Prostě byla osamělá a stará

Total
0
Shares

K napsání tohoto příběhu mne inspiroval příběh solidárních kolegyněk jež se nebály zastat své propuštěné spolupracovnice svobodné matky. Pracovala v jedné organizaci jedenáct let a dá se říci, že profese se mi stala posláním. Zprvu byli vcelku dobrý kolektiv, ale s postupem času, kterak se začal obměnˇovat a přicházeli noví ambiciozní mladí lidé jsme občas byli jako ohenˇ a voda. Zatímco ti starší jeli víceméně v zajetých kolejích a toužili spíše po klidu a vzájemné pomoci, ti mladší toužili co nejrychleji vybudovat kariéru a tak neváhali jít přes mrtvoly. Když zaučovala své nové kolegy a zprvu se mezi nimi cítila fajn, nebotˇ na svůj věk zdaleka nevypadala, hodně sportovala a dálkově stejně jako mnozí z nich studovala, netušila, že si tímto kopu vlastní hrob. Zanedlouho mi zemřeli rodiče a tak zůstala zcela sama, opuštěná, bez opory rodiny a partnera, který mne před lety opustil. neměla se komu vyplakat na rameni či se jen ze své hluboké bolesti vypovídat. A aby toho nebylo málo, krátce onemocněla a včas si nestihla obnovit kvalifikaci a přestože se přihlásila na zkoušky v nejbližším termínu, stejnou pracovní pozici již nezískala. Dokonce částečně pracovala jako uklízečka, zatímco noví mladí kolegové, především muži zaujali mou pozici.

Pracovní vztahy se zhoršily a já se psychicky zhroutila. Namísto pomoci dostala vytýkací dopis s upozorněním na možnou výpověd. Bokem slyšela šeptandu, kterak tak nějak zestárla a měla bych se poohlídnout po jiné práci. Mnohé kolegyně v obdobném věku mne víceméně politovaly, ale raději se stáhly do ústranní. Převládal zde strach a boj o moc. Ti co nic nedělali předstírali že dělají a vezli se na opravdových dříčích. Ač mne práci velmi bavila, očkem začala pomrkávat po jiných nabídkách, dokonce pomýšlela o pracovní neschopnosti. Ještě před pár měsíci oblíbená se stala spíše nechtěnou. Osamělá žena před padesátkou to nemá lehké asi nikde. Ač ve velmi dobré fyzické kondici, psychika byla smrtí rodičů a osamělostí nalomena, čehož ti mladí a ambiciozní náležitě využili. Nakonec žádný strom neroste do nebe. Během příštího roku se společnost zcela zavře. Nastane rozsáhlá rekonstrukce patrně spojená s propouštěním a tak když mi bylo navrženo slušné odstupné s okamžitým odchodem, souhlasila. A myslím, že udělala dobře.

Po třech měsících odpočinku a pobytu převážně v přírodě se má dušička dá se říci uzdravila a já se se svým nelehkým osudem pomalu začala vyrovnávat. Především si ujasnila své priority a začala odepisovat na pracovní nabídky i mimo obor. Naštěstí díky tomu, že mnohé firmy bojují o zaměstnance už se tolik nehledí na věk, ale na to, co člověk skutečně umí a jaký je. Jak se říká, změna je život a ten nikdy není jednotvárný. Nakonec mne třeba onen ” vyhazov pro stáří “nakopne k něčemu novému, že se nestačím zapouzdřit. To, že člověk zestárne přece neznamená, že ztratí svou lidskou důstojnost a kdoví, jak budou vypadat za pár let oni mladí a neklidní. I když my možná nebyli jiní, jen doba se změnila a zrychlila.

Vladislava Chourová, Příbram

Také se vám může líbit

Moje první lázně

Rozhodně se mi tam vůbec nechtělo. Nakonec se ale ukázalo, že to bylo to nejlepší, co mě mohlo v tu chvíli potkat. Syn zaparkoval přímo před lázeňským domem a vyndavá…
Zobrazit

Dostali jsme druhou šanci

Vypadá to, že někteří lidé jsou nám opravdu osudem předurčeni. Muž, kterého jsem kdysi milovala, je nyní opět součástí mého života. Svého prvního muže jsem hodně milovala, ale manželství bohužel…
Zobrazit