Je skutečně možné, aby někdo z vaší dlaně předpověděl vaši budoucnost a řekl, co vás čeká? Já, s odstupem několika let, musím potvrdit, že ano. Nikdy jsem netoužila po tom, znát svoji budoucnost. Chtěla jsem se nechat životem překvapit. Jenže kamarádky Jana a Pavla to měly jinak. Zajímaly se o numerologii, výklady z karet i čtení z ruky. Ještě když jsme byly na střední, lanařily mě, abych s nim

Po smrti otce se moje dětství změnilo v horor. A následky si z té doby nesu dodnes. Jediné, co mě drží nad vodou, je moje dcera. Marika se na mě usmála. „Mami, to bude dobrý.“ Pohladila mě po hlavě a podala hrnek čaje s brčkem. Nesnáším nemocnice. A tady už jsem ležela skoro týden. Obyčejná uskřípnutá kýla. Ale musela jsem se tvářit statečně. Hlavně před dcerou. Ta měla o mém úrazu naprosto jasno

Dcera si nechala udělat plastiku. Hanka se sebou nebyla spokojená. Po dvou dětech se její dříve ploché břicho už nikdy nevrátilo. Stehna nebyla tak pevná jako ve dvaceti, když byla na vrcholu své atletické kariéry. A čím byla starší, tím víc řešila své tělo. Přišla mi jako posedlá sama sebou. S kolegyněmi z práce se hecovaly. Která víc a rychleji zhubne. Když mi o tom vyprávěla, podivovala jsem

Zhruba od svých patnácti let jsem se stylizovala do role rebelky. Naši to se mnou neměli lehké. Bouřila jsem se v podstatě proti čemukoli. Ne že bych měla tak vyhraněné názory, prostě se mi líbilo být za každou cenu v opozici. Když oni řekli „a“, já jsem řekla „b“ a naopak. Stejné to bylo i s kamarádkami. Chtěla jsem, aby bylo vždycky po mém, za každou cenu – a tak jsem pár opravdu dobrých kamará

Našla jsem návod v knize, jak probudit vzpomínky z minulého života. Musela jsem si ho vyzkoušet. Nikomu bych to ale nedoporučovala. Vzpomínka na mou smrt byla děsivá. Po přečtení knihy R. A. Moodyho jsem se začala zajímat o převtělování. Jelikož byl v jejím závěru uveden návod na autosugesci, neváhala jsem ji na vlastní kůži vyzkoušet. Asi ve čtyři hodiny odpoledne jsem tehdy uvolněně ulehla na p

Neměla jsem šťastný život. Světlem mého života se na stará kolena stala až moje vnučka Alenka. Rády jsme spolu chodily na procházky a sbíraly kamínky. Jednoho dne vnučka ale našla mnohem víc. Celý život mě provázela smůla. Dětství jsem měla těžké bez maminky, manželství se mi nevyvedlo a peníze se mě nedržely. Po odchodu manžela jsem žila dlouho s dětmi sama a poté, co odešly z domova i ony, jsem

Vždycky jsem si říkala, že já budu ve výběru partnera opatrná. Jak se mohlo stát, že se z něho nakonec vyklubal táta? Od okamžiku, kdy jsem pobrala rozum, si pamatuji naši typickou domácí atmosféru. Táta se opíjel, křičel a bil mámu. Když jsem povyrostla, bil i mě. Děsily jsme se chvíle, kdy se vrátí z hospody. Jednoho dne to tak přehnal, až jsem dostala strach, že mámu zabije. Běžela jsem k sous

Kvůli svým intrikám jsem ztratila dobrou kamarádku. Ten drb jsem si ale prostě nemohla nechat pro sebe... Znaly jsme se od dětství. Říkaly jsme si všechno a taky si vždycky přály. Nikdy by mě ve snu nenapadlo, že ji najednou budu chtít strhnout na dno a do problémů, jako se to stalo mně. Všechno začalo mým rozvodem, kdy jsem skončila v levném pronájmu a děti raději zůstaly s manželem, protože u n

Tchyně jsou neoblíbené i v lepších rodinách, jak ale tahle nenávist vygradovala u nás, to je příběh na román. Moje matka byla tou nejstrašnější tchyní na světě. Vdávala jsem se na vysoké a brala si spolužáka. Žili jsme v garsonce pět let a pak jsem potkala Jirku. Ženatý s malým synem, jinak skvělý chlap. Až vedle něj jsem zjistila, co to je sex. Moje okolí celé roky tvořili hloubaví intelektuálov

V neděli po obědě jsem si kapku zdřímla. Probudil mě podezřelý šramot. Nejšťavnatější třešně z vesnice. To byly ty moje. Bylo jich tolik, že jsem je nikdy nedokázala očesat. Nejmíň půlku stromu sežrali špačci, a já jim ji ráda nechala. Ten strom jsem měl ráda hlavně kvůli tomu, že zjara nádherně kvetl. Třešně, které jsem otrhala, jsem beztak vesměs rozdala. Nedá se jich sníst moc, však víte, co b