Domů     Naše drahá maminka celé rodině zatajila, že umírá
Naše drahá maminka celé rodině zatajila, že umírá

Obdivuji jí , jak se s krutým osudem dokázala vyrovnat a udržet si úsměv na rtech do poslední chvíle, aby nám nezkazila šťastné a veselé Vánoce.

Nebýt Haničky, máminy kamarádky a spolužačky, která o všem věděla, nikdy bychom se nedozvěděli, jak to tenkrát bylo. Všechno začalo na podzim roku 2009, kdy si maminka začala stěžovat na bolesti břicha.

Zprvu jsme tomu nikdo nevěnoval pozornost, když se ale její stížnosti začaly stávat častějšími a ona byla čím dál víc unavenější, zpozorněli jsme. Naše máma totiž měla tuhý kořínek a nikdy se ani slůvkem nezmínila o tom, že by měla nějaký problém.

Vlastně jsem si nikdy nevšimla ani jako dítě ani v dospělosti, že by byla nemocná, ležela v posteli nebo si jen postěžovala. Proto jsme zpozorněli. S tátou jsme ji přemluvili, aby si raději zašla k doktorovi.

Ona se však vymlouvala, že to není třeba, že nemá na takové hlouposti čas.

Kdybych byla tehdy pozornější, mohla jsem si všimnout, že tentokrát to bylo jiné, že tentokrát měla jiné oči, jiný výraz, že tehdy trpěla velkými bolestmi a jen se snažila být před námi silná. Byla přehnaně veselá, a to proto, abychom náhodou nezačali mít podezření…

Neuměla se litovat

Ostatně to byla její celoživotní role. O mě, mé dva sourozence i o tátu se starala, i když jsme o to mnohdy nestáli. Pečovala o nás s přehnanou láskou, ale ona byla proste taková. Člověk se za to na ni nemohl zlobit.

Jak moc je mi dnes líto, že jsme ji nebyli dost vděční a někdy ošklivě odsekli, ať se pořád tak nestará. Dnes s odstupem času bych řekla, že jsme byli vždycky na prvním místě my s tátou a na sebe máma myslela až jako na tu poslední.

Pořád říkala, že kdyby jí něco náhodou opravdu bylo a musela jít do nemocnice, není nikdo, kdo by se o nás postaral. Bylo to směšné, říkala to, i když nám bylo už přes třicet, a táta byl soběstačný chlap.

Aniž by nám tedy cokoli řekla, nejspíš, abychom se nestrachovali, došla si před těmi devíti lety k lékaři a pak k dalšímu a dalšímu, až se konečně dozvěděla příčinu svých potíží. Mezitím už se stihl říjen přehoupnout v listopad.

Lékaři v nemocnici jí sdělili, že je její stav velmi vážný a že kdyby přišla dříve, mohla být léčba mnohem jednodušší. Nebyla by to ale naše máma, kdyby se spokojila s tím, co slyšela.

Vydala se proto ke své kamarádce, zdravotní sestřičce Haničce, která pracovala několik let na onkologii.

Kamarádka plakala

Když jí předala svou lékařskou zprávu, Hana se rozplakala. Diagnóza byla krutá a nespravedlivá. Maminka měla rakovinu tlustého střeva. Metastázy zasáhly takřka všechny důležité orgány. Maminka chtěla po Hance pravdu.

Věděla, že umírá, že už jí nepomůže ani zázrak, ale asi to potřebovala slyšet od někoho, koho znala a kdo znal ji. Haně tedy nezbylo, než mamince její smutnou domněnku potvrdit.

Poslední, co ještě chtěla máma vědět bylo, jestli se dožije Vánoc, a kolik času jí vlastně zbývá. Dalo se to jen těžko odhadnout, ale podle všeho měla maminka před sebou už jen pár měsíců nebo dokonce týdnů.

Nádor, který jí ubíral cenný čas, byl tak velký, že nebylo možné ji operovat. Chemoterapie by jí také už nepomohla.

A jak jsem svou mámu znala, nejspíš by ji stejně odmítla s tím, že nechce své poslední dny strávit s hlavou v záchodové míse nebo schoulená na sedačce. Jediné, co lékaři mamince nabídli, byly léky tišící stále se zvětšující bolesti. Ty neodmítla.

