Nikdy jsem se neuměla vyzývavě oblékat. A po padesátých narozeninách už jsem vyrazila ven třeba klidně v teplákách. Manžel mi zemřel před deseti lety. Byla to pro mě nepopsatelná ztráta. Dva roky trvalo, než jsem se vzpamatovala a překonala nejhorší deprese. Zhubla jsem na kost, skoro nespala, málem přišla o práci, protože mi bylo všechno jedno. Naštěstí jsem narazila na dobrého psychiatra, který

Rodiče nám vštěpovali, že lhát se nemá, já jsem ale lhala kvůli svému bratrovi od dětství. Mnoho let jsem jim namlouvala, že je zdravý a má se dobře, I když byl už dávno po smrti. Jako malá jsem za svého bratra Pavla žehlila většinu jeho průšvihů. Jen co dospěl, tak se Pavel odstěhoval a našel si skvělou práci. Domů jezdíval jednou za měsíc na víkend se svou ženou Radkou. Vyprávěl příběhy z velko

Tu ženskou viděl jen on sám. Spolu s ní přišlo vždy ruku v ruce neštěstí. Jen zázrakem unikal celý život smrti. Až tu divou ženu vyhnala naše malá vnučka. Chodili jsme s Tomášem půl roku, známí nám půjčili srub v lese a my si tam užívali víkend. Scházely dvě hodiny do odjezdu domů, seděli jsme v romantickém objetí na terase a kochali se přírodou. Za chvíli budeme zase ve městě. Tomáš si mě náhle

Být věrná nebylo nic pro mě. Toužila jsem svést každého chlapa, kterého jsem viděla. Jen tak – ze cviku! Tyhle časy jsou už bohužel pryč. Ráda na ně ale vzpomínám a za nic se nestydím. Jsem už zkrátka taková. Chlapy jsem střídala jako spodní kalhotky, klidně jsem udržovala známost s několika najednou. Lépe řečeno jsem s nimi spala, protože na nějakou velkou lásku nezbýval čas. Byla jsem docela he

Nevěřila jsem, že by se něco takového mohlo splnit. Život změnil můj názor na věc. Tetička Kláry, mojí spolužačky na gymnáziu se věnovala výkladu karet. Tenkrát jsem samozřejmě neodolala a nechala si vyložit svůj osud. Spokojená s výkladem jsem byla tak napůl. Dozvěděla jsem se, že mě sice nebudou ohrožovat žádné velké nemoci a dožiji se vysokého věku, ale co se vztahů týkalo, vdám se prý celkem

Ten starý pán už věděl, že mu mnoho dní nezbývá, smrti se ale nebál, strachoval se o své psí seniory. Slíbila jsem, že se o ně postarám. Už léta pracuji jako pečovatelka a mám svou klientelu starých a nemohoucích lidí, za kterými každý den jezdím. Peněz za to není mnoho, já ale mám svou práci ráda. Pan Jeníček byl můj velký oblíbenec. Drobný, nenápadný starý pán s nemocným srdíčkem. Moc toho nen

Mít dvojče, které je vám k nerozeznání podobné, není žádný med. Jak já jsem na to svoje dvojče žárlila! Byly jsme se sestrou dvojčata k nerozeznání. Od útlého dětství mě to zneklidňovalo, v pubertě pak přímo znechucovalo. Lidé si nás pletli, všude, kam jsme vešly, jsme vzbuzovaly nežádoucí pozornost. Vůbec je divné, když jste na světě dvakrát, vzbuzuje to nejistotu a deprese. Už na základní škole

Pokaždé, když jsem svůj záhadný příběh někomu vyprávěla, setkala jsem se s nedůvěrou nebo i s výsměchem. Nejčastěji mi lidé říkali, že se mi to celé nejspíš jenom zdálo… Někteří podotýkali i něco v tom smyslu, jestli jsem náhodou něco nepila. Toto nařčení se mě obzvláště dotklo, protože jsem celoživotní abstinentka. A poznámky typu, že mám až příliš velkou fantazii, také nebyly na místě. Výmysl

Zamilovala jsem se do kolegy z práce. Milovala jsem ho tajně, nikomu jsem to neprozradila, tím méně jemu. Hned na úvod bych chtěla zmínit, že se to stalo, když mi bylo sedmadvacet a nastoupila jsem do svého prvního zaměstnání. Byla jsem asistentkou v právnické firmě a jeden ze společníků firmy byl vážně krasavec. Byl urostlý, o několik let starší než já, měl charisma, choval se jako pravý džen

Ráda si pohrávám s kyvadlem a vykládací karty mi také dělají často společnost. Občas za mnou někdo přijde pro radu. Hledání zatoulaných zvířat není výjimkou. Pro mě je velmi obtížné vyprávět nebo psát veselé příhody, protože se jako lidová léčitelka a kartářka denně setkávám spíše s bolestí, starostmi a lidským utrpením. Rozdávat úsměv, pohodu a laskavé slovo, které hřeje, je mým posláním. Každý