Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají. I Zdeněk byl původně samý slib, ale jakmile se mé bříško začalo kulatit, viděla jsem z něj jen rychle se vzdalující záda. Je prý příliš mladý, ještě se necítí na takový závazek a náš vztah vlastně nebyl až tak vážný. Jenže mě bylo třiadvacet, byla jsem těhotná a úplně sama. Do porodnice jsem tudíž jela vlakem (se dvěma přestupy) a už tehdy jsem měla slzy na

Oliver mě fascinoval už od střední školy, kdy jsem ho občas vídala na různých akcích s přáteli. Pak se ale odstěhoval do ciziny a mně zbyly jen vzpomínky. Vlastně jsme přátelé nikdy nebyli. Při letmých setkáních jsme se pozdravili, někdy prohodili pár slov, ale to bylo tak vše. Přesto se mi v myšlenkách zjevoval častěji, než mi bylo milé. Zaujaly mě jeho oříškově hnědé oči, vysoká, pevná postava

Když člověk vzpomíná na začátky lásky, v knížkách to bývá spojené s krásným dnem plným slunce a romantiky. Ta moje ovšem začala v uplakaném a deštivém podzimním dni. Měla jsem špatnou náladu od samotného rána. Ta se ještě znásobila v práci, protože jsem zapomněla na jeden důležitý úkol. Dostala jsem kázání od šéfové a dokonce mi bylo naznačeno, že v případě opakování bych si musela hledat jiné

V mládí jsem si prožila jedno velké citové zklamání. Měla jsem strašně moc ráda jednoho muže, ale ten mě jednoho dne opustil bez jakéhokoliv vysvětlení. Slibovala jsem si od toho vztahu, že vydrží celý život. Vysvětlení se mi od Ivana dostalo až po půl roce, kdy mi od něho přišel pohled ze Západního Německa. Pochopila jsem, že emigroval, i když to tam přímo neuváděl, abych neměla problémy. Čas

Každý občas udělá chybu. Někdo malou, někdo větší. Odsoudit někoho je snadné. Někdy je lepší postavit se k situaci čelem a najít v sobě sílu odpustit. S manželem jsme spolu žili už osmnáctý rok, synové studovali na střední škole. Konečně jsme splatili všechny půjčky a těšili jsme se, jak budeme cestovat a užívat si jeden druhého. Měla jsem pocit, že svého partnera dobře znám, že jsem měla na m

Deset let se nám nedařilo počít dítě. Když už jsme se vzdali veškeré naděje, otěhotněla jsem. Otcem vysněného miminka však nebyl můj muž, nýbrž náš kamarád z mládí. Kdysi na vysoké škole jsme bývali skvělá parta. Já, můj tehdejší přítel Radek a jeho kamarád Honza. Bydleli jsme na jedné koleji a chodili společně na pivo nebo se jenom tak bezcílně toulali městem. Zatímco já s Radkem jsme věděli,

Michala jsem znala už dlouho. Kdysi jsme spolu měli krátký románek, ale to už je dávno. Asi tak deset let. Seznámil nás společný přítel a my se do sebe trochu zakoukali. Nebylo nám tehdy ještě ani dvacet. „Máš nádherný vlasy,“ díval se mi upřeně do očí a lehce se usmíval. Nezmohla jsem se na odpověď. Žmoulala jsem skleničku s vínem a přemýšlela co říct. „Nikdy jsem k nikomu necítil to, co k tobě

Poprvé v nové škole. Chuť neznámého. Strach a zároveň vzrušení. Tak nějak začalo mé pondělní ráno a já ani ze začátku nemohla tušit, jak moc mi ten den změní můj život. „Veroniko, jsi to ty?“ Ozval se za mnou povědomí hlas, který jsem už pěkných pár roků neslyšela. Otočím se a ten nádherně zvonivý baryton najednou dostal i tvář. A musím přiznat, že dost pěknou. Marek byl můj kamarád ještě na stř

Rozvod mě srazil na kolena. Než jsem se nadála, byla jsem jako kůl v plotě a seděla sama v našem zbytečně velkém bytě. Přišly uplakané listopadové dny a já už nevěděla, čím zabít všechen ten volný čas. Proto jsem dala na nabádání kamarádky a zkusila navštívit jeden z chatů, které byly tehdy velice v módě. Jako přezdívku jsem zvolila přesmyčku svého jména a hned jsem se ponořila do hlubokých vod i

Když jsem nastoupila do své první práce, sblížila jsem se s jedním kolegou. Nebyl o moc starší, dělilo nás jen pět let. Po několika týdnech jsem se do něho strašně moc zamilovala. Nejednalo se o žádného chlapa z plakátu, ale zdálo se mi, že je upřímný a životem daleko protřelejší než já, mladá nezkušená holka. A hlavně – ty jeho oči! Jiskřily, hřály, říkala jsem mu, že je má plné hvězdiček.