Domů     Rozdělili nás po porodu
Rozdělili nás po porodu
4 minuty čtení

O své sestře jsem se dozvěděla ve čtyřiceti letech. Od té doby jsem ji nepřestávala hledat. Ta touha poznat někoho tak blízkého a zároveň mi vzdáleného, byla obrovská.

Na ranvej pražského letiště právě dosedlo letadlo z Londýna. Byla jsem celá nedočkavá, ale ještě jsem musela nějakou chvíli vydržet. Nakonec trvalo to třiapadesát let, co jsme se neviděli. Tak těch pár minut už se to nezblázní. Uklidňovala jsem se.

Pak se přede mnou objevila elegantně oblečená dáma s cestovním kufrem. Podlomila se mi kolena. Dívala jsem se sama na sebe.

Matka mě nechtěla

Když jsme se já a moje sestra Heda měly narodit, naše biologická matka už prý byla rozhodnutá, že nás nechce. Nic moc o tom vlastně nevím. Svou matku jsem nikdy nepoznala. Dala mě prostě ještě v porodnici k adopci. Ocitla jsem se tedy jako mimino v cizí rodině.

Hezké dětství

Musím ale přiznat, že na adoptivní rodiče jsem měla štěstí. Hlavně na maminku. Táta už takový hodný nebyl. Možná mě zpočátku hýčkal stejně jako matka. Ale když se narodil můj mladší nevlastní bratr, byl s jeho láskou ke mně konec.

Všechnu totiž věnoval svému synovi. Začala jsem tím velice trpět. Cítila jsem se v rodině nějak nepatřičně. A to jsem tehdy ještě vůbec nevěděla, že jsem adoptovaná.

Našla jsem důkaz

Jednou ve škole jsem uslyšela na svou adresu dost zlou poznámku. Běžela jsem s pláčem domů. Tehdy mi maminka ale pravdu neřekla. Bohužel nenašla tu odvahu a já začala pátrat sama. Měla jsem štěstí a našla nějaké papíry, jasný důkaz o mé adopci.

Pak už museli rodiče s pravdou ven. Bylo mi dvanáct a chvíli mi trvalo, než jsem se s nečekanou pravdou srovnala. Velkou oporou mi zůstala má adoptivní matka, kterou dodnes považuji za svou maminku jedinou. Tu pravou, biologickou jsem tehdy ani poznat nechtěla.

Naprostá náhoda

Poznat osobně jsem ji sice nechtěla, ale něco se o své původní rodině jsem vědět potřebovala. Dlouho jsem nenacházela žádnou stopu. Nakonec se na mě štěstí přece jen usmálo. Byla jsem už dávno dospělá, vdaná a právě jsem oslavila čtyřicáté narozeniny.

Tehdy jsem zjistila, že existuje Heda. Moje jednovaječné dvojče. Také byla dána k adopci a vypátrat jí, byl nadlidský výkon. Jako by se po ní zem slehla. Jenže já ji chtěla poznat za každou cenu.

Zdlouhavé pátrání

Nelitovalajsem peněz ani času. Obrátila jsem se na všechny potřebné instituce a také sama jsem hledala. Stopa za mnou sestrou Hedou vedla do ciziny. Ukázalo se, že i s adoptivními rodiči emigrovala do Anglie. Pátrání trvalo dvanáct let, než přišel úspěch.

Objevila jsem svou sestru Hedu. Nevěřícně jsme na sebe hleděli přes skype. Na obou monitorech našich počítačů byly totiž naprosto totožné tváře. Podobaly jsme se jedna druhé tak neskutečně. Každý, kdo to uviděl byl v šoku.

Úžasné setkání

Heda se ihned rozhodla, že za mnou přijede. Doprovázela ji její adoptivní matka. Stará, bělovlasá a milá paní. Moje maminka se tohoto setkání už bohužel nedožila. Zemřela před půl rokem. Ale ještě se mi stačila omluvit za to, že si nás tehdy neadoptovala obě.

Nechtěl to prý její manžel. Byly jsme dvě holky a on ještě toužil po synovi. Děvče mu stačilo jen jedno. A i to po čase zavrhl, když se mu narodil syn. S Hedou jsme nyní neustále v kontaktu. Ukazuje se, že kouzlo jednovaječných dvojčat funguje i na dálku.