To ale proto, aby se jí lépe dařilo se před námi přetvařovat. Tak si nikdo z nás nevšiml, že by se cokoli dělo.

Ano, viděli jsme, že je máma unavená, pohublá a nevypadá moc zdravě, ale ona nám tvrdila, že příčinou bolestí je žlučník a že se čeká, jestli se uklidní, nebo bude muset jít ven. Spolkli jsme jí to bez námitek.

Všichni jsme byli tak zaneprázdnění, že jsme si nevšimli, jak se nám milovaná maminka ztrácí den ode dne před očima…

Pozdě bycha honit

Strašně si to teď vyčítám, že jsem jí častěji nezavolala, jak jí je, jak se má… Třeba by se mi svěřila, třeba by se prořekla a já bych ten čas, který nám byl vyměřený, mohla využít lépe.

Bohužel se nic z toho nestalo a máma hrála svou roli dál, aniž by nám cokoli řekla. V práci mě navíc povýšili, takže jsem toho měla tolik, že jsem se kolikrát neozvala i několik dní. Táta pracoval pro nějakou firmu a doma se také příliš nezdržoval.

Vetšinou se s mamkou viděli až večer, a to už ležela v posteli nebo si četla v obýváku na pohovce. Ovšem s tím, jak se blížily Vánoce, začala si i moje silná máma uvědomovat, že to jsou poslední svátky, které s námi prožije.

Jediné, za co jsem vděčná je, že při ní byla Hanička, která sice její chování neschvalovala, ale tolerovala ho. Vždy maminku ochotně vyslechla a pomohla jí, když cokoli potřebovala a my s tátou nebyli na blízku.

Nebýt toho, zůstaly by nám dost možná okolnosti její smrti navždy obestřeny tajemstvím. Hanička pomáhala mamince s nákupy dárků k Vánocům, protože ta už pomalu ztrácela svou pověstnou sílu. Pomáhala jí také s pečením a s přípravami.

Máma totiž věděla, že kdyby řekla mně, bylo by mi okamžitě jasné, že se něco děje.

Hlavně se dožít Vánoc

Proto se neobrátila ani na mě ani na tátu. Jak začínala nemoc nad maminkou získávat převahu, přibývalo sporů s Hanou. Ta ji prosila, aby se nám konečně svěřila, aby nám řekla, že už tu dlouho nebude.

Snažila se ji přesvědčit, že na to máme právo, a když nám to neřekne, je to od ní sobecké. Máma si ale dál vedla svou a nechtěla nám kazit vánoční období. Chtěla Vánoce jako byly vždycky – šťastné a radostné!

Nestála prý o soucitné pohledy, o desítky zpráv a telefonátu příbuzných a hlavně o slzy a smutek. Přála si pamatovat naše usměvavé tváře a nadšení nad skvělými dárky, které, stejně jako každý rok, vymyslela.

Když se nad tím člověk zamyslí, nemůže se na ni proto zlobit. A jak si přála, tak se také nakonec stalo. Všechno s Haničkou připravily tak, že nikdo z nás nepojal podezření, že se něco děje.

A když jsme zasedli společně k prostřenému stolu, byli jsme šťastní, maminka se usmívala a vypadala spokojeně. Dokonce se zdálo, že jí je dobře, i když musela v tu dobu hodně trpět.

Po večeři jsme si rozdali dárky a usedli k pohádkám, tak jako jsme to dělali, když jsme byli malé děti. Máma seděla ve svém oblíbeném velkém kresle, táta naproti ní, my s bráchou a sestrou na gauči a naše děti u jejích nohou na zemi.

Poslední rozloučení

Sledovali jsem Popelku a máma hladila vnoučky po vlasech. Užívala jsem si tu úžasnou chvíli pohody. Jen jsem netušila, že je to poslední chvíle s tou, kterou jsem bezmezně milovala a neříkala jí to tak často, jak jsem měla.

Když jsem v noci odjížděla k sobě do bytu, poděkovala jsem mamince za krásný večer a slíbila, že se druhý den zastavím, a půjdeme na hřbitov zapálit babičce a dědečkovi svíčku. Políbila mě na čelo a zapnula poslední knoflík na kabátu, abych se nenachladila.

