Domů     Naše drahá maminka celé rodině zatajila, že umírá
Naše drahá maminka celé rodině zatajila, že umírá

Obdivuji jí , jak se s krutým osudem dokázala vyrovnat a udržet si úsměv na rtech do poslední chvíle, aby nám nezkazila šťastné a veselé Vánoce.

Nebýt Haničky, máminy kamarádky a spolužačky, která o všem věděla, nikdy bychom se nedozvěděli, jak to tenkrát bylo. Všechno začalo na podzim roku 2009, kdy si maminka začala stěžovat na bolesti břicha.

Zprvu jsme tomu nikdo nevěnoval pozornost, když se ale její stížnosti začaly stávat častějšími a ona byla čím dál víc unavenější, zpozorněli jsme. Naše máma totiž měla tuhý kořínek a nikdy se ani slůvkem nezmínila o tom, že by měla nějaký problém.

Vlastně jsem si nikdy nevšimla ani jako dítě ani v dospělosti, že by byla nemocná, ležela v posteli nebo si jen postěžovala. Proto jsme zpozorněli. S tátou jsme ji přemluvili, aby si raději zašla k doktorovi.

Ona se však vymlouvala, že to není třeba, že nemá na takové hlouposti čas.

Kdybych byla tehdy pozornější, mohla jsem si všimnout, že tentokrát to bylo jiné, že tentokrát měla jiné oči, jiný výraz, že tehdy trpěla velkými bolestmi a jen se snažila být před námi silná. Byla přehnaně veselá, a to proto, abychom náhodou nezačali mít podezření…

Neuměla se litovat

Ostatně to byla její celoživotní role. O mě, mé dva sourozence i o tátu se starala, i když jsme o to mnohdy nestáli. Pečovala o nás s přehnanou láskou, ale ona byla proste taková. Člověk se za to na ni nemohl zlobit.

Jak moc je mi dnes líto, že jsme ji nebyli dost vděční a někdy ošklivě odsekli, ať se pořád tak nestará. Dnes s odstupem času bych řekla, že jsme byli vždycky na prvním místě my s tátou a na sebe máma myslela až jako na tu poslední.

Pořád říkala, že kdyby jí něco náhodou opravdu bylo a musela jít do nemocnice, není nikdo, kdo by se o nás postaral. Bylo to směšné, říkala to, i když nám bylo už přes třicet, a táta byl soběstačný chlap.

Aniž by nám tedy cokoli řekla, nejspíš, abychom se nestrachovali, došla si před těmi devíti lety k lékaři a pak k dalšímu a dalšímu, až se konečně dozvěděla příčinu svých potíží. Mezitím už se stihl říjen přehoupnout v listopad.

Lékaři v nemocnici jí sdělili, že je její stav velmi vážný a že kdyby přišla dříve, mohla být léčba mnohem jednodušší. Nebyla by to ale naše máma, kdyby se spokojila s tím, co slyšela.

Vydala se proto ke své kamarádce, zdravotní sestřičce Haničce, která pracovala několik let na onkologii.

Kamarádka plakala

Když jí předala svou lékařskou zprávu, Hana se rozplakala. Diagnóza byla krutá a nespravedlivá. Maminka měla rakovinu tlustého střeva. Metastázy zasáhly takřka všechny důležité orgány. Maminka chtěla po Hance pravdu.

Věděla, že umírá, že už jí nepomůže ani zázrak, ale asi to potřebovala slyšet od někoho, koho znala a kdo znal ji. Haně tedy nezbylo, než mamince její smutnou domněnku potvrdit.

Poslední, co ještě chtěla máma vědět bylo, jestli se dožije Vánoc, a kolik času jí vlastně zbývá. Dalo se to jen těžko odhadnout, ale podle všeho měla maminka před sebou už jen pár měsíců nebo dokonce týdnů.

Nádor, který jí ubíral cenný čas, byl tak velký, že nebylo možné ji operovat. Chemoterapie by jí také už nepomohla.

A jak jsem svou mámu znala, nejspíš by ji stejně odmítla s tím, že nechce své poslední dny strávit s hlavou v záchodové míse nebo schoulená na sedačce. Jediné, co lékaři mamince nabídli, byly léky tišící stále se zvětšující bolesti. Ty neodmítla.

To ale proto, aby se jí lépe dařilo se před námi přetvařovat. Tak si nikdo z nás nevšiml, že by se cokoli dělo.

