Domů     Novoroční pusa věštila lásku na celý život
Novoroční pusa věštila lásku na celý život

Říká se, že „Jak na Nový rok, tak po celý rok!“ v našem případě tohle přísloví tedy určitě platí, ale dokonce pro celý život.

Už abych měla konečně padla, říkala jsem si, zatímco můj pracovní den se dál ploužil nesnesitelně líným tempem. Pracovala jsem jako prodavačka, a jako mladá a bezdětná, jsem to pochopitelně byla já, kdo vyfasoval směnu mezi svátky. Ačkoli, stejně bych neměla lepší program.

Už to bylo půl roku, co jsem se rozešla s partnerem a nastěhovala se zpět k rodičům. Byli jsme taková ta veselá rodinka. Táta, jakožto učitel hudby, neustále něco prozpěvoval a naším bytem bez přestání zněla hudba.

Maminka, prodavačka jako já, byla snad tím nejupovídanějším člověkem na světě. A do toho s námi žila ještě zlatá, ale už nedoslýchavá babička, která se snad stokrát za den ptala: „Co povídáš?“. Když se u nás v bytě spustil tenhle šrumec, bylo to náročné.

Zvlášť o Vánocích, kdy se u nás dveře netrhly, návštěva střídala návštěvu a tatínek každý den u piana spouštěl svůj tradiční „koncert“ plný koled.

Pro někoho to může znít jako kouzelné Vánoce v rodinném kruhu, pro mě, to byl blázinec, z něhož jsem musela co nejdříve utéct. A ta chvíle nastává právě teď.

A jedeme!

Zavírám krám a vyrážím domů, kde mě za půl hodiny vyzvednou kamarádi, a vyrazíme vstříc silvestrovskému dobrodružství na horách.

„Nechceš si to ještě rozmyslet a strávit silvestr v klidu, s námi doma?“ říká mi maminka, když si v předsíni chystám poslední věci do kufru.

Z obývacího pokoje zní tátovo piano a z babiččiny ložnice televize puštěná tak nahlas, že na sebe musíme s maminkou křičet, abychom se slyšely. „V klidu? Tady?“ řeknu, a obě se zasmějeme.

V tom se rozezní zvonek, já zaklapnu kufr, políbím maminku a upaluji po schodech dolů, kde už na mě čeká auto s mými třemi nejlepšími kamarády.

„Tak jedeme,“ zvoláme, když naložíme do auta můj kufr a obrovskou tašku s jídlem. Vyrážíme na hory, kde strávíme tři krásné dny. Bude to ten nejlepší silvestr, o tom jsem byla přesvědčená. Mé nadšení ovšem ochladlo, jakmile jsme dorazili na místo.

Chalupa rodičů kamarádky Aničky nápadně připomínala tu ze slavné komedie S tebou mě baví svět.

A to bohužel nejen tím, v jak romantické přírodě ležela. Byla dobré dva kilometry vzdálená od jediné přístupné cesty, obě auta jsme tedy museli zaparkovat a celá naše osmičlenná výprava se vydala na cestu po svých.

Brodili jsme se vysokým sněhem podél lesa a každý z nás byl ověšen jako vánoční stromeček vším, co jsme sem vezli.

Lyže, boty, kufry, tašky s jídlem, tři basy s pivem i dvě kytary, jsme dovalili na místo už za úplné tmy. Chalupa ležela na naprosté samotě, nikde nebylo nic, jen les, sníh a tma jako pytli.

Kouzlo toho místa bylo ale i v něčem jiném, nebyla tu elektřina, netekla tu voda a toaletu představovala kadibudka, která stála asi deset metrů za chalupou.

Tohle bude zajímavých pár dní, blesklo mi hlavou, když jsem si sedla v kuchyni na vymrzlou lavici. „Kluci, musíte hned zatopit!“ zavelela Anička a všechno se dalo do pohybu. Asi za dvě hodiny už bylo v kuchyni příjemné teplo.

Potom kluci spustili na kytary a večer byl zachráněn. Druhý den jsme hned zrána vyrazili lyžovat.

Sjezdovka byla od chalupy vzdálená asi půl hodiny lesem, a když jsme tam dorazili, zjistili jsme, že stejný nápad jako my měla snad polovina Krkonoš. Tolik lyžařů pohromadě jsem ještě neviděla. Postavili jsme se tedy do fronty a čekali, až na nás přijde řada na vlek.

Kdo je tvůj typ?

