Uvěřila jsem mu každé slovo, byl pro mě nebojsou, který se nezalekne ničeho. Nedošlo mi, že toho pravého nebojsu už vedle sebe dávno mám. Když jsem začala chodit s Radimem, bylo to, jako kdybych našla prince z pohádky. Byl prostě partie se vším všudy, kterou mi kamarádky právem záviděly. Zato jeden z mých nejlepších kamarádů, Milan, vždy protáčel oči, kdykoli jsem o Radimovi mluvila. Zdálo s

Až když jsem rezignovala na lásku, objevil se on. Nakazil mě svou dobrou náladou a teď se zdá, že se „na stará kolena“ dočkám i svatby. Nikdy jsem se nevdala. Ne, že bych nechtěla, nebo bych ve svém životě neměla žádné muže. Žádný mě ale o ruku nepožádal. Nakonec jsem se alespoň nemusela rozvádět. Jsem máma tří dětí a spadám do skupiny matek, které mají každé dítě s jiným tatínkem. Poprvé js

Manželství se sukničkářem mě pořádně vytrestalo. Zdálo se mi ale, že svůj život bez něj nedokážu dostat do správných kolejí. Naštěstí se našel někdo, kdo mi v tom pomohl. S Martinem jsme byli spolužáci na vysoké škole, kde jsem si ho všimla hned první den a od té doby z něj nespustila zrak. A nejen já. Byl to zkrátka hezký kluk, a tak po něm pokukovaly i studentky z vyšších ročníků. Než se p

Krátce po rozvodu jsem na nového muže ještě nebyla připravená, také to podle toho dopadlo. Musela jsem ho zkrátka potkat ve správný čas. Když se mi rozvedli rodiče, zařekla jsem se, že já se nikdy nevdám. Ovšem, v průběhu let a s prvními láskami se mé postoje změnily. A tak jsem se krátce po maturitě vdávala. Dalo by se říci, že jsem musela, jelikož jsem už čekala prvního syna. Já jsem ale t

Do společného bydlení jsme skočili po hlavě, aniž bychom si předem promluvili a nastínili „pravidla hry“. S Lukášem jsme spolu byli něco málo přes dva roky, když jsme se společně rozhodli, že se sestěhujeme. Prošli jsme několik inzerátů a našli jsme si podnájem. Moc jsem se těšila, že budeme konečně pořád spolu. Jenže jsem opomněla jednu důležitou věc – péči o domácnost. Jako služka Můj p

Bylo mi jednadvacet a vymetala jsem všechny tancovačky a bály v širokém okolí, na rozdíl od Martina, který tanec srdečně nenáviděl. Ten večer ale zrovna pršelo a on se s kamarády přesouval z lokálu do lokálu, jenže tam už měli zavřeno. Bylo teprve lehce po půlnoci a nikomu z party se nechtělo domů. Táhli městem, až přišli na to, že v jednom z kulturáků se ještě plesá. Po krátké slovní potyčc

Bála jsem se, že zůstanu na ocet, poté ale přišel ten den, který všechno změnil. Poděkovat za to můžu jednomu autobusu, zmatené srnce, pohotovému řidiči i pořádné bouli. Tak moc jsem si přála lásku a ona stále nepřicházela. Bylo mi už dvacet tři let a neměla jsem za sebou žádnou vážnou známost. Tolikrát jsem se závistivým pohledem koukala na všechny ty zamilované dvojice, které jsem každý den p

Vždycky jsem chtěla mít velkou rodinu. Jenomže jak tomu bývá, člověk míní, pánbůh mění. A tak jsem se musela spokojit jen s jedním dítětem. Honzík se mi narodil až po třicítce. Moc jsem si ho přála a myslela jsem si, že můj přítel Igor také. Jenomže jeho láska vyprchala dřív než ta moje. Bylo to pár měsíců poté, co jsem porodila našeho syna. „Promiň, ale opravdu ještě nejsem připravený na to bý

Tohle už je hodně dávno, bylo mi stěží osmnáct a měla jsem vážnou známost. Byla jsem přesvědčena o tom, že se vezmeme. Jaromír pracoval na městském národním výboru a byl to spolehlivý, pracovitý, mladý muž. Moji rodiče z něj byli nadšeni. Zkrátka v té době byly karty takhle rozdané a nikdy by mě nenapadlo, že by něco mohlo být jinak. Zrovna jsem úspěšně složila zkoušku z dospělosti, když poklid

Že existuje štěstí v neštěstí, jsem se přesvědčila už mockrát. Jako tehdy, když mi mého budoucího muže přivedl do života lupič, který si políčil na můj oblíbený obchůdek. Každé léto jsem jezdívala k tetě do Prahy. Obývala malý byt v oprýskaném činžáku, v jehož přízemí byl obchůdek s látkami. Tetička tam byla vedoucí a já měla radost, že jsem jí občas mohla v obchodě pomáhat. Byla zapálená pro s