Ano, viděli jsme, že je máma unavená, pohublá a nevypadá moc zdravě, ale ona nám tvrdila, že příčinou bolestí je žlučník a že se čeká, jestli se uklidní, nebo bude muset jít ven. Spolkli jsme jí to bez námitek.

Všichni jsme byli tak zaneprázdnění, že jsme si nevšimli, jak se nám milovaná maminka ztrácí den ode dne před očima…

Pozdě bycha honit

Strašně si to teď vyčítám, že jsem jí častěji nezavolala, jak jí je, jak se má… Třeba by se mi svěřila, třeba by se prořekla a já bych ten čas, který nám byl vyměřený, mohla využít lépe.

Bohužel se nic z toho nestalo a máma hrála svou roli dál, aniž by nám cokoli řekla. V práci mě navíc povýšili, takže jsem toho měla tolik, že jsem se kolikrát neozvala i několik dní. Táta pracoval pro nějakou firmu a doma se také příliš nezdržoval.

Vetšinou se s mamkou viděli až večer, a to už ležela v posteli nebo si četla v obýváku na pohovce. Ovšem s tím, jak se blížily Vánoce, začala si i moje silná máma uvědomovat, že to jsou poslední svátky, které s námi prožije.

Jediné, za co jsem vděčná je, že při ní byla Hanička, která sice její chování neschvalovala, ale tolerovala ho. Vždy maminku ochotně vyslechla a pomohla jí, když cokoli potřebovala a my s tátou nebyli na blízku.

Nebýt toho, zůstaly by nám dost možná okolnosti její smrti navždy obestřeny tajemstvím. Hanička pomáhala mamince s nákupy dárků k Vánocům, protože ta už pomalu ztrácela svou pověstnou sílu. Pomáhala jí také s pečením a s přípravami.

Máma totiž věděla, že kdyby řekla mně, bylo by mi okamžitě jasné, že se něco děje.

Hlavně se dožít Vánoc

Proto se neobrátila ani na mě ani na tátu. Jak začínala nemoc nad maminkou získávat převahu, přibývalo sporů s Hanou. Ta ji prosila, aby se nám konečně svěřila, aby nám řekla, že už tu dlouho nebude.

Snažila se ji přesvědčit, že na to máme právo, a když nám to neřekne, je to od ní sobecké. Máma si ale dál vedla svou a nechtěla nám kazit vánoční období. Chtěla Vánoce jako byly vždycky – šťastné a radostné!

Nestála prý o soucitné pohledy, o desítky zpráv a telefonátu příbuzných a hlavně o slzy a smutek. Přála si pamatovat naše usměvavé tváře a nadšení nad skvělými dárky, které, stejně jako každý rok, vymyslela.

Když se nad tím člověk zamyslí, nemůže se na ni proto zlobit. A jak si přála, tak se také nakonec stalo. Všechno s Haničkou připravily tak, že nikdo z nás nepojal podezření, že se něco děje.

A když jsme zasedli společně k prostřenému stolu, byli jsme šťastní, maminka se usmívala a vypadala spokojeně. Dokonce se zdálo, že jí je dobře, i když musela v tu dobu hodně trpět.

Po večeři jsme si rozdali dárky a usedli k pohádkám, tak jako jsme to dělali, když jsme byli malé děti. Máma seděla ve svém oblíbeném velkém kresle, táta naproti ní, my s bráchou a sestrou na gauči a naše děti u jejích nohou na zemi.

Poslední rozloučení

Sledovali jsem Popelku a máma hladila vnoučky po vlasech. Užívala jsem si tu úžasnou chvíli pohody. Jen jsem netušila, že je to poslední chvíle s tou, kterou jsem bezmezně milovala a neříkala jí to tak často, jak jsem měla.

Když jsem v noci odjížděla k sobě do bytu, poděkovala jsem mamince za krásný večer a slíbila, že se druhý den zastavím, a půjdeme na hřbitov zapálit babičce a dědečkovi svíčku. Políbila mě na čelo a zapnula poslední knoflík na kabátu, abych se nenachladila.

Dělala jsem uraženou, že se o mě stará jako by mi bylo deset. Jen se usmála a řekla, že na sebe musím dávat větší pozor a že jí to mám slíbit. Slíbila jsem, rozloučila se a odešla.

Druhý den ráno, když jsem se chystala k našim, mi táta zavolal, že maminka večer usnula a už se neprobudila. Zemřela ve spánku. Její nečekaná smrt nás zničila, ovšem zjištění, že nám vše zatajila, ještě víc. Utěšovalo nás jen to, že odešla šťastná a milovaná.