„Bylo by fajn, kdybyste to dali s Láďou dohromady,“ pošeptala mi kamarádka Anička a hlavou pokynula směrem k osmému členu naší bandy. Zase ta stará písnička. Takhle to dopadne vždy, když někam vyrazíme.

Naši partu totiž tvořily samé páry a jediná já a Láďa, jsme byli nezadaní. Než ale chodit s Láďou, to raději zůstanu nezadaná navěky.

Láďa byl tak trošku frajírek, byla s ním legrace, ale to bylo tak celé. Navíc jsem ještě stále léčila zlomené srdce po posledním zlém rozchodu. „Není to můj typ,“ řekla jsem a postupovala dál ve frontě.

„A kdo by se ti teda líbil?“ zeptala se mě Anička zrovna ve chvíli, kdy kolem nás procházel muž v červené bundě s nápisem „Horská služba ČR“.

Když nás míjel, setkali jsme se pohledem a on se ještě usmál. Ano, tak tenhle by se mi líbil, napadlo mě. To jsem ještě ale netušila, že za pár chvil se setkáme znova.

Mohla za to ta skupinka dětí, které se zběsile řítily dolů po sjezdovce, aniž by braly ohled na ostatní lyžaře.

Tak tak, že několik z nich nesrazily. Já už jsem ale takové štěstí neměla. Pohodově jsme si s Aničkou sjížděly kopec, když v tom se kolem nás vyřítilo těchhle pět malých ďáblíků. A my, ve snaze se jim vyhnout, jsme se s Aničkou srazily.

Její lyže mířila do údolí a já jsem ucítila příšernou bolest ruky. „To nevypadá dobře,“ zkonstatovala. To už kolem nás byl zbytek naší party a Láďa vyrazil pro horskou službu. Dva její členové se k nám vzápětí přiřítili na skútru.

Zlomenina

A jeden z nich byl ten, kterého jsme potkali dole. Hezký a sympatický mužský, při pohledu na něj mě i ta ruka bolela o něco méně. Tedy, dokud mi na ni nesáhl a neřekl: „To bude zlomený, slečno.“

Neúprosný verdikt, který mi rázem zkazil veškerou zbývající náladu. Ivan, jak se nám tenhle horal představil, se dokonale postaral. Scéna jako z filmu, tedy, kdyby mě tak strašně nebolela ta zpropadená ruka. Byla jsem nešťastná a naštvaná, tak jsem se na tenhle silvestr těšila…

Je to hrdina!

Zlomeninu potvrdila i doktorka ve špitále, kam mě Ivan odvezl, a dokonce na mě i celou dobu čekal. Trpělivě seděl v čekárně až do chvíle, než jsem vyšla z ordinace se sádrovou ozdobou na předloktí.

„Vidíte, jak vám to sluší!“ snažil se mě rozveselit, stejně, jako celou cestu zpět na sjezdovku.

Vyprávěl mi o všech svých minulých zraněních a já jsem po chvíli seděla a koukala na něj s otevřenou pusou. Tenhle muž není jen tak nějaký horský švihák, je to opravdový hrdina, měla jsem jasno.

Vůbec se mi s ním nechtělo loučit, s radostí jsem tedy přijala jeho pozvání na čaj do nedaleké hospody, kam za námi asi za hodinu dorazili i mí přátelé.

„Já se s vámi rozloučím,“ řekl po chvíli Ivan a zvedal se k odchodu. Ještě předtím jsem ho ale stihla pozvat, aby s námi následující den na naší chalupě oslavil silvestrovskou noc. Ruka mě bolela, mé zranění ale mělo jednu výhodu.

Na chalupě se o mě všichni starali, jako o královnu. Jen jsem seděla u kamen a v myšlenkách stále vzpomínala na toho šarmantního člena horské služby. Moc jsem si přála, ho ještě někdy vidět, ale tušila jsem, že už to asi nevyjde. Škoda.

Druhý den nikdo lyžovat nešel a všichni pojali silvestrovskou přípravu zodpovědně.

Kluci vyrazili na velký nákup a holky se daly do chystání jídla. Večer se rychle přiblížil a já jsem stále častěji nervózně nakukovala z okna. Přijde, nebo nepřijde?

„Vyhlížíš Ježíška, nebo co?“ dělal si ze mě legraci Láďa, když v tom jsem viděla, jak se k nám po lesní cestě rychle blíží světlo.

