Domů     Naše drahá maminka celé rodině zatajila, že umírá
Naše drahá maminka celé rodině zatajila, že umírá
7 minut čtení

Obdivuji jí , jak se s krutým osudem dokázala vyrovnat a udržet si úsměv na rtech do poslední chvíle, aby nám nezkazila šťastné a veselé Vánoce.

Nebýt Haničky, máminy kamarádky a spolužačky, která o všem věděla, nikdy bychom se nedozvěděli, jak to tenkrát bylo. Všechno začalo na podzim roku 2009, kdy si maminka začala stěžovat na bolesti břicha.

Zprvu jsme tomu nikdo nevěnoval pozornost, když se ale její stížnosti začaly stávat častějšími a ona byla čím dál víc unavenější, zpozorněli jsme. Naše máma totiž měla tuhý kořínek a nikdy se ani slůvkem nezmínila o tom, že by měla nějaký problém.

Vlastně jsem si nikdy nevšimla ani jako dítě ani v dospělosti, že by byla nemocná, ležela v posteli nebo si jen postěžovala. Proto jsme zpozorněli. S tátou jsme ji přemluvili, aby si raději zašla k doktorovi.

Ona se však vymlouvala, že to není třeba, že nemá na takové hlouposti čas.

Kdybych byla tehdy pozornější, mohla jsem si všimnout, že tentokrát to bylo jiné, že tentokrát měla jiné oči, jiný výraz, že tehdy trpěla velkými bolestmi a jen se snažila být před námi silná. Byla přehnaně veselá, a to proto, abychom náhodou nezačali mít podezření…

Neuměla se litovat

Ostatně to byla její celoživotní role. O mě, mé dva sourozence i o tátu se starala, i když jsme o to mnohdy nestáli. Pečovala o nás s přehnanou láskou, ale ona byla proste taková. Člověk se za to na ni nemohl zlobit.

Jak moc je mi dnes líto, že jsme ji nebyli dost vděční a někdy ošklivě odsekli, ať se pořád tak nestará. Dnes s odstupem času bych řekla, že jsme byli vždycky na prvním místě my s tátou a na sebe máma myslela až jako na tu poslední.

Pořád říkala, že kdyby jí něco náhodou opravdu bylo a musela jít do nemocnice, není nikdo, kdo by se o nás postaral. Bylo to směšné, říkala to, i když nám bylo už přes třicet, a táta byl soběstačný chlap.

Aniž by nám tedy cokoli řekla, nejspíš, abychom se nestrachovali, došla si před těmi devíti lety k lékaři a pak k dalšímu a dalšímu, až se konečně dozvěděla příčinu svých potíží. Mezitím už se stihl říjen přehoupnout v listopad.

Lékaři v nemocnici jí sdělili, že je její stav velmi vážný a že kdyby přišla dříve, mohla být léčba mnohem jednodušší. Nebyla by to ale naše máma, kdyby se spokojila s tím, co slyšela.

Vydala se proto ke své kamarádce, zdravotní sestřičce Haničce, která pracovala několik let na onkologii.

Kamarádka plakala

Když jí předala svou lékařskou zprávu, Hana se rozplakala. Diagnóza byla krutá a nespravedlivá. Maminka měla rakovinu tlustého střeva. Metastázy zasáhly takřka všechny důležité orgány. Maminka chtěla po Hance pravdu.

Věděla, že umírá, že už jí nepomůže ani zázrak, ale asi to potřebovala slyšet od někoho, koho znala a kdo znal ji. Haně tedy nezbylo, než mamince její smutnou domněnku potvrdit.

Poslední, co ještě chtěla máma vědět bylo, jestli se dožije Vánoc, a kolik času jí vlastně zbývá. Dalo se to jen těžko odhadnout, ale podle všeho měla maminka před sebou už jen pár měsíců nebo dokonce týdnů.

Nádor, který jí ubíral cenný čas, byl tak velký, že nebylo možné ji operovat. Chemoterapie by jí také už nepomohla.

A jak jsem svou mámu znala, nejspíš by ji stejně odmítla s tím, že nechce své poslední dny strávit s hlavou v záchodové míse nebo schoulená na sedačce. Jediné, co lékaři mamince nabídli, byly léky tišící stále se zvětšující bolesti. Ty neodmítla.

To ale proto, aby se jí lépe dařilo se před námi přetvařovat. Tak si nikdo z nás nevšiml, že by se cokoli dělo.