Jsme si tak strašně podobné nejen vzhledem, ale i povahou. Snažíme se dohnat do půlstoletí bez sebe a užíváme si každou chvilku.

Magdaléna L. (53), Broumov

Předchozí článek
Další článek
Související články
4 minuty čtení
Naši rodinu poznamenala těžká nemoc i závislost. Kdybychom si nedokázali stát bok po boku, nevím, jak bychom ty zlé časy překonali. Naše rodina je velká a stmelená. Samozřejmě i u nás to občas zaskřípe. Jsme jako starý, dobře promazaný stroj, který pořád jede dál. Pospolitá rodina S manželem Josefem jsme se brali skoro před padesáti lety. Žijeme v malém městě na Vysočině, kde se všichni z
3 minuty čtení
Babičky už dnes nejsou, co bývaly. Jsou moderní, mají nejrůznější záliby, cestují, sportují. Ne každá skáče nadšením, když ji poprosíte o hlídání vnoučat. Všude se dočítám, že doba je moderní a panuje trend, že spousta babiček se již nepovažuje za babičky hlídací. Chtějí si užívat života. Dřív babičky nosily tepláky a zástěry, pekly koláče, dělaly marmelády a nezlobily se, když k nim mladí strč
3 minuty čtení
Zeťák myslel, že z naší dcery udělá ženu v domácnosti, že se vzdá své kariéry. Naše chytrá a ambiciózní Jitka se ale nedala. Musela si prosadit svou. Když si našla moje dcera Jitka ženatého přítele, navíc o deset let staršího, nebyli jsme s manželem z toho odvázaní. Štěstí našeho jediného dítěte nám bylo ale nade vše, tak jsme její rozhodnutí tolerovali. Ten její Ota se navíc brzy rozvedl, což
4 minuty čtení
Celý život jsem si myslela, že rodina je o lásce, podpoře a sdílení radostí. Teď díky snaše vím, že je to o zdravém jídelníčku a celoživotním odříkání. Poslední roky mi dávají zabrat. Moje snacha Lenka je sice milá žena, ale její posedlost zdravou výživou mě přivádí k šílenství. Nejvíc mi ale láme srdce, když vidím, jak svými striktními názory bere radost z dětství mému vnukovi Kubovi. Je mu pě
2 minuty čtení
Ne každému mladému se musí oslavy staršího člověka líbit, ale určitě by bylo slušností to alespoň předstírat. Partnerka mého vnuka to nezvládla. Lada se jmenovala, a už to jméno zavánělo povýšeností. Jak jsem ho uslyšela, zapracovala moje ženská intuice a vnitřní hlas mi řekl, že s touto dívkou náš Lukáš šťastný nebude. Ale všichni mi oponovali, že až ji poznám, změním názor. Je to milá, hezká
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Grenadina z granátových jablek
nejsemsama.cz
Grenadina z granátových jablek
Grenadina je tradiční sirup vyráběný z granátových jablek, nikoli z třešní, jak se mnozí domnívají. Má sladkokyselou chuť a krásnou červenou barvu. Ingredience na 4 sklenice: ● 1 l čerstvé šťávy z granátových jablek ● 100 g cukru ● šťáva z citronu Postup: Do malého hrnce nalijte šťávu a přidejte cukr. Pomalu zahřívejte a míchejte, dokud se cukr zcela nerozpustí, ale nevařte. Přidejte citronovou šťávu, která zvýrazní chuť a prodlouží
Smrtelná tragédie v Le Mans: Zaúřadoval nezvratný osud?
enigmaplus.cz
Smrtelná tragédie v Le Mans: Zaúřadoval nezvratný osud?
Ochozy kolem závodního okruhu ve francouzském Le Mans, kde se jezdí známý 24 hodinový závod, jsou plné lidí. V kalendáři je psaný 11. červen roku 1955 a závod byl zhruba před dvěma hodinami odstartová
Nové hodinky Omega Seamaster Diver 300M: Oranžový symbol hloubek
iluxus.cz
Nové hodinky Omega Seamaster Diver 300M: Oranžový symbol hloubek
Za posledních dvacet let se oranžová barva stala synonymem pro potápěčské hodinky značky Omega – nejen díky své vysoké viditelnosti pod vodou, ale i jako výrazný estetický prvek. Tato výrazná barva se
Vana – královna relaxačního prostoru