Holka z Krkonoš

„Ježíšek“ byl tady! Přiřítil se na skútru jako vítr a já jsem z něj měla radost víc než malá holka. Ivan s námi opravdu strávil celý krásný večer a byl to ten nejlepší silvestr, jaký jsem kdy zažila. I přes tu moji zlomenou ruku.

A když odbíjela půlnoc a my jsme se zapálenými prskavkami stáli ve sněhu a pozorovali ohňostroj, dali jsme si naši první, novoroční, pusu. A tak se ze mě, holky z pražských Nuslí, stala holka z pohádkových Krkonoš.

Přestěhovala jsem se za tím svým horským švihákem, který mě dělá šťastnou už tolik let.

Martina (51), Podkrkonoší

reklama
Související články
28.3.2024
S novým chytrým telefonem jsem to vůbec neuměla. Dvakrát jsem vyťukala špatné číslo. Místo švadleny to zvedl nějaký muž… Před dvěma lety jsem dostala nový moderní mobil. Jako žena nepolíbená moderními technologiemi jsem z toho nebyla moc nadšená. Vůbec jsem s ním neuměla pracovat. Jednou jsem dokonce popletla při přepisování kontaktu dvě čísla. Právě to mi ale přineslo štěstí v podobě nového mu
28.3.2024
V dlouholetém manželství jsem nebyla šťastná, ale manželovi jsem byla věrná, i když on byl přesvědčený o opaku. Lidé jsou různí, hodní, dobrotiví, ale také zákeřní a zlomyslní. A někteří také rádi druhým ubližují vymyšlenými zprávami. Někdy se ale stane, že pomluvy mají nakonec úplně opačný účinek. Já jsem se před několika lety stala terčem takových pomluv. Naštěstí to ale nakonec vyústilo v do
25.3.2024
Bylo nádherné jaro, všechno kvetlo, nad řekou tančily sluneční paprsky a já jsem byla nešťastně zamilovaná. Miloš totiž chodil s Vendulou. Maturita se blížila mílovými kroky, ale já jsem měla zároveň tolik řekněme mimoškolních starostí, až mi z toho praskala hlava. Jaro bylo v plném rozpuku, nad řekou tančily sluneční paprsky zasněný waltz, kvetlo kdeco, vzduch voněl jarem a všichni se z něho r
24.3.2024
Žila jsem v chatrném domečku s otcem opilcem a nespolehlivým přítelem. Sklouzli jsme do dluhů. Byla jsem zoufalá! Bylo mi líto souseda, protože měl za ženu nesympatickou hysterku. Ale ani já jsem se nemohla chlubit vzorným rodinným životem. Občas jsem se dívala z okna do sousední zahrady a v duchu jsem mu říkala: „Kamaráde, my jsme tomu ale dali na frak, oba.“ V té době si lidé v naší ulici dom
20.3.2024
Potkala jsem u řeky přízrak, do kterého jsem se překvapivě rychle zamilovala. Ale tomu se nelze divit, vždyť mi bylo sedmnáct. Jaro přišlo dřív, zahrady a louky kvetly jako o život, byla sobota, a tak jsem se vydala na romantickou procházku kolem řeky. Co kdyby mě tam potkala láska? A jak jsem se tak courala voňavou jarní trávou, najednou jsem vyjekla. Spatřila jsem fatu morgánu, rytíře na koni
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Glore Psychiatric Museum: Straší tu labilní duchové utýraných pacientů?
enigmaplus.cz
Glore Psychiatric Museum: Straší tu labilní duchové utýraných pacientů?
V některých významných muzeích se nacházejí artefakty, které do našeho světa údajně přitahují cizí síly. V jiných se zase objevují přízraky lidí, kteří byli kdysi na těchto místech umučeni k smrti. Mn
Velikonoční boží milosti neboli křehotiny
tisicereceptu.cz
Velikonoční boží milosti neboli křehotiny
Křehké cukroví se na Vysočině nepřipravuje jen na Velikonoce. Sváteční pochoutka prababiček v neděli provoní celý dům. Zkusíte si ho vyrobit také? Suroviny 250g hladké mouky 2 žloutky Kousek m
Vnuci objevili v mém rodném domě poklad
skutecnepribehy.cz
Vnuci objevili v mém rodném domě poklad
Myslela jsem, že ten dům dokonale znám. Jako dítě jsem ho prolezla od sklepa až po půdu. Přesto vnuci našli pokoj, o němž neměl nikdo ani tušení. Ten dům kdysi postavili mí praprarodiče a já jsem v něm vyrůstala. Proto jsem si myslela, že ho znám dokonale, už můj otec ho měl prozkoumaný a ukázal mi jako dítěti všechny
