Pokud připravujete své tělo i mysl na adrenalinové sjezdy, nezapomeňte na patřičnou výbavu. Výběr toho správného kola však může být fuška. Horská kola mají speciální prvky, díky kterým si jízdu nejen užijete, ale bude pro vás i více bezpečnější. Nenašli jste pod stromečkem vysněný dárek, se kterým byste mohli zažít nějaké to adrenalinové šílenství na dvou kolech? Nevadí, udělejte si radost sami

Úspěšní pokeroví hráči mají řadu společných vlastností s úspěšnými sportovci. Píli, sebeovládání, ochotu na sobě pracovat a samozřejmě soutěživost. Není proto náhoda, že si řada profesionálních sportovců začne po ukončení aktivní kariéry nahrazovat chybějící adrenalin a potřebu porážet ostatní právě prostřednictvím nejpopulárnější karetní hry. Aktivní sportovci si zase pokerem často krátí chvíli b

S mou první láskou jsem se rozhodla překonat své limity. Pozval mě na víkendový výlet pod stanem a já se styděla říct, že nejsem úplně typ na tramping. Tak jsem zabalila hromadu oblečení, karimatku a spacák, nazula zcela nové pohorky a jela. Zamilovala jsem se do sportovního nadšence Petr byl nadšený sportovec, který každou volnou chvíli trávil udržováním své fyzické kondice. Hrál fotbal, víkend

Sázením 1x do týdne jsme se vždy bavili Se ženou jsme vždy měli stabilní zaměstnání, a přestože jsme si nemohli zrovna vyhazovat z kopýtka každý večer, tak se naše každonedělní vsázení na loterii Sportka stalo jakousi tradicí a sledování slosování jsme si vždy užívali. Šance na výhru něčeho opravdu velkého byla sice malá, ale my hráli hlavně pro radost. Proto jsme jednou zůstali jako opaření, 

Dosti se píše o šikaně mezi spolužáky i mezi žákem a učitelem. Chtěla bych Vám napsat o šikaně mezi sourozenci, která ovlivnila celý můj život. Psal se rok 1944, kdy mi umřel otec. Mámě bylo tehdy 38 roků a zůstala na nás pět sourozenců sama. Nejstarší sestra měla tehdy 15 roků. Když jsem byla větší, tak mi máma řekla, že když otec umíral, tak měl obavy, jak bude máma zvládat výchovu nejst

Psal se rok 2010, 13. prosince, čas 13 hodin a mně se převrátil život naruby. Přišla jsem o všechno, o domov, děti, rodiče, bratry, kolegy z práce. Rozchod byl rychlý, ale bolestný. Nevadí, život jde dál. Co mi vlastně zůstalo. Můj život, pes, batoh s granulemi a dluhy. Co dál? Tekly mi slzičky, ale věděla jsem, že musím jít dál. Sára – má věrná přítelkyně – stála u mě a dávala mi sílu a

Dnes je mi 67 let. Pocházím z Prahy, kde jsem se vyučila jako prodavačka průmyslového zboží v jednom obchodním domě. Každou svou práci jsem skutečně milovala, ale život – moje zdraví mě dost zrazovalo. Vdala jsem se do Příbrami a zázrakem jsem porodila jednu dceru. Měla jsem degenerativní onemocnění dělohy, přirostlý vejcovod ke stěně pánevní a ke střevu a děloha měla „dva rohy“. Zár

Je podzim roku 1965 a manžel nastupuje vojenskou základní službu, jako absolvent průmyslové školy, po jednoletém odkladu. Na seřadišti branců dostává lísteček s číslem 1745, což bylo číslo vojenského útvaru. Místo určení bylo zatím pro všechny neznámé. Organizující důstojník pak podle čísla určuje vagon, do kterého nasedá. Cestuje velmi dlouze, nálada je skvělá až do doby, kdy vlak zastavuje a do

K napsání tohoto příběhu mne inspiroval příběh solidárních kolegyněk jež se nebály zastat své propuštěné spolupracovnice svobodné matky. Pracovala v jedné organizaci jedenáct let a dá se říci, že profese se mi stala posláním. Zprvu byli vcelku dobrý kolektiv, ale s postupem času, kterak se začal obměnˇovat a přicházeli noví ambiciozní mladí lidé jsme občas byli jako ohenˇ a voda. Zatímco ti starš

Vážená redakce, zasílám vám svůj příběh, který určitě pomůže mnohým ženám, které jsou obézní a chtějí zhubnout a nepomáhají jim žádné diety ani doktoři. Vše, co jsem napsala, je čistá pravda. Je mi 70 let, mám sestru, ta ale žije v Německu. Odmala jsme byly obě obézní. V roce 1968 odjela moje sestra do Německa, a tak jsem ji dlouho neviděla. V té době jsem vážila 90kg a s