Domů     Dlouhý čas jsme si jen psali
Dlouhý čas jsme si jen psali
5 minut čtení

Když jsem začínala chodit s Michalem, byla jsem přesvědčená o tom, že se na mě konečně usmálo štěstí a já poznala toho pravého.

Bylo mi teprve osmnáct let. Bydlela jsem se starší sestrou Katkou a mámou v třípokojovém bytě v Praze a měla jsem docela pohodový život. Za pár měsíců mě čekala maturita. Těsně před zkouškami jsem v jedné restauraci potkala Michala.

Zalíbil se mi na první pohled. Celý večer jsem po něm stydlivě pokukovala. Nakonec jsme si vyměnili telefonní čísla a týden nato jsme šli na první rande.

Zamilovala jsem se

Choval se jako pravý gentleman. Přidržel mi dveře, do podniku vstoupil jako první a pomohl mi z kabátu. Byla jsem ohromená a o to víc, když mě doprovodil až domů a před odchodem mě zničehonic políbil.

Začali jsme spolu chodit, a když se sestra s mámou odstěhovaly, sbalil si věci a zazvonil u mě.

Udělal si ze mě obyčejnou služku

Asi po měsíci společného soužití jsem začínala registrovat první negativní znamení. Byl výbušný a vyletěl kvůli kdejaké maličkosti, také už mi nelichotil tolik jako dřív a stále více času trávil s kamarády v hospodě. Ale já byla pořád slepá.

Namlouvala jsem si, že je to všechno kvůli stresu z práce. Pak jsem otěhotněla.

Těšila jsem se na období klidu, kdy si budeme oba užívat mé těhotenství, ale Michala to změnilo úplně opačným směrem. Jeho výbušnost přešla v agresi, už nebyl milý a něžný, ale místo toho mě začal psychicky týrat.

Nadával mi za každý neumytý hrnek, víkendy proležel na gauči, zatímco já vařila, uklízela a posluhovala mu.

Sbalila jsem si kufry a odešla

Porod jsem měla těžký. Trval celou noc a ztratila jsem spoustu krve. Oporou mi byla maminka a sestra, ne však Michal. Byl bůhvíkde a telefon nezvedal. Přihnal se druhý den s kyticí růží, aby se na mě a čerstvě narozenou Aničku podíval.

V tu chvíli jsem ho nepoznávala. Po tvářích se mu koulely slzy.

Tím však nejspíš svou celoživotní zásobu něhy a lásky vyčerpal. Od té doby to bylo jen horší. Mě urážel téměř pořád, zatímco malé si ani nevšiml. Když byly Aničce čtyři roky, sbalila jsem jí hračky a odešla od něho ke své mámě.

Sama s dcerkou

Týden stál pod mými okny a křičel, plakal, prosil, nadával, kopal. Zkusil snad všechno, jen aby nás dostal domů. Já ale zůstala neoblomná. Po pár týdnech tahanic jsem konečně Michala donutila, aby opustil náš byt.

Tím se naše cesty rozdělily a já zůstala žít jenom s Aničkou. Musím přiznat, že mi to hodně usnadňovala. Od narození byla totiž hodná, veselá a na malé dítě dostatečně samostatná.

Urputná sestra

Někdy v té době jsem zašla se sestrou na kávu a ta se mi mezi řečí zmínila o sociální síti Facebook. Pořád mě tlačila, abych si zařídila svůj vlastní profil. „Prosím tě, a k čemu mi bude?“ „Náhodou je to dobrý. Uděláš si svůj profil a pak si můžeš psát, s kým chceš.“

Ozval se kamarád ze školky

Začala jsem nad tím přemýšlet, až se mi ten nápad nakonec zalíbil.

Po pár dnech mi přišlo několik žádostí o přátelství, a když jsem kontrolovala, od koho ty vzkazy vlastně jsou, narazila jsem na Tomáše – kamaráda ze školky, jehož největší zábavou bylo tahat mě za vlasy.

Přidala jsem si ho do svého seznamu přátel a začali jsme si spolu psát. Jako první přišla řeč na to, co zrovna děláme, a já se dozvěděla, že už šest let žije v Anglii, kde je nadmíru spokojený.

Dělily nás stovky kilometrů

Psali jsme si den co den a já se po dlouhé době začínala cítit uvolněně a spokojeně. Po pár týdnech jsme k písmenkům přikládali také fotky a asi za dva měsíce si začali telefonovat.

Přestože jsme spolu na dálku trávili snad každou volnou vteřinu, pořád jsme si měli co říct.

Dělily nás stovky kilometrů, ale já tak nějak cítila, že to nevadí, protože pořád existuje šance, abychom se spolu sešli a mohli žít. Po půl roce jsem však tak optimistická už nebyla. Dokud nepřišel den, který mi obrátil život zcela nečekaně naruby.

Odpoledne v parku

Bylo chvíli před Vánocemi a Tomáš mi zničehonic oznámil, že se rozhodl přijet navštívit rodinu do Prahy. Nezapomněl dodat, že bychom se mohli vidět. Skákala jsem nadšením. Týden nato zvonil u mých dveří. Vzali jsme Aničku a šli se projít do zasněženého parku.