Ano, viděli jsme, že je máma unavená, pohublá a nevypadá moc zdravě, ale ona nám tvrdila, že příčinou bolestí je žlučník a že se čeká, jestli se uklidní, nebo bude muset jít ven. Spolkli jsme jí to bez námitek.

Všichni jsme byli tak zaneprázdnění, že jsme si nevšimli, jak se nám milovaná maminka ztrácí den ode dne před očima…

Pozdě bycha honit

Strašně si to teď vyčítám, že jsem jí častěji nezavolala, jak jí je, jak se má… Třeba by se mi svěřila, třeba by se prořekla a já bych ten čas, který nám byl vyměřený, mohla využít lépe.

Bohužel se nic z toho nestalo a máma hrála svou roli dál, aniž by nám cokoli řekla. V práci mě navíc povýšili, takže jsem toho měla tolik, že jsem se kolikrát neozvala i několik dní. Táta pracoval pro nějakou firmu a doma se také příliš nezdržoval.

Vetšinou se s mamkou viděli až večer, a to už ležela v posteli nebo si četla v obýváku na pohovce. Ovšem s tím, jak se blížily Vánoce, začala si i moje silná máma uvědomovat, že to jsou poslední svátky, které s námi prožije.

Jediné, za co jsem vděčná je, že při ní byla Hanička, která sice její chování neschvalovala, ale tolerovala ho. Vždy maminku ochotně vyslechla a pomohla jí, když cokoli potřebovala a my s tátou nebyli na blízku.

Nebýt toho, zůstaly by nám dost možná okolnosti její smrti navždy obestřeny tajemstvím. Hanička pomáhala mamince s nákupy dárků k Vánocům, protože ta už pomalu ztrácela svou pověstnou sílu. Pomáhala jí také s pečením a s přípravami.

Máma totiž věděla, že kdyby řekla mně, bylo by mi okamžitě jasné, že se něco děje.

Hlavně se dožít Vánoc

Proto se neobrátila ani na mě ani na tátu. Jak začínala nemoc nad maminkou získávat převahu, přibývalo sporů s Hanou. Ta ji prosila, aby se nám konečně svěřila, aby nám řekla, že už tu dlouho nebude.

Snažila se ji přesvědčit, že na to máme právo, a když nám to neřekne, je to od ní sobecké. Máma si ale dál vedla svou a nechtěla nám kazit vánoční období. Chtěla Vánoce jako byly vždycky – šťastné a radostné!

Nestála prý o soucitné pohledy, o desítky zpráv a telefonátu příbuzných a hlavně o slzy a smutek. Přála si pamatovat naše usměvavé tváře a nadšení nad skvělými dárky, které, stejně jako každý rok, vymyslela.

Když se nad tím člověk zamyslí, nemůže se na ni proto zlobit. A jak si přála, tak se také nakonec stalo. Všechno s Haničkou připravily tak, že nikdo z nás nepojal podezření, že se něco děje.

A když jsme zasedli společně k prostřenému stolu, byli jsme šťastní, maminka se usmívala a vypadala spokojeně. Dokonce se zdálo, že jí je dobře, i když musela v tu dobu hodně trpět.

Po večeři jsme si rozdali dárky a usedli k pohádkám, tak jako jsme to dělali, když jsme byli malé děti. Máma seděla ve svém oblíbeném velkém kresle, táta naproti ní, my s bráchou a sestrou na gauči a naše děti u jejích nohou na zemi.

Poslední rozloučení

Sledovali jsem Popelku a máma hladila vnoučky po vlasech. Užívala jsem si tu úžasnou chvíli pohody. Jen jsem netušila, že je to poslední chvíle s tou, kterou jsem bezmezně milovala a neříkala jí to tak často, jak jsem měla.

Když jsem v noci odjížděla k sobě do bytu, poděkovala jsem mamince za krásný večer a slíbila, že se druhý den zastavím, a půjdeme na hřbitov zapálit babičce a dědečkovi svíčku. Políbila mě na čelo a zapnula poslední knoflík na kabátu, abych se nenachladila.

Dělala jsem uraženou, že se o mě stará jako by mi bylo deset. Jen se usmála a řekla, že na sebe musím dávat větší pozor a že jí to mám slíbit. Slíbila jsem, rozloučila se a odešla.

Druhý den ráno, když jsem se chystala k našim, mi táta zavolal, že maminka večer usnula a už se neprobudila. Zemřela ve spánku. Její nečekaná smrt nás zničila, ovšem zjištění, že nám vše zatajila, ještě víc. Utěšovalo nás jen to, že odešla šťastná a milovaná.