rezidenceonline.cz
Vana – královna relaxačního prostoru
Na následujících stránkách vám chceme představit tradiční koupelnu v netradičním pojetí. Zařizovací předměty se netísní v malé místnosti bez oken, ale jsou součástí relaxačního prostoru. Opravdovou královnou koupelny se stává vana, volně stojící uprostřed prostoru. Nejenom že je pohodlně přístupná ze všech stran, zároveň dokonale vyniknou její ladné linie. Hitem posledních let se staly tradiční tvary, různé
Neznámá ze Seiny: Morbidní múza a ideál krásy
epochaplus.cz
Neznámá ze Seiny: Morbidní múza a ideál krásy
Má jednu z nejznámějších tváří přelomu 19. a 20. století. Básníci ji opěvují, spisovatelům je múzou, pro mnohé je ideálem krásy. A nikdo neví, kdo to vlastně je. Zavřené oči a lehký, téměř neznatelný náznak úsměvu. Tak zůstane navždy zapsána do historie. Tvář neznámé dívky, otištěná pravděpodobně do posmrtné masky, visí kolem roku 1900 jako
Tunisko a jeho exotická tvář
epochanacestach.cz
Tunisko a jeho exotická tvář
Tunis není jen pětihvězdičkový hotel a každodenní lenošení na pláži. Tato země nabízí mnohem víc. Většina Čechů jezdí hlavně na Djerbu, do Sousse, Hammametu nebo Nabeulu. Milovníci klidu a historických památek zamíří ale raději do Mahdie. Určitě se vyplatí nezůstávat celý týden jen u hotelu v opojení all inclusive, ale navštívit více různých míst. Mezi ně
Chybí Peštové a Haberovi doma jiskření a vášeň?
nasehvezdy.cz
Chybí Peštové a Haberovi doma jiskření a vášeň?
Zatímco Daniela Peštová (54) chce problémy řešit a mluvit o nich, její partner Pavol Habera (63) veřejně přiznal, že ho to nezajímá. Podřezal si pod sebou větev a dočká se rozchodu? Následující týd
Zachraňte koně! Příběh chovatelského klenotu pražské zoo pokračuje
21stoleti.cz
Zachraňte koně! Příběh chovatelského klenotu pražské zoo pokračuje
Psalo se 28. září 1931. Den, který navždy změnil osud jednoho druhu. V pražské Troji se slavnostně otevřela nová zoologická zahrada. Pro mnohé jen další zábavné místo pro rodinné výlety. Kdo by si teh
Záhada jediné vraždy na jižním pólu
epochalnisvet.cz
Záhada jediné vraždy na jižním pólu
Polární stanice Amundsen-Scott je umístěná 100 metrů od jižního pólu. Polárníci zde tráví čas už od roku 1956, kdy první budovy postaví osmnáctičlenná skupina amerického námořnictva.   Od té doby zde léto tráví přes 200 výzkumníků, v zimě je zde jen něco mezi 50 a 90 lidmi. Taky není o co stát, průměrná teplota je přes
Vlastnil Rudolf II. dýku s Caesarovou krví?
historyplus.cz
Vlastnil Rudolf II. dýku s Caesarovou krví?
Do „třináctých“ komnat Rudolfa II. nahlédne jen málokdo. Augšpurský obchodník Hans Kraft je jedním z vyvolených. „Teď se můžete chlubit tím, že jste viděl, co mnoho jiných ne,“ usměje se na něj císař, když ho provází mezi policemi své kunstkomory. Kraftovi se doslova tají dech. Pravda, obdobných sbírek existuje v Evropě celá řada, jen namátkou vévodská
Pečené kuřátko na citrónech a česneku
tisicereceptu.cz
Pečené kuřátko na citrónech a česneku
Možná jste dosud neobjevili kouzlo kuřecího masa ovoněného pečeným citronem. Teď máte ale příležitost. Ingredience 1 celé kuře 2 cibule 2 celé citrony 5 stroužků česneku hrst tymiánu nebo ro
Moudrá sova mi přináší štěstí
skutecnepribehy.cz
Moudrá sova mi přináší štěstí
Měla jsem krátce před maturitou a byla jsem nervózní. Sova v mém snu mi poradila, na jakou otázku se mám připravit. Ten sen se mi zdál ve škole před maturitou. Seděla jsem na břehu řeky, kam jsem chodívala s dědečkem na ryby. Seděla jsem tam sama, děda byl už po smrti, a mně se v tom snu po