Dělala jsem uraženou, že se o mě stará jako by mi bylo deset. Jen se usmála a řekla, že na sebe musím dávat větší pozor a že jí to mám slíbit. Slíbila jsem, rozloučila se a odešla.

Druhý den ráno, když jsem se chystala k našim, mi táta zavolal, že maminka večer usnula a už se neprobudila. Zemřela ve spánku. Její nečekaná smrt nás zničila, ovšem zjištění, že nám vše zatajila, ještě víc. Utěšovalo nás jen to, že odešla šťastná a milovaná.

Sebrala všechny poslední síly, aby se dočkala Vánoc, kdy se všichni sejdeme. Od té doby jsou všechny Vánoce na její počest a její místo u stolu je prostřeno tak, jako by tu s námi stále byla.

Kateřina (45), Olomouc

reklama
Související články
29.2.2024
Byly jsme velké kamarádky už od první třídy. Bohužel pak se stalo něco, co nás rozdělilo. Mohu za to já. Chtěla bych to napravit. Ale jak? S Hankou jsme se poznaly na základní škole, když se přistěhovala v polovině roku. Třída měla už své skupinky kamarádů a ona byla osamělá. Bylo mi to líto a nějak víc jsem se s ní bavila. Sice to znamenalo, že budu také vyvrhel, ale nějak jsem to přežila. Byl
29.2.2024
Neměla jsem štěstí na muže, proto jsem si myslela, že zůstanu na stáří sama. Ale ne. Mám parťáka. I když důvod je smutný. Lenka se narodila pět let po mně, přesto tu už není. Osud to někdy takhle zařídí. Byla to tragická nehoda, smutná náhoda. Když tu zůstal Radek sám, našli jsme k sobě cestu. On totiž nebyl zrovna mluvný, takže jsme nebyli vyloženě semknutí přátelé. Přesto jsme k sobě cestu na
28.2.2024
Oblíbený herec Václav Vydra byl opět hostem zábavné talk show Hovory W, s níž už několik let baví své diváky jeho protagonisté Jiří Werich Petrášek a Pavel Mészáros, kteří svůj pořad nejen moderují, ale rádi si i zazpívají za pravidelného doprovodu klavíristy a skladatele Karla Štolby. „A za to Husovo osvobození tehdy mohli pánové Voskovec a Werich“, vzpomínal na svého slavného hereckého př
27.2.2024
Čekala jsem na svého milého řadu let, až do listopadové revoluce. Doufala jsem, že přiletí prvním letadlem, kterým to půjde. Bylo nám patnáct, chodili jsme do prváku, ale znali jsme se už předtím ze základky a taky jsme bydleli jen kousek od sebe. Psala jsem si deníček, a když ho dnes čtu, pojednává prakticky jen o něm, o Alešovi. Byli jsme děti, ale pevně přesvědčené, že se, jakmile to půjde,
24.2.2024
Byla by plnoletá. Moje vnučka. Co by asi dělala? Čím by se chtěla stát? Měla by život před sebou. Když se vám stane něco takového, smíříte se s tím, že dítě už není mezi živými. Jinak by vás ta nejistota zničila. Stejně si ale občas řeknete: „Ona určitě někde je a je moc spokojená.“ Byla naše sluníčko Gábince bylo tehdy osm let. Bydleli jsme v menším městečku, tehdy děti chodily do školy
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hrad Švihov: Prohlídku můžeme absolvovat i na lodičce
epochanacestach.cz
Hrad Švihov: Prohlídku můžeme absolvovat i na lodičce
Hrad Švihov v okrese Klatovy se na své vodní opevnění mohl vždy spolehnout s výjimkou husitských válek, kdy husité dokázali vodní příkop vypustit. Hrad pak v pozdější době ale úspěšně odolal i švédským vojskům. Císař Ferdinand III. se jeho nedobytnosti dokonce tak obával, že po třicetileté válce nařídil Švihov zbořit, aby se nemohl stát baštou protihabsburského odporu. Tento
Za návratem prý stojí kolegyně
nasehvezdy.cz
Za návratem prý stojí kolegyně
Velkolepý návrat herce Davida Gránského (31) do seriálu ZOO má zřejmě skrytý důvod! Dočkat se ho údajně nemohla kolegyně Sára Milfajtová (32), se kterou hraje pár. Jiskra mezi nimi měla přeskočit i