Sebrala všechny poslední síly, aby se dočkala Vánoc, kdy se všichni sejdeme. Od té doby jsou všechny Vánoce na její počest a její místo u stolu je prostřeno tak, jako by tu s námi stále byla.

Kateřina (45), Olomouc

Související články
3 minuty čtení
Byla to láska na celý život. Doufali jsme, že spolu zestárneme, že neexistuje nic, co by tomu zabránilo, co by nás rozeštvalo. Když jsme si s Ondrou v šestnácti letech přísahali, že nás nic nerozdělí, oba jsme tomu věřili. „Ani smrt,“ vyrazil ze sebe a já po něm automaticky opakovala, že ani smrt, ač jsem si v duchu říkala, že to je asi nesmysl, neboť zubatá rozdělí vždycky všechno. Ale byli js
3 minuty čtení
Sedím na lavičce v parku, kde to znám nazpaměť. Stromy jsou pořád stejné, i když jenom o něco starší. Ony však mohou mluvit. Já ze sebe nevydám ani hlásku! Alespoň šumí. Jsou možná staré jako já. Jenže na mně je ten zub času znát víc. Přírodu bereme jako němou, ale když přijdete o hlas, uvědomíte si, že rostliny mohou být slyšet víc než vy. Před dvěma lety se to stalo. Ochromila mne ztráta h
3 minuty čtení
Dnes ráno mi znovu podal ruku a zeptal se, jak se jmenuju. Jeho oči byly přívětivé, ale i nejisté. Můj muž. Opět jsem mu řekla: „Jsem Marie, tvoje žena.“ Přikývl. A pak se na mě usmál tak, jako by mě potkal poprvé. Můj muž. Manžel, se kterým jsme desítky let. Když mu to zjistili, bylo mu 75 let. Já jsem věděla, že se něco děje, ještě než to řekli nahlas. Zapomínal, kde je hrnek, jak se jmenuje
5 minut čtení
Je mi sedmašedesát a najednou cítím, že nemám tolik času. Na co? Říct pravdu mé rodině. A hledat dítě. Je to tak dávno, co jsem držela ten uzlíček... Vzpomínky mi proudí hlavou jako zběsilá auta na silnici. Tehdy jsem je pozorovala z mostu, když jsem přemýšlela, jestli tam neskočit. Nebyla jsem plnoletá. Měla jsem v hlavě ty řeči, jak lidé odsuzovali jiné dívky, které brzy otěhotněly. A pak jse
4 minuty čtení
Poslední tři roky se můj život točí jen kolem jednoho. Kolem péče o manžela Františka, kterému lékaři diagnostikovali rakovinu plic. Z našeho kdysi tak šťastného a spokojeného manželství, plného výletů a smíchu, se stal boj o každý den. Miluji ho, ale musím přiznat, že už to nezvládám. Sedím u jeho postele a poprvé vážně přemýšlím, jestli by pro nás oba nebylo lepší, kdyby šel do hospicu. Ta
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Regina Řandová prý přišla manželovi na milenku!
nasehvezdy.cz
Regina Řandová prý přišla manželovi na milenku!
Není to tak dávno, co zářila štěstím. Dokonce s manželem po 20 letech obnovili manželský slib. Jenže pohádka má zřejmě trhliny. Herečka Regina Řandová (57), známá ze seriálu Kamarádi, prý čelí kruté r
Sladké je prý sprosté slovo!
skutecnepribehy.cz
Sladké je prý sprosté slovo!
Celý život jsem si myslela, že rodina je o lásce, podpoře a sdílení radostí. Teď díky snaše vím, že je to o zdravém jídelníčku a celoživotním odříkání. Poslední roky mi dávají zabrat. Moje snacha Lenka je sice milá žena, ale její posedlost zdravou výživou mě přivádí k šílenství. Nejvíc mi ale láme srdce, když vidím, jak svými striktními názory bere
Roboti pod zemí: Jak ČVUT staví budoucnost tunelů a úložišť
21stoleti.cz
Roboti pod zemí: Jak ČVUT staví budoucnost tunelů a úložišť
Představte si robota, který se sám orientuje v temném podzemí, analyzuje stěny tunelu a rozpozná člověka i nečekanou trhlinu. Ne, to není sci-fi – to je JULBOT. A právě takoví roboti se dnes učí praco
Salát s pečenými meruňkami
nejsemsama.cz
Salát s pečenými meruňkami
