Po deseti letech samoty jsem si podala inzerát a nestačila se divit. Nápadníci se jen hrnuli, ale byli to samí podivíni. Ten nejslibnější přišel na rande s matkou. Po rozvodu jsem zůstala sama a nevadilo mi to. Manžel mi nescházel. Byl to arogantní podvodník. Připravil mě o peníze a vystěhoval s pomocí právníka z bytu. Ocitla bych se tenkrát na ulici, nebýt mojí sestry, která mi hodně pomohla.

Je to hrozný pocit, když najednou zjistíte, že vás už nikdo nepotřebuje, že jste zbyteční. Vděku za léta poctivé práce se občas nedočkáte... Doufala jsem, že tuhle větu nikdy neuslyším: „Je mi to moc líto, ale musíme snížit stavy.“ Vedoucí se na mě dívala přes brýle a měla ten svůj bleděmodrý pohled hyeny nad mršinou. „Bohužel se to týká vás…“. Když domluvila, sklonila jsem hlavu. Manžel z mého p

Její tragická smrt mnou otřásla. Když mi bylo nejhůř, přišla za mnou ve snu, aby mi řekla tu úžasnou novinu, že se vrátí mezi nás. Měla jsem úžasnou sestru, kterou jsem moc milovala. Jmenovala se Jana. Byla starší o šest let a protože jsme zůstaly po smrti maminky samy s tatínkem, hodně se o mě starala. Díky ní jsem překonala nelehkou pubertu a rozchod se svou první láskou. Byly jsme zkrátka jedn

Úplně náhodou jsem zapnula televizi a to, co jsem viděla, mi vyrazilo dech. Reportáž z nově otevřené restauraci zastihla mého muže v objetí cizí ženy! Asi bych lhala, kdybych tvrdila, že moje manželství bylo šťastné. Možná by se dalo říct, že jsme žili celkem spokojeně. Víc v tom ale nebylo. Zvládli jsme vychovat jednoho syna a oba slušně vydělávali. Na nějaké vyskakování v podobě vily a exotický

Můj život by se dal rozdělit na malé etapy, na takový pravidelný rytmus, ve kterém se střídala dlouhá období klidu, následovaná nějakými dramaty. Vyrůstala jsem na vesnici. Mládí jsem měla problematické a kvůli špatné partě jsem si zkazila pověst – to se pak hodně těžko napravuje. Proto o mě slušní kluci neměli zájem a zbývali na mě jen ti nevěrní, nespolehliví a problémoví. Ti měli pochopitel

Moje sestra má neuvěřitelnou schopnost šlapat si po štěstí. Není ochotna přiznat, že si za všechno může sama. Až jí to řekla do očí věštkyně. Co ji znám, tak neumí nic jiného, než být nespokojená. Jako nejmladší ze čtyř sourozenců byla všemi obletovaná princeznička, o kterou jsme se musely starat i my starší a ustupovat jí. Jak to vnímám dnes, kdy se mi blíží padesátka, musím říct, že jsem na tom

Kdysi jsem dostala nabídku vycestovat pracovně do Skotska. Tehdy jsem netušila, že nás bude cestou pronásledovat neštěstí. Tu skvělou možnost vycestovat jsem dostala před třiceti lety. Provázeli mě dva zkušenější kolegové. Problémy začaly ještě doma. Naše výjezdní doložka platila až od šesti hodin ráno ten den, kdy jsme měli už mít důležitou schůzku. Tu doložku vystavoval někdo, kdo nám tu cestu

Poznala jsem, že osud nás umí přesvědčit o tom, že na některé věci v životě není nikdy pozdě… Prý už jako hodně malá holka jsem nakreslila sebe jako nevěstu a jednoho chlapce z mateřské školy jako ženicha. Moc si to nepamatuji, ten obrázek se pak ztratil, ale říkala to moje máma. Ani ona by ale tenkrát nejspíš nevěřila, kdyby jí byl někdo řekl, v kolika letech se skutečně budu vdávat! Malov

Je to taková podivná hra osudu. Jsem závislá na svém bratrovi tak, že se každý den třesu hrůzou o jeho život. Kdyby totiž zemřel, končím tím svůj život i já. Leoš je můj nevlastní bratr, o kterém jsem se dozvěděla, když mi bylo osmnáct. Byl to šok. Tehdy vyšlo najevo, že když mi byly asi tři roky, můj otec si našel novou známost ve vedlejším městě, která skončila narozením dítěte. S tou paní se

Většina maminek říká, že by pro svoje děti dýchaly. Já jsem v sobě ale nikdy podobné pocity necítila. Naštěstí to za mě vyřešil rozvod. S manželem jsme se znali už od střední a když nám bylo osmnáct, byla to láska jako trám. Tak nějak logicky jsme se pak v pětadvaceti rozhodli, že si pořídíme dítě, když je nám spolu i po letech stále dobře. Těhotenství jsem snášela hladce, ale když se Kuba narodi