Einstein v praxi: K čemu je nám obecná teorie relativity?
21stoleti.cz
Einstein v praxi: K čemu je nám obecná teorie relativity?
Publikoval přes 300 vědeckých prací a dal lidstvu nejslavnější rovnici světa E= mc2. Dodnes patří k největším vědeckým hvězdám, ke zhmotnělé tvůrčí genialitě, protože jeho speciální teorie relativity
Jachta Milano od prémiových Tankoa Yachts má na palubě i kino
iluxus.cz
Jachta Milano od prémiových Tankoa Yachts má na palubě i kino
Italská společnost Tankoa Yachts přináší milovníkům moře nový důvod, proč vyplout na otevřené vody. Jejich nejnovější klenot, 70 metrů dlouhá luxusní jachta Milano, vzdává hold svému italskému jménu -
Jak slavila Zlata Adamovská svoje půlkulatiny?
nasehvezdy.cz
Jak slavila Zlata Adamovská svoje půlkulatiny?
Zlata Adamovská (65) ze seriálu Ordinace v růžové zahradě oslavila narozeniny. A zavzpomínala v té souvislosti, že si pro ni život přichystal dost perných chvil. Všechno jí vynahradila až láska s Pet
Útok z hlubin: Potopila německou ponorku UB-85 mořská nestvůra?
epochalnisvet.cz
Útok z hlubin: Potopila německou ponorku UB-85 mořská nestvůra?
Německé ponorky byly za první světové války skutečným postrachem Atlantiku. Jejich torpéda rozsévala zkázu mezi spojeneckými loděmi a bylo velmi těžké je zničit. O to větší překvapení čekalo na námořníky z britské lodi HM Coreopsis II, když se jim zcela bez boje vzdala posádka obávané ponorky UB-85. Jejich plavidlo totiž prý potopila mořská příšera!  
Jak hořké potraviny prospívají našemu zdraví?
nejsemsama.cz
Jak hořké potraviny prospívají našemu zdraví?
Už naše babičky věděly, že hořká jídla napomáhají celkové pohodě a mají léčivé účinky. Hořké látky konzumované s mírou mohou přinést mnoho dobrého. Od nepaměti se používají především pro své pozitivní účinky na trávení. Nejen bylinky Potravin, které jsou zdrojem hořké chuti, je na výběr mnoho. Jde například o mandle, para ořechy, mák, pohanku, žito, jehněčí maso
11 lebek malovaných krví
epochaplus.cz
11 lebek malovaných krví
K procesu se nedostaví. Sehnal si žiletky… Než vypustí duši, nechá za sebou důležitý vzkaz, nebo si to alespoň myslí. Podřeže si žíly na zápěstí a posledními silami, jež mu i s krví odcházejí s těla, kreslí na zemi cely krvavý pentagram. Mormon, křesťan a nakonec satanista. To vše dohromady je budoucí únosce a vrah
Jičínské perly: Staré Hrady a židovský hřbitov
epochanacestach.cz
Jičínské perly: Staré Hrady a židovský hřbitov
Jižně od Jičína v obci Libáň stojí původně gotický hrad s renesančním zámkem Staré Hrady. Stejně jako samotný Jičín i zdejší místo dokonale zapadá do pohádkového kraje. Staré Hrady u Jičína Vybírat si můžeme hned z několika pohádkových prohlídkových okruhů, v nichž se seznámíme s více než čtyřmi stovkami pohádkových bytostí. Čekají opravdu všude. Vypravit se za
Moderní rezidence u rovníku
rezidenceonline.cz
Moderní rezidence u rovníku
Rezidence vznikla v rovníkovém Ekvádoru. Betonová stavba rozvržená do tvaru písmene T působí přes svou masivní konstrukci příjemně svěžím, elegantním a odlehčeným dojmem. Tři podlaží, tři obytná kř
Září na špici Zlaté pagody přes 5000 diamantů?
historyplus.cz
Září na špici Zlaté pagody přes 5000 diamantů?
Mluví se o ní jako o jednom ze zapomenutých divů světa. Není se ani čemu divit. Šweitigoumská pagoda je úchvatná, obzvláště pak v podvečer, když ji paprsky zapadajícího slunce doslova rozzáří. Její povrch je totiž ze zlata. Použito ho prý bylo větší množství, než jaké tvoří zlaté rezervy v britských bankách. Na její špici se navíc blyští