Vážená redakce, zasílám vám svůj příběh, který určitě pomůže mnohým ženám, které jsou obézní a chtějí zhubnout a nepomáhají jim žádné diety ani doktoři. Vše, co jsem napsala, je čistá pravda. Je mi 70 let, mám sestru, ta ale žije v Německu. Odmala jsme byly obě obézní. V roce 1968 odjela moje sestra do Německa, a tak jsem ji dlouho neviděla. V té době jsem vážila 90kg a s

Ráda čtu příběhy vašich čtenářek a tak jsem se rozhodla, že vám napíšu, jak jsem se netradičně seznámila se svým mužem. Bylo to v roce 1957, bylo mi 17 let a nastoupila jsem po absolvování dvouleté hospodářské školy svoje první místo. V kanceláři jsme byly pouze dvě, Věra byla o několik let starší a brzy jsme se spřátelily. Jen mi vadilo, že stale psala dlouhé dopisy svému příteli na vojnu a t

Tento příběh mi kdysi dávno vyprávěla moje nyní téměř 90letá maminka: Je to už mnoho let, když si maminka přečetla v časopisu příběh neznámé paní Marie. Tato paní byla dlouhodobě nemocná a ležela v nemocnici. Na pokoji s ní leželo několik  dalších těžce nemocných pacientek. Paní Marie si jednoho dne všimla nad hlavou jedné z pacientek svítícího válečku. Netušila, o co se jedná, ale tato "označ

Dobrý den,občas si kupuji váš časopis, který přečtu od začátku do konce. Něco mě zajímá méně a něco víc. Do druhé skupiny také patří „příběhy psané životem“. A tak jsem se rozhodla i já napsat svůj příběh. Je mi 74 roků, mám neuropatii, a tak jsem už ani nemohla chodit. Jsem sama a tak je to pro mě docela problém. Nepomáhají obstřiky, infuze jen na pár dní. Lékař proto rozhodl, že pojed

Vážená redakce, dovoluji si poslat vám příběh z mého života. Příběh se sice udál před řadou let, ale myslím si, že některé otázky mezilidských vztahů jsou stále „živé.“ Například najít opravdové přátele pro celý život, je stále zřejmě stejný zázrak před lety i v současnosti. Když jsem v televizi viděla šot o hodnocení úrovně našich kempů, co vše musí splňovat, aby získaly zlatou plaketku, u

Milé kafíčko, dobrý den, chtěla bych vám napsat můj příběh, který se mi opravdu stal v nemocnici. Bylo mi dvacet tři let, kdy jsem rodila. Byla jsem na porodním sále, když zjistili, že dítě je velké a já úzká v pánvi, na císařský řez bylo pozdě. Porod byl těžký a trval dlouho. Narodil se kluk čtyři kila dvacet a padesát tři centimetrů. Celkem jsem byla na sále dvakrát. Pak mě odvezli na pokoj,

Vážená redakce, odebírám pravidelně časopis „Můj čas na kafíčko“. Moc se mě líbí křížovky, i třeba různé příběhy, co píší čtenáři. Ráda bych se podělila s naším příběhem. Jednoho dne jsme se vypravili na nákup v Plzni. Jako spolujezdce jsem měla mého vnoučka Jiříka, tehdy tříletého. Dojeli jsme k benzinové pumpě, Jiřík řekl, najeď ke stojanu č. 3, tak jsme zaparkovali na parkoviště č. 3. Vz

Chci vám napsat příběh, který se mi opravdu stal. Týden před Vánocemi 2017 mi zemřel můj dlouholetý kamarád, se kterým jsme si byli dřív hodně blízcí! Každý jsme měli své rodiny, ale přesto jsme o sobě věděli. Zemřel v padesáti letech na infarkt. Pro mě to byli smutné Vánoce, brečela jsem stále a říkala si každý večer, že to nemůže být pravda, proč zrovna on, proč ON. Nic mě nebavilo, ani netěšil

Chci se přidat k těm, kteří mají podobné příhody. Jsem ženatý šedesát pět let s mojí manželkou. Věkově jsme na tom stejně, je nám devadesát let, jenom s tím rozdílem, že moje manželka mě zemřela na mozkovou mrtvici. Těžko jsem to snášel. Já osobně nejsem zdravotně také v pořádku, mám problém s pohybem kyčelních kloubů, a tak pročítám váš časopis, kde mě zaujalo nadpřirozené dění podobných případů

Vážená redakce, chtěla bych se s vámi podělit o svůj smutný příběh o svém tatínkovi. Jsou už to přes dva roky, co mi umřel a pořád se s tím nemůžu smířit. Ale já se vrátím ještě tak o půl roku dříve před těma dvěma roky. Můj tatínek kdysi dávno prodělal mozkovou mrtvici, ale vždycky se z toho dostal. A tentokrát se mu to znovu stalo doma zničehonic a my ho musely nechat odvést do nemocnice.