Když jsme se zastavili na pískovišti, aby si Anička mohla chvíli hrát, sedli jsme si na lavičku a dívali se na sebe.

Pak si mě něžně přitáhl a políbil. Cítila jsem se sama sebou a věděla, že to je ten pravý, na kterého čekám už tolik let. Doprovodil nás domů a druhý den přišel zase. Strávili jsme spolu skoro celý ten týden a já se jen děsila dne, kdy mi zase odjede.

Společná budoucnost?

Když se Tomáš vrátil do Anglie, nic se na naší komunikaci nezměnilo. Byla jsem zamilovaná až po uši.

Po třech měsících jsem za ním na týden odletěla, za další měsíc navštívil v Čechách on mě a v tu dobu jsme začali mluvit o společné budoucnosti, na kterou jsme se oba moc těšili. O necelý rok později se definitivně vrátil do Čech a nastěhoval se k nám.

Jsme šťastná rodina

Jeho začátky zpátky doma nebyly úplně jednoduché. Snažil se sehnat práci, ale o tu byla zrovna nouze. Často jsem ho vídala sklíčeného.

Za pár měsíců však místo sehnal a my začali fungovat jako normální rodina, která se o necelé dva roky rozšířila o dalšího člena – syna Viktora.

Simona K. (48), Praha

Předchozí článek
Související články
4 minuty čtení
Domluvila jsem si schůzku s mužem ze seznamky. Jenže den se nevyvíjel vůbec podle plánu. Ve stresu jsem si popletla místo setkání. Po dlouhé době jsem se odhodlala jít na schůzku s příjemným mužem ze seznamky a chtěla jsem vypadat co nejlépe. Jenže jako na potvoru, ten den v práci byl jeden velký chaos. Šéf trval na tom, že nikdo neodejde, dokud se práce neodevzdá. I když jsem se už od rána těš
3 minuty čtení
Čas utekl jako voda, s Pepou, o kterého jsem kdysi tak stála, jsme se rozvedli. Byla jsem přesvědčena, že zůstanu sama, ale osud to tak nechtěl. Měl pro mě ještě jednu lásku. Koukala jsem z okna chaty na jez a myslela na to, že čas utekl jako ta voda. Jak je to dlouho, co jsem se na jezu producírovala, aby si mě všiml Pepa? Pak si mě doopravdy všiml, ale otázka zní, co jsem tím získala. Dvacet
3 minuty čtení
Kdo hledá prince z pohádky, neuspěje. Pokud žena nechce zůstat sama, je třeba přestat snít a navrátit se na pevnou zem. Připadala jsem si stará. Z dnešního pohledu jsem stará určitě nebyla, bylo mi šestatřicet, ale vše nasvědčovalo tomu, že zůstanu na ocet. Další rok zase utekl jako voda a přišel máj. Voněl šeříkem, jasmínem a kvetoucími třešňovými stromy a sliboval lásku, ale, jak jsem byla př
6 minut čtení
Zamilovala jsem se do černovlasého kluka, kterého jsem občas potkávala. Tajně, nikdo o tom nevěděl, on už vůbec ne. A měl holku. Moje sny o princi se nesplnily. Nebyla jsem ani dost hezká, ani dost zajímavá. Toužila jsem po dětech, po rodině, a to mladí muži zpravidla neradi slyší. A ještě ke všemu jsem se mizerně učila, a tak ode mě kluci nemohli ani opisovat. Beznadějně zamilovaná Vyuči
3 minuty čtení
Rozvod vás semele. Člověk se dlouho vzpamatovává a čeká, kdy se konečně z toho dna dostane. Já věřila tomu, že už zůstanu navždycky sama. Naštěstí si mě láska našla. Po rozvodu jsem spálila všechny mosty, dala sbohem milovanému městu a přátelům, z nichž mnozí ani opravdovými přáteli nebyli, prodala byt a koupila domeček na venkově. Sehnala jsem tu i práci v místní prodejničce a sama sobě řekla,
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Dobřichovice – elegantní únik z Prahy do krajiny klidu a noblesy
epochanacestach.cz
Dobřichovice – elegantní únik z Prahy do krajiny klidu a noblesy
Jen pár minut od rušného centra Prahy se rozprostírá kraj, který jako by vypadl z pohlednice – Dobřichovice. Tato malebná středočeská obec na levém břehu Berounky nabízí všechno, co si náročný cestovatel může přát: harmonii přírody, noblesu historické architektury, vynikající gastronomii i výjimečné možnosti odpočinku a poznávání. Dobřichovice nejsou pouze „předměstím“ metropole. Jsou samostatným světem,
Klid v hlavě, sen v duši a mládí v buňkách: Jak nám příroda pomáhá spát a nestárnout
21stoleti.cz
Klid v hlavě, sen v duši a mládí v buňkách: Jak nám příroda pomáhá spát a nestárnout
Usnout včas, spát celou noc, probudit se svěží – pro mnohé sen. Doslova. Ve světě, kde se večerní ticho mění v modré světlo displejů a hlava neumí přestat přemýšlet ani v jednu ráno, se kvalitní spáne