Ovoce a salát v kombinaci se sýrem je vždy dokonalá pochoutka. Vyzkoušejte ji i s melounem, broskvemi nebo jahodami. Ingredience na 4 porce: ● 500 g meruněk ● 200 g krémového kozího sýra ● 1 vejce ● 200 g listového salátu ● 1 červená cibule ● sůl ● pepř ● olivový olej ● 2 lžíce medu ● 2 lžíce citronové šťávy ● 200 g sušené šunky Postup: Měkký kozí sýr prošlehejte s vejcem. Směs pak
Byl slepý básník Homér ve skutečnosti ženou?
enigmaplus.cz
Byl slepý básník Homér ve skutečnosti ženou?
Panovník ithackého království Odysseus odjíždí bojovat do trojské války. „Kdo tady teď bude vládnout?“ ptají se v tu chvíli dvořané. „Já,“ prohlásí rozhodným hlasem Odysseova manželka Pénelopé. Nikdo
V Dubaji vzniká rezidence s fotbalovou duší
epochalnisvet.cz
V Dubaji vzniká rezidence s fotbalovou duší
Když se fotbalový klub Chelsea rozhodne vstoupit do světa realit, nevznikne z toho jen obyčejný projekt. V Dubaji se právě chystá unikát, který spojuje vášeň pro sport, luxusní životní styl a architektonické ambice. Rezidenční mrakodrapy s výhledem moře nabídnou nejen prvotřídní zázemí pro regeneraci, ale dokonce i střešní fotbalové hřiště. V Dubaji jsme zvyklí na ledacos. Nekonečné skypooly
Praktický půvab ostrůvkových řešení
rezidenceonline.cz
Praktický půvab ostrůvkových řešení
Módní dispozice má své nesporné výhody, spočívající nejen ve výsledném vzhledu kuchyně, ale také z pohledu funkčnosti. Je ale náročná na prostor. Nesporným přínosem takto koncipované plochy je její vstřícnost k ideálnímu uspořádání, jež dbá na snadnou dostupnost a obsluhu všech jednotlivých zón kuchyně. Umožňuje totiž splnění nejdůležitější zásady, a sice minimalizaci počtu kroků a
Včely: Neúnavní pomocníci, kteří komunikují tancem!
epochaplus.cz
Včely: Neúnavní pomocníci, kteří komunikují tancem!
Jemné bzučení napovídá, že v okolí se pohybuje hmyz. Květinu zrovna navštívila včela, která po krátké chvílí míří zpět do úlu. Jakmile náklad odevzdá, předvádí zvláštní pohyby, skrze něž dává vědět ostatní, kde sehnat vydatný nektar. Malého živočicha v našich končinách nejvíce zpopularizuje kreslený seriál Včelka Mája, k němuž nazpívá píseň Karel Gott (1939–2019). Včely si pozornost zaslouží
Habáni na Moravě: Šlechta díky odpadlíkům od víry bohatla
historyplus.cz
Habáni na Moravě: Šlechta díky odpadlíkům od víry bohatla
Kdysi šťastná a prosperující obec náhle zeje prázdnotou. Tisíce lidí zanechávají své majetky napospas osudu a prchají ze země, aby splnily nemilosrdný panovníkův rozkaz. Jejich víra se od té povolené příliš liší. Hnutí novokřtěnců působí v církevním světě na počátku 16. století jako blesk z čistého nebe. Humanistický učenec Konrád Grebel (asi 1498–1526) a jeho kolega Felix
Rolls-Royce Motor Cars Prague vzdává hold kulturnímu odkazu modelu Phantom
iluxus.cz
Rolls-Royce Motor Cars Prague vzdává hold kulturnímu odkazu modelu Phantom
Model Phantom je od roku 1925 nejznámějším symbolem úspěchu. Po osm generací provázel královské rodiny, státníky, umělce a průmyslové magnáty, kteří byli přítomni u mnoha z nejvýznamnějších okamžiků m
Zelený ostrov Menorca
epochanacestach.cz
Zelený ostrov Menorca
Pokud nesnášíte velká vedra, nebo vám v létě na dovolenou nezbyl čas, nic není ztraceno. Menorka vám ráda otevře svou náruč. Název pochází z latinského Insula minor (Menší ostrov), který se používal pro odlišení od sousední Mallorky. Oba ostrovy patří k španělskému souostroví Baleáry. Od Mallorky se ostrov liší nejen velikostí, ale také rytmem života.
Grilovaný losos s borůvkami
tisicereceptu.cz
Grilovaný losos s borůvkami
Losos je jednou z nejoblíbenějších ryb na světě. Přidejte si k němu i omáčku, která ho skvěle doplní. Ingredience 150 až 200 g lososa na porci Marináda sušený česnek sůl a pepř šťáva z 1