Kartářka mi řekla, že mě v životě čeká jen jediná známost. Ale zato osudová. Michal neměl tušení, jak moc se mi líbí. Vlastně jsem do něj byla tajně zamilovaná už asi v šesté třídě základní školy. Bylo to nesnesitelné, protože jsem věděla, že mu to nesmím říct. Byla jsem vychovaná v tom, že dívka musí mlčet a čekat, kdo o ni požádá. Dát sama najevo city, to byla v té době utopie. A i kdyby nebyla

O své sestře jsem se dozvěděla ve čtyřiceti letech. Od té doby jsem ji nepřestávala hledat. Ta touha poznat někoho tak blízkého a zároveň mi vzdáleného, byla obrovská. Na ranvej pražského letiště právě dosedlo letadlo z Londýna. Byla jsem celá nedočkavá, ale ještě jsem musela nějakou chvíli vydržet. Nakonec trvalo to třiapadesát let, co jsme se neviděli. Tak těch pár minut už se to nezblázní. Ukl

Moje maminka zemřela při autohavárii, když mi bylo jednadvacet let. Ale ani poté nade mnou nepřestala držet ochrannou ruku a dávala mi různá znamení. Během dospívání mě maminka před chlapci často varovala. Sama měla s mužskými špatnou zkušenost – otec od nás odešel ještě předtím, než jsem se narodila, a ani potom se jí nepodařilo natrefit na toho správného, hodného a milujícího muže. Vzpomínám si

Dlouho nám Marcela tajila, s kým žije. Je jí už třicet a rádi bychom se dočkali vnoučat, ale prý je na děti ještě mladá a navíc si musí najít vhodného partnera, s kterým by chtěla založit rodinu. Když se naposledy rozešla s Fandou, kterého jsme znali, spadl nám kámen ze srdce. Byl to podivný floutek, kterému jsme nevěřili nos mezi očima. Od té doby uplynuly skoro čtyři roky a nikoho nám zatím ne

Nikdy jsem neměla talent na cizí jazyky. Přesto jsem se na střední škole začala poctivě učit angličtinu. Trvalo to sice mnoho let, ale nakonec i na mě se usmálo štěstí a já své jazykové znalosti mohla uplatnit v reálu. Kráčela jsem v lehkém jarním deštíku po letištní ploše v Praze Ruzyni. Koukala jsem zmateně na letadlo, ke kterému jsem se právě přibližovala s ostatními cestujícími. Tohle že je t

Jakmile jsme se poprvé s Patrikem podívali navzájem do očí, bylo to tady. Láska na první pohled. Oba jsme však považovali vznik nějakého vztahu za nemožný. Sešli jsme se ve školícím středisku firmy, pro kterou jsme pracovali – jenže každý v jiném koutě republiky. Navíc mě zbývaly do odjezdu dva dny a Patrik zrovna na týden přijel. „Škoda, že nejsi odněkud blíž nebo že tady nezůstaneš o něco déle,

V mládí člověk nedělá spoustu hloupostí. Mezi ně patří i koketování s posmrtným životem a vyvoláváním duchů. Přivolala jsem kamaráda z pekla, a on nepřišel sám. Dohodli jsme se tehdy s kamarádkou Eliškou a kamarádem Jindrou, že půjdeme na hřbitov vyvolávat duchy. Měli jsme z toho náramnou srandu, jako každý náctiletý. Na hřbitov jsme vlezli v jedenáct hodin večer přes zídku a procházeli se po hřb

Jsem typický městský člověk a tak mi to také vyhovuje. Možná jsem kvůli tomu ale přišel o životní šanci na velkou lásku. S Pavlou jsem se seznámil na vesnické tancovačce. Po letech jsem zajel vyřídit pozůstalost po prarodičích a kamarádi, se kterými jsem se léta neviděl, mě přemluvili, abych šel s nimi. Zábava se i díky vypitému alkoholu brzy rozproudila, a já se začal poohlížet po děvčatech. Jed

Po rozvodu jsme se s maminkou odstěhovaly do jiného domu ve starém městě. Děly se v něm divné věci, které se pravidelně opakovaly a vždy ve stejném pořadí. Je tomu dvacet let zpátky, rozváděli se nám rodiče, a já se sestrou jsme zůstaly u maminky. Odstěhovaly jsme se do jiného bytu na druhém konci města. Ze začátku se nám v bytě líbilo, dokud se nezačaly dít divné věci. Jednou, bylo to před Vánoc

Náš syn nebyl nikdy příliš hovorný, lze říci, že nebyl ani společenský, tak jak to dnes od každého jeho okolí očekává. Své vrstevníky tím provokoval tak dlouho, až došlo k tragédii. Josefovi už od prvních krůčků chyběla taková ta sociální soutěživost, kterou se lidé snaží dostat na žebříčku ve společnosti výš, stát se oblíbenějšími. V dětství mu ale jeho povahu spolužáci vůbec netolerovali. Jeh