Nechá se Švandová připravit o luxusní život?
nasehvezdy.cz
Nechá se Švandová připravit o luxusní život?
Když si herečka Jana Švandová (77) brala movitého developera Pavla Satorieho (75), šla hlavně po jistotě. Jenže co když o jejího muže teď usiluje jiná žena se stejným záměrem? Herečka Jana Švandová
Vodnice je poklad v domácí apotéce
epochalnisvet.cz
Vodnice je poklad v domácí apotéce
Její druhý název je brukev řepák, ale také se jí lidově říkalo kvaka nebo rabská řepa, to prý podle uherského města Rábu, protože prý snáší podobné vlhké podnebí, jako je tam.   Určitě jste se s ní už setkali, třeba na trzích, někdy i v obchodech. Její bulvy jsou bílé, nahoře někdy fialové a chutí
Džob: Graffiti, život a tikající styl s Mühle Glashütte
iluxus.cz
Džob: Graffiti, život a tikající styl s Mühle Glashütte
Letní filmovou sezónu oživuje snímek Džob, závěrečný díl trilogie, kterou režisér Tomáš Vorel započal Gymplem a pokračoval Vejškou. Hrdinové Kolman (Jiří Mádl) a Kocourek (Tomáš Vorel ml.) dospěli – j
Originální stavba navzdory velké vodě
rezidenceonline.cz
Originální stavba navzdory velké vodě
Okouzlující dům, postavený v povodňovém pásmu na předměstí Byron Bay v oblasti Queensland na východě Austrálie, musel vyhovět přísným stavebním regulím, aby jej nezničily v těchto končinách celkem běžné povodně. Příjemné subtropické klima v pobřežní oblasti australského Queenslandu spolu s nekonečnými písečnými plážemi a národními parky učarovaly také majitelům Northern Rivers Beach House, kteří se obrátili na známé architektonické
Vavřín: Pocta pro vítěze i ceněné koření
epochaplus.cz
Vavřín: Pocta pro vítěze i ceněné koření
V obchodě si ho kupujeme v podobě nenápadných suchých listů, které přidáváme při vaření do různých jídel. Samotná dřevina má přitom vznešenost nejen v názvu, ale také ve své historii. Uctívají ji panovníci i umělci, neobejdou se bez ní dokonce ani ve slavné delfské věštírně. A může podpořit zdraví! Vavřínové věnce známe jako poctu pro
Kam se ztratilo tělo Prokopa Holého?
historyplus.cz
Kam se ztratilo tělo Prokopa Holého?
Je neděle pozdě odpoledne, 30. května 1434. Kolem táhlého hřbetu Lipské hory u vesnice Lipany se zvedá prach. Jízdní oddíly umírněných husitů pronikají otevřenou vozovou hradbou táboritů a sirotků a převrátí osm dalších bojových vozů. Za nimi se hrnou pěší, kteří kolem sebe mávají meči a cepy… Právě v těchto rozhodujících okamžicích, kdy proti sobě bojují
Ze šperkovnice vycházely zvuky
skutecnepribehy.cz
Ze šperkovnice vycházely zvuky
S manželem jsme zakoupili starou šperkovnici, a pak ji vystavili v obývacím pokoji na komodě. Od té doby se doma začaly dít podivné věci. Když jsme si s manželem pořídili malý byt, nijak jsme s jeho zařizováním nepospíchali. Nechtěli jsme nic uspěchat. Společně s manželem Pavlem jsme přemýšleli, jaké doplňky by byly do obýváku nejvhodnější. Toulali jsme se tehdy na výletě v Kroměříži, když jsme v zapadlé
Kuřecí prsa ve slaninovém kabátku
tisicereceptu.cz
Kuřecí prsa ve slaninovém kabátku
Nikdy není na škodu zkombinovat více druhů masa. Ingredience 4 ks kuřecích prsou 15 plátků slaniny 1 vejce 100 g strouhanky 100 g nastrouhaného sýru sůl a pepř Postup Nejprve si tři p
Ztracené poklady Kypru: Co způsobilo rozdělení středomořského ostrova?
enigmaplus.cz
Ztracené poklady Kypru: Co způsobilo rozdělení středomořského ostrova?
V roce 1974 proběhla invaze turecké armády na ostrov Kypr. Vyvrcholilo tím problematické soužití mezi kyperskými Řeky a kyperskými Turky. Ostrov je stále rozdělen. Část ostrova nyní zahrnuje území Kyp
S nohama jako konve moc parády bohužel neuděláte
nejsemsama.cz
S nohama jako konve moc parády bohužel neuděláte
V horkém počasí začnou otékat nohy i zdravým lidem. Pocity těžkých nohou jsou nepříjemné a mohou pokazit celý den a místo toho, abyste si teplé dny užívala, trpíte. Vše se dá ale napravit! I když je většina lidí přesvědčena o opaku, nejsou oteklé nohy ani zdaleka problémem pouze starších nebo obézních lidí. Nepříjemně otéct mohou nohy komukoli. Zvlášť rizikové je dlouhé