Plavání se mi stalo velkým koníčkem a také prostředkem k vyléčení bolavých zad. Abych se nenudila, stanovila jsem si cíl. Přeplavat kanál La Manche!

S manželem jsme ještě pilně chodili do zaměstnání, přestože jsme už mohli doma odpočívat. Ale co doma? Vnoučata bydlela daleko a přes týden jsme neměli, co dělat. Zkoušeli jsme nejrůznější činnosti, co by se mohly stát našimi novými koníčky, ale nic nás pořádně nebavilo. Tedy mně. Manžela časem pohltila nová vášeň a tou bylo pěstování orchidejí.

Postrádala jsem kamarádku

Zprvu mu to vůbec nešlo, ale během jednoho jediného roku se celkem vypracoval. Studoval odbornou literaturu a taky ho to stálo dost peněz. To bylo nějakých hnojiv, substrátů a speciálních květináčů. Nakonec začal jezdit i do jakého spolku milovníků tenhle podivných kytek a byl úplně nadšený. „Pojeď se mnou, Heduš, bude tě to tam bavit! Je mezi námi chlapy i pár ženských, třeba si najdeš konečně nějakou kamarádku!“ lákal mě, ale já s díky odmítla. Ale s tou kamarádkou měl pravdu. Moc jsem postrádala někoho na takové ty „holčičí“ řeči! No, drby, proč to nepřiznat. Moje nejlepší kamarádka před rokem zemřela a ta druhá nejlepší se odstěhovala na chalupu. Pořád mě k nim zvala, ale já na takové dlouhé návštěvy nebyla. Přece jen, potřebovala už jsem svoje pohodlí a klid.

Nudu jsem zahnala v bazénu

Nejhorší to bylo, když můj Pepík vyrazil za svými orchidejemi. To byl třeba celý den pryč a vracel se až večer. Nudou bych se ukousala! V zoufalství, jen abych zabila volný čas, jsem vyrazila na zkoušku do bazénu. Nikoho jsme tam neznala a vlastně ani nevěděla, co mě čeká. Jak bude studená voda a zda si troufnu do sauny. Ne, že bych byla nějak přehnaně bázlivá. Obávala jsme se spíš opačného extrému. Že se mě tam zmocní nějaká drbna a už mě ze svých spárů nepustí. Toužila jsem po klidu. Zaplavat si, nemluvit a mít pokoj! K mému překvapení se mi tohle všechno splnilo. Prostředí bazénu mě úplně nadchlo. Byla to asi náhoda, ale ve vodě nás bylo jen pár a vzájemně jsme si nepřekáželi. Mohli jsme si nerušeně plavat svým tempem a nikomu se nevyhýbat ani nepřekážet. Plavala jsem do úmoru a zaplacenou hodinu jsme si prodloužila. Nemohla jsem se té příjemně teplé a čisťounké vody nabažit!

Manžel dostal nápad

Domů jsem se vracela příjemně unavená. Takhle jsem to začala dělat vždycky, když manžel někam odjel. Sbalila jsem se a šup do bazénu! Jednou, když jsem se v povznesené náladě vrátila, byl už můj Pepa doma. Přijel o trochu dřív a připravoval večeři. Snažil se a dokonce koupil pro každého z nás dortík. Prý dezert! Na nějaké aukci si totiž pořídil nějakou docela vzácnou rostlinku a trochu se obával mojí reakce. Za takovou malou chudinku dal hodně peněz. Vlastně by stačily na nějaký hezký víkend v penziónku! Já mu ale nic nevyčítala. Za všechny ty roky dřiny ve fabrice si přece zasloužil trochu té spokojenosti. „Ty, Heduš, kolik toho v tom bazénu asi tak uplaveš?“ překvapil mě můj muž nečekanou otázkou. Potěšilo mě, že o mě jeví zájem a tak jsem hrdě odpověděla, že asi tak dvacet bazénů, občas i čtyřicet.

Všechno jsem propočítala

On ale pokračoval: „Kdybys to hezky počítala a zapisovala si to, mohla bys přeplavat Kanál La Manche! Tuhle jsem četl o nějakém klubu seniorů, že pořádají takovou akci v bazénu…“ Nápad manžela mě úplně nadchl! Hned jsem si našla v šuplíku zápisníček a druhý den, hurá na start! Plavala jsem pilně čtyřikrát týdně. Bazén měl délku pětadvacet metrů a onen proslulý kanál třicet šest kilometrů. Spočítala jsem, doufám, že správně, že musím jít do bazénu dvaasedmdesátkrát a uplavat vždy dvacet bazénů. Říkala jsem si, že to pro mě bude legrace, ale nebyla. Začaly mě trápit křeče! Po dvou týdnech intenzivního plavání jsem byla úplně grogy! Přece jen toho už na mě bylo hodně. „Musíš užívat vitaminy a minerály! A také dobře jíst!“ nabádal mě manžel a hned mi na internetu našel jídelníček pro sportovce.

Z bazénu až ke kanálu

Ale jaký já jsem byla sportovec? Byla jsem jen obyčejná ženská, co si plave pro radost…A teď spíš pro starost! Plavání se stalo záležitostí celé rodiny. Po okolí se rozkřiklo, že něco chystám. Začala plavat sousedka a později i můj manžel, aby mě měl pod dohledem. Moc toho nenaplaval, ale ze břehu mě pozoroval. Nakonec se mi to povedlo. Uplavala jsem vzdálenost stejnou, jakou má kanál La Manche! A také se zbavila úporné bolesti zad. Těm ostatním ještě kus k uplavání zbývá, ale oni to určitě také zvládnou! Za odměnu se prý pojedeme podívat ke skutečnému kanálu. Abych na vlastní oči viděla tu vzdálenost.

Heda L. (67), Ústí nad Labem

Také se vám může líbit