už dlouho pečení, protože naše rodina miluje vše sladké. Zejména můj muž byl, co se buchet a koláčů týče, samozvaný expert. Pro něj byla radost péct i vařit, a když nás předčasně opustil, měla jsem pocit, že už se k plotně nikdy nepostavím. Radost do života a ch

Do detailů jsem si naplánovala, jak by moje a Milanova svatba měla vypadat. Jenže skutečnost pak byla úplně jiná. Každá žena odmala sní o své svatbě – alespoň se to říká. Já jsem taková nikdy nebyla. Tedy až do doby, co jsem začala svoji svatbu plánovat. S partnerem Milanem jsme se zasnoubili v říjnu poté, co jsme spolu už tři roky chodili a z toho dva žili pod jednou střechou. Chtěli jsme se b

Věřila jsem, že jednou k sobě najdu správného muže. Dva pokusy mi sice nevyšly, ten třetí ale zatím nemůže být lepší a dokonale to klape. Vdávat se ve dvaceti letech, bylo romantické a naivní. Chystat další svatební šaty těsně před čtyřicítkou už bylo trošku bláznivé. Ale absolvovat to všechno znovu, do třetice, na prahu šedesátky, to už si klepali na čelo všichni mí blízcí. „Zase tě mám vést k

Když jsem se rozvedla, zůstala jsem sama s tříletou dcerkou. Bylo to dost složité. Řešila jsem finanční problémy a neměla jsem nikoho, kdo by mě podržel. Změnilo se to až po roce, kdy jsem si našla práci a do mého života vstoupil nový muž. Pomáhal mi s dcerou a i s domem, který mi naši odkázali. Zastal nějakou práci, a to sám od sebe. Po šestiměsíční známosti se ke mně Adam nastěhoval a vše

Věřit v zázraky je prý bláznovství. Já to ale zkusila a vyšlo to. Proto teď nic nevzdávám. A i kdyby se už další zázrak nekonal, jsem i tak vděčná osudu. Zastavili jsme u divadla na parkovišti. Mirek mi pomáhá vystoupit z auta. Jsem celá roztřesená a nervózní. A jsem ještě hrozně slabá, ale tuto premiéru jsem si nechtěla nechat ujít. Za žádnou cenu ne. Znám v tomto divadle každý kout, pracovala

Láska mě zaslepila. Snažila jsem se pro svého přítele dělat první poslední, ale odměnou mi byl jenom posměch. S Mirkem jsem se seznámila přes internetovou seznamku před více než dvanácti lety. Dopisovala jsem si tehdy s vícero muži, ale právě Mirek mě okouzlil nejvíc, protože měl mimo jiné i podobný pohled na život jako já. Z hubeňoura otesánkem Náš vztah se vyvíjel zcela normálně. Postup

S mým manželem Petrem jsme se rozvedli, když bylo naší dceři deset let. Oba jsme měli pocit, že náš vztah se už vyčerpal a je třeba jít dál a najít si jiné partnery. Ten pocit měl tedy hlavně Petr. To on si jako první našel jinou ženu, mnohem mladší a samozřejmě hezčí, než jsem byla já. Neměla jsem mu to za zlé. Za ta léta jsme prošli mnoha obdobími, kdy jsme se postupně rozcházeli a zase dával