Sebrala všechny poslední síly, aby se dočkala Vánoc, kdy se všichni sejdeme. Od té doby jsou všechny Vánoce na její počest a její místo u stolu je prostřeno tak, jako by tu s námi stále byla.

Kateřina (45), Olomouc

Související články
19.6.2024
Nikdy to nevymažu z hlavy. Ten den, kdy jsem se šla rozloučit s mojí dcerou. Neskutečná bolest, když víte, že je to poslední rozloučení. Monika byla zdravá, chytrá a krásná holčička. Nebyly s ní velké problémy v pubertě, když dospěla, byla úspěšná. Měla život před sebou Měla své plány. Vystudovala, našla si dobré místo a potkala Honzu, s nímž se chtěli vzít. Vše se zdálo být zalité slunce
14.6.2024
Nebyla to chyba moje ani manželova, že se nám narodilo postižené dítě. K nešťastnému poškození mozku došlo při porodu. Předpotopní technologie doby nedokázala ještě určit vrozené genetické vady a lékaři nebyli příliš sdílní. Mladá, vystrašená maminka jako já byla v přeplněné okresní porodnici jen jednou z mnoha. Porod byl komplikovaný. Veškeré snahy dostat dítě do správné polohy selhávaly. Děťá
7.6.2024
Vím, je mnoho podobných osudů. Ale stejně si říkám: „Proč právě my?“ Dcera přišla o lásku. A vnučka? Ta se nedočkala, až ji tatínek vezme za ruku a povede do školy. Dan byl můj zeť. Od prvního setkání sympaťák. I když jsem byla na chlapce mé dcery Anežky přísná, za něj jsem byla ráda. A i proto, že se s Anežkou našli brzy. Brali se v 25 letech a o rok později se jim narodila Anička. Byli opravd
5.6.2024
Sháněla jsem ženicha, kde se dalo. Hlavně na plesech a na tancovačkách, kam ale nechodili jen slušní kluci. Byla tam i spousta pobudů. Můj příběh je takový zmatený. Občas nemohu uvěřit, že se mi něco takového skutečně stalo. Zejména ráno po probuzení si kolikrát myslím, že to byl třeba jen sen a že moje minulost je taková nějaká, řekněme učesanější, ale není tomu tak. Jak to tenkrát bylo? Inu,
1.6.2024
Tak moc jsem si vysnila dokonalou lásku a byla jsem schopná pro ni udělat cokoli, až jsem na to doplatila. Je to snad nějaký trest za snění? Narodila jsem se na Moravě, když mi bylo sedm let, tak se naši rozvedli. Zůstala jsem jen s maminkou. Tehdy se ve mně asi zrodila touha mít pořádného chlapa, který se o mne postará. Byla jsem tedy holka hodně divoká, měla jsem ráda diskotéky a tam o nápadn
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
6 nejbizarnějších vozidel
epochaplus.cz
6 nejbizarnějších vozidel
Kabina, sedačky, volant a nejčastěji 4 kola. Auta či vozidla však nemusejí vypadat vždy takto! Jaké nejbláznivější nápady vznikly v hlavách designérů a techniků, ale nakonec se neujaly? 1/ Přidat kola! OctoAuto (1911) Na počátku 20. století jsou silnice samá díra. Auto se špatně ovládá a kola dostávají zabrat! „Čtyři jsou málo,“ domnívá se americký
Přinese Lutovské rozvod konečně klid?
nasehvezdy.cz
Přinese Lutovské rozvod konečně klid?
Moderátorka Iveta Lutovská (41) si může konečně oddychnout. Rozvodové řízení s podnikatelem Jaroslavem Vítem (47), které se táhlo několik měsíců a bylo pro ni velmi bolestivé, je u konce a ona je opět
Města zaplavily gangy malých kolportérů
epochalnisvet.cz
Města zaplavily gangy malých kolportérů
„Mnoho mužů může najít zaměstnání prodejem novin.“ Těmito slovy začíná Benjamin Day, vydavatel deníku New York Sun, v roce 1833 inzerát, v němž hledá kolportéry pro své noviny…K jeho překvapení se však nepřihlásí žádný dospělý, ale desetiletý chlapec!   Za prvního kolportéra, pouličního prodavače novin, lze považovat irského imigranta Bernarda Flahertyho (1824–1876), jenž zareagoval na