Domácí piškotová roláda
tisicereceptu.cz
Domácí piškotová roláda
Než nanesete na těsto krém, potřete ho vrstvou malinového džemu. Roládu dotáhnete k dokonalosti čokoládovou polevou. Ingredience Na těsto 3 vejce 80 g krupicového cukru 1 lžíce kakaa 100 g
Junghans kombinuje klasický design hodinek s moderním ležérním stylem
iluxus.cz
Junghans kombinuje klasický design hodinek s moderním ležérním stylem
Tyto hodinky nedělají kompromisy: nové Meister S Automatic jsou sportovní hodinky, které nezapřou svůj vztah k elegantní řadě Meister. Společnost Junghans představuje dva nové tříručkové modely z nere
V márnici na nás čekalo děsivé překvapení
skutecnepribehy.cz
V márnici na nás čekalo děsivé překvapení
Tajně jsme se chodili dívat do márnice. Tolik jsme toužili po dobrodružství, že jsme vymysleli sázku. Když padla noc, sešli jsme se na hřbitově… Když jsem byla malá, hřbitov v naší vesnici měl úžasné kouzlo. Patřil mezi staré sudetské hřbitovy, a tak byly jeho součástí i opuštěné polorozpadlé hrobky. Nás děti to místo děsilo a fascinovalo zároveň. Dveře do
Tajemství templářské kaple: Ukrývá zdroj pozitivní energie i záhadnou symboliku?
epochalnisvet.cz
Tajemství templářské kaple: Ukrývá zdroj pozitivní energie i záhadnou symboliku?
Středověký templářský řád je považován za jeden z nejznámějších i nejzáhadnějších v dějinách. Účast templářů na křížových výpravách tvoří legendy o jejich bohatství a znalostech. Pozdější úpadek řá
Moderní rezidence u rovníku
rezidenceonline.cz
Moderní rezidence u rovníku
Rezidence vznikla v rovníkovém Ekvádoru. Betonová stavba rozvržená do tvaru písmene T působí přes svou masivní konstrukci příjemně svěžím, elegantním a odlehčeným dojmem. Tři podlaží, tři obytná kř
Masové koule s pikantní omáčkou
tisicereceptu.cz
Masové koule s pikantní omáčkou
Koule jednoduše napíchněte na párátko a servírujte s pálivou červenou omáčkou. Ingredience 500 g hovězího mletého masa 2 větší cibule 200 ml ostrého kečupu 4 stroužky česneku 2 nakládané kap
Ústup ledovců způsobuje podle českých vědců hlubokou změnu ekosystémů
21stoleti.cz
Ústup ledovců způsobuje podle českých vědců hlubokou změnu ekosystémů
Mizení pevninských ledovců je jedním z průvodních jevů globální klimatické změny. Důsledkem jsou změny v hydrologickém cyklu nebo ztráta biodiverzity. Na druhé straně se tím otevírají nové možnosti pr
Deprese jí znovu ničí život
nasehvezdy.cz
Deprese jí znovu ničí život
Ačkoli si herečka ze seriálu Ulice Anna Fixová (39) myslela, že se jí deprese do života nevrátí, bohužel se spletla. Nedávno sdílela na sociálních sítích, že si znovu musela říct o pomoct lékařům. Z
Leopold I.: Ze dne na den se mladík stává nejvyšší postavou v celé říši
epochaplus.cz
Leopold I.: Ze dne na den se mladík stává nejvyšší postavou v celé říši
Je jedním z nejdéle panujících králů a císařů u nás. Vládne takřka padesát let. Jeho armády zahánějí Turky dál od Vídně a zahajuji expanzi proti Osmanské říši. Korunu římské říše má ale nejistou. Pochovává příbuzné, jež díky vysokému věku přežívá, a během vlády se potýká i s morem a selskou vzpourou. Leopold (1640-1705) nemůže zpočátku
Kauza Licoricie z Winchesteru: Záhada smrti ženy, které dlužil i král
enigmaplus.cz
Kauza Licoricie z Winchesteru: Záhada smrti ženy, které dlužil i král
V Anglii třináctého století byla tato žena známou a respektovanou osobou i navzdory tomu, že byla židovského původu. Licoricia z Winchesteru se zabývala vysokými financemi, půjčovala peníze královské