Bil se kardinál Harrach za církevní restituce?
historyplus.cz
Bil se kardinál Harrach za církevní restituce?
Hlavou se kardinálovi honí temné myšlenky. Nejraději by všechno vzdal a užíval si klidu. Neustálé lavírování mezi snahou utužit v zemi katolickou víru a nezpronevěřit se svému svědomí ho ničí. Nakonec se ale rozhodne znovu bojovat.   „Násilím se ničeho dosáhnout nedá,“ povzdechne si v tichu své pracovny kardinál Arnošt Vojtěch z Harrachu (1598‒1667). Ještě že arcibiskupství získalo
Tajuplná Šumava: Hrůzu nahánějící umrlčí prkna
epochanacestach.cz
Tajuplná Šumava: Hrůzu nahánějící umrlčí prkna
Úcta k zemřelým se projevuje v každém koutě světa i naší republiky trochu jinak. Šumavští si osvojili velmi svérázný zvyk – stavění umrlčích prken, ze kterých se stalo podivné memento smrti a prostředek, jakým mrtvé uctívat a často i s nimi promlouvat. Mohla v sobě lože nebožtíků soustřeďovat negativní energii zemřelých a prostupovat i do
Nenašel snad duch zavražděného prezidenta až do dnešních dnů klid?
enigmaplus.cz
Nenašel snad duch zavražděného prezidenta až do dnešních dnů klid?
Duch bývalého 16. amerického prezidenta Abrahama Lincolna prý bývá poměrně často spatřován, jak bloudí ve washingtonském Bílém domě… [gallery ids="141907,141906,141908"] Věštecký sen Paní Lincolnov
Bohémský interiér s pařížským šarmem
rezidenceonline.cz
Bohémský interiér s pařížským šarmem
Zcela nový projekt, vybavený odborníky na design z LUXXU, byl promyšlen do nejmenších detailů a evokuje francouzskou klasiku s dotekem historie. Exkluzivní realizace je tak ztělesněním pronikavého kouzla a elegance půvabné metropole země galského kohouta a jejího životního stylu. Hned po vstupu do nitra charismatického bytu je téměř hmatatelně cítit vůni panujícího avantgardního stylu –
Krásné nohy? Žádný problém!
nejsemsama.cz
Krásné nohy? Žádný problém!
Nohy vás nosí celý den, a tak byste jim měla věnovat náležitou pozornost. Jenom tak se vyhnete nejrůznějším problémům. Následující návod platí pro všechny nehty na nohou, ale pro palce především, zde je riziko zarůstání největší. Nejdříve dopřejte prstu teplou koupel a do vody přijdete hodně soli. Horká voda změkčí kůži kolem nehtu a sůl pomůže s dezinfekcí
Pečená jehněčí kýta na česneku
tisicereceptu.cz
Pečená jehněčí kýta na česneku
Francouzi nadají dopustit na pečené jehně na česneku s rozmarýnovými bramborami. Ingredience 1 jehněčí kýta s kostí 5 stroužků česneku olivový olej sůl, pepř 5 snítek rozmarýnu 1 kg malých
Původ známých pohádek: Znásilnění, mučení a smrt ve velkém
21stoleti.cz
Původ známých pohádek: Znásilnění, mučení a smrt ve velkém
Pohádky, které dnes známe a milujeme, jsou oproti svým původním verzím jen slabými odvary. Jádra mrazivých nebo lechtivých příběhů, z nichž kdysi povstaly, v nich nicméně přetrvávají dodnes.  
Její smrt nikdy nepřebolí
skutecnepribehy.cz
Její smrt nikdy nepřebolí
Nikdy to nevymažu z hlavy. Ten den, kdy jsem se šla rozloučit s mojí dcerou. Neskutečná bolest, když víte, že je to poslední rozloučení. Monika byla zdravá, chytrá a krásná holčička. Nebyly s ní velké problémy v pubertě, když dospěla, byla úspěšná. Měla život před sebou Měla své plány. Vystudovala, našla si dobré místo a potkala Honzu, s nímž se chtěli vzít.
Výstava Na led! představuje hokej a bruslení  v obrazech
iluxus.cz
Výstava Na led! představuje hokej a bruslení v obrazech
Fenoménu hokeje a bruslení ve výtvarném umění se věnuje výstava Národní galerie Praha (NGP), která pro návštěvníky znovu otevírá Palác Kinských na Staroměstském náměstí. Výstava představí